midone
přečtené 97
V šedých tónech
2013,
Ruta Sepetys
Asi jsem nedostala to, co jsem čekala. 93% od tří tisíc lidí, to udělalo své. Jistě, bylo to velmi zajímavé téma. Většina učebnic dějepisu, nebo všeobecně historie se mnohokrát nepozastavuje nad osudy lidí z Litvy, Lotyšska a Estonska za druhé světové války. Bylo fajn se o tom něco dozvědět. Co mi však chybělo, byly více propracované postavy. Nebo spíše myšlenky Liny. Celá kniha je psána Ich-formou, avšak tak nějak neosobně. Nedokázala jsem si nikoho zvlášť oblíbít, neměla jsem šanci je nějak více poznat a tím s nimi soucítit. Proto to pro mě nebyl tak silný zážitek, jako by měl být.... celý text
Samotka
2021,
Alexander Gordon Smith
Bylo to dobré, to jako jo. Čtivé, akční, zajímavé..... Akorát mi trošičku, maliličko, ale jen kapičku začalo vadit, že se ten děj tak jako točí v kruzích. To je pobíhání sem tam sem tam, jdetioživotpasáž, sem tam a nic víc.... celý text
Lockdown
2021,
Alexander Gordon Smith
Heleďte se, je to dobrý, to jako jo. Čtivý, akční, hlavní hrdinové fajn. Jak se říká: nedrhne to. Akorát jediné co bych tedy vytkla bude seznámení s Výhní. Oni tam furt hlásají něco ve smyslu; z Výhně se pos* strachy, není úniku, smrt je vysvobození, peklo je vlastně pohodička..... atd. No a natěšená já si říkám: to je super, z toho se budu klepat strachy a ono.....nic. Jakože teda pokud je tohle tak strašně bububu, zvrácímstrachy a hrůzu nahánějící, pak tedy nevím, do jaké kategorie patří moje bývalá ZŠ. To byl teprve očistec. Místní žáci, by do Výhně mohli kliďánko jezdit na rekreaci. Oběd by jim chutnal, dozorci sympaťáci, zvířátka, příjemné prostředí, nějaká ta práce pro udržení zdravé mysli, postele místo lavic, co víc si přát.... celý text
Pozorovatelka
2019,
Anna Bright
Nu, jak jen to říct? Kostrbatě napsané, to je to, oč tu běží. Naprosto souhlasím s názory, které se shodují v tom, že je vlastně jeden velký otazník, jaký svět to je a v jaké době si ho máme sakryš představit. Dobře, hlavní hrdinka nemá IPhone, tak to asi bude ten typický čas pro všechny fantasy knihy. Víme všichni jaký, nejsme Zetka, že jo? Mimochodem ještě 2 chyby bych chtěla vytknouti, pak dám pokoj, slibuji. 1) nevím jak vy, ale mně se to četlo hrozně blbě. Jednak kvůli tomu, že to bylo vážně velmi nezajímavé a nezáživné, druhak kvůli jazyku. Prostě návaznost textu mi přišla taková nic moc. 2) Hlavní hrdinka mě opravdu veeeeeeeeeeeeeeeelmi sr... tedy chci říct štvala. Nikdy se mi nestalo, že bych hlavního hrdinu tak strašně nesnášela jako tady. Furt jen kručela, kňučela, kvičela a nic z toho. Taková Bella z Nového Měsíce hadr... celý text
Divotvůrce
2018,
Sebastien de Castell
Myslím, že tohle je jedna z těch sérii, která baví. Je to něco úplně jiného, než na co jsme zvyklí. Hlavní hrdina není takový ten "stojí na mně budoucnost světa", je to vlastně antihrdina, což knize neskutečně přidalo. Mimochodem miluju Reichise ♡ a doufám a plně v to věřím, že si ho zamilujete taky.... celý text
Tisíc kousků tebe
2017,
Claudia Gray (p)
Čekala jsem trochu něco jiného. Měla jsem takovou představu, že to bude více sci-fi. Že ty dimenze, do kterých se ti hrdinové vydají budou více bláznivější. Třeba že v jedné dimenzi budou Vánoce celý rok, výzdoba se nebude uklízet, nejmodernější hudba budou koledy a další... třeba že v další dimenzi bude rodina hlavní hrdinky vlastnit farmu s kouzelnymi jablky, které budou dodávat IQ a hrušky, které budou zase přidávat EQ. A hlavně každá dimenze bude mít jinou, SVOJI VLASTNÍ atmosféru. Do toho všeho ta zápletka s vrahem otce hlavní hrdinky. Mrzelo mě, že ty dimenze byly takové jednoduché. Hvězdičky přidalo to, jak se to rychle četlo.... celý text
Malý princ
2005,
Antoine de Saint-Exupéry
Tak z těch ód, co se tu pějí bych minimálně čekala, že mi kniha uvaří kafe, vyluxuje a setře celou domácnost a na závěr ještě natočí moji oblíbenou příchuť zmrzliny. Koukala jsem na film, četla jsem knihu, byla na tom v divadle, četla jsem snad tunu rozborů a........... nic. Nejdříve jsem si myslela, že jsem snad úplně blbá a nic jsem nepochopila. Že na to nejsem dost stará, ale ono snad i ne. Já to pochopila, doufám, správně. Je to o povahách, vztazích mezi lidmi, o rozdílných pohledech ze života dětí a dospělých a navíc skrz na skrz protkané citáty. Každý v tom údajně najde něco jiného. A to je asi ten problém. Ukamenujte mě, ale dle mého názoru je Malý princ stejný jako pohádka Císařovy nové šaty. Znáte ji, ne? Císař přišel na hostinu nahatý a tvrdil, že na sobě má nádherné šaty. Prý kdo je nevidí, není hoden svého postavení. Jistěže každý tvrdil, že šaty vidí, jak jsou krásné a že mu to moc sluší. Ne, já prostě Malého prince nemám ráda. Nemám prostě ráda, když bych v něčem, podle někoho, měla vidět něco, co tam nevidím. A když nevidím, tak co? Budu jako v pohádce Císařovy nové šaty prohlášena za tupou lhářku. Převelice se omlouvám, jestli vás má recenze pohoršila nebo naštvala. Pokud na císaři vidíte nádherné šaty, protože máte tak bujnou fantazii, kterou autor tak opěvuje, nic proti vám, pokud se kniha líbí, tak ať. Já vám to rozhodně neberu.... celý text
Sdílejte, než to zakážou!
