Micha-Él přečtené 271

Hodná a zlobivá holka 2021, Michael Robotham

Toto byla perfektní jízda, od začátku do poslední stránky! Cyruse i Evie jsem si naprosto zamilovala. Moc se mi líbí psychologická propracovanost jak postav, tak obou dějových linií. Ta se smrtí nadějné krasobruslařky Jodie byla důmyslně spletitá, ale přesto nepůsobila překombinaně. Vedle ní tady máme tajemnou dívku beze jména, kterou soud pro absenci jakýchkoliv identifikačních údajů pojmenoval Evie Cormacová. Myslím, že je to právě ona a spousta otazníků kolem, proč mě kniha tolik chytila. Zajímá mě tento typ narušené mládeže, navenek drsný a uvnitř často velmi křehký. Přes vysoký počet stran si příběh udržuje ohromnou poutavost i emotivnost a já už se moc těším na další setkání se Cyrusem a jeho neobyčejnou parťačkou. Doporučuji všemi deseti!... celý text

Dítě války 2022, Renita D´Silva

Hluboce procítěný román odehrávající se částečně ve válkami pustošené Anglii a současně v horké, sluncem prosvětlené, barvami a vůněmi hýřící Indii. Silná žena jménem Clara. A jedno rozhodnutí, kterému by nechtěla čelit žádná matka. Přiznám se, že jsem očekávala něco trošku jiného, příběh více zaměřený na druhou světovou. Ale vlastně mě knížka nakonec příjemně překvapila, protože zápletky zasazené do exotického prostředí čtu čím dál raději a Indii, jak ji autorka barvitě popisuje, si prostě nejde nezamilovat! Navíc vytvořila skvělé charaktery postav, které přirostou k srdci (nejen Clara, ale i Rathi, Anand, Henry). Také linka z roku 1995 se mi líbila a krásně do děje z minulosti zapadla. Jenže tady zároveň vidím první ze dvou mínus. Tím, že je román rozkročený skoro přes celé 20. století, na mě chvílemi působil zrychleně, trošku zkratkovitě. Jiným scénám naopak autorka věnovala pozornost opakovaně, bez čehož bych se taktéž obešla. Druhé mínus je pro mě useknutý konec, ten by si zasloužil pár stránek navíc. Očekávejte knihu naplněnou bolestí, ztrátou, smutkem, ale zároveň dobrodružstvím, láskou, nadějí a prozřením... Velmi povedené!... celý text

Vodník 2023, Tereza Bartošová

Vodník mě velmi mile překvapil! Sice zhruba třetinu trvalo, než jsem se začetla, ale pak mě čtení opravdu bavilo. Fajn česká detektivka, na níž mi přišlo obzvlášť sympatické, že nebyla nijak přehnaná. Na začátku jsem dokonce uvažovala, že knihu odložím, přece jen pořád nové postavy, atmosféra nic moc, ale přesto mě zajímalo, co se vlastně ve skutečnosti stalo. A jsem moc ráda, že jsem ji nevzdala! Vyšetřovatele i prostředí jsem si upřímně oblíbila, nakonec se ukázalo, že i množství postav mělo svůj účel. Líbilo se mi, jak autorka vyšetřovatelské duo vystihla, nejsou to žádní superhrdinové, ale obyčejní lidé. Příbramsko jako součást našich luhů a hájů mi bylo blízké. Nicméně pár výhrad mám. První ten zmatečný začátek a přehršel postav. Zadruhé mi navzdory krásným popisům přírody chyběla atmosféra. Nejvíc tedy zpočátku. Možná to způsobil také fakt, že k české tvorbě přistupuju trochu nedůvěřivě. Celkově jsem však moc spokojená, už se těším na nějakou další autorčinu (nebo jinou českou) detektivku.... celý text

