mulderka
přečtené 723
Valérie a týden divů
2005,
Vítězslav Nezval
Dospěvši k názoru, že jest načase proložit si ty hromady v poslední době přečtených amerických thrillerů a různé SF/fantasy nějakou hodnotnější klasikou, nechala jsem si přistát do čtečky Nezvalovu Valerii. A jen jsem zírala. Mluvící tchoři, upíři, sklepení s rakvemi, v nichž odpočívají hromady /čích?/ kostí, babička, co v jednu chvíli možná není tak docela tím, čím se zdála po celý Valeriin život být... a co se to asi skrývá v dívčiných náušnicích... ? Co tohle vlastně je? Temná noční můra, pohádka pro /nedospělé/ dospělé, surrealistická halucinace, skandální dílko plné krve a sexu, psychologický iniciační román? Já jsem si při čtení občas připadala trochu jako v městečku Twin Peaks, kde taky "sovy nejsou tím, čím se zdají být". Koho by napadlo, že za pár let bude Vítězslav N. psát Zpěv míru a jiné agitky? Trošinku mi vadilo, že je děj vyprávěn s jistou odtažitostí nezúčastněného pozorovatele, a dialogy, které možná měly jen roztáhnout nevelký počet stránek. Ale třeba i to byl autorský záměr...? Bohužel jsem neměla v ruce papírovou knihu, ale jen elektronický přízrak v paměti čtečky. Myslím, že kdybych mohla prolézt do Valeriina světa skrze hmotné stránky opravdového svazku, užila bych si tuhle historku daleko víc. Displej prostě Valerii nesluší. Jinak můžu jen doporučit :-)... celý text
Kříďák
2018,
C. J. Tudor
Zdá se, že mám poslední dobou štěstí na samé knížky srovnávané s Kingem, nebo jím dokonce přímo doporučované. U Kříďáka se tomuto reklamnímu tahu ani nedivím, podobnost s TO určitě není náhodná. Partička dětí z nepříliš standardních rodin, přeskakování dějových rovin v čase o 30 let, propojení s nikdy neobjasněnou vraždou a rozřezáním mladé dívky... Musím tedy uznat, že to docela funguje. A dost divný vypravěč-sběratel... přestože se řešení, kam se poděl klíčový předmět, celou dobu nabízelo, nějak podvědomě jsem závěru asi nechtěla věřit. Překvapenííí! A za něj přidávám k základním třem ještě půlčičku ohlodané kosti :-) Ale za ikonické TO bych Kříďáka nikdy nevyměnila.... celý text
Remade
2019,
Alex Scarrow
Pohled v knihovně na zadní stranu dílka: aha, další kingovská mutace, prý "upravená pro děti"... Budiž, zkusíme, samozřejmě nejdřív pro sebe. Po přečtení: No potěš. Takové děti, které by se v tomto vyžívaly, bych snad ani mít nechtěla. Na mém žebříčku horrorového hnusu sice nadále vedou Slimáci, leč Remade /proč to nějak nepřeložili??/ se s vervou drápe na druhou příčku. Ne, díky, lidi roztékající se zaživa v přímém přenosu a jiné, ještě brutálnější scény svým dítkám fakt nehodlám předhodit. Zelená smrt, Věc a několik dalších nechutných klasik horroru a postapo se zde slizovitě mísí v nepříliš originální směsku, z níž občas vyčouhne několik "poučných" kapitolek o evoluci, vývoji a přestavbách DNA atd. Zato těch několik postav, které na konci první části zůstanou naživu, se nestačilo ani pořádně rozvinout v literárně živé bytosti. Mám dojem, že s nimi autor do pokračování moc nepočítá. Uvidíme, až vyjde, zase příliš aktivně se po něm pídit nebudu. Prostě krmná SF, kterou si netřeba nějak zvlášť zapamatovat. PS. Jakousi šťávu a optimistickou "přidanou hodnotu" tomu paradoxně dodává současná koronakrize. Protože by mohlo a může být daleko hůř...... celý text
Tři muži ve člunu
2009,
Jerome Klapka Jerome
Ne že by zrovna tahle knížka byla mým oblíbeným šálkem anglického čaje, znám i srandovnější kousky od jiných autorů. Ovšem možná je na vině fakt, že jsem Tři muže četla v jakémsi stařičkém překladu z 50.let. Několik nezapomenutelných ostrůvků smíchu uprostřed poklidně a občas i nudně plynoucí řeky /ne spoiler, ale lákadlo, které označuju hodnotícími hvězdičkami/: - studium lékařské knihy v Britském muzeu a to, co následovalo - recept dodnes s oblibou cituju, když je třeba :-D - balení výbavy na výlet - otvírání konzervy - cesta vlakem s bochníkem sýra Pokud seženu lepší překlad, počtu, srovnám a možná i přidám ;-) EDIT 1.6.2020: lepší /=novější a svižnější/ překlad jsem sehnala, přečetla, ale stejně nepřidám ;-)... celý text
Fantom Opery
2008,
Gaston Leroux
