mira.l přečtené 698

Autobus Karosa Š 11 2013, Martin Harák

Geniální podivíni 2003, Nina Kupcová

Ach jo aneb Některé postřehy z obou stran ledničky 1997, Robert Fulghum

A mně se chce k téhle knížce jen stručně říct : ACH JO. Podruhé jsem dal Fulghumovi šanci s knížkou, kterou jsem kdysi četl a teď po letech jsem si řekl, že si ji přečtu znovu. A podruhé je to poměrně trpké zklamání. Před nějakými 25 lety jsem se do něj nějak začetl, ale dneska ... mi to přijde jako poněkud zbytečně potištěný papír. Já na tyhle filozofické úvahy a moudra nějak moc nejsem. Naštěstí je to poměrně krátké, zabralo mi to 3 večery. Ještě že tak. Mám doma ještě další tři knihy tohoto autora, ale nevím, nevím, jestli se do nich pustím... Myslím, že ve frontě na přečtení u mě čeká tolik knih, že nemám potřebu číst něco, co bych přirovnal k vytažení špuntu z naplněného umyvadla. Přesně to jsem si z toho zhruba odnesl. Přesně to zbyde po přečtení. Nic. Prázdno. Ty čtyři hvězdičky, které jsem jí při tvorbě zdejšího profilu kdysi dal, teda neudrží ani náhodou. Myslím, že když dvě uberu, tak se k tomu chovám ještě shovívavě. Aspoň že se mi hodí do prvního bodu letošní Výzvy.... celý text

Pyramida 2003, Jonathan Stamp

Prehistorie 2010, David Burnie

Fascinující výlet do historie života na Zemi.

Embéčkem kolem světa 2011, Michal Vičar

Velice čtivý, poněkud netradičně napsaný cestopis, moc se mi líbil. Chce to asi dost velkou dávku zdravého šílenství, sebrat Julii a vydat se na takovou cestu s tak letitým autem bez zkušeností v oboru opravárenství. V neposlední řadě je knížka velice zajímavě pojatá i po grafické stránce. A rozhodně bych doporučil spíš verzi s DVD.... celý text

Expedice Peking 40.000 km (2. část) 2009, Petr Hošťálek

Pokračování knihy P. Hošťálka z jeho motocyklové expedice ve stopách dálkové jízdy Peking - Paříž 1907 zahrnuje zpáteční cestu, tedy trasu z Pekingu do Paříže. A autor tady opravdu poměrně detailně jede po stopách těch několika málo odvážných průkopníků automobilismu, snaží se navštěvovat místa, kterými tehdy projeli, zastavit se v místech, kde se stavěli oni, do textu prokládá poměrně hojně pasáže z původní knihy, která o závodu vznikla, a opět se hojně věnuje svým zálibám, tedy koupání, zmrzlině a pokukováním po hezkých holkách:). Nevynechal ani zajížďku na Moskvu a Petrohrad, ač to nebylo v "přímé lince" z Pekingu do Paříže. V této knize nechybí ani jeho dojmy z návštěvy (nebo případně pokusu o návštěvu) míst, která jsou svým způsobem legendární pro ruskou motocyklovou historii a pro Petra Hošťálka zajímavá i jako pro znalce historických motocyklů, a sice z továren na motocykly v Irbitu a Iževsku (kdoví, jak to tam vlastně vypadá dneska). Stejně jako první knihu i tuhle jsem po letech zhltnul jako malinu a znovu si uvědomil, že takový cestopis, jehož převážná část vede územím Ruska, je v současné době z říše dějepisu. Autorovi tak odpustím i to, že asi nezbyl čas či peníze na jazykovou korekturu a tu a tam se vloudila nějaká ta chybka v pravopisu.... celý text