Naděje pro Fleetwood 2019, Stacey Halls

Předně nejde o historický román. Autorka prostě jen vzala historické postavy kolem čarodějnických procesů roku 1612 v Anglii, načež na ně napasovala vlastní smyšlený příběh. Ale o tom jsem víceméně věděla, jednak podle pohádkové obálky, která je mimochodem krásná, jednak podle recenzí zde. V rámci žánru román pro ženy se mi kniha líbila, četla se moc hezky a měla sympatické postavy v podobě Fleetwood a záhadné Alice. Ostatní se mi až tak zajímavé nezdály, hlavně Richard nebo matka Fleetwood by rozhodně zasloužili více propracovat. Hodně mě štvalo chování mladé šlechtičny, která moc touží po třech potratech konečně donosit dítě, ale nic jí nebrání v jednom kuse křižovat Lancashire na koni. Nevím sice, jak se k této činnosti stavěli v 17. století, ale každopádně kniha pak vyznívá naivně. Ona je vlastně celkově dost naivní a jednoduchá, člověk ji nesmí brát moc vážně. Závěr se mi zdál taky hodně uspěchaný. Soudní proces s čarodějnicemi táhnoucí se celou knihou jako červená nit v člověku vyvolává zvědavost, jak bude probíhat, co se bude dít, a nakonec se ho ani pořádně nedočká. Přese všechny výhrady mě ale četba velmi bavila. Pokud hledáte odpočinkovou knihu s poutavou zápletkou a silnou hlavní hrdinkou, pravděpodobně bude bavit i Vás.... celý text

Všechny řeky 2022, Dorit Rabinjan

Kdo čeká naivní milostný příběh zakázané lásky, bude zklamán. Naopak ten, kdo hledá reálný milostný příběh zakázané lásky bez klišé a ještě s přesahem, dojde si ve "Všech řekách" na své! Vztah popisují se vším všudy, od krásného pocitu zamilování, přes vášnivou lásku až po partnerské neshody. A protože autorka vychází z vlastní zkušenosti, děj i postavy působí o to skutečněji. Než jsem knížku začala číst, trošku jsem se obávala plytkého románku, který těží z toho, že dvojice pochází z nepřátelského prostředí - ona je Židovka, on Palestinec. Ale zasáhlo mě, jak hluboce izraelsko-palestinský konflikt ovlivňoval jejich lásku. Zasáhlo mě, jak měla Liat výčitky svědomí, že Hilmího miluje, jak ho musela skrývat před svými židovskými přáteli a hlavně, jak sebemenší zmínka o politice rychle vykrystalizovala v hádku. Žádná situace tu nebyla navíc. Každá měla svůj smysl ukázat, jak do sebe naráží myšlení Izraelců a Palestinců, jak se od sebe oba světy liší a přitom se podobají, ale nemohou se shodnout, aniž by popřely svou identitu. Člověka kniha nutí hodně přemýšlet, přehodnocovat, nahlížet na věc z jiného pohledu... Co se týká hlavní dvojice, více jsem souzněla s Liat, ale díky autorčinu bravurnímu vykreslení jsem chápala i Hilmího. Za zmínku stojí také krásný jazyk plný metafor a přirovnání. Ke konci nemám co říct, jen to, že mi zlomil srdce a slzy jsem měla na krajíčku (o to víc, že takto to opravdu skončilo). Jde o velmi smutný, dojemný příběh lásky s datem splatnosti, který ukazuje, že rčení "láska překoná vše" neplatí tak úplně vždy, že někdy jsou kultura a předsudky silnější. Knihu bych doporučila úplně všem - Izraelcům, Palestincům, Čechům, prostě komukoliv, kdo si chce přečíst silný příběh a aspoň přibližně nahlédnout, co cítí "účastníci" tohoto nekonečného konfliktu. Úplně na závěr dodám, že mě překvapila (a zabolela) zmínka o městě Lod.... celý text

Návrat domů 2023, Kate Morton

Moje letošní první kniha a zrovna tak nádherná, poetická, přestože jde o beletrii! Už ze zkušenosti vím, že Kate Morton je úžasná vypravěčka, a v Návratu domů mi svoji genialitu pro psané slovo opět dokázala. Při četbě jejích románů mám pocit, jako bych všechny postavy osobně znala, prožívám s nimi každé trápení i radost. Nikoho nevykresluje černobíle, o každém se dozvídáme jak kladné, tak záporné věci. Miluju autorčin smysl pro detail při popisování, ne jen postav, ale i přírody, počasí, domů, pocitů, okamžiku... Prostě PÁNI! Pokud čtete tyhle romány, nečekejte rychlý spád, ale pomalé vyprávění, které nikam nespěchá a postupně se rozvíjí do košatého příběhu. Ano, některé situace se tu vyskytly vícekrát, pokaždé ovšem z jiného úhlu pohledu, což se mně osobně zdá sympatické. Na knize se mi moc líbily časté zmínky o spisovatelích, plus jsem ráda, jak přirozeně se současná linie doplňovala s minulostí. Hlavně, že se v současnosti autorka vyhnula běžnému nalézání partnerské lásky, ale vsadila na vztah mezi matkou a dcerou. Moc doporučuju, kouzelné to bylo!... celý text

Zápisník jedné lásky 2013, Nicholas Sparks

Sparks přesně tak, jak ho mám ráda! Prostý, krásný pohádkový příběh. Více slov netřeba.

Ztichlý dům 2018, Jenny Blackhurst

Tento thriller, autorčina prvotina, začal celkem nenápadně, náznaky něčeho děsivého se objevovaly postupně. Ve druhé půli ovšem nabral takové tempo a napětí, že jsem od něj jen těžko odcházela. Susaniny pocity viny, strachu, zmatení a vůbec neschopnost vyznat se sama v sobě mi ji tak přiblížily, že jsem jí upřímně držela palce. Jenny píše navíc super čtivě. Ano, konec je překombinovaný, ale mně spíš vadilo množství nelogičností - např. Mark se distancoval od "přátel" z univerzity, ale přitom si kousek od kanceláře kápa party koupil dům; když sehnal Susan právničku pracující v oné firmě; lidem, kteří mu vlastně zničili život, věřil víc než své ženě... A nechápu, proč se kniha jmenuje v češtině Ztichlý dům. Vcelku to byla skvělá jízda, ale jak se dalo očekávat podle anotace, plná bolesti.... celý text

Volání mrtvých 2023, Rebecca Netley

Znovu se mi potvrdilo, že poutavé prvky (duchové, starý dům, nemluvící holčička, divní lidé atd.) zdaleka nezaručují poutavost knížky jako celku. Anotace "Volání mrtvých" mě sice okamžitě upoutala, neslané nemastné zpracování ale jednoznačně kladně hodnotit nemohu. Prostě tomu chybělo "něco", co by mě propojilo s postavami, a já bych jejich příběh prožívala jako svůj vlastní. První polovina měla navíc nulovou atmosféru, ta druhá o něco lepší. Kniha působí jako jedna velká protáhlá deprese. Právě natahování a opakování jí podle mě dost uškodily (to ještě nemluvím o řadě nedomyšleností v závěru). Od samého začátku mi nesmírně vadila podobnost s knihou "Ztraceni" od autorčiny kamarádky Anity Frank. Podobnost ani ne tak dějová, i když tu jsem taky našla, ale hlavně v téměř shodně opsaných situacích, pouze se změněnými jmény. Na místě Anity Frank bych své kamarádce "její" román otloukla o hlavu, než psala pochvalná slova. Rozdíl mezi oběma knihami ovšem spočívá v tom, že "Ztraceni" jsou kvalitativně úplně někde jinde, aspoň podle mého názoru. Nečíst tento skvost pár měsíců předtím, možná bych se na "Volání mrtvých" dívala jinak. Přesto věřím, že si své nadšené čtenáře najde. Já hodnotím průměrně, protože i přes veškeré výhrady jsem chtěla vědět, jak příběh dopadne. Oblíbila jsem si postavu Mary.... celý text

Božena 2022, Hana Wlodarczyková

Skvělá kniha o životě velké české spisovatelky Boženy Němcové. Je znát, že jde o sepsání na základě filmu, stylistika je jednoduchá a některá místa by si zasloužila hlubší propracování, ale já si brzy zvykla a tento styl mi nijak nevadil. Vzhledem k tomu, že "Božena" je jediným beletristicky zpracovaným životopisem o Němcové, přikláním se ke všem pozitivům, která ve mně kniha vyvolala: - popsala osobnost Boženy především jako odhodlané a smělé ženy, - spojila jednotlivé úseky Boženina života s jejími díly, - ukázala v jiném, lidštějším světle Josefa Němce, - provedla salony, plesy i chudými komůrkami, - setkali jsme se s řadou jiných známých osobností, - citově na mě působila, - byla čtivá a stránky rychle ubíhaly... celý text

