MeanCzechGuy
přečtené 96
Húrinovy děti
2007,
J. R. R. Tolkien
Epická tragédie, která povstává jako fénix z popela a promlouvá silným jazykem. Jako první je třeba ocenit Christophera s jakou pečlivostí a citlivostí toto dílo (a nejen jej) zrekonstruoval. Samozřejmě je příběh stále neúplný a místy dost zkratkovitý, ale to podstatné se k člověku dostane a pointa (nebo spíše možné pointy) a myšlenky jsou velmi dobře patrné. Asi není třeba se rozepisovat o stylu Tolkiena či jeho universu, takže se budu věnovat pouze tomu co dává toto dílo zvláštního - a tím je vyprávění o boji se zlem, neúprosným osudem, ale i se sebou a svými druhy a jejich chybami. Zdá se že právě zde se velmi silně projevuje setkání autora s válkou a zkázou nedozírných rozměrů. Samotný boj prokletého hrdiny a rodu, ale i celých sil dobra se zlem a kletbou má patřičné rozměry, zkáza je nezměrná a na každém kroku a ponurý, depresivní nádech, kdy každé štěstí a dobrý skutek jsou hned zadupány do země. I přes to vše však hrdinové pokračují v boji - a proč vlastně ? Kvůli víře v dobrý konec? Nebo kvůli přesvědčení o nezvratnosti osudu? Či nevěří tomu co jim jejich nepřítel přisoudil? Je to snad pýcha a vidina vlastní neporazitelnosti a neomylnosti, která žene lidi vpřed a ovlivňuje jejich činy? Dá se říct že odpovědi do jisté míry závisí na čtenáři a jeho úhlu pohledu (i když se částečně všechny tyto možnosti projevují naráz), přestože Túrin samotný je dost ovládán pýchou a hrdostí, není to jeho jediný rys a motiv, díky čemuž se nedá vše pojmout tak jednoduše, navíc do osudu světa promlouvají i další postavy. Přesného a doslovného rozuzlení se zde nedočkáte. A vlastní odpověď se dost liší podle toho kterou část příběhu člověk vnímá silněji a která ho víc ovlivnila. Stejně tak není jisté zdali je tragický závěr snad všech událostí způsoben kletbou a osudem, ovlivňující chování postav a překážky jež jsou před ně kladeny, nebo právě konáním postav samotných, které ji nevědomky naplňují. Existuje tedy osud, či je vše dílo pouze skutků smrtelníků i jejich mýtických protějšků? A pokud je to skutečně osud, tak dále vznikají otázky zdali má cenu se mu snažit zabránit, či svůj konec alespoň učinit slavným a velkolepým. Řekl bych, že tato "dualita" (přestože nesnáším pseudofilozofická díla, kde si autor vybájí tucet možných motivů a závěrů, žádný plně nedokončí a pak předstírá, že se jedná o mistrovské dílo, kde si má čtenář/divák vybrat a vše je pouze o jeho inteligenci) je zde velmi silná a dělá z této knihy něco víc než jen hrdinskou fantasy. Nutí člověka přemýšlet a vzbouří v něm emoce, ať už na úrovni jednotlivých hrdinů, nebo celých národů a ras.... celý text