Jules Verne a jeho svět 2005, Ondřej Neff

Velmi zajímavá kniha o J. Vernovi. Autor dává čtenářům podrobně nahlédnout jak do života, tak do díla jednoho z průkopníků vědeckofantastického románu (ale nejen jeho). V první části se seznámíme s Vernovým životem, od dětství až po konec jeho dnů. Možná se ne úplně obecně ví, že jeho život byl plný dramat a konfliktů, od sporů s otcem, který z něho chtěl mít advokáta a trvalo dost dlouho, než tento boj vzdal, dále si všimneme počátečních nesnází jeho spisovatelské kariéry i toho, jak těžce dlouhou dobu nesl to, že byl škatulkován do kategorie spisovatelů románů pro děti a mládež, ač chtěl původně psát vědecké romány pro dospělé. Stejně tak si čtenář všimne neustálých sporů s nakladatelem P. J. Hetzelem, který by se dal (vzhledem k tomu, jaké smlouvy s ním Verne podepisoval) spíš nazvat zlodějem a vydřiduchem než jeho "mecenášem", "duchovním otcem" nebo tím, kdo "udělal Verna", i když to poslední je do značné míry pravda. Stranou nezůstane ani pokus o atentát, kdy na něho vystřelil jeho synovec Gaston, a po němž na tom Verne byl zdravotně už jenom hůř a hůř a navíc zcela zatrpkl a zanevřel na svět kolem sebe a jenom psal. Stejně tak trvalo velmi dlouho, než si našel cestu k jedinému synovi Michelovi, který s ním na sklonku jeho života spolupracoval a po jeho smrti některé knihy dokončil. Ve druhé části O. Neff podrobně rozebírá Verneovo dílo z několika úhlů pohledu, co to bylo za lidi, kteří se potulovali jeho "šrafovaným světem", kde bral inspiraci pro svoje postavy, ale i to, jak to bylo s jeho technickou jasnozřivostí a předvídavostí a kdy si tak trochu dělal ze čtenářů legraci. V závěru druhé části se autor věnuje českým vydáním Verneových knih od počátků až po dnešní dny, resp. do doby napsání knihy v r. 2005. Závěrečná "Encyklopedie" - výčet nejrůznějších pojmů - vynálezů, objevů a dalších je pak jedním velkým panoptikem toho, co fantasta Verne ve svém díle vytvořil. Mnohde si z toho i sám autor knihy dělá tak trochu legraci a pojímá to poněkud Cimrmanovsky. Když se čtenář pokusí tuhle část přečíst naráz, asi se mu to nepodaří, mně se z toho po nějakých třiceti stranách trochu točila hlava a protáčely panenky:). Celý Vernův život byl mnohem složitější než jsem tady v těch několika odstavcích popsal, a kdo má Verna rád, jistě by mu tato kniha neměla ujít.... celý text

Johnny Cash vlastní životopis 2001, Patrick Carr

Samotného mě překvapilo, že jsem tuhle knížku četl na přelomu let 2002 - 2003... Tak jsem si ji přečet znova a jaké je zhodnocení po těch letech? Nazvat tuhle knihu životopisem asi není úplně přesné, stručný životopis "muže v černém" tvoří vlastně první jedna, dvě kapitolky. Pak je to spíš útržkovité povídání tu o domu na Jamajce, tu o mrtvém bratrovi, tam zase o cestování, hudebních začátcích, kamarádech muzikantech, zpěvácích, závislosti na amfetaminech a barbiturátech, kariéře - nahrávání, prodejnosti desek, vězeňských koncertech, a dalších drobnostech z pracovního i osobního života. Kniha rozhodně není špatná, je na jednu stranu jistě zajímavou mozaikou Cashova života, jsou to střípky z jeho šťastných i méně šťastných období, na stranu druhou, jak už jsem uvedl na začátku, nazvat ji životopisem v pravém smyslu slova asi úplně nelze, a i když to vzásadě dodržuje základní časovou posloupnost dětství-začátky kariéry-závislost-manželství s June-pokračování kariéry, je to dost nesystematické skákání v čase, místech i osobách. Což ale není příliš na škodu, pokud se čtenář odprostí od toho, že to prostě nebude klasický životopis, i tak se dozví mnoho zajímavých informací. Na můj vkus je tam poměrně dost "pánbíčkaření", ale budiž, Cash pocházel z doby a rodiny, kdy a kde se na víře dost lpělo. Co je celkem dobré, je na konci knihy uvedená diskografie, která sice neobsahuje (a ani nemůže, to by byla samostatná kniha) Cashovu kompletní diskografii, ale přehled toho podstatného tam je. Ovšem pravopis, to je teda děs. Nad chybějícími, přebývajícími či jinými písmenky ve slovech aka překlepy - ač z nich radost nemám - dokážu přimhouřit oko, pokud jsou v rozumné míře, ovšem tady... tady někomu dělal (mimo jiné, slova jako caviky, pilon, milosrdenctví nechám bez komentáře) dost velký problém jev zvaný shoda podmětu s přísudkem. Překladateli bych doporučil prostudovat pravidla českého pravopisu, zvláště v části shoda podmětu s přísudkem v rodě ženském a středním, to bylo dost strašný. Z původních 4 * musím, ač nerad, ubrat na průměrné tři, je to tak trochu za to, že to nepovažuji za životopis v pravém smyslu slova a především za ty hrubice.... celý text

