Moonca
přečtené 170
Rodina jako tým
2021,
Jan Mühlfeit
Kniha navazuje na předchozí díl Odemykání dětského potenciálu, který mě nadchnul svým obsahem i zpracováním. Tento díl Rodina jako tým na něj obsahově navazuje a obsahem je snaha o to, dostat z každého člena jeho maximum tak, aby rodina jako celek mohla dosahovat úspěchů a fungovat. Autoři využívají metod a poznatků z oblasti leadershipu a budování pracovních týmů, což je velmi nezvyklý pohled a veskrze přínosný. Samozřejmě, kniha je jen výsekem rodinného života a nepokrývá všechny jeho aspekty. Třeba o emocích či citovém odcizení se nic nedozvíte, takže ji nelze brát jako univerzál, ale spíš jako velmi zajímavý a inspirativní výsek. Nutno říct, že grafické zpracování mne i tentokrát nadchlo. Jednu hvězdu jsem však musela srazit. Hned první kapitola mě poněkud rozladila. Nadávat na současné školství je moderní a nejspíš i potřebné, ale autoři by si měli uvědomit, že většina rodičů prostě nemůže dát děti do soukromých alternativních škol. Kniha však nenabízí žádnou možnost, jak kompenzovat nedostatky školství a může tak rodiče vést k velké skepsi až depresi. Navíc je otázka, jestli tento přístup nevede k současnému neutěšenému vztahu žák / učitel, který je zcela bez respektu, ostatně i rodiče často postrádají i elementární respekt a ocenění náročné práce. Protože pak ti dobří učitelé odejdou a ke změně nikdy nedojde ... a o vlivu na další vývoj dětí žijících s těmito pocity o nadřazenosti nad učitele a že je vše špatně lepší ani neuvažovat ....... celý text
Břicho Paříže
1923,
Émile Zola
Další ze série Rougon-Macquart, byť se zdá, že členové této rodiny v románu hrají až druhé housle za Florentem. Nutno dodat, že zkoumání dědičných rysů rodiny je zde odbyto jednou větou. Ovšem jinak je román veskrze naturalistický - popis prostředí i charakterů je opravdu důkladný, s veškerou jejich hloubkou a změnami v průběhu času. Zajímavá může byt kniha i z hlediska historického, neboť ve světle popisů musím říct, že současný chov drůbeže, se všemi jeho nedostatky a chybami, je velmi humánní. Pokud se někomu zdá román nudným, zřejmě nepostřehl to drobné avšak silné drama všedního života "počestných" lidí. Tito lidé, a že jich není ani v současnosti málo, si zakládají na svém dobrém jméně, na správnosti svych úsudku, na tom, že vše co dělají, dělají ospravedlnitelně. Ale jaká počestnost, když sami udávají, sami konflikty vytvářejí, honí se drsně za zlými zprávami a svá nemravná rozhodnutí omlouvají a ospravedlňují? Žijí dle hesla účel světí prostředky. Ano, toto vše je zcela lidské, ale lze se pak honosit ctností? Celá tržnice věděla, co se chystá, vždyť to nevědomky společně zosnovali, každý jeden z nich mohl zasáhnout, zachránit, varovat ... nikdo to neudělal. Pro vlastní potěchu, zlomyslně. Jediná Klára, nepřátelská, vnitřně zraněná a snad i zrazená si zachovala dostatek cti, nebylo jí však umožněno, aby ji projevila. Drama, téměř nepoznané, ale ne proto malé. A nutno dodat, že do dnešních dnů aktuální ...... celý text
Být sama sebou
2020,
Veronika Vieweghová
Knihu jsem začala číst s vědomým, že mě čeká mnoho ezo podivností a jedna manželka, co hodlá vytřískat z bývalého manžela co může. No těžko říct, jak to vlastně je ... Ezo byla pro nezkušené moc a pro zkušené málo. Každopádně, protože jsem to čekala, tahle část mi nevadila, byť s ní nesouzním. To, co mi naopak vadilo, bylo to neustávající nimrání a hnípání se v tom, kde a jak bylo autorce ublíženo. Ovšem ta část, kdy její život byl fajn, byla vcelku pominuta a popravdě, vyznívá to tak, že fajn není a nebude nikdy, protože pořád bude co řešit a nějaký problém k překonávání. No k čemu potom takový seberozvoj? Není pak lepší se nerozvíjet, ale naopak si užívat kladné stránky své minulosti i přítomnosti? Nebo ještě lépe, rozvíjet se s uvědoměním si nejen špatného, ale především toho dobrého, pozitivního, obohacujícího? A pokud někdo hodlá brát v knize inspiraci pro výchovu svých dětí, měl by se zamyslet nejen nad dojmy, které se kniha snaží vyvolat, ale i nad skutečnými slovy a jejich obsahem. Protože to, co je lakováno na růžovo se tak po pořádném přečtení jevit už nemusí.... celý text
Krtkova dobrodružství
2020,
Eduard Petiška
Úžasné vyprávění známých pohádek o Krtečkovi. Obrázky jsou velkoformátové, přesně ze seriálu, i když děj je malinko odlišný. Popravdě se mi líbí více, než seriálový. Syn knížku miluje zhruba od dvou let a čteme znova a znova.... celý text
Čtu si s mámou pohádky
2019,
Katie Hewat
Nádherná knížka, která mě nadchla celostránkovými barevnými ilustracemi. Ty jsou různorodé, každá pohádka má jiného autora. Obrázky jsou mile moderní a pohádkové současně. Výběr pohádek je klasický, i když jsou převyprávěny poněkud moderněji. Mě osobně se styl vyprávění líbí a baví - nejsou mravoučné, čtou se dobře a považuji je za příjemný kompromis mezi klasickou Grimmovskou brutalitou a novodobým vynecháváním "špatných" vlastností či událostí. Baví i mého 2,5letého syna. Současně cením i doslov obsahující krátkou historii té které pohádky. Taková přidána hodnota už se dneska nevidí a velmi mě potěšila.... celý text