Utajená sestra 2017, Diane Chamberlain

Zápletka mi celou dobu připomínala jinou autorčinu knihu a stejně jako u ní jsem byla rozhodnutá dát nejvyšší hodnocení. Obsahovala zkrátka vše, co má podle mě zdařilý příběh obsahovat. Nad to (jako obvykle) skvěle napsané. Jenže pak přišel závěr a ten mi vůbec nesednul. Na Dianiných knihách mám ráda, že se pokaždé věnují určitým morálním dilematům. Tady bylo však odbyto dost rychle, chybělo mi hlubší propracování. A výsledek? Spíš nemorální. Žít ve lži mi nepřipadá správné, navíc vzhledem k množství lží v minulosti.... celý text

Slavík 2016, Kristin Hannah

Dočetla jsem Slavíka a mám z něj trochu rozporuplné pocity. Na jedné straně to byla fantastická, emocemi nabitá kniha, na kterou určitě hned tak nezapomenu. Ukázala mi válku ve Francii zase z jiného úhlu pohledu - jednak z pohledu obyčejných lidí, kteří za neuvěřitelně krutých a beznadějných podmínek "přežívali", jednak z pohledu členů odboje. Isabelle mi jako hrdinka sedla na první dobrou. Její odvaha a odhodlání mi imponovaly, i když někdy to s tou svojí impulzivností opravdu přeháněla. K Vianne jsem si cestu hledala postupně, ale nakonec jsem si ji taky oblíbila. Rozhodně zajímavou postavou byl kapitán Beck, na němž autorka ukázala, že ani Němci nebyli všichni stejně špatní. Přiznávám, že téměř do konce jsem váhala, kdo je onou starou paní v roce 1995. Nicméně na druhou stranu pár kritických poznámek mám. Moc se mi líbilo, že hned na začátku knížka nabrala dynamický děj. Prostě jsem okamžitě věděla, že tohle bude silné čtení, psané lidsky a čtivě. V tom jsem se vůbec nezmýlila, to ne, ale navzdory dramatickému začátku se celá první půle hodně táhla. Většinu napětí, smutku, bezmoci, bolesti a všech možných pocitů autorka scvrkla do druhé poloviny. Tady se mi naopak zdálo, že je těch událostí až příliš. Zatřetí mi román v některých momentech (hlavně při zdůrazňování vzhledu žen a mužů) připomínal naivní románek pro ženy, které autorka také píše. Což je opravdu podivné vzhledem k množství popsaných krutostí... Musím však podotknout, že mě milostná linka a celkově důraz na lásku všeho druhu hluboce dojímaly. Souhrnně řečeno, román je to skvělý, krásně podaný, ale asi jsem čekala malinko víc. Možná kvůli tak vysokému hodnocení.... celý text

Sestra s perlou 2019, Lucinda Riley

Sága Sedm sester je pro mě taková knižní telenovela, ale díky famóznímu stylu psaní velmi zdařená a kvalitní. Lucinda byla jedna z mála autorek, která dokázala propojit současnost a minulost, aniž by se současná linka zdála nadbytečná. Už počtvrté hluboce chválím a klaním se autorce, protože i v případě Sestry s perlou mi dokázala svým příběhem doslova vzít dech. Jako vždy zde krásně pracuje s fakty a zakomponovává je do fiktivního děje. V první polovině se současnost malinko táhla, což ale v kontextu celé knihy nemůžu vnímat negativně. K Cece jsem přistupovala opatrně, protože mi ze sester padla do oka nejméně, ale díky jejímu příběhu jsem si ji skutečně oblíbila. Byť její volba vztahu nedopadla podle mých představ, chápu ji. Také jsem si, podobně jako další komentující, v minulé linii všimla určitých stejných prvků, ale líbí se mi, jak s nimi Lucinda vždy pracuje trochu jinak, takže žádná kniha není totožná. A co se tady týká zápletky? Ta byla prostě kouzelná, moje romantické já plesalo, nádhera! Se Cece a Kitty jsme se vydali do Austrálie, kde jsme se dozvěděli více o Aborigincích a jejich tradicích, o perlovém průmyslu či místní přírodě. Tentokrát plesalo moje dobrodružné já. Tuto divokou, nespoutanou zemi jsem si zamilovala a ráda bych se tam jednou podívala.... celý text

