mulderka
přečtené 723
Pozitronový muž
1998,
Isaac Asimov
Proč, proboha proč??? Proč se musela ta nádherná původní povídka o Dvěstěletém člověku mermomocí vycpat a roztáhnout do románové podoby?? Zase jednou se máchal v horké vodě už použitý pytlík s čajem. Pro ty, kdož se s robotem Andrewem seznámili poprvé z podle mě ne moc podařeného filmu, dejme tomu. Já si ale tisíckrát raději zalistuju v některé Asimovově sbírce nebo antologii a budu ždímat emoce a ronit slzy nad první, ryzí a poctivou verzí. Budiž, za tři a půl, přece jenom tak úplná slabota to nebyla :-)... celý text
Já, robot
1993,
Isaac Asimov
Co napsat k dílu, které je a zůstane jedním z nejpevnějších pilířů SF světa? Přelomový nápad se zformulováním tří zákonů robotiky a jejich chytré využití v sérii už dávno klasických povídek udalo směr celé jedné odnoži žánru a žije z něho už několik generací SF autorů. A co na tom, že v naší realitě se směr vývoje robotiky od Asimovových představ znatelně odchýlil? Nelze jinak než přidělit pět krásně naleštěných pozitronových mozků. Přátelé, kdo z vás to má??... celý text
David Starr – Tulák po hvězdách
1999,
Isaac Asimov
Taková klasická space opera, jaké se psaly v Americe cca ve 30.-50. letech minulého století. Přiznávám, že nevidět na obálce jméno Isaac Asimov, nenapadlo, by mě, že autorem je on. Nedá se tvrdit, že by tahle nenáročná série oddechovek patřila k vrcholům jeho díla. Ale pokud máte chuť na něco ne moc hloubavého a přečtitelného za pár hodin, berte. Já jsem dostala od Davida Starra a spol. přesně to, co jsem čekala. Takže spokojenost na tři "Lucky Stary", v rámci rozlehlého Asimovova díla víc dát nemůžu. To by se na mě roboti a doktorka Calvinová pěkně naštvali! PS. A to platí i pro další díly :-)... celý text
Skleněná těla
2016,
Erik Axl Sund
Půjčila jsem si v podstatě kvůli zmínkám o extrémní emo/industrial/metalové scéně na záložce. S přečtením jsem jaksi podvědomě dost dlouho čekala a knížku jsem hodila před oči, až když mi přišla upomínka. No tedy. Hnusná depka, nevábný obraz zoufalství, mládeže tak strašlivě /de/formované dnešním stavem rodiny a společnosti, že člověk pomalu začne uvažovat, jestli už není západní civilizace opravdu na konci cesty... A pak že je Švédsko země zaslíbená, tůdle!! Ještě pár takovýchto výkřiků a jdu si to hodit. Nebo usoudím, že ještě pořád se tak zle nemám. Ale ku*va, co moje děti...?... celý text
Stvořitelé nových světů
1980,
Ivo Železný
Většina povídek mě příliš nezaujala, až na pár výjimek /Asimov, Wells, Harrison a možná ještě něco/ mají z dnešního hlediska leda tak dokumentární hodnotu. Pro představu, jak se v těch dřevních dobách žánru psalo, budiž. Daleko cennější jsou dodatky o historii žánru, medailonky autorů a HLAVNĚ kvalitní seznam skoro všech do té doby u nás vydaných SF knih /nebylo jich zrovna moc.../ Protože z něho jsem dobrých pár let -až do revoluce- žila a hledala po knihovnách vše, co se dalo. Za to má editor Ivo Železný moje vřelé díky a ty čtyři hvězdy. Výběr povídek pro mě za víc než 2,5 až 3 nestojí.... celý text
Strach
2019,
Franck Thilliez
Méně Sharka, více týmu - vypadá to, že se autor posunuje malinko do mcbainovského pojetí detektivky. No, je fakt, že takhle propletenou záhadu by Velký detektiv sám těžko zvládal. Pomalu, ale jistě se zde sbližují nejen dvě linie vyprávění, ale také jisté postavy. A všichni dohromady se ocitají ve skutečném pekle, které natahuje své drápy od /doslova/ podzemního klubu zvrhlíků až po mezinárodní chobotnici nelegálních obchodů s... přečtěte si sami, s čím. Sympaťák Sharko si v rámci vyšetřování zacestuje opět do Jižní Ameriky, zatímco jeho skorožena Lucie se už po dvou měsících na mateřské nudí a mermomocí se chce fyzicky zapojit do akce. Což já osobně nechápu, ale proti gustu žádný dišputát. A mě zase poslední odstavce Strachu přiměly bleskově zapátrat, jestli už existují další díly. Nuže, máme se na co těšit! Otázka je ovšem, kdy...... celý text
Indiáni, černoši a vousáči
1970,
Miloslav Stingl
Tento cestopis mám od Stingla asi nejraději. Protože zde byl velice osobní, popisuje nejen zajímavá fakta z historie objevení a osídlení ostrova Kuby, ale také dost dramatické zážitky /třeba účast na rituálu k poctě jakéhosi afrického boha/ a své pocity. Což je jinak u Pana Velkého cestovatele a náčelníka spíš výjimka.... celý text
Záhady pro zítřek: Po stopách bílých míst vědy dneška
1979,
Milan Bauman
Moje absolutní hodnocení platí samozřejmě pro 80.léta, kdy knížka vyšla a tehdy byla zpracována opravdu na špičkové úrovni. Co takhle, pane Baumane, nové aktualizované vydání, třeba na konci každé kapitoly s poznámkou typu "jak to dopadlo"?... celý text
Příběhy temnot v české literatuře XIX. a XX. století
1999,
Ivan Slavík
Mňo. Proti předešlému vydání, myslím že s názvem Tajemné příběhy, tady přibylo několik povídek autorů, kteří v té době nebyli - mírně řečeno - příliš preferovaní, třeba Ladislav Klíma. Což je samozřejmě fajn, sbírka nabyla na reprezentativnosti. Z nepochopitelných důvodů však zmizela moje oblíbená totální děsivka - Lakomec od J.K.Šlejhara. Což je škoda, taková čistá esence naturalistického hnusu by, možná s lehkými jazykovými úpravami, určitě zabrala i na otrlé čtenáře 21. století! Tak tedy za to ode mě má editor o jednu hvězdu míň.... celý text
Čisté radosti mého života
2002,
Jan Šmíd
Nápad s obchodním cestujícím a lvicí - dost dobrý, nad některými situacemi, do kterých milá Eileen sympaťáka Nata uvrtala, jsem se skvěle pobavila. Co se amerických reálií týče - pro nás, kteří jsme to četli poprvé v "temné totalitě", velmi poučné. Akorát jsem nikdy nepochopila, kdy se děj knížky odehrává. Sedmdesátky to určitě nebyly, muselo to být daleko dřív. A nějak mi nesedl ani autorův trochu moc - jak to nazvat, dejme tomu poklidný styl psaní. Takže se smíšenými pocity a s přihlédnutím k faktu, že jsem zděděný výtisk nakonec poslala dál, mají to Čisté radosti ode mě za lepší tři. Protože Nat byl takový romantik ;-)... celý text