mgeisselreiter přečtené 787

Tep prachu 2005, Tim Winton

Pro mě slabší než Ovčácká chajda a s ještě víc výhradami. Knihu jakoby psali 2 autoři, nebo jakoby autor napsal první část, pak si dal oddych a začal druhou část úplně jiným stylem. Ten byl rozhodně zajímavější a poutavější, než první část, která mě téměř nezaujala. Winton navíc s oblibou používá poměrně často dost sprosté výrazy, bez kterých by to taky šlo. Celé dílo mi přijde zvláštním způsobem "vyumělkované", ovšem hlavní postavy autor nedokázal dle mého soudu dost dobře vykreslit. A v neposlední řadě Volvox Globator opět nasekal v textu nemálo chyb. Sečteno a podtrženo: první část stěží za 60%, druhá snad i nad 70%, celkově 3*. 10. 8. 2022.... celý text

Vábení hor 2000, Jon Krakauer

Kniha přináší 11 reportáží (či příběhů nebo jak to nazvat), které již dříve vyšly časopisecky, a poslední příběh je napsán pro tuto knihu, i když je vlastně svým dějem nejstarší. Pro milovníky dobrodružství a extrémních výkonů především při zdolávání hor je to jistě velmi dobré čtení, a to především díky výbornému stylu Jona Krakauera. I když jsou reportáže z konce 80. let, pro mě neztrácejí na zajímavosti a čtivosti. 75-80%, 2. 8. 2022.... celý text

Paní Bovaryová 2015, Gustave Flaubert

Chápu, že kniha v době uvedení mohla vzbudit velký zájem a rozruch. Mně styl psaní přišel hodně ukecaný, asi tak, jako když vám někdo chce něco povědět, ale mele o všem možném kolem, až ho přestanete vnímat a myslíte na něco jiného. Takže děj se trochu ztrácí, ale jsou části, které nenudí a čtou se dobře. Na druhou stranu ta omáčka kolem hodně dokresluje dobu. Před osmi lety jsem viděl filmové zpracování z roku 1991 od Claude Chabrola, které vystihuje i tuto knihu: "Sledujeme nesympatickou hlavní hrdinku nudným, plytkým a přehnaně dlouhým filmem." 60%, 31. 7. 2022.... celý text

Mé srdce pohřběte u Wounded Knee 1976, Dee Alexander Brown

Moc pěkně napsané, čtenář si dokáže udělat dost dobrou představu, jak to bylo s útlakem, diskriminací a likvidací indiánů v období 1860-1890. Mnoho skutečných citátů, autor se snaží držet nestranný pohled, i když všechny příběhy jsou postaveny především z pohledu indiánů a na běloších zde není téměř nic pozitivního. Kniha na mě dost zapůsobila, nebude sice patřit mezi mé úplně top knihy, ale kdybych dal jen 4*, nebylo by to dostatečné. 29. 7. 2022. Doporučuji ovšem přečíst výborný komentář uživatele jave - opravdu to chce se na knihu podívat s odstupem a více kriticky.... celý text

Sucho 2017, Jane Harper

Z mého pohledu trochu přeceňovaná kniha. Čte se velmi dobře, zdá se, jak to odsýpá, ale když se pak zamyslíte, zjistíte, že se to vlastně vleče, je to zbytečně natahované. Závěr začíná být více napínavý, ale bohužel vyplouvá na povrch několik chyb v příběhu (ve vyšetřování...), takže ze zdánlivě realistického románu se stává tak trochu thriller amerického stylu - zkonzumuj, užij si to a moc o tom nepřemýšlej a zapomeň. Prostě není to špatné, ale u mě při 70% za 3*, 21. 7. 2022.... celý text

Cesta nikam 2020, Józef Mackiewicz

Velmi čtivé, velmi zajímavé, historicky poučné, pro mě skvělý závěr. 75-80%, 16. 7. 2022.

Černá kniha CIA 2018, Yvonnick Denoël

Jak píše Dovahkiin, jde o dost špatně napsanou knihu. Je to takový slepenec všeho možného, ale vždy se jedná jen o jeden pohled na věc, není doplněn žádný názor. Problematika je to ale tak složitá, že nejde jednoznačně říct, co je / bylo dobře a co špatně. Chtělo by to hlubší pohled a rozbor z více pohledů. Každopádně kniha představuje CIA a celé Spojené státy v ne moc dobrém světle, zároveň ale čtenář snadno pochopí, že tato špína a zákulisní hra se děje po celém světě. Z toho je čtenáři hodně nepříjemně. Za mě 60% - sice dost zajímavých informací, ale příšerně špatně podaných. 10. 7. 2022.... celý text

Císařova perla 2002, Robert van Gulik

Tento příběh mi přišel příliš překombinovaný a místy i nereálný, přestože Gulik píše velmi dobře - žádné dlouhé a zbytečné kecy kolem. 65-70%, 26. 6. 2022.

