MeanCzechGuy
přečtené 96
Terminus
2019,
Tom Sweterlitsch
Zajímavá a svěží sci-fi s hororovým nádechem. Velmi abstraktní a pohlcující koncepce cestování časem, alternativních světů a "neodvratného" konce, kdy je překvapivě dobře a uvěřitelně rozpracován jejich dopad na realitu a postavy (včetně šílenství několika z nich). Celá představa působí chladně, neuchopitelně a přesto uvěřitelně, díky čemuž se skvěle drží atmosféra, k tomu přispívá i postup příběhu, kde si autor stále nechává prostor na závěrečná vysvětlení, která většinou slušně zapadají a nedovolí čtenáři váhat a hledat chyby. Drobnou chybou budiž občasná zmatečnost vyprávění (která není extrémně rušivá, protože tak nějak dotváří hektičnost a paniku některých pasáží) a nedořešení funkce nano robotů (podle všeho souvisí s Terminem , ale zároveň není nikde naznačeno že by přímo zavinily konec či byly jeho nutnou součástí). Charismatické postavy a koření v podobě brutálních vražd spáchaných se zvrácenou, přesto funkční logikou, plus správná dávka oblíbeného "všichni jsou v p*****" z díla činí jednu z nejlepších krátkých nefilozofických sci-fi posledních 10 let. (za mě 4.5, ale nelze tu dát půlbody)... celý text
Jízda mrtvých
2005,
Dan Abnett
Jedna z nejlepších knížek se světa WH, skvěle vykresluje lore a podmínky tohoto universa a staví proti sobě dva protichůdné světy a "hrdiny". Gradující děj, postupná proměna obou hlavních postav, správná dávka "temnoty" i lidskosti a poměrně výrazný morální přesah (i když trochu v patosu, ale jasně viditelná role osobní odvahy, neústupnosti a věrnosti a ukázka toho, jak jejich nedostatek vede k záhubě).... celý text
Čtvrtý králův pes
2006,
František Niedl
Historická fikce, která se dá přirovnat k takovému méně naivnímu Cornwellovi. Hlavní postava - smyšlený sympatický superhrdina, se dostává do více či méně uvěřitelných situací a dobrodružství, na pozadí historických událostí se skutečným postavami. Pokud člověku tohle nevadí, nelze než doporučit. Velmi čtivé, Niedl prostě umí svým hrdinům připravit zajímavá setkání, příhody a překážky, které jsou v rámci možností vždy alespoň přípustné, když už ne zcela uvěřitelné (v pozdějších dílech již trochu nucená snaha o vymýšlení dalších příkoří a pohrom, které by udržely hrdinu v boji, ale asi je to nutné jakožto hybatel děje - přesto oproti zmíněnému Cornwellovi to člověku málokdy vadí). Jako hlavní tahoun, by se daly označit postavy, které jsou vykreslené velmi dobře, jsou uvěřitelné, lidské a málokdy černobílé. Plus i za způsob vyobrazení boje.... celý text
Hvězdná pěchota
2002,
Robert A. Heinlein
Jedna z knížek, kterou by si měl přečíst každý, nejen kvůli tomu že patří k mezníkům sci- fi, ze kterých následně čerpají další díla (40K např). Samotný koncept rozdělení do jednotlivých epizod Ricovy služby a sledování jeho vývoje je dobrá volba a díky tomu nejsou pasáže s filozofií příliš dlouhé (i když ta je tu asi to nejpodstatnější, dlouhé pasáže "meditací" by asi nebyly to pravé) a jsou umístěny velmi účelně, kdy čtenář "roste" spolu s Ricem. Postavy, společnost i pokrok jsou logické a uvěřitelné , což pro sci-fi není vždy typické (zvláště ne v 60. letech). Bojové výjevy mají spád a baví. Dílo díky tomu funguje skvěle i jako "pouhý sci-fi román", nejpodstatnější je však stránka osobní i společenské filozofie a politiky. Myšlenky které Heinlein předkládá jsou nadčasové a donutí člověka nad nimi přemýšlet i když s nimi nemusí souhlasit (já však z většiny souhlasil), rozjímat nad lidskou přirozeností, směřováním společnosti, principem "vyššího dobra", sebeobětováním, povinností a dalších věcech které lidstvo mnohdy postrádá (pokud sám nepatří mezi ty, kteří vidí za vším Třetí říši, nebo chápou pouze svá práva a nikoliv povinnosti a reagují vlnou kvičení).... celý text
