mulderka mulderka přečtené 723

☰ menu

Panství

Panství 2009, Steve Alten
3 z 5

Devět let po konci světa, který se jako vždy nekonal, se tahle knížka čte /když to trochu přeženu/ spíš jako historický román než sci-fi. Háček spočívá ve faktu, že apokalypsa po maysku byla předem dostatečně omleta v médiích všeho druhu, takže nic nového se v podstatě nedovíme. Zvlášť když už máte za sebou Součkovy a Danikenovy záhadologické knížky, také příslušnou literaturu faktu od např. Miloslava Stingla. Což by se dalo přežít, kdyby použité nápady a jazykové prostředky nebyly občas na úrovni červené knihovny, symbolika jmen nebyla tak trochu průhledná / když se hlavní postava jmenuje hned po dvou archandělech, nedá moc práce uhodnout, jakou roli asi v příběhu sehraje/ a do mytologické zápletky se až tak moc nemíchala high-tech scifi. Anebo naopak. Více emocionální styl psaní by taky neuškodil - mám z toho dojem, jako že se autor díval na zkázu lidstva s odstupem vědce pozorujícího mraveniště, do kterého hodil zapálenou prskavku. Dočetla jsem bez většího požitku a zážitku a po dalším dílu se zřejmě nijak usilovně shánět nebudu. Prostě průměrná myto-SF-thrillerová jednohubka od spisovatele průměrných schopností. Moje hodnocení tomu odpovídá.... celý text


Hořící andělé

Hořící andělé 2018, Bear Grylls (p)
3 z 5

Originálnější námět pro dobrodružný thriller už snad ani nešlo vymyslet... potomci nacistů se s pomocí vražedného superviru pokouší nastolit Čtvrtou říši pro pár vyvolených a nějaké ty "podlidské" otroky. Zpracování na dost průměrné úrovni, časové údaje mi taky zrovna neseděly /pokud se má děj knížky odehrávat někdy kolem roku 2016, milý Jaegerův dědeček a většina účastníků válečných událostí by museli mít hodně přes 100 let/... Oceňuju ale, že Will Jaeger není tak docela neprůstřelný, nehořlavý a neutopitelný superhrdina, jaký se nabízelo, že by být mohl... A přiznávám, že na rodinně založené dobrodružné týpky si docela potrpím ;-) Vzhledem k faktu, že podobných oddechovek už jsem měla možnost přečíst metráky a dost z nich mě bavilo podstatně víc, hodnotím /možná o něco lepším/ průměrem. Pan Grylls má určitě fůru schopností a dovedností, které ovládá líp než psaní fikce - věřím, že jeho knížky z oblasti literatury faktu by mohly být daleko čtivější. Asi mu dám v tomhle žánru ještě šanci :-)... celý text


Všechny kočky jsou šedé: Hudba úzkosti

Všechny kočky jsou šedé: Hudba úzkosti 2020, Karel Veselý
4 z 5

KDO - dva nezávislí, psychologicky a filosoficky vzdělaní publicisté /přiznávám, že jsem o nich nikdy neslyšela, vyrůstajíc na článcích z Melodie, Géčka a Rock+Popu - což už je, ó hrůzo, málem o generaci dřívější materiál/ dali dohromady CO - velice zajímavý rozbor vesměs angloamerické pop/rock/hip hop/alternative hudební scény O ČEM - jak se v jejím směrování, námětech a textech odrážely společensko - politické nálady od 80. let /tvrdě kapitalistická doba Thatcherové a Reagana/ až po současnost /Trump, anti Trump, woke a cancel culture, klimatické změny/ a s tím vším související situace obyčejných lidí a jejich pocit čím dál většího ohrožení. Na což samozřejmě reaguje jako první kdo? No přece umělci. PRO KOHO - ne pro každého. Pokud jste doposud poslouchali jen to, co hrají nejmenovaná česká komerční rádia, a nemáte základní znalosti z psychologie, nejlépe i sociologie, buď s touto knížkou zklamaně praštíte, nebo... si dáte tu práci a otevře se před vámi nový svět a náhled na to, v čem žijeme. A že je to /nejen/ podle názoru autorů a tvorby umělců, o nichž je zde řeč, pěkně bezútěšný bordel. Jak z toho ven, nebo aspoň nějak přežít... to už je na každém individuálně, podle jeho vlastního světového názoru. Z textu je celkem jasně znát, na jaké pozici autoři /nebo spíš hlavně pan Veselý, který patrně odvedl nejvíc práce/ stojí. Za sebe můžu říct, že s jejich/jeho postojem ne vždy souhlasím. Ale ráda bych věřila tomu, že bychom /i v této momentálně skoro nesmiřitelně rozdělené společnosti/ případně byli schopni osobního přátelského rozhovoru bez přesvědčování a urážek. Což je čím dál vzácnější případ a ta neschopnost dialogu jeden z nejzásadnějších důvodů, proč se populární hudba čím dál víc mění v hudbu úzkosti. Se všemi důsledky a následky. PS. Čekala jsem, že knížka bude více zaměřená na rock a jeho odnože - v těch se vyznám nejlíp a dovedu lépe posoudit :-) Rap, hip hop a EDM nesleduji, nikdy to nebyla moje krevní skupina, a míjet mě tyto žánry budou i dál, ale jako osůbku trochu poučenější ;-) No, díky aspoň za Nirvanu, Joy Division a spol. Za domácí úkol si dávám přeložit pár textů mých oblíbených písniček a pořádně o nich popřemýšlet. Když už znáte souvislosti, je o čem. A je fajn, že si autor občas nechal nahlédnout i do své vlastní hlavy a psychiky. Víme, že v tom jede s námi.... celý text


Medvídek Pú  (20 příběhů)

Medvídek Pú (20 příběhů) 1978, A. A. Milne
3 z 5

Já vám nevím. V tom správném věku mě Pú a spol. bůhví proč minuli. Pak po letech jsem zjistila, že jsem se tehdy přece jen setkala s jakýmsi převyprávěním. Mám ale dojem, že mě nijak moc nebralo. A originální knížka, kterou jsem nakonec prolistovala ze studijních důvodů /haha, dobrá výmluva, proč v mém věku číst pohádky/ dodatečně taky ne. Mláďata to /v disneyovské verzi/ taky moc nemusela. Takže klasika neklasika, víc než tři nedám. A to jenom s přihlédnutím k faktu, že mě nedávno pobavil nějaký meme s výčtem psychiatrických diagnóz, přiřazených každé postavě. Pamatuju si z toho, že Ijáček byl /logicky/ těžce depresívní a Kryštůfek Robin trpěl poruchou mužské identity. Což mi po dnešním zhlédnutí filmu o jeho tátovi a zároveň autorovi A. A. Milneovi dává hluboký smysl. Na konci dotyčného filmu se tvrdí, že Medvídek Pú je prý nejmilovanější dětská knížka všech dob. Hm, asi jak kde. Dle mého názoru existují /nejen/ v anglické literatuře i lepší kousky.... celý text


My z ostrova Saltkråkan

My z ostrova Saltkråkan 1998, Astrid Lindgren
5 z 5

Pipi - místy dost absurdní napůl pohádka. Děti z Bullerbynu - roztomilá, příjemně starosvětská idylka, nevím, jak se na ně tváří dnešní přetechnizovaná mládež. A Saltkrakan - to je skok rovnýma nohama do reality. Paní Astrid už nikoho neidealizuje, dospělí ani děti se nechovají vždy jen slušně a i na tak krásném ostrově se vyskytne smrt, smutek a uzdravení. Takový pohled je samozřejmě oceněníhodný a mladým čtenářům jedině prospěje. Přece z nich nechceme mít "sněhové vločky". Knížku jsem neznala, ukořistila v knihobudce, s chutí si početla a teprve fotky mi připomněly existenci seriálu z mých hodně hodně mladých let. A ochotně se přiznám, že bych klidně spakovala svá mláďata a vyrazila na prázdniny směr Saltkrakan taky. S Melkerem bychom si určitě rozuměli a naše dítka navzájem taky :-) To byl život, ach jo... PS. Nejemocionálnější kapitoly: Jděte už do háje se všemi začarovanými princi a Radost a žalost chodí ruku v ruce. Proč, to už si zjistěte sami :-)... celý text


Co dělá tenhle knoflík?

