MedVed24 přečtené 23

Bílá velryba 1956, Herman Melville

Nedočetl jsem. Skončil jsem někde mezi několikastránkovým popisem harpuny a rozjímáním o významu bílé barvy v různých kulturách. Prvních zhruba sto stran bylo ale úžasných, velice atmosférických. Po dalších zhruba sto stranách mě ale začly až moc nudit faktografické kapitoly a čím dál vzácněji se objevující vyprávění.... celý text

Konec civilizace 2011, Aldous Huxley

Brave New World (správně "Krásný nový svět" - otřesný překlad "Konec civilizace" neuznávám) je dnes velmi aktuální dystopie a v následujících desetiletích bude ještě aktuálnější. Podle mého názoru mnohem více než Orwellovo 1984, které dnes sedí možná tak na Severní Koreu. "Brave New World" je jeden velký myšlenkový experiment, který se snaží dotáhnout do krajních důsledků několik již probíhajících trendů v moderní společnosti: genetické inženýrství, polygamii a volné užívání drog. Společnost, kde se nemusíte starat o to, zda získáte práci, která vám vyhovuje, protože to za vás zařídí genetické inženýrství a "sociální predestinace", kde se nemusíte starat o to, zda si najdete vhodného celoživotního partnera, s nímž byste snad mohli založit rodinu, protože koncepty monogamie a rodiny už neexistují, protože "každý patří každému" a děti se rodí a vychovávají v laboratořích, a kde si nemusíte dělat starosti s žádnými duševními problémy, protože jakmile se s nimi setkáte, stačí si dát trochu "somy" (silné drogy podobné opiu) a jste okamžitě šťastní (a nikdy si na ni nevytvoříte toleranci, takže můžete zobat a zobat donekonečna). Kdo by nechtěl žít v takové společnosti? Vše se zdá být růžové - dokud si nezačnete klást otázky. Je tento způsob života důstojný? Patří váš život VÁM, když všechna rozhodnutí a těžkosti jsou učiněna a překonána za vás? Je opravdu "normální" chtít takto žít? Co je vůbec "normální"? Všechny tyto otázky jsou zosobněny v hlavním antagonistovi takové společnosti, postavě Johna, "divocha", jehož jediná představa o lásce pochází ze Shakespeara, který se stále musí sám rozhodovat, kým je, a který nepoužívá drogy, aby otupil svou emoční bolest. Nakonec se pro lidi z "ideální" společnosti stává podivným druhem celebrity (nebo zrůdy), a protože před nimi nedokáže utéct, nakonec se oběsí. To lze brát jako metaforu definitivního konce křesťanské morálky (založené na svobodné vůli, monogamii a čistotě) v rukou ultra-nihilistického, technokratického světa budoucnosti, jehož první zárodky můžeme vidět již dnes.... celý text

Nesnesitelná lehkost bytí 2006, Milan Kundera

Kundera má ohromný talent na psychologické pozorování, pochopení pro mnoho různých stavů mysli, které jakoby všechny sám prožil, ačkoli by vydaly na 4 až 5 životů. Hlavně má obrovské pochopení pro iracionální, morálně "špatnou" stránku každého z nás. Brilantně zachycuje, že lidé mohou své špatné vlastnosti i milovat, a že k tomu mohou mít pochopitelné důvody (Sabina miluje zradu, protože jí připomíná "vykročení z řady do neznáma" a tedy svobodu). V téhle knize je příběh pouhou platformou pro důkladné pitvání lidské psychologie. Nejde v ní o zápletku ani "jak to dopadne". Jde v ní o to, říct něco hlubokého, pravdivého a ne často slyšeného o tom, jaké to je, žít a být tak nedokonalými bytostmi jako jsme my. Plus Kunderův styl (kráké věty, žádná slovní vata, kapitoly o pár stránkách) se velice příjemně čte. Kniha uplývá jak voda, což je na dílo s tak filosoficko-psychologickou tématikou neobvyklé. Přitom jednoduchost stylu vůbec neubírá na hloubce myšlenek. Téměř na každé stránce je text proložen nějakým super-výstižným psychologickým popisem, který se zdá být Kunderovým originálním a poctivě nabytým za života díky jeho mimořádné emoční citlivosti. Sám jej pak umí krásně podat v metaforách, které jsou vždy mnohem přesnější než přímý popis. Jakoby se lidská mysl nabízela k tomu, popisovat ji metaforicky - a Kundera to zvládá výborně (podobně jako například Nietzsche, který je mu nepochybně inspirací). Po přečtení tohoto díla už chápu, proč je Kundera považován za jednoho z našich nejvýznamnějších spisovatelů.... celý text