Orion hlavou dolů 2000, Vladimír Kroc

Druhá kniha V. Kroce čtenáře opět provádí Austrálií, tentokrát ovšem už ne v rámci tak dlouhého pobytu jako tomu bylo v knize první, zde se jednalo spíš o takovou delší dovolenou, a také to není cesta nedozírnými dálavami australského vnitrozemí, v rámci této knihy poznává autor převážně ty krásy Nového Jižního Walesu a Victorie, na které se v první knize nedostalo. Další změnou je to, že na tuto cestu se krom maželky vydal i s tehdy dvouletou dcerou. Té já bych osobně snesl v knize o něco (no, možná i o o dost) míň, ale budiž. Kromě této drobné výtky je ale i tohle na čtení příjemná knížka.... celý text

... šťastný František 1988, Dalibor Janek

Mám tuhle knížku doma v jejím prvním vydání z roku 1988 a kdysi už jsem ji četl. A už delší dobu jsem pokukoval po tom, že bych si ji přečetl znovu, ona je ale v takovém stavu, že další přečtení tak, aby zůstala vcelku, už asi nevydrží. Takže když ji Naše vojsko (ono to nakladatelství fakt ještě pořád existuje:) ) vydalo v loňském roce znovu ve vázané verzi, pořídil jsem si ji. A jaké to bylo? No ... pětihvězdičkové:). Krásný návrat do dob, kdy se závodilo, na čem se dalo (hlavně v tehdejších podmínkách reálného socialismu) a s plným srdcem a nasazením, což u Františka Šťastného platilo opravdu na 100%. Možná i na víc. Jestli je vše, co tam uvádí, pravda, tak to byl opravdu mimořádný talent, Pan Jezdec, který dokázal ďábelsky rychle jezdit téměř na všem, co mělo dvě kola a co osedlal, ať už to mělo motor nebo ne. Že "Fanánek" začínal na kole a zúčastnil se prvního ročníku cyklistického Závodu míru, to zase tak všeobecně známé není. A že to dost často končilo pádem, polámanými kostmi, dlouhými obdobími v sádře a rehabilitacemi, to prostě k životu závodníka patřilo. Ostatně ve vší té smůle měl ještě štěstí, mnoho jeho vrstevníků zaplatilo svou vášeň cenou nejvyšší. Po nedávném vyprávění Petra Hošťálka další krásná knížka s touto tématikou. Malinko mě mrzí jen jedna drobnost, kvůli které ale tentokrát hodnocení snižovat nebudu. A sice že nakladatelství nepřipojilo ke knize nějaký dovětek, doslov, co bylo s F. Šťastným po napsání této knihy, která končí u jakési reinkarnace jeho závodní kariéry v závodech veteránů někdy zhruba v polovině 80. let minulého století.... celý text