Co dělá tenhle knoflík? 2021, Bruce Dickinson
4 z 5

Co dělá frontman legendární metalové kapely, když zrovna neječí na pódiu? Nooo... tak třeba šermuje /na úrovni reprezentanta/, nebo se prohání nad světem jako kapitán megajumbo dopravních letadel... nebo píše nějakou tu zábavnou knihu a bádá, "co dělá tenhle knoflík". Což je rozhodně originální název pro vlastní životopis. Jako motivace vzít v obchodě knížku do ruky a začít listovat v naději, že se dovíme, co měl slavný metalista za lubem, to skvěle funguje. Během několika minut jsem se začetla do té míry, že už mi nezbylo než si knížku koupit. A tak jsem odhalila knoflíkovou záhadu a ještě mnohem víc. Zajímavé, jak to z 99% vypadá, nestandardní dětství je nezbytná podmínka, aby se z mláděte vyvinul umělec - asi aby se z toho, co je bezprostředně obklopuje, nezbláznili dočista /potěší, stále mám ještě šanci, aby i ze mě něco bylo :-D/ V případě mladého Bruce D. se podepsala i "úžasná" internátní škola, v níž strávil pár let /nevycházím z údivu a zděšení, co všechno bylo v takových zařízeních oficiálně možné ještě v 70. letech/. Historku s důvodem, proč ho z dotyčného ústavu na minutu vyhodili, je velmi zábavné číst. Kdyby čtenář předem nevěděl, že pan D. je Angličan jako poleno, už z pár prvních stránek by nebylo pochyb. Typický suchý humor se ze stránek jen práší. Občas se uculíte, občas se v záchvatu smíchu sesypete pod stůl. A jak si tak ten prach průběžně vytíráte z očí, zjistíte bohužel také dvě dost zásadní problematičnosti. First: je v tom chaos. Hned jsme na turné, tu zas v šermířské škole, vzápětí se Bruce rozhodne, že by se mohl naučit pilotovat, a než si ty papíry stihne vylétat, už zase píšeme nový materiál na album. Anebo vaříme metalistické pivo. Všechno to tak trošku při vší zábavnosti klouže po povrchu a časová linie spíš než přímku připomíná zamotanou vlnu na svetr. Kdo se v tvorbě Iron Maiden 100procentně a z hlavy neorientuje, bude mít zmatky. Za další: samá práce, žádné soukromí. Budiž, v závěrečném dovětku to Bruce zdůvodnil, proč nechce psát o manželkách, dětech a rozvodech. Je to jeho rozhodnutí, podle mě to ale knížce a jeho image u čtenářů uškodilo. Jinak mu samozřejmě přeju jen to dobré :-) Tohle byly výhrady k autorovi a jeho psaní. A co se překladu týče? Asi tak do dvou třetin OK, pak čím víc k závěru mi delší souvětí občas jaksi přestávala dávat smysl. Taky se zvýšil počet nevychytaných pravopisných chyb. Při dnešních cenách knih by snad trochu solidní korektura byla na místě. Za zločin pokládám i vynechání kompletně všech fotografií, které byly v originálu. PS. A co teda dělá tenhle knoflík??? No, jak kde... na palubní desce Boeingu asi něco jiného než třeba na mixpultu :-)... celý text


Born to Run

Born to Run 2018, Bruce Springsteen
5 z 5

Bruce Springsteen je Boss, rocková megastar, a nestydí se za to. Je také složitá lidská bytost, od mládí mučená a vláčená depresemi /kdo z nezasvěcených by to do něj řekl/ a nestydí se za to. A ještě k tomu umí psát... To nejsou normální paměti, ale spíš zpověď. Pochopitelně ne úplná a se vším všudy, stále ale na můj vkus jde až šokujícně do hloubky. Muselo to Bruce stát dost přemáhání, aby se takto svěřil. O svém vztahu k otci, o neustálém utíkání před vztahy /a vůbec před vším, o čem podvědomě tušil, že je pro něj vlastně dobré/, o tom, jak složité je vést legendární kapelu, jak udržet rovnováhu mezi svou představou o umělecké výpovědi a vyjitím vstříc fanouškům... Jak přežít fakt, že chlapec z dělnické třídy se silným sociálním cítěním se najednou topí v miliónech... Absolutní pravda, že "It´s Hard To Be A Saint In The City" - a Bruce ze sebe taky svatého nedělá. Ta léta psychoterapie nebyla nakonec nadarmo... Mám Bruce a jeho písničky moc ráda už od nepaměti a teď, když o něm vím tohle všechno, není možné, abych ho nemilovala ještě víc. Rozhodně budu muset dohnat nějaké ty resty a doposlouchat několik celých cédéček, neb "vyzobávání hrozinek" už evidentně nebude stačit. Pokud se o rock zajímáte, Born To Run je jedna z knížek, které si půjčíte a po dočtení zjistíte, že je nutně potřebujete mít doma :-) Takže já jdu shánět a vám to doporučuju taky!... celý text