Marinka 1981, Karel Hynek Mácha

Skrýš 2013, Johan Theorin

Theorin opět nezklamal - úžasná, napínavá a temná četba! Budu se opakovat, ale v jeho knihách se mi moc líbí, že ač se jedná o thriller nebo detektivku, vždy v popředí stojí určitý lidský příběh. Nejde o to nacpat do knihy co nejbrutálnější scény, ale o to, jaká tajemství se skrývají za běžnými fasádami lidí. V tomto příběhu jde o jakousi zvláštní, zvrácenou lásku, objevují se tu ale i jiná závažná témata - násilí, šikana, psychické poruchy a předsudky s nimi spojené, samota... Při čtení jsem měla opravdu nepříjemné pocity, což u thrilleru odehrávajícího se v prostředí psychiatrie pro pachatele násilných trestných činů chápu jako velké plus. Osobně mě všeobecně knihy z prostředí psychiatrie lákají. V některých momentech to bylo možná trošku natažené nebo by se našlo pár malých mušek, které mi ovšem vůbec nezkazily zážitek z četby! Miluju tu jedinečnou atmosféričnost, pro Theorina tak typickou, stejně jako ohromně čtivý styl psaní. Člověk úplně cítí stísněnost a depresivnost, které pociťují postavy. K tomu jistě přispívá i fakt, že hodně děje probíhá v noci a často v podzemních prostorách kliniky. Moc se mi líbilo vyvrcholení příběhu, kdy jsem skoro nedýchala, a závěr mi ke knize vlastně seděl. Ráda bych si přečetla následující díl nebo aspoň nějaké stránky navíc, ale respektuju, že autor zvolil otevřený konec. Tak už mi zbývá jen Theorinova poslední detektivka... "My terapeuti se nesmíme vydat do temného lesa, ve kterém naši pacienti zabloudili. Musíme zůstat stát na jeho okraji, na světle a lákat pacienty k sobě."... celý text

Ztraceni 2021, Anita Frank

Pokud byste se mě zeptali, jaká kniha je podle mě strhující, rozhodně bych zmínila román Ztraceni! Kniha je perfektním koktejlem tajemství, tragédie, intrik, lásky i naděje na nový život. Najdeme tu tajemnou atmosféru, promyšlené postavy, logický děj a do toho trochu duchařiny. Podle některých se první polovina táhla, já si ji však užívala. Přesně tuhle atmosféru v gotických románech zbožňuju. Nejedná se samozřejmě o horor, ale o velmi zdařilou duchařskou detektivku. Líbilo se mi umístění do roku 1917 a jakési rámování děje Stellinými vzpomínkami na milovaného Geralda. Vyloženě mi sedlo, že vedle samotné záhady Greyswicku sledujeme také vyrovnávání se mladé ženy s těžkou osobní ztrátou, jakož i vyrovnávání se mladého muže se zraněním způsobeném na frontě. Ke každé postavě jsem si vytvořila nějaký vztah, ale nejvíce mě zaujala Annie. Dostala mě ta zvláštní aura kolem ní. Dále zmiňovaná mužská postava a samotná Stella. Autorka všechny detaily domyslela, snad kromě dvou maličkostí na konci, přičemž jednou z nich je jen neshoda v datu. Na to, že vlastně jde o prvotinu, se jedná o nádherný, fascinující příběh, který ukazuje, že skutečné zlo nepředstavují duchové, ale lidé z masa a kostí. Doufám, že se brzy dočkáme překladu dalších autorčiných počinů.... celý text