Šógun (II. a III. díl) 1993, James Clavell

Bohužel pro mě bylo čtení této knihy (včetně prvního dílu) víc utrpením než potěšením. Bylo to nekonečné a stále jsem to nemohl zdolat. Říkal jsem si, že aspoň lépe proniknu do mentality (tehdejších) Japonců, ale nakonec k tomu by stačil i méně než poloviční rozsah. Neustále jsem čekal, kdy už se to trochu rozjede, trochu nadějně to vypadalo na začátku druhého dílu, ale jen krátce, podobně na začátku třetího, a zase nic. Vyprávění je neskutečně podrobné a zdlouhavé, příběh a děj se jaksi skoro ztrácí. Od Clavella už asi nikdy po něčem rozsáhlém nesáhnu. 50-60%, 25. 6. 2022.... celý text

Šógun (I. díl) 1991, James Clavell

Nějak jsem se do knihy nemohl pořád začíst. Je to hodně rozvláčné, zajímavé a čtivé pasáže se střídají s méně zajímavými a méně čtivými. Bohužel to byl pro mě typ knihy, ke kterému jsem se spíš nutil ke čtení než se na čtení těšil. Až v závěru mi přišel děj víc poutavý. Autor se hodně snaží čtenáři poskytnout co nejširší obrázek o Japonsku (a s tím souvisejících Španělech, Angličanech a Portugalcích) kolem roku 1600, za což mu chvála, ale v tomto případě bych asi spíš uvítal více čtivý, dobrodružný a stručnější příběh. Necelých 70%, 29. 5. 2022.... celý text

Čínské století 2008, Federico Rampini

Kniha byla napsána a vydána roku 2005, což se nezdá tak dávno, ale v některých oblastech díky rychlému celosvětovému, ale hlavně čínskému pokroku je neuvěřitelně zastaralá. To není výtka, je totiž zajímavé srovnávat, co se za tak krátkou dobu změnilo a jak moc. Rampini většinu kapitol pojal jako reportáže na různá témata. Některá jsou velmi zajímavá, některá mě tolik nezaujala, každopádně čtenáři přináší různorodý pohled na (téměř) současnou Čínu. A o mnohých veledůležitých tématech se ani moc nemluví a neví! Nakonec si dovolím jednu alarmující citaci z úplného závěru knihy, kdy autor předpokládal to, co bohužel je nyní realitou v ČR, Evropě i USA: „Sympatie, jíž se pekingské diktatuře dostává od mnoha lidí ze Západu, poukazují v podstatě na naši krizi důvěry v sebe sama a v hodnotu našich svobod. Pokud se Čína nezmění, hrozí, že se změníme my. Vliv této nové světové supervelmoci, sbližování a vzájemná kontaminace systémů mohou posílit autoritářské choutky, které jsou již v Americe a Evropě přítomné. Více globalizace a méně svobody, více kapitalismu a více disciplíny pro všechny: to by byl ten nejhorší možný závěr čínského století.“ 70-80%, 15. 5. 2022.... celý text

Doktor Glas 2000, Hjalmar Söderberg

Před časem jsem četl román Kdo si s láskou zahrává, který mě zaujal a tak jsem nyní sáhl po této knize. Zde autor hodně filozofuje, takže hlavní téma, které je čtivé a zajímavé, se často ztrácí mezi různými úvahami. Ty jsou mnohdy zajímavé a k zamyšlení, ale mě jaksi odváděly od toho hlavního a popravně jsem nebyl v náladě nad nimi hloubat. Román možná ve své době vzbudil větší pozornost, a to jistě proto, že Söderberg se trochu naváží do církve, také se zabývá víc než bývalo zvykem sexualitou a v neposlední řadě zkoumá myšlenku vraždy či zabití s úmyslem záchrany jiného člověka. U mě skoro 4* při skoro 70%, 1. 5. 2022.... celý text

Klub rváčů 2000, Chuck Palahniuk

Hodnotit bych mohl klidně jako odpad, ale i jako 4*. Čte se to výborně, má to spád, ale je to moc ujeté, což by až tolik nevadilo, kdybych v závěru nebo po přečtení knihu pochopil. V podstatě se dá pochopit hlavní myšlenka, ale ostatní je prostě zmatek, chaos. Nakonec se rozhoduji na 60%, 29. 4. 2022. Filmová verze (komentář z 20. 2. 2024): Díky Fincherovi jsem pochopil, o co v knize šlo. Přesto se jedná o nechudnou úchylárnu ač mám režiséra rád, za toto je tak max. 60% (ale těžko hodnotit, vychází z knihy, obsahově a dějově to je dané).... celý text

Hvězdná pěchota 1995, Robert A. Heinlein

Kniha se čte neuvěřitelně dobře, pouze asi od dvou třetin částečně na chvíli zabrzdí, kdy autor trochu filozofuje. V tomto Heinleinově románu (ostatně jako i v jiných), nejde primárně o sci-fi. Autor ale prvky science-fiction dodává tak přirozeně, jako by to bylo zcela běžné. Nezatěžuje se nějakým složitým vysvětlováním, vědeckými argumenty apod. a přesto vše do sebe lehce a snadno zapadá. Heinlein je prostě PAN spisovatel. 75%, 26. 4. 2022.... celý text

