Moncele
přečtené 730
Pod svícnem tma
2020,
Ariana Neumann
První stránky knihy ve mně budily dojem, že jsem sáhla po špatném příběhu. Jak ale příběh plynul, ukázalo se, že i popis dětství autorky v Caracasu byl důležitý, protože dokreslil vztah otce a dcery. Dcery, která měla množství otázek a otce, který na ně neposkytoval odpovědi. První vrchol příběhu pro mě byl "návrat" do Prahy, ani teď však nebyla tajemství odhalena. Muselo uběhnout ještě hodně času, kdy autorka sama, za pomoci písemných dokumentů, fotografií, hledání přes sociální sítě a za pomoci rozvětvené rodiny, rozeseté v podstatě po celém světě a přátel, příběh v celé jeho hloubce odhalila. Na knize oceňuji i skutečnost, že i když autorka nežije v Evropě, uvedla ve své knize nejpodstatnější informace o druhé světové válce, holocaustu a zejména situaci v Terezíně. Každé její zjištění bylo střípkem i do mé mozaiky vědomostí. Druhý vrchol knihy pro mě byl pobyt autorčina otce v Berlíně, musela jsem ho obdivovat, byl to vrchol odvahy. V závěru knihy se autorka zamýšlí nad tím, zda vše, co její otec prožil a jak to na jeho charakter zapůsobilo, bylo předáno i jí a jejím dětem... A ještě jedna zajímavá myšlenka ze začátku příběhu, kdy autorka popisovala důvody, pro které poněkud odsunula pátrání po minulosti, a to, že musela být silná pro své děti, protože nevěděla předem, jakým způsobem pravda jejich život zatíží. A i když od těch temných dob uplynulo hodně vody, příběhu lásky, odvahy a rodinné vzájemnosti to jen přidalo na pravdivosti. Přeživší holocaustu a války své prožitky zatlačili do zapomnění, ale my bychom zapomínat neměli...... celý text
Nabíledni prázdno
2014,
Vladimíra Čerepková
Knížka je velmi útlá, má dvě části, a to I. Básně z pozůstalosti a II. Rozhovory s bohatou fotografickou přílohu, která tvoří pomyslný předěl mezi uvedenými částmi knihy. Pro porovnání tvorby mladé Vladimíry (17 let) a básní z její pozůstalosti slouží básně publikované v časopise (pravděpodobně Květy). Fotky pochází jak z období 60. let z Prahy, tak i z let pozdějších, kdy žila ve Francii (Paříž, Burgundsko, Cévennes), kde se potkala se zde žijícími emigranty z tehdejšího Československa. Rozhovory zahrnují jak vzpomínky na českou kotlinu, tak i na život v emigraci. Kromě psaní se Vladimíra Čerepková dle svých slov věnovala i výtvarnému umění, měla několik výstav. Momentálně mám rozečtenou knihu o autorce od Alice Horáčkové, časem bych si ráda přečetla i další básně Vladmíry Čerepkové.... celý text
Růže a lev
2016,
František Niedl
Tentokrát byl více bojů, ale přesně ve chvílí, když toho na mě bylo moc, nastoupila nějaká ta romantika a lidské osudy... Bylo to velmi dobré, určitě budu ve čtení série pokračovat.... celý text
Ota Pavel: Pod povrchem
2020,
Aleksander Kaczorowski
Jsem moc ráda, že jsem se k této knize dostala. Bylo to velmi zajímavé čtení, od rodinné historie (a v podstatě i anamnézy), přes počátky profesní kariéry až po příklon od novinařiny k spisovatelské dráze. Život Oty Pavla nebyl vůbec jednoduchý, jeho konec byl trpký. Hodně mě zaujal vztah mezi Otou Pavlem a Arnoštem Lustigem, o tom si určitě ještě nějaké zdroje vyhledám. Znám film Smrt krásných srnců, teď si ráda přečtu i povídky, na základě kterých vznikl. Vysoce hodnotím množství zdrojů, které autor Aleksander Kaczorowski v závěru knihy uvedl, jakož i stručný přehled života Oty Pavla tamtéž. Je vidět, že autor je novinář a práce se zdroji mu není cizí.... celý text