Sto roků Lenni a Margot 2021, Marianne Cronin

Bohužel půjdu proti proudu, protože mě kniha neoslovila tak, jak jsem očekávala. Rozhodně je to hodně silný příběh, skládající se z více drobných příběhů, ale nějak mi něco chybělo do toho, abych se nechala četbou úplně pohltit. Podle mě za tuhle "nedostatečnost" může dost velká útržkovitost děje, což jak jsem zjistila, mi v knihách spíš nesedí (na druhou stranu netvrdím, že neexistují výjimky). Často se přesouváme z místa na místo, z jednoho roku do druhého. Než jsem se stačila rozkoukat, děj skočil jinam. Vcelku román hodnotím jako lepší průměr, asi mezi 70-75 %. S hlavními aktérkami Lenni a Margot jsem sympatizovala. Obzvlášť mě zajímala a dojímala Lenni. Nutno říct, že autorka si s oběma hezky pohrála. Nejprve jsem se obávala, abych z Lenni neměla ten pocit přemoudřelosti jako z umírajících teenagerů v Greenově Hvězdy nám nepřály. To se ale naštěstí nestalo. Oceňuju, že si Marianne dala práci také s vedlejšími postavami, jejichž přítomnost byla díky tomu nepřehlédnutelná. Posledních asi 40 stránek jsem dočítala velmi dojatá a smutná. Když si uvědomím, že takhle vypadá realita nejednoho teenagera, jsem smutná ještě více. Nad tou hroznou nespravedlností, nad neodvratností osudu, nad navždy ztracenými šancemi. Příjemně mě překvapil vyzrálý styl psaní a hluboké myšlenky o životě, smrti, umírání, zdraví, nemoci a mnohém dalším. Přestože celek hodnotím průměrně, v knize se našlo dost míst, která mě vzala za srdce (např. zmíněné rozhovory s otcem Arthurem). Moc se mi líbil koncept přátelství mezi mladou dívkou a třiaosmdesátiletou Margot a nápad se sty obrázky, opravdu originální. Ale jak jsem psala na začátku, něco mi do dokonalosti chybělo.... celý text

Dievča z Titanicu 2016, Hazel Gaynor

Prakticky se ztotožňuju s názory Starmoon a Lauralex, ale uvedu pár vlastních poznámek. Také mě zpočátku udivilo, že se bude jen část děje odehrávat na Titanicu. Navíc když se linka z roku 1982 zdála být zbytečná. Už jsem si (opět) říkala, proč je v současnosti "nezbytné" do každého románu strčit více časových linií. Nicméně se naštěstí ve druhé půlce ukázalo, že i rok 1982 má své opodstatnění. Co mi ale na této lince hodně vadilo, byla jakási povrchnost v popisu postav, neosobnost. A zadruhé hodně velká naivita (např. situace s vydáním článku). Vlastně až do poloviny se v knize téměř nic, co neuvádí už anotace, neudálo. A nyní přejdu ke kladům, protože právě od poloviny se rozjel skutečně nešťastný a zároveň vlastně nadějný příběh zkázy monumentálního Titanicu a osudů všech, kdo na něm pluli. Tehdy mě román začal nejvíc bavit. Pochvalu zaslouží autorka, že si pečlivě nastudovala informace, tudíž moc zajímavě popsala, jak to na Titanicu chodilo, vypadalo apod. Zaujala mě též skutečnost, že se inspirovala irskou skupinou, která se roku 1912 opravdu vydala přes Atlantik za příbuznými a (snad) lepším životem. Samozřejmě, příběh je plný klišé a ve výsledku jde o klasickou četbu pro ženy, přesto právě Titanic dává knížce nějakou přidanou hodnotu, takže jsem nakonec byla spokojená a příjemně dojatá. Jinak řečeno, Dievča z Titanicu se mi hodně líbilo. Byla jsem ráda, že ona neosobnost se týkala výhradně pozdější linky, nikoliv roku 1912. Chválím rovněž příjemný styl psaní, který udržel mou pozornost, i když se toho zrovna moc nedělo. Abych to nějak zakončila, nečekejte nic mimořádného, rozhodně ne jeden z "najromantickejších príbehov našich čias", ale velmi milý a vlastně dějově prostý román, jak jedna tragédie ovlivnila životy všech zúčastněných. Mně osobně vůbec nevadila malinká podobnost s filmem od Jamese Camerona, protože jej jednak miluju a jednak jsem si při čtení mohla představovat scény z tohoto filmu. Naopak by mě potěšilo, kdybych si mohla někdy přečíst filmový příběh v knižní podobě. Úplně na závěr - obálka ve slovenském vydání se bohužel nepovedla. Nejenže je zavádějící, ještě působí kýčovitě až hrůza, ale co se dá dělat. V originálu se mi líbí více. Hodnotila bych třemi hvězdičkami, ale za ty popisy Titanicu a následné hrůzné noci jednu přidávám :-)... celý text