Jako detektivka se to vážně číst nedá... Jako temně atmosférický milostný příběh - to už je něco jiného. Osobně o operu moc nestojím, takže mě četné popisné pasáže jen zdržovaly od děje, nakonec jsem se přece prokousala do poslední třetiny díla a zde nastal zlom! Zničeho nic se napětím nedalo dýchat a děj se vytočil do nečekaných obrátek! Motiv Krásky a Zvířete patří k archetypům znějícím v kolektivním nevědomí lidstva, a proto máme příběh nešťastného Fantoma i po /kolika vlastně?/ letech stále tak rádi... Hodnocení za nápad, atmosféru, psychologii postavy Erika a speciálně za scénu se strženou maskou: 5 hvězd Literární zpracování, čtivost a dějovost: tak asi dvě a půl...... celý text
Hon na mrtvého
2018,
Tim Weaver
Tak jsem se konečně dostala k první části dobrodružství Davida Rakera, soukromého očka. Na rozdíl od těch tří špalkovitých pokračování, které jsem měla v drápech už dřív a nijak zvlášť mě nenadchly /viz moje komenty u příslušných titulů/, vypadal Hon na mrtvého jako slibný začátek série. Dokonce i počet stran udržel autor v přiměřených mezích. A celá ta historka působila dost dlouho tak nádherně temně - skoro až lynchovsky. No, bohužel to zabil krkolomný a naprosto neuvěřitelně překombinovaný závěr. Proti tomu, co pan Weaver navymýšlel v dalších pokračováních, ale ještě pořád jakžtakž únosný. Někdo by mu měl šetrně sdělit, že autorský postup "originalita nade vše" nemusí být v rámci detektivky vždy ten nejlepší a že méně občas může být i více. Budiž, ke třem hvězdám coby odměně za solidní řemeslo mrsknu půlku jako bonus za to, že jsem tentokrát nemusela přeskakovat "výplňové" stránky a občas jsem Davidovi i zafandila. ;-)... celý text
Kramerová versus Kramer
1980,
Avery Corman
Při prvním čtení, coby mladá zajda bez dětí, jsem fandila Tedovi. Už jen proto, že ve filmu ho hrál /tehdy/ krásný Dustin Hoffman. Dnes, coby občas pěkně vyčerpaná matka tří darebáků, jsem Joannu pochopila a našla bych pro to, jak se zachovala, milion omluvných argumentů v její prospěch. Závěr? Všechno je špatně, pokud partneři-rodiče nemají porozumění a lásku nejen pro dítě, ale hlavně jeden pro druhého. A to nejen v Americe 70. let minulého století.... celý text
Pohádky bratří Grimmů (77 pohádek)
1969,
Jacob Ludwig Carl Grimm
Tentokrát výjimečně bez hvězdiček. Světové kulturní dědictví se přece nedá hodnotit na nějaké bodové stupnici... Pohádky bratří Grimmů jsou část paměti lidstva, kronika života a smýšlení -zde tedy obyvatel západní Evropy, - do slov zhmotněné všechny jejich sny, fantazie /a to jakéhokoliv druhu/, přání, obavy i děsy. Lze oznámkovat modré nebe, zemi, po níž chodíme a vzduch, který dýcháme? Jsem majitelka obou vydání - s úpravami je fajn klasika pro děti, ale ještě víc si cením toho "v původním znění", autentického, se všemi drsnými krvavými detaily. Některé pohádky jsou fakt mládeži nepřístupné. Útlocitnějším povahám, viz některé komenty níže, doporučuji velice zajímavý rozhovor s odborníkem-etnologem v časopise Téma, č. 51/2019, možná půjde dohledat i online. Doví se tam o lidové slovesnosti vše a ještě něco navíc.... celý text
Trhlina
2017,
Jozef Karika
Přiznám se, že jsem po vší té zběsilé reklamní kampani čekala něco podstatně lepšího. Minimálně do poloviny knížky jsem s opatrným zájmem listovala, sem tam něco vynechala. Hlavní hrdina Igor mi příliš sympatický nebyl /nafrněný zakomplexovaný bývalý feťák, o co byl lepší než jeho budoucí druhové v dobrodružství, které charakterizuje s takovým pohrdáním??/ Jeho neustálé skučení typu "já blbec, že jsem vůbec udělal to, nebo ono" jako by slibovalo bombu nevídanou, kruté existenciální drama a senzační odhalení... ale nic zase TAK úžasného se nakonec nedělo. Klidně to nechám vyšumět, i když... kdybych se náhodou kolem Tríbeče někdy vyskytla, asi přece jen trochu zpozorním. Jako že co kdyby...? Dejme tomu na průměr, a nějaký bodík navíc za seznámení s dost zajímavou kapelou Zrní, text jejíž písničky je v knížce citován. A je o hodně strašidelnější, než celá Trhlina.... celý text
Vyhlídka na věčnost
2011,
Jiří Kulhánek
V rámci žánru, tj, sci-fi/fantasy oddechovky /nebo braku ;-) /, kde jsou pravidla jasně dána, kde od začátku lítají končetiny, krev a vnitřnosti a kde obligátní superhrdina nemůže jinak než zvítězit nad jakoukoliv překážkou, co si na něj Kulhánek vymyslí, si Vyhlídka ty 4 zkrvavené šurikeny zaslouží. Tedy kdo touží po výše popsaném, určitě bude příst, nebo spíš řvát blahem. A proč ne. Někdy je třeba si i vymýt mozek a zapomenout na cokoliv smrdícího současnou realitou. Takže za těchto okolností JÓÓÓ! Ale ty šílené pálky, co za to nabízí sběratelé, bych nedala ani náhodou. A totéž platí i pro Noční klub, Vládce strachu a pravděpodobně i všechny ostatní kulhánkoviny, co jsem zatím nestihla hodit před oči.... celý text