Tam Tam 2000, Boris Filan

Nevím, jaká je prestiž ceny E. E. Kische, kterou tahle kniha před léty dostala, ale mě po těch letech na druhé přečtení tenhle víceméně nesouvislý kaleidoskop (nebo bych spíš měl napsat slepenec?) nějakých situací a vyprávění do kolen rozhodně neposlal. Víckrát to nechci ani vidět a určitě netoužím vědět, co obsahují další dvě pokračování.... celý text

Austrálie : skrz naskrz zemí nekonečna 1999, Vlastimil Tichý

Tuhle knížku jsem oprášil po mnoha letech. Autor knihy delší dobu žil s manželkou v Austrálii, kde si patrně potřeboval vydělat na následné cestování a zároveň přitom ještě chodil do školy, patrně aby si zdokonalil angličtinu. Tahle úvodní pasáž mi je v tom svém samotném smyslu, principu, trochu nesrozumitelná, proč tam vlastně jeli, proč tam chodili do školy, to mi trochu uniká. Hlavní část knihy se věnuje prakticky okružní cestě australským kontinentem, poznávání lidí, přírody, různých kulturních zařízení. Asi je třeba trochu přihlédnout k době, ve které se vyprávění odehrává, protože mi z toho trochu ční neustálá snaha ušetřit, kde se dalo. Co se týká té cestovatelské části knihy, není to špatné čtení, já měl ve své době tenhle typ knížedk docela rád, a rád si je přečtu i dneska, místy je to teda spíš už dějepis, autor se tam podivuje nad několika v Austrálii tehdy zcela samozřejmými věcmi, které jsme u nás tehdy neznali, ale dneska jsou zcela běžné i u nás. Co mi tu docela vadilo a vadí mi to tak nějak obecně - kniha bez kapitol. Nemám prostě rád, když vezmu do ruky knížku, jejíž text není členěn do žádných nadepsaných kapitol, když je to celé jeden souvislý text, byť tady oddělený aspoň na odstavce a pomyslné kapitoly jsou odděleny aspoň nějakými "trojhvězdičkami". Nelituju toho, že jsem si to přečetl po skoro 24 letech znovu, nicméně myslím, že opět po tomto titulu už nesáhnu.... celý text

Tenkrát v Americe - Ze zápisníku zahraničního zpravodaje v USA 1998, Jan Šmíd

Po dlouhých téměř 25 letech jsem oprášil tuto knihu Jana Šmída, který v dobách prezidentů G. Bushe st., B. Clintona za oceánem a V. Havla u nás působil jako zpravodaj Českého rozhlasu v USA. Dnes už poměrně matně si pamatuju, že ač mě politické záležitosti nikterak neberou a tady vzhledem k poslání autora za oceánem je politiky docela dost, tak mě tahle knížka hodně bavila už tenkrát a vlastně skoro nic se na tom nezměnilo ani dneska, i když je to z větší části už spíš dějepis než popis aktuálního dění. Jan Šmíd velmi čtivou formou seznamuje čtenáře s prací rozhlasového zpravodaje, popisuje různá úskalí této práce ve své době, ale i příhody zajímavé, humorné. V textu přijde řeč na popis některých amerických velkoměst, společenských (namátkově předávání Oscarů), sportovních (NHL, US Open) či politických (volba prezidenta USA) událostí a osobností tak, jak měl autor možnost se s nimi seznámit, když bylo jeho prací referovat o nich v naší mladé raně kapitalistické demokracii:). Jedna část je věnována i tomu, jak ze svého pohledu poznal některé přírodní krásy USA či Latinské Ameriky, kam také během svého sedmiletého pobytu zavítal ať již pracovně nebo jako turista. Poslední částí knihy je pak přepis vybraných příspěvků, které posílal do Č. rozhlasu a které celé vyprávění vhodně doplňují. Z dnešního pohledu je vlastně už skoro humorné, jak některé problémy řešil v dobách "předinternetových" či časně internetových, kdy třeba Wikipedie, Facebook, Skype, různá datová úložistě, přes která by se daly posílat zvukové soubory a jiné dnes běžné věci buď vůbec neexistovaly nebo se jen velmi pozvolna rodily. Pro charakteristiku knihy bych možná mohl použít jednu autorovu větu z kapitoly, kde popisuje, kterak se dostával k informacím, zde konkrétně se to týkalo deníku The Washington post: "Zajímavá je rubrika Style, kde jsou všechny možné drby z politiky, kultury i společnosti, zpracované seriózní formou." V knize sice není rubrika Style, ale jinak to celkem sedí:). Není důvod nedat plné hodnocení.... celý text

Jižním křížem krážem aneb Austrálie a Nový Zéland v Zápisníku zahraničních zpravodajů 1999, Vladimír Kroc

Rád konstatuji, že i po téměř 25 letech od vydání jsem si tuhle knížku znovu se zájmem přečetl. A stejně tak rád sáhnu i po té druhé autorově knize od protinožců.... celý text

Paříž – Dakar 1989, Radek Fencl

Po knize od J. Králíka jsem sáhl po další publikaci, kterou mám v knihovně už dlouhé roky a kdysi dávno jsem ji četl, z doby, kdy dakarská rallye byla úplně o něčem jiném než dneska. První vydání této knihy vlastně vyšlo asi ještě dříve než pohled na Dakar očima novináře Králíka, tohle je psáno z pohledu Radka Fencla coby člena jedné z posádek "ostrého" Liazu. Kniha mapuje první krůčky našich účastníků na soutěži, od prvotního nápadu přes přípravu vozů po první start na rallye v roce 1985. Hlavní část knihy je pak věnována ročníku 1986, ve kterém však pro posádku s Radkem Fenclem po skoku z duny soutěž skončila a do Dakaru dojeli mimo soutěž. To na druhou stranu dalo autorovi prostor část knihy pojmout trochu netradičním způsobem, z pohledu odpadlíků soutěže, kteří jedou jednou s předstihem, jednou se zpožděním poněkud jinou trasou a ani jejich cesta není bez komplikací. Tyto pasáže se střídají s popisem toho, co zažívají posádky, které v soutěži zůstaly, a to až do poněkud neslavného, ale účastníky nezaviněného konce, kdy byly posádky utopeny v bahně jen kousek od Dakaru. Dále se pak autor již výrazně stručněji věnuje dalším ročníkům 1987, 1988 a 1989. Nedá se úplně přesně určit, jestli je lepší tato nebo Králíkova kniha, každá nabízí pohled na soutěž z trochu jiného pohledu, bavily mě obě. Obě popisují časy, které už jsou bohužel dávno pryč.... celý text

Peklo zvané Paříž - Alžír - Dakar 1989, Jan Králík

Po dlouhých letech jsem znovu vytáhl tuhle knížku z dřevních dob Dakaru, kdy tahle soutěž byla ale úplně někde jinde než je dneska. Kniha je napsána očima Jana Králíka jakožto jediného motoristického novináře z tehdejšího Československa, který měl to štěstí být u prvního vítězství Tatry na Dakaru, stejně jako u několika již méně radostných událostí, jimž vévodila havárie dvoumotorového Dafu. A dneska se asi s odstupem všech těch let a událostí, které po tomto ročníku následovaly, dá pochopit, proč se tahle kniha dá považovat za legendární. Protože prostě zachycuje dakarskou rallye ve své prakticky původní podobě, která už je nenávratnou historií. Nevadilo ani těch pár hrubic v textu:). Na závěr se snad můžu jen sám sebe ptát, proč mi trvalo takovou řadu let, než mě napadlo si tuhle lahůdku přečíst znovu?... celý text

Putování Amerikou 1997, Werner Neumayer

Je to ve své podstatě průvodce cestovatele, užitečná pomůcka pro toho, kdo by se chtěl do této oblasti vydat. Já ji ale tenkrát přečet jako román, fascinován především fotkama dle mého názoru jednoho z nejkrásnějších koutů světa. Jestli mám nějaký cestovatelský sen, tak je to tahle oblast.... celý text