Vřeteno osudu 2015, Otomar Dvořák

Za tenhle beletrizovaný životopis jsem panu Dvořákovi moc vděčná a přála bych si, aby podobných vzniklo mnohem víc, byť klidně ne od něj. Je to skvělý způsob, jak všem, kdo mají zájem, přiblížit dějinný kontext národního obrození a velikány té doby jako osoby z masa a kostí, s jejich radostmi i starostmi. Tajná zpověď K. J. Erbena je, troufám si říct, geniální dílo a to hlavně díky autorovu stylu psaní. Vícekrát jsem se totiž přistihla při myšlence, že čtu knihu z 19. století. Proto působí román velmi autenticky, jako by jej skutečně vyprávěl sám Erben. Pravda je, že jsem si na pomalu plynoucí děj nějakou dobu zvykala, nicméně já osobně to považuju spíše za plus, knihy z NO přece jen nejsou plné akce a překvapení. Bylo fantastické sledovat, jak postupně vznikaly jednotlivé balady z Kytice i to, jak se Erben vyrovnával se svými děsivými sny a se všudypřítomnou smrtí. Abych zmínila také něco veselejšího, moc se mi líbil jeho vztah k Betynce a jejich dcerkám. Kromě ohromně zajímavých, reálně popsaných osobností má Vřeteno osudu vynikající atmosféru, přesně v duchu Erbenovy pozoruhodné Kytice. Když jsem četla, měla jsem dojem, že stojím v salonu u Palackých, že hovořím s Boženou Němcovou nebo putuju krajinou kolem Žebráku. V neposlední řadě oceňuju, že jsem se dozvěděla mnoho ze slovanského bájesloví, včetně okolností vzniku některých slov a tím nemyslím "jen" právnické termíny (výraz mur). Krásnou třešničku na dortu tvoří průběžné úryvky z Erbenovy tvorby. Mohla bych tu psát ještě dál a dál, vychvalovat, rozjímat, ale myslím, že jsem toho už zmínila dost. Čtení jsem si zkrátka moc užila, rozhodně budu vřele doporučovat.... celý text

Nové nebe 2023, Margit Steinborn

Po dlouhé době jsem se rozhodla přečíst knihu z období druhé světové války a volba padla na nedávno vydané Nové nebe. Pod krásným názvem se skrývá fascinující příběh nezměrného lidského utrpení a bolesti, ale také drobných radostí, lásky v nejrůznějších podobách, sounáležitosti a naděje. I když šlo, jak sama autorka připomíná, o čistou fikci, syžet odehrávající se na pozadí dějinných událostí působí až děsivě reálně. Vyzdvihnout musím jedinečně zpracovanou mnohostrannost pohledů, z nichž jednotlivé situace vnímáme. Ukazuje to, že nic není černé, nebo bílé, jak se může na první pohled zdát. Román před čtenářem v plné šíři rozprostírá nesmyslnost války a dává poznat, že utrpení, jež přináší, zasáhne naprosto všechny strany bez rozdílu. S tímto důrazem na lidský rozměr mi připomněl díla velikána E. M. Remarquea. Oceňuju také to, že se několik kapitol odehrává v Praze. Autorka se snažila podat rozsáhlý obraz toho, jak válka ovlivňovala životy židovských i nežidovských obyvatel v Německu, co prožívali vojáci na frontě, jak to vypadalo v nejvyšších patrech říšské politiky i to, co se dělo po válce. Výhradu proto mám k tomu, že občas sklouzává ke stylu kroniky, o němž se zmínila maryzka. Ten se projevil nejvíce v tom, že některým klíčovým momentům nebyla podle mě věnována taková pozornost, jakou by zasloužily. Nechci spoilerovat, tak neuvedu konkrétní příklady. Zpočátku mi trochu vadil, ale samotný příběh byl tak silný, citlivý a bolavý, že jsem si na styl psaní brzy zvykla. Osudy Hannah, Meliny, Petra, Sandnerových a dalších postav mi dlouho zůstanou v paměti. Knížku doporučuji všemi deseti a v budoucnu si od Margit Steinborn ráda přečtu něco dalšího. "Za vším jasným a očividným se může skrývat něco záhadného. Zlo rádo používá takové maskování, avšak to my lidé poznáme často až mnohem později." "Pravdě lze utíkat jen po určitý čas." "Za veškeré zlo, které se děje, nenesou vinu jen ti, jež se na něm podílejí, ale také ti, kteří se mu nesnaží zabránit." "Nestane se nic dobrého, pokud to neuděláte." - citát od Ericha Kästnera... celý text