mulderka
přečtené 723
Andělé a démoni
2006,
Dan Brown
Kvalitní napínavý thriller, který mě nenechal vydechnout do /skoro/ poslední stránky. Jakožto neznaboh jsem od začátku fandila spíš iluminátům - tedy s výhradami, nakonec se naštěstí ukázalo, že moje podezření, že autor jede s katolíky, není tak docela pravdivé. DB postavil proti sobě, asi záměrně, dva extrémy - zkostnatělou tmářskou církev, za každou cenu po tisíce let bránící svá dogmata a neochotnou vzít na vědomí moderní svět, a "iluminátské" fanatiky vědy, kteří za každým podivuhodným objevem vidí jeho komerční využití, nebo zneužití... ale co kdyby si vědci prostě bádali a vynalézali, kněží se modlili a jeden druhému nelezl na jeho dvoreček??? Hned by bylo na světě líp... ale zase by nebylo o čem vymýšlet dobrodružné knížky :-)... celý text
Právo nálezce
2015,
Stephen King
No dobrý, ale už to není ono. Co se dá dělat, Mistr se rozhodl změnit žánr a posunout se do detektivky nebo /v horším případě/ k mainstreamu. Pořád se to dá číst... akorát bez jakéhokoliv překvapení a šokujícího rozuzlení. Ledaže by bylo NĚCO připraveno na závěr trilogie...? Tak tedy přikročím k druhému krajnímu řešení: Do nového roku a i těch dalších přeju panu Kingovi nějakou výživnou noční můru, nebo rovnou celý houf... ať se má zase z čeho vypisovat ve starém dobrém stylu a my na čem si smlsnout ;-)... celý text
Jméno růže
2005,
Umberto Eco
Není to knížka pro každého. Když jsem ji před X lety měla v ruce poprvé, příliš mě nebavila a totální obrat nastal až po zhlédnutí filmu. A taky po pár nových životních zkušenostech. Dnes si Jméno růže opatruji ve své knihovně a ráda se k ní čas od času vrátím. Není marné odtrhnout se od dnešního chaotického a přetechnologizovaného světa a podívat se o pár století do minulosti. Nad starostmi, jaké tehdy řešili slovutní mudrcové, nám dnes zůstává rozum stát /ale jim by zase zůstal stát nad těmi našimi ;-)/ A jako detektivka pro fajnšmekry s hlubokým filozofickým přesahem se to taky nečte špatně. Kéž by se víc takových intelektuálů z jakéhokoliv oboru bylo ochotno a schopno "snížit" k beletrii. Úroveň bestsellerových žebříčků by určitě razantně stoupla :-)... celý text
Mimozemšťané v Guslaru
1979,
Kir Bulyčov (p)
V 80. letech jsem nad povídkami řvala smíchy. Postupem času mi úsměv lehce mrzl na rtech, když mi docházely souvislosti a přirovnání typu Ecce homo Homolka... My, kteří jsme poměry minulé éry zažili, si tento druh komunální satiry říznuté kouzelně praštěnými situacemi s ufouny všeho druhu, patřičně vychutnáme. Jestli to pochopí i mladší generace, bůh /a mimozemšťani/ suď. Představuji si pokračování odehrávající se v dnešní České republice. Jenže to už Kir Bulyčov bohužel nenapíše...... celý text
Země je příliš daleko
1988,
Kir Bulyčov (p)
Kir Bulyčov byl vždy na špičce ruské /sovětské/ SF, ale tohle pokládám vůbec za jeho nejlepší dílo. Drsná dobrodružná kosmická SF plná napětí, výpravě jsem fandila ze všech sil. První díl -Slyšel jsem Zemi- byl slibný rozjezd, na pokračování jsem si smlsla ještě víc. Doporučuji.... celý text
