mulderka
přečtené 723
Deník z Hirošimy
1978,
Mičihiko Hačija
Panebože, už je to pár desítek let, co jsem tuhle knížku četla, ale jedno je jisté, že na tu popisovanou hrůzu nadosmrti nezapomenu. A neměl by zapomenout nikdo. Ještě teď mám z těch naturalistických popisů obětí nemoci z ozáření občas noční můry. Málokdy mi bylo při čtení hůř, a to jsem shltala už ledajakou drsňárnu!! Vlastně se dost divím, že při současné módě knížek o Osvětimi a holocaustu si na tenhle Deník sotva kdo vzpomene. Určitě by si zasloužil nové vydání. Je to síla, a autor-očitý svědek ani nepotřeboval používat žádné pateticko-nadnesené výrazové prostředky. Nechť mluví prostá fakta a bezprostřední dojmy, nakonec máte co dělat, abyste ten raněný a zděšený křik vůbec ustáli. Nikdo tuto knihu neodloží, aniž by zůstal nezměněn.... celý text
Harry Trottel a poslední výstřel
2007,
Peter M. Jolin (p)
Zparodizovat 4 macaté díly originálu na nějakých 250 stránek menšího formátu, to už je dost velké sousto, aby se jím zadusil i autor kvalitnější literatury... No, sranda, ať korektní či nekorektní, došla, většina postav z příběhu vypadla a ty, co zbyli, nic moc dobrého nečeká. Pár neotřelých nápadů nemělo šanci na omezeném prostoru se nějak rozpracovat, a chvílemi je to i škoda, třeba u parodií na viteály. Nezbývá než dodat, že za pár let se Harrymu Trottelovi pravděpodobně budou smát jen pamětníci doby vydání, neb většina legrace stojí a padá s dobovými narážkami. Už i já si stěží dnes vybavuji třeba, co je to zákon Bublanus a proč se tak jmenuje. Předpokládám, že autorka s tímhle počítala a proto ten spěch honem to dopsat, dokud je ještě zájem. Jednorázovou dávku zábavy bohužel zabil poslední výstřel nabitý slepýma.... celý text
Harry Trottel a ta jemná tenata
2007,
Peter M. Jolin (p)
Druhá část = odvážnější a roztomile nekorektní!! Čtyřprocentní menšina bude překvapena, kdo se octl v jejich řadách. A nebohý bazilišek... Tyhle a podobné šílené nápady si už tu trojku zaslouží :-)... celý text
Harry Trottel a kámen MUDr. Tse
2007,
Peter M. Jolin (p)
Jedna česká potteroparodie se v záplavě tehdy mohutně vydávaných podobných čtiv nijak neztrácí. Jak moc se budete smát, záleží nejen na míře lásky k původním potterovkám, ale hodně i na momentální náladě. Použitý humor je totiž místy velice specifický a ne vždy kápne do noty. Dala bych za tři, ale za prvé: zatím je to jen rozjezd k té pravé nekorektní srandě, za druhé: trochu mě naštvalo, že v Neštovicích jsou hippíci a rockeři opovrhovaní a skončí v lůzerském Kobrojedu. Představuju si, v jak dobré společnosti bych se octla :-)... celý text
Harry Trottel a posel Talibánu
2007,
Peter M. Jolin (p)
Ach, kde jsou ty poměrně nedávné časy, kdy ještě nezuřila politická korektnost. Takovéto fórky by už dnes neprošly ani náhodou :-( Občas jsem se mlátila smíchy. Jestli nejste moc cimprlich, sluníčkáři nebo nekompromisní potterovští fanatici, čtěte, než to vyřadí z knihoven ;-)... celý text
Šance pro ducha
2011,
Simon R. Green