Amerika 1927 2014, Bill Bryson

Moje první kniha od Brysona mně perfektně sedla. Nádherně se čte (jakoby tam autor byl, se všemi se znal a jen tak mimochodem nám o tom vypráví), přináší (pro mě) mnoho zajímavých informací a občas i pobaví. Jediné, co šlo mimo mě, byly kapitoly o baseballu, a nebylo jich málo. Tato hra mě nikdy nezaujala, nevím o ní prakticky nic (a ani po přečtení této knihy se nebudu snažit hru pochopit). Jinak obálka knihy působí tak, že jde hlavně o létání a Lindbergha, ale není tomu tak. Přináší toho mnohem víc, až jsem měl dojem, že rozsah knihy by mohl být i menší. Za mě 5*, 24. 4. 2022.... celý text

Vědomí konce 2012, Julian Barnes

Rozhodně ne tuctové čtení, je to víc na zamyšlení, trochu filozofické. Zajímavé téma, na první pohled běžné a banální, ale ve skutečnosti trochu hlubší. Určitě nejde o oddechové čtení na dobou noc, ale na druhou stranu není třeba v románu hledat nic složitého. 70-75%, 18. 4. 2022.... celý text

Mučivé hodiny 2002, Peter Maas

Román faktu o zajímavé události, ale ze dvou třetin příliš rozvláčný a nezajímavý. V poslední části jsem se konečně začetl, bylo to poutavější, napínavé, ale celkový dojem to jen mírně vylepšilo, takže při 70% dám 3*, 16. 4. 2022.... celý text

Cizinky 2013, Stanislav Struhar

Stanislav Struhar píše dle mě moc pěkně, jeho povídky jsou takové psychologické črty - je třeba trochu domýšlet, co postavy mají na srdci a nahlas neříkají, co je trápí apod. Zároveň píše na zajímavé téma - jako český emigrant odráží tuto skutečnost ve svém díle, což je čtenáři blízké, jelikož vlastně Rakušan píše o Československu. První povídka mě chytla víc (80%) než druhá (70%), celkově 75%, 15. 4. 2022.... celý text

Valachiho svědectví 1987, Peter Maas

Valachi jako první uceleně odhaluje mafii Cosa nostru v USA, o které do té doby kolovaly jen zvěsti. Byl to vlastně první práskač, který nedodržel slib a mluvil. Vzhledem k rozsahu a věrohodnosti informací bylo Valachimu povoleno vše sepsat a výsledkem bylo 1180 stránek strojopisu, které představitelé spravedlnosti USA výjimečně (vzhledem k zákonům USA) povolily zveřejnit. Nejspíš díky dalším tlakům mafie bylo toto povolení zrušeno, ale Peter Maas, který u toho byl a Valachiho zpovídal, mohl s jistými potížemi vydat tuto výpověď. Jde tedy o skutečný, literárně nijak nepřikrášlený příběh, podaný jako dokument, reportáž. Je nabitý informacemi o mnoha mafiánech, rodinách apod., není to tedy úplně čtení na dobrou noc. Dle knihy byl natočen slušný stejnojmenný film v roce 1972, který byl ale zastíněn Kmotrem. Mario Puzo zcela jistě taktéž vycházel k Valachiho písemné zpovědi nebo z Maasova románu, podařilo se mu ale informace lépe pro čtenáře zpracovat a podat. Tato kniha rozhodně stojí za přečtení, je zároveň historickým dokladem a sahá až do začátku 20. století. 75-80%, 12. 4. 2022.... celý text

Ve spárech Aljašky 2015, Jan Kopka

Jan Kopka je má „krevní skupina“, úplně mu rozumím, máme hodně podobný pohled na svět. Navíc nesmírně obdivuji lidi, co všechno dokážou ze sebe vymáčknout v extrémních situacích. Ač Honza je sportovec a ne spisovatel, podařilo se mu napsat 2 výborné knihy, a to nejspíš z toho důvodu, že píše lidsky, přirozeně, poutavě a na zajímavé téma. První kniha (kterou jsem četl v revidované rozšířené verzi pod názvem Cesty peklem a sněhem) popisuje 3 extrémní závody, kdežto tato se věnuje jen jednomu. Na zhruba stejném počtu stran tak v této knize je mnohem více prostoru pro úvahy a smyslu života, o odtržení člověka od přírody apod. Jan též hodně popisuje Aljašku, její obyvatele a zvyky, jde tak vlastně zároveň o zajímavý cestopis, průvodce cestovatele. Tím je ale celá kniha víc roztahaná a neodsýpá tolik jako jeho první kniha, která je hutnější a kompaktnější. Ve výsledku jsou ale obě knihy výborné. 5*. 10. 4. 2022.... celý text