Mivalka75
přečtené 16
Nečekaná láska
2007,
Julia Quinn
Stránky přibývají.. Tentokrát 344 a já se opět musím ptát proč, není-li to zbytečné..? Možná kdyby minulosti Francesky bylo věnováno v knize více prostoru a mohli jsme ji tak lépe poznat a pochopit, pak by to dávalo smysl, ale takto..? Třičtvrtě knihy je prakticky o tom, jak oba sami sebe snaží přesvědčit, že spolu nemohou být, přičemž čtenář samozřejmě už od počátku ví, že spolu být musí a když už na to začne upozorňovat i Colin, který se s nimi setkává velice minimálně, tak si nejprve Michael uvědomí, že spolu být mohou a pak bez žádného většího náznaku prozření neboli tzv. blesku z čistého nebe si i Francesca uvědomí, že ho miluje a než se k tomu dopracuje, tak to znamená pročíst přes 300 stran téměř o ničem.. Nevím, jestli bych se přiměla přečíst celé, nebýt nemocí upoutána na lůžko a nevědět, jak zabít čas, když spánek nepřichází..... celý text
S láskou, Eloise
2006,
Julia Quinn
Moc nechápu, proč musel být tento díl, (oproti předchozím) tak rozsáhlý, že je psán na 317 stran - podle mne minimálně sto z nich, je zbytečně navíc.. Nejvíc mi tam chyběla byť jen jednou či dvěma větami zmíněná zmínka o tom, jak se Eloise dozvěděla, že její nejlepší kamarádka Penelope byla celou dobu lady Whistledown.. Autorka to tam totálně zazdila.. Už se nedivím, že to v seriálu upravili podle svého a odhalili ji právě před Eloise mnohem dříve a s takovou dramatičností - je to mnohem lepší a dává to prostor k dalšímu vývoji mezi těmito dvěma blízkými přítelkyněmi, vzhledem k tomu, co vše za celou tu dobu ve svých článcích Penelope napsala o všech blízkých Eloise..... celý text
Vévoda a já
2004,
Julia Quinn
Taktéž jako některé čtenářky přede mnou, jsem nejprve viděla seriál a až poté četla román. Proto i mně se zdá, že seriál byl mnohem barvitější, pestřejší a zajímavější.. Knížka úplně nezklamala, ale podruhé už ji asi číst nemusím.... celý text
Dům žen bez mužů
2016,
Karine Lambert
Zpočátku mi opravdu dalo velkou práci se do knihy začíst.. Přečetla jsem několik prvních stránek, snad dvě, tři kapitoly a na pár týdnů knihu odložila, což u knihy, která byť jen zaujme nebo doslova pohltí, rozhodně nedělám.. Jelikož se ale knihy prostě přes všechna "proti" vždy snažím dočíst do konce, tak jsem o víkendu zkoukla rozporuplné recenze a poté ji znovu po náročném začtení se, dočetla.. Absolutně se mi nepodařilo, udělat si nějakou představu o hrdinkách v ní zmíněných (většinou si postavy nějak vykreslíte a po celou dobu čtení je tak nějak vidíte před sebou..), motala jsem se ve jménech, která je vlastně která a nenacházela smysl toho, co mi chce vlastně daný text říct.. Z celé knihy jsem si vzala možná tak maximálně deset zajímavějších (v určitém smyslu asi moudrých) vět, které stojí za to si zapamatovat, ale jinak nuda o ničem. Úplný brak to možná není, ale jelikož dělím přečtené knihy na ty, které si chci ponechat a někdy se k nim třeba i opakovaně vrátit a na ty druhé, které by jen zbytečně zabíraly místo a sedal by na mě prach, tak tato s několika dalšími poputuje do boxu místní knihovny, kde třeba zaujme někoho jiného.. ;-)... celý text
Co má společného malá nožka s Kamasutrou
2016,
Olina Táborská
Víceméně budu opakovat názory většiny již napsaných hodnocení zde.. Kniha ničím nenadchla, dočetla jsem ji pouze ze zvyku, že knížky pokud je to jen trochu možné, dočítám do konce. Trochu zajímavé mi přišlo to vyprávění děje z pohledu obou hrdinů, i když netuším, jak se autorka dostala do mužské hlavy, aby mohla prezentovat ten jeho mužský pohled.. Pokud se jí to skutečně podařilo, uvítala bych radu, jak se to dělá, protože mužům dodnes téměř vůbec nerozumím.. Ne nadarmo se říká, že jsou z Marsu a ženy z Venuše.. Mužský hrdina se v tomto příběhu choval jak rozmazlené dítě, které neví co chce.. A žena byla občas ztvárněna jako blbka, takže ve výsledku se k sobě asi vážně hodili. Takže za mě opět jedna z knížek, která poputuje do boxu místní knihovny, aby "obšťastnila" někoho dalšího..... celý text
Malý pražský erotikon
2014,
Patrik Hartl
Snad proto, že mi téma éry socialismu není nijak blízké, přestože v době sametové revoluce mi bylo krásných 14 let, takže i tuto dobu pamatuji z vlastní zkušenosti, ale i tak mě nijak víc nezajímá.. Tak možná jen z toho důvodu jsem z četby této knížky nebyla nijak zvlášť odvázaná.. Ano byla moje chyba, že jsem si při čtení anotace nepostřehla, že se jedná o vyprávění z techto několika let tohoto období..... celý text
Rozum a cit: Jane Austenová v jednadvacátém století
2015,
Joanna Trollope
Stejně jako většinu srdcových fanoušků Jane Austenové tady, ani mě tato kniha nepřišla ničím výjimečná, ba dokonce spíš bych ji hodnotila jako hodně slabý odvar.. A rozhodně je hloupost hodnotit jí jako čtivější než originál, to tedy není ani náhodou. Sice jsem jí přečetla během dvou dnů, ale spíš proto, abych už to měla odbyté, než proto, že by byla tak čtivá.. Osobně jsem se úplně ztrácela v tom, že by se děj měl odehrávat v 21. století.. Stále jsem měla před očima postavy v historických kostýmech a předměty z moderní doby, šly tak nějak mimo mě.. Občasné zmínky o nějakých super značkách vozů mi nic neříkaly, nenosím v hlavě, jak které cizí auto vypadá a vyhledávat si to během čtení někde na googlu, jen abych si ho uměla představit, to se mi fákt nechtělo.. Hrdinky se na dnešní dobu chovaly divně, takže mi prostě přišly skutečně jak z předminulého století.. Nemyslím, že knížku vezmu někdy znovu do rukou, pro zopakování - asi ny to byla ztráta času.. Zlatá originální Jane Austen. Škoda, že svých úžasných děl nestihla napsat více!... celý text
Uchopit sen
2017,
Beatrice Colin
Tak jak natěšená jsem byla z názvu knihy, tak stejně, né-li více, mě její obsah zklamal.. Zpočátku mi dalo celkem zabrat vůbec se začíst a vůbec v průběhu celého čtení bylo obtížné udržet pozornost a zájem. Často jsem knihu odkládala a mnohokrát si říkala, že ji zřejmě ani nedočtu do konce.. Technických pasáží kolem stavby Eiffelovy věže mi tam přišlo zbytečně moc, zbytečně obšírné a zbytečně rušící děj románu. Děj všech postav mě více a více zklamával. Stále jsem čekala, že na další stránce se obrátí vše k lepšímu a přišlo něco dalšího negativního. A přestože posledních (doslova) pár stránek přineslo něco jako šťastný konec, i tak mi to uspokojení z četby nepřineslo. V rámci jisté otrávenosti z celého dosavadního čtení, ten stručný kladný závěr neměl šanci na vyšší počet hodnocení, ano díky němu aspoň ta druhá hvězda, ale opravdu jen s přemáháním.. Myslím, že kdyby se autorka vykašlala na to, že hlavním hrdinou měla potřebu udělat někoho známého a zvolila prostě jakoukoliv osobu spojenou se stavbou věže, udělala by daleko lépe. Takhle zapůsobilo záporně i vědomí toho, že šťastný konec neměl dlouhého trvání, neboť kniha končí rokem 1891 a kdo si dá práci s hledáním informací o Émilovi, zjistí, že ten v roce 1897 zemřel.. Což čtenářky hledající šťastný romantický závěr v podobě "žili spolu šťastně, dokud nezemřeli" ke šťastnému pocitu z četby nepřivede.. Za mě skutečné zklamání, ztráta času a jsem 100% přesvědčená, že knihu už podruhé do ruky nevezmu (maximálně jen proto, abych ji věnovala do boxu místní knihovny..) a rozhodně jí nikomu dalšímu k četbě nedoporučím!... celý text
Měsíční svit nad Paříží
2016,
Jennifer Robson
Knihu jsem zakoupila hned z několika důvodů. Prvním byl název knihy, neboť vše, kde se objeví slovo Paříž, si okamžitě získá mou pozornost. Po přečtení úryvku z knihy na zadní straně, se našly další důvody, jako například zájem hlavní hrdinky o výtvarné umění, které mne přiměly knihu zakoupit. Přiznávám, že prvních několik vět v Prologu mě tak trochu vylekalo a zaváhala jsem, ale teď už vím, že by to byla velká chyba, kdybych knihu odložila. Po dočtení knihy, před krátkou chvílí, jejího zakoupení rozhodně nelituji a jsem přesvědčená, že si ji za nějaký čas přečtu s velikou chutí znovu! Úžasně pohodové a oddychové čtení! Lituji, že ji mám přečtenou ani ne za den.. A pak snad ještě jisté zklamání nad obalem knihy, který svádí k představě hrdinů ze starší doby. Škoda, že nebyl použit obal z cizojazyčného originálu knihy, který mnohem více odpovídá době, v níž se děj odehrává. Závěrem už snad jen to, že autorka Jennifer Robsonová se tímto titulem zařadila mezi mé oblíbené.... celý text
Sbírka motýlů
2012,
Viktorie Besó
Za mě téměř plný počet! Pár hvězdiček ubírají časté zmínky o drogách.. Za mě by tam být nemusely vůbec, zbytečná reklama něčeho, co už je dnes už tak rozšířené až až.. Samozřejmě, že to není žádná oduševnělá četba pro náročné.. Ale to jsem ani v tu chvíli nehledala! Jasně, hlavní hrdinka je zpočátku celkem trapná, ale co bychom čekali od 27 leté naivky bez životních zkušeností..? Přestože jsem s ní v pocitech zrady a ublížení v danou chvíli soucítila, určitě bych se v některých momentech zachovala jinak (s bývalým bych určitě víckrát po rozchodu nespala, maximálně tak jednou pro jakési zadostiučinění vůči té, co mi ho vzala, na oplátku..), ale v něčem jsem našla jednoznačnou shodu a to, že si dokázala jen tak užívat života, to jsem jí upřímně přála.. Po oněch trapných chvílích, kdy už se příběh slušně rozjel jsem ho přečetla během pár hodin sobotního odpoledne ve vlaku, při cestě tam a zpět. A přiznávám, že některé prožité okamžiky jí skutečně závidím.. Ale také je mi jasné, že to nemohlo vydržet navěky, tenhle styl života se prostě jednoho dne musí začít zajídat.. Ovšem v závěru bylo i pár pasáží, které mě skutečně nahlas rozesmáli, ("když se na mě podíval přes oheň tím svým pohledem, který mi roloval džíny ke kotníkům,.. Připadalo mi to velmi komické. Jeden mladší než druhý a čertili se jako dva kohouti na jednom smetišti o jednu ""starou slepici"".." :-D ) takže jsem možná vzbudila zájem ostatních cestujících, o jakou knihu se jedná.. :-))... celý text