No tak asi takhle. Zaprvé, nevím, co vlastně čtu. Několik opravdu napínavých a krvavých scén by značilo vážně míněný horror. Podle toho ostatního jde spíš o parodii. Nakonec, posuďte sami: místo činu plné krve a různých nadpřirozených potvor, které by mohly zničit celý svět, a uprostřed toho všeho stojí partička "lovců duchů", metajících kolem sebe kromě nápaditých obranných prostředků taky rádoby vtipné hlášky. Na to, že je jim kolem třiceti a mají za sebou tvrdý výcvik, se chovají jako puberťáci. Navíc všichni /včetně mocné a zkušené šéfky celé tajné organizace/ mluví úplně stejným stylem. Šusty, šusty, jako když listujete stránkami. Nevěrohodné, nemám k nim v této chvíli v podstatě žádný vztah, a to znamená, že autor má u mě prů...ser. Takže jak s milými Hledači duchů naložit: zatím se zdá, že nejlepší bude upirátit, přečíst /nebo taky nedočíst - podle momentální nálady/, a jestli nechat či vymazat... to záleží na dalších dílech. OK, dám jim ještě Šanci a tři vymakaná kouzla na cestu. PS. "Upíři krvavého oceánu"... fakt dobrý :-) Tak by se mohla jmenovat i nějaká metalová skupina. PPS. Proč tomu někdo přiřadil štítek "dívčí romány", to mi teda zůstává rozum stát.... celý text
Tři mušketýři
2005,
Alexandre Dumas, st.
Rozdíly mezi knižní klasikou a jejími četnými filmovými zpracováními: Filmy: / osobně mám nejradši verzi s Michaelem Yorkem :-) / - mušketýři jsou vylíčeni jako sympaťáci největší a mylady s kardinálem jako bezmezní zlouni - více akce, méně roztahaných dialogů /samozřejmě, na plátně/obrazovce musí děj odsýpat ;-)/ Kniha: - pro dnešní zrychlenou a povrchní dobu trochu moc rozvláčná a natahovaná, něco by se vynechat určitě dalo, jenže kdo se odváží upravovat? - ale: zase je tu lépe popsána a charakterizována doba 17. století se všemi tehdejšími zvyky a mravy a rozdílností v myšlení tehdejších lidí. A to už se nám zářní hrdinové mění v lidské bytosti s rozmanitými nectnostmi, smýšlející a chovající se podle úplně jiných zásad a motivací, než bychom od nich čekali. Hezky to o pár komentů níže shrnuli uživatelé Claudius a Majdule. Když to nějak uzavřu: pokud se chcete jen tak na dvě hodinky pobavit, anebo se s mušketýry teprve seznámit, pusťte si film. Knížku budete louskat o hodně déle, zato se spolu s prožitkem napětí a dobrodružství hodně poučíte, jak to před těmi už pomalu 400 lety chodilo. No a hodnocení? Klasika klasikovatá, která se čte už skoro 180 let, to už samo o sobě volá o maximální počet hvězd. Půlku té poslední bych ubrala za výše zmíněnou nadměrnou délku. Pan Dumas byl prostě ukecaný :-D... celý text
Poslední odysea
2020,
James Rollins (p)
Sigma popatnácté... a stále se to dá velmi dobře číst. Tradičně umně propletený mix fikce, historických záhad a otazníků, na scéně se objevuje nová tajná společnost, která se v usilovné snaze završit své bohu/ne/libé záměry vlamuje až do bran pekelných - a že to peklo stojí za to! Rollins ve své lepší formě. Nějaký bodík letí dolů za poněkud neuvěřitelnou rodinnou idylku Graye a Seichan... i když, na světě se stávají občas i divnější věci. A jak víme, u pana R. je poměrně často možné i nemožné, přeberte si to, jak chcete. A teď nezbývá než netrpělivě čekat na další pokračování, neb jsem velice zvědavá, jak Mr.R. vybruslí ze situace, do níž /v rámci děje celkem logicky/ uvrtal jednu oblíbenou postavu. Sakryš, těch pár měsíců do vydání Kingdom Of Bones bude k nepřežití...... celý text
