mynamail přečtené 118

Začít znovu 2018, Mona Kasten

Něco na způsob růžové knihovny? Pohádka pro dospívající. Naivně krásné, možná i možné, ale spíše ne. Úplně to vidím jako americký seriál na všední podvečer, k tomu pytlík pop-cornu a Colu. Dočetla jsem, ale stačilo.... celý text

My dva proti světu 2020, Mattias Berg

Když čtu knihu o 464 stranách, tak mě strašně naštve, že na konci nevím, jak to vlastně všechno bylo. Nepochopím příběh. Přesně jako u My dva proti světu. Začátek vypadal slibně, uprostřed už jsem se ztrácela. O co tady vlastně jde? Pokud bych se chtěla vzdělávat v oblasti jaderného zbrojení, tak asi sáhnu po literatuře naučné. Ze začátku jsem se snažila si informace, o kterých byla v knize zmínka, dohledávat na internetu (je to opravdické a nebo jen část příběhu? , opravdu ti lidé existovali a dělali to, o čem se píše v knize? jak to bylo s tím Švédskem v poválečných letech?). Ale pak už jsem na to neměla sílu. Posledních asi 80 stran už bylo rychločtení. Skoro bych řekla, že to pro mě byla ztráta času.... celý text

Dům číslo 6 2013, Nela Rywiková

Kdo čeká detektivku, bude zklamán. Linie pátrání po zmizelém není tou hlavní. Jde o proniknutí do osudů jednotlivých obyvatel jednoho zcela obyčejného rozpadlého domu. Lidí, kteří se náhodou sešli v jednom domě. Obávám se, že pro čtenáře neznalého "kraje razoviteho" to možná bude nuda. Možná nebudou příběhy pochopeny. Není se co divit. I kratka ostravština může někomu vadit. Pro mě to však bylo čtení velmi zajímavé, vtáhlo mě do životů hrdinů a autorce jsem to vše věřila. Proto plný počet hvězd.... celý text

Josef Fritzl: Netvor z Amstettenu 2009, Allan Hall

Po knize jsem sáhla jen proto, že jsem byla zvědavá. Chtěla jsem znát "pravdu". Jaké to bylo. A muselo to být strašnější než strašné, hroznější než hrůzné, horší než neuvěřitelné. Tolik let! Mnoho z nich zcela sama! Obdivují vůli žít! Vůli vychovávat své děti! A tu zrůdu, která ta utrpení pro všechny "tam dole" způsobila, bych pověsila za kou..le do průvanu! Hajzl jeden! Druhou stránkou je pak nevšímavost okolí. Zavírání očí a dveří. Odškrtnout v kolonce a je vyřízeno. Nechalo to ve mě takovou bolest, že po podobném příběhu Natasche K. určitě nesáhnu. Už nechci....... celý text

Vězňova žena 2020, Maggie Brookes

Velmi krásný příběh. Pohádka plná hrůzy, lásky, přátelství, odvahy, věrnosti, odhodlání, zášti a touhy. Zase jedna stránka hrůz nesmyslné druhé světové války, jak málo toho stále víme... Nedovedu si představit tu sílu přežít všechny ty nesnáze a potíže a krutosti, kolik toho člověk jen vydrží... Kniha je velmi, velmi dobře napsaná, reálie jsou založené na důkladném studiu historických událostí i místopisu. Zvláštní - ale příjemný - je způsob vyprávění, kdy v jedné kapitole líčí Izzy svůj prožitek a v další je vypravěčem Bill.... celý text

Jmenuji se Maryte 2020, Alvydas Šlepikas

O vlčích dětech jsem neměla ani ponětí. O krutostech vojáků Rudé armády ano. Ale toto? Útlá knížka, kterou jsem si původně dala do kabelky na cestu vlakem. Nepřečetla jsem ji. Tak jako to dokážu jindy. Četla jsem ji pomalu, důkladně, s kapesníčkem v dlani. A jak se píše v doslovu - "... válka je strašlivý a zcela nepřirozený stav lidství. .... nakonec prohrávají všichni.... stávají se z nich vrazi, i když nebýt války by asi žili běžným životem jako my všichni." Strohý styl psaní formou vypravěče mi vyhovoval, k tématu se velmi hodil, žádné kudrlinky a hluboké analýzy postav. Prostě takhle to bylo a takhle to vyprávím. Skvělé.... celý text

Vyjednavač 2020, Joseph Finder

Takové knihy mám ráda. První třetinou jsem se ale prokousávala pomalu, velmi pomalu. Očekávala jsem pak ale s napětím, co se Rick vlastně o svém otci dozví, zda otec "promluví", zda se obhájí, zda se usmíří. K rozuzlení jsem pak četla rychlostí sprintéra a těšila jsem se, až proběhnu cílovou páskou.... celý text

Dneska půjdu spát až zítra 2020, Markéta Plechšmídová

No asi takhle: každý aspoň trochu inteligentní člověk ví (slyšel, četl, zaslechl), jak probíhá vstup do země nekonečných možností, do USA. Může jet celá rodina skutečně i jen tak na dovolenou, a prostě když se někdo imigračnímu úředníkovi nelíbí, tak se mu prostě nelíbí a basta a konec a neshledanou. Takže beru-li knížku jako skutečný příběh, tak si klepu na čelo, do čeho se to ti mladí vlastně pustili. A samozřejmě souhra náhod a motýlí efekt fungují, takže když se má něco pos...t tak pak dokonale. Beru-li knihu jako literární dílo, tak to je velmi slušná maturitní práce v nadstandardním rozsahu.... celý text

Zločiny beze cti 2019, Lene Wold

Elsinor napsala vše za mě... Každý člověk, zvlášť žena, kterému se podaří vymanit z područí čehokoliv (zde nesmyslného naboženství, které ve své podstatě není zlé, ale lidé = muži si jej přizpůsobili a vysvětlují po svém jako omluvu za své činy), má můj obdiv a smekám před jeho odvