molt
přečtené 102
Dekameron
1975,
Giovanni Boccaccio
Dekameron je zosobnění únikové literatury (tedy té, jejímž smyslem je umožnit člověku zažít něco, co v reálu nezažívá). Boccaccio hned v úvodu píše, že kniha patří do rukou smutných duší, které by se rády rozveselily a právě tomu odpovídá i kompozice díla. Skupina mladých lidí prchá před morem, tak jako čtenář prchá před svými smutky. Následuje část ve kterých si mladí lidé sdělují své historky, které fakticky nemají žádný mravní ani informační rozměr, častá sexuální témata a hrátky se slovy. Tahle kniha čtenáře nikam dál neposunula, jen se při ní odreagoval. Mor je veliká katastrofa, se kterou toho ve středověku příliš nesvedli, zosobňuje problém, který hrdinové nedovedou vyřešit a nemohou se mu postavit, a tak prchají a čekají, až to přejde. (Mimochodem Bocciacco napsal Dekameron v návaznosti na slepou zamilovanost, která má mnohé z výše popsaných rysů.) Únik samotný se týká deseti lidí a zase zpátky k úvodu, i na začátku Bocciacco psal, že v jeho soužení mu byli nejsilnější oporou právě přátelé. K této mladé skupině se navíc váže neúcta k přežitkům - církevní moci, tuhé sexuální morálky, se kterou však kontrastuje nejeden odkaz na zlaté staré časy, kdy byli lepší komedianti atd. Podtrženo sečteno, stranou nepříznivých a beznadějných podmínek je skupina mladých lidí, která se prochází v přírodě a povídá si nemravné historky (velmi často o tom, co kdy kdo řekl). Je to pro ně jistě velmi milé, avšak nikterak perspektivní. Není možné žít jako vypravěči Dekameronu, ale to nevadí. Úniková literatura není od toho, abychom podle ní žili. Dobový čtenář Dekameronu se tak jako jeho hrdinové izoloval, vyslechl pár úsměvných slov a vrátil se do zajetých kolejí.... celý text
Základy sociální psychologie
2009,
Nicky Hayes
První kniha, ze které jsem si poctivě dělal výpisky, abych pak mohl poznatky využít v praxi při práci v oddíle a hodnotím ji jako jednoznačně velmi přínosnou. Právě pro laiky, kterým se tu a tam hodí využít nějaký psychologický poznatek (a to jak v praxi, tak při méně hlubokém zkoušení na střední škole, nebo kurzech) byla tato kniha napsána. Terapeut a personalista samozřejmě potřebuje mnohem víc, ale Základy sociální psychologie mají potenciál oslovit i mainstreamového čtenáře (jen je třeba, aby dotyčný v rámci seberozvíjející četby odložil esoteriku a sáhl po něčem seriózním), snad by neuškodilo trochu méně obrázků, které nabourávají radost čtenáře z toho, že má knížku sice jen o základech, ale pořád o vědě.... celý text
Stařec a moře
1957,
Ernest Hemingway
Stařec ze Starce a moře je dobrou inspirací pro zvládání těžkých životních situací. Někdy se nám stane, že nás osud postaví tváří v tvář překážce, která je mnohem větší než mi sami. Není dobré couvat, ale pustit se do zápasu. Stařec nesoupeřil jen s marlínem a žralokem ale mořem samotným (od toho také název knihy), jeho sok byl mnohem víc než on sám. I skutečnost, že hlavní podobou je stařec, má svůj význam. Stařec je osobou už zralou a nevolí neperspektivní přístup "try hard", pouští se do nerovného boje, ale nepouští se do něj naslepo. Přemýšlí, zvažuje... V postavě starce dochází ke skloubení odhodlání svědčícího o obrovské vnitřní síle (byť třeba pramenící ze zoufalství) s chladnou hlavou a moudrostí. Stařec je obdivuhodný i čistotou svých motivů. Není v něm lenosti, jde až na hranici sili. Je prost pýchy, sice se srovnává se sportovní hvězdou (kterou v průběhu knihy jednoznačně přerůstá), ale vždy své myšlenky soustředí na svůj vlastní úkol. Konečně svého nepřítele ctí, zápasí s ním, ale váží si ho (na rozdíl od oněch mladých rybářů, pro které je to prostě materiál). K starcovým ctnostem se dá připsat i pokora, se kterou přijal svou porážku. Snad máme v dnešní době příliš velkou potřebu hledat vnější úspěch. Když ne přímo dosažení cíle a vítězství nad sokem, tak aspoň uznání druhých. Uprostřed toho všeho je dobré si vzpomenout na starce a moře. Udělat maximum, nechlubit se jím a v případě neúspěchu přijmout porážku s pokorou.... celý text
Čína, náš soused
2011,
Helmut Schmidt
Kniha o době, kdy šlo politikům o něco víc než vlastní kapsu. Komunistickou Čínu rozhodně nemusím tolik jako Schmidt, možná je tamější kultura nepřipravená na západní demokracii, ale způsob jakým tamější komunisté zašlapávají všechny, co se od nich názorově liší je typicky komunistický. Přesto. Velmi hodnotné dílo, komplexnost Schmidtova uvažování je obdivuhodná.... celý text
Poklad černého delfína
2002,
Jaroslav Foglar
Teď už by mě to asi nenadchlo, ale před pěti lety... To bylo něco, hned několikrát jsem se pak vypravil na Staré Město, ale davy turistů mu dávaly úplně jinou tvář, než Foglar. Kniha je to velmi dobrá, dobrodružná, ale zároveň se nejedná o únikovku, popisované situace jsou realizovatelné.... celý text
Vím komu jsem uvěřil
1983,
Miloslav Hájek
Špičkové zpracování tématu, čte se to dobře, snadno se to chápe a přitom čtenář nemá pocit, že mu něco uniká. Přiznám se, že někdy jsem nad knihou trochu usínal a vypínal pozornost, přeci jen se kázání evangelických farářů tak moc nelišívají. Přesto díky Bohu i pan Hájkovi za tuhle knihu.... celý text