Poslední záblesk slunce
2019,
Guy Gavriel Kay
Extrémní, zmatená nuda (skutečně originální zážitek, do teď jsem tento jev neznal) a jedno velké "Proč?". Jakožto fanda fantasy, historických románů, severské tématiky a Tolkiena (Kay je k němu často přirovnáván) mě tenhle autor a titul dost lákali. Nakonec jsem se nedostal ani na stranu 200. Nápad fantasy inspirovaného reálnou historií není špatný, pokulhává provedení, ...no spíš nemá nohy a jen tak se plazí pomocí rukou...chromých. Fantasy složka není příliš podstatná a když se objeví něco zajímavého (mladší princ, královna víla a duše zemřelého válečníka - princova bratra, kterou královna "unese" do svého honu pro zábavu?), tak je to hned zahozeno. Samotná "jako historie" je taktéž provedena bídně, kdy jsou "vymyšlena" království a postavy, jenže ty z 99% "kopírují" reálnou historii (odpovídají hlavní témata, jen je vše stereotypní a většinou jednostranné), takže je zbytečné je číst. Obecně styl vyprávění je podivný, kdy v prvních cca 180 stranách ke kterým jsem se dostal, je přeskakováno mezi cca 6 postavami, zatímco tato část popisuje několik let, většinu z toho útržkovitě (a to ještě stíhá odbíhat k snaze o "uzavření příběhu" náhodných vedlejších postav), takže většina z toho vyprávění/popisu se zdá být zbytečná. Velká část i zbytečná je, například popis činů krále Alfreda...tedy chci říct Aeldreda. Několik stránek povšechně popisující události, kdy se Aelfredred stal králem poté, co seveřané pobili Saskou armádu a šlechtu...číst to samé s pozměněnými jmény je zbytečné...natož když většinu spolkne popis Alfredových "horeček" a jak u nich trpí a omdlévá a jak ho během nich někdo objímá anebo utěšuje, aby pak byl král ráno zase OK a tak dokola( pokud budeme brát že toto měl být Alfred, jedná se možná o nejméně nápaditý popis jeho onemocnění, kteréžto bylo asi ulcerozní kolitida, to by byl totiž trošku větší "masakr", ale i prostor pro kreativitu - přesto číst asi 20x popis toho samého, s použitím stejných prostředků a vět, je téměř horší než toto onemocnění), mezi další utrpení patří, když po několika stále stejných popisech zjistíte, že to nemá žádný vliv na příběh a téměř ani postavu samotnou. Radši bych snad četl o tom jak se s invazí vikingů vyrovnávala populace žížal. Z originálních postav je zajímavých jen pár, kdy jeden z hlavních hrdinů je "Hloupý Honza", který má kdoví proč štěstí a nějakým zázračným způsobem přežívá svou smrt a hloupost (asi prvek kouzel) a poráží nepřátele kteří mají být mocní a schopní, ale při setkání s ním jednají a bojují jako kdyby utrpěli vážné poškození mozku. Kromě těchto neduhů jsem několikrát narazil i na nucené a komické vyobrazení sexu, asi ve snaze o "dospělejší literaturu", ale zatímco většina autorů při podobné snaze či pokusu nahnat laciné (Sex každej rád , no ne? To musí prodávat.) "body" tak nějak dosáhne efektu "meh", zde je to opět vyloženě otravné. Jak již bylo zmíněno, nejzajímavější je linie o dvou princích (asi welšanů), která bohužel zabírá velmi málo prostoru a její mysteriozní složka je hned ušlapána. Bohužel promarněný potenciál (a můj čas), při snaze nacpat na co nejmenší prostor co nejvíce věcí a stylů.... celý text