Chirurgovo srdce
1978,
Fjodor Grigorievič Uglov
Ty vadooo... velké hrudní a břišní operace bez celkové narkózy, doktoři se hrabou pacientovi v srdci a on jim to, jen při lokálním umrtvení, z operačního stolu komentuje??? To jako fakt???!! Nedělala jsem si přehnané iluze o úrovni medicíny ve stalinském SSSR, ale toto... Kam se hrabe slavná M.A.S.H., do Ruska by se brblající Amíci v Koreji měli jet učit!! Nevzpomínám si, že by Hawkeye nebo Trapper museli provádět defibrilaci normálními dráty z elektriky, tak zle na tom přece jen nebyli. /Soudruh profesor to prý kdesi na zahraničním kongresu dodatečně svedl na poruchu defibrilátoru, ale faktem je, že ho ve špičkové leningradské nemocnici prostě neměli.../ Obdiv profesoru Uglovovi a spol., že za takových podmínek dokázali nejen jakžtakž léčit, ale i vyvíjet nové operační techniky. Nakolik objevovali Ameriku, těžko posoudit, nejste-li historikem medicíny. Každopádně "prostý sovětský člověk", který kolikrát ještě neuměl ani číst a psát, musel být z těch zázraků úplně vedle. Nezbytné oslavné ódy na režim, díky kterému je obyčejným lidem umožněno to a to a to, jsou za těchto okolností naprosto pochopitelné. Dnes už se nám něco takového ani nezdá možné. Literárně nic moc, ale po stránce faktů velice poučné čtení.... celý text
Podhoubí smrti
2007,
Jiří W. Procházka
Houby, houby, všude houby. Agenti EF po kolena ve výtrusech, vůkol čvachtá podhoubí a červi nemají šanci zavrtat se a ukousnout chutného pletiva. Skoro nemá šanci /na přežití/ ani hrdinný JFK and his boys+girls. Něco jako ten díl z Akt X, kde se Mulder setká s příšerodlakem. Je to tak ujeté, že teprve až se dostatečně rozčílíte, co že je to za blbost, vyječíte své rozporuplné pocity do vesmíru a přestanou se vám dělat mžitky před očima, dojde vám, jak dokonalou parodii nám JWP předhodil. Spolu s většinou ostatních komentujících se ptám, kde rostou a jak vypadají ty houbičky, kterých si autor při tvorbě tohoto dílka vydatně fetnul. Vítané zpestření a odlehčení série. Vzhledem k tomu, že víc jsem si užila některých vážněji míněných akčních dílů, vyrostlo pro mě z Podhoubí nějakých 75 ze 100 vraždících plodnic. Na pořádnou psychosmaženici je to až dost :-)... celý text
Jeruzalémský masakr motorovou pilou
2007,
Ondřej Neff
Bavilo mě, stejně jako většina z těch dávnějších dílů série s JFK. Styl mi trochu připomněl Milénium, hlavně Zemi bojující, tu baštím z Neffova díla nejvíc dodnes. Obálka by asi měla být opatřena výstrahou Věřícím /zvlášť katolíkům/ nepřístupno, nemuseli by tu řežbu skousnout. V rámci série dávám čtyřku, protože čím by se asi daly hodnotit některé z posledních dílů, které jsou úplně katastrofální???... celý text
Watchmen: Strážci
2005,
Alan Moore
Dostali mě. Rozbili můj doposud velmi negativní /z 99% založený na seriálech z českých dětských časopisů a pravděpodobně těžkým brakům ze světa/ názor na existenci comicsu coby pakultury pro blbečky, kteří jsou líní, v horším případě neschopní číst a vnímat normálně psaný text /Terva a ostatní zde přítomní comics fandové mi snad prominou.../ OK, od té doby, co jsem napřed shlédla a potom přečetla Watchmeny, pokorně uznávám, že existují výjimky. Protože tohle byla šupa. Temná, drsná a tak hlubinně psychologická, že se mi podlomila kolena a protočily panenky. Detaily děje a postavy krásně popsal o něco níže Klempy2. Takže já rovnou přejdu k šokujícímu zjištění, že knižní zpracování cituje takové šajby jako jsou Nietzsche, Einstein a údajně hlavní inspirátor celého námětu Bob Dylan. Tak tohle opravdu pro blbce není... Po x-té za poslední týden si jdu přehrát tu dotyčnou písničku, nádhernou i samu o sobě: "At midnight all the agents and superhuman crew..." Díky, moje dcerko, že jsi mě přesvědčila, abych ti Watchmeny /v originále!!/ objednala. Po filmu už mě k přečtení nikdo nutit nemusel :-)... celý text
Smrtící bílá
2019,
Robert Galbraith (p)
Na začátek otázka: kolik asi stránek by tak měla mít detektivka, aby čtenář, přidušený vycpávkovou vatou a znuděný nepřehledností, neztratil nervy a s bichlí nesekl?? Moje odpověď: určitě daleko míň než 720, na které to Mr.Galbraith/Mrs.Rowlingová ve čtvrtém pokračování dobrodružství Cormorana a Robin dotáhli. Jenže dovolím si konspiračně zateoretizovat: JKR je tak slavná, že si nikdo v redakci nedovolí navrhnout nějaké ty ostré škrty. I když by moc a moc prospěly. Žádná svižně ubíhající jízda se tedy nekoná a na akci se taky nehraje. Spíš se motáme od jedné dějové linky k x-té - ze zákulisí britského parlamentu přes Robinino manželské psycho až kamsi na koňskou farmu, a dál a zase zpět... Ve výsledku z toho vzniká cosi jako rozbředlá marmeláda a já si, přesunujíc stránky na displeji mé čtečky čím dál rychleji, říkám, kdy už to sakra nějak skončí??? Což o něčem vypovídá. Zatím se mi ani nepovedlo vytvořit si k Cormovi a jeho asistentce nějaký bližší vztah. Poctivě jsem se snažila, ale vypreparovat z té masy papíru něco, co by těm dvěma vlilo trochu krve do žil, je solidní dřina. Tak aspoň info, že Robin konečně praštila do stolu a pořešila svoje "manželství", potěší :-) Co už, no. Je to Rowlingová, kolikrát už dokázala, že když chce, má skvělé až vynikající nápady - cosi nad standard průměrné anglické detektivky se našlo i zde, tak to dáme taky na průměr. Pokud začne šetřit britské lesy a srubne počet stránek dalšího dílu o polovinu, samozřejmě při zachování aspoň této detektivkářsko-literární úrovně, nevylučuji, že přidám ;-)... celý text
Těžká planeta
2002,
Isaac Asimov
První české /vykuchané/ vydání se žlutou obálkou a doprovodnými Asimovovými komentáři - mňamka. Druhé, necenzurované vydání, zato bohužel bez těch komentářů - ještě větší mňamka. Ačkoliv jsem tak úplně nepochopila, co na těch pěti povídkách bylo tak /pro komanče/ strašného, že musely být vynechány... Tak i tak, Těžká planeta je velice kvalitní SF antologie, nevzpomínám si, že by obsahovala něco vyloženě slabého. Povídky byly vybírány, mimo literární hodnotu, tak, aby zápletka každé z nich byla postavena na jiné oblasti vědy a techniky. Věřím, že si pan Asimov, renesanční člověk, hezky vychutnal ty vysvětlující a poučné dovětky. Škoda že v druhém vydání nezůstaly, třeba s lehkou aktualizací. Hodnocení je jasné :-) PS. pro vydavatele: až budete dělat případný dotisk, pouvažujte o pevné vazbě, lepená brožura se mi začala rozpadat hned při prvním čtení...... celý text