2021,
Andrej Babiš
K Vánocům jsem si přála knihu, o níž nebudu vědět vůbec nic a byla tak u jejího čtení překvapená. Jojo, tohle byl fakt zlatý hřeb večera. Prý to bylo v knihkupectví zdarma. Při zběžném prolistování soudím, že asi půjde o pětihvězdičkovou kvalitu (hlavně i podle hodnocení 8%). Klobouk dolů před vámi všemi, kdo to opravdu přečetli. V mých očích máte opravdu velký respekt.... celý text
Sága Stmívání: oficiální ilustrovaný průvodce
2011,
Stephenie Meyer
"Tak jo, dej se do toho, tuhle knihu přečteš celou od předmluvy až po poděkování, protože Stmívání, ač si to nechceš přiznat, miluješ. Hlavně ty dva chlapce, že jo." myslela jsem si, když jsem tu věc otevřela. Jo jo jo. Po důkladném přečtení počátečního interview, kde se psalo doslova o ho* teda o ničem, jsem si připadala jako vymačkanej citron, který nechce nic jiného, než vyhodit do kompostéru. Mé původní předsevzetí značně kleslo. Z přečtení každého slova se stalo "přeskakuj to, co se bude nést na podobné bázi jako ten rozhovor." Jo, ty kresby, jak měly vypadat postavy, ty byly fajn, ale jinak? Nic moc. Žila bych normálně asi dál, kdybych tuhle knihu neměla nikdy v ruce.... celý text
Bez srdce
2017,
Marissa Meyer
Bez srdce bych zařadila do kategorie knih s názvem "čekám na signál, ten z nebe nepřichází a tak čekám dál....." Víte, celou dobu jsem čekala na akci, zapletitější zápletku (to ani nevím, jestli tohle slovo existuje, ale tak když už jsme v hodnocení retelingu na Alenku v říši divů, tam bylo možné lecos, ne?) Nebo alespoň nějaké to drama a ono nic. Celé kapitoly se tak nějak táhnou v tom samém kruhu, přičemž některá pasáž je sem tam zajímavá, ale rozhodně ne tak abych si z toho sedla na zadek. Hvězdičky přidal Šprým. Kdyby někdo takový existoval v reálu, dejte mi okamžitě vědět ;)... celý text
Spoutávač
2019,
Sebastien de Castell
Rozdělili se. (Není spoiler) Za jakých okolností nebo proč, nebudu prozrazovat. Musím ale říct, že absence Ferius nebo Reichise byla pro mě nepřekonatelná. To, co tuhle sérii vždy vynášelo ještě výš bylo právě fungování zcela výjimečné a naprosto božsky originální skupiny. Kdyby mi autor nedal dobrý důvod pro to, abych pochopila, proč se to stalo, strhnu určitě více. Děj je stejně akční a dobrý jako a předchozích dílech, ale odendat tento jeden důležitý pilíř a ničím ho nenahradit, znamenalo, že kniha, alespoň pro mě, ztratila pětihvězdičkovou kvalitu.... celý text
Holubice a had
2020,
Shelby Mahurin
Hledala jsem, romantiku a fantasy svět s trochou té akce jako třešničkou na dortu. Co jsem chtěla, jsem taky dostala.
Misery
2003,
Stephen King
" Hurá! Moje první kniha od Mistra hororu! A má 91%! To bude určitě boží!" říkala jsem si, když mi přišel balíček a okamžitě začala číst. Když už uplynulo zhruba padesát stránek, pořád ve mně žil plamínek naděje, že se to ještě rozjede. Na sté stránce už ten plamínek byl podstatné menší a po dvousté stránce ho zbylo tak málo, že prostor za nehtem by se mu zdál jako tisícikilometrové pole. Stále ho ale zbylo dost na to, abych doufala, že koncem se to všechno vylepší. Že mi dá autor něco, co všechen ten příběh nějakým smysluplným způsobem spojí. To se ale bohužel nestalo. Celou knihu prostě čekáte, až se nedočkáte. Dobře dobře. Ještě než si pomyslíte, že jsem tento skvost vůbec nepochopila, dejte mi šanci se obhájit. Víte, nemyslím si, že pokud autor chce své čtenáře přesvědčit o tom, že jeho příběh JE REÁLNÝ nebo by se alespoň mohl stát, může vynechat všechno, co na knihách baví a klidně argumentovat něčím jako: " V normálním lidském životě, se taky neděje nic nadpozemského. Žádné zvraty, žádné spojení všech střípků dohromady, život je různý, ale prostě plyne takový jaký je."...... Myslím si ale, že pokud bych chtěla číst něco, čemu budu věřit takovému jaké to je, vzala bych si nějaký životopis a ne thriller. Víte co tím chci říct, ne? Osobně čtu knihy proto, abych od reality utekla a ne abych se do ní zase vracela. Pokud ale hledáte knihu, které budete věřit, že se stala nebo by se mohla stát, která je něčím jako takový smýšlený rádoby životopiso-thriler, pak je Misery přesně pro vás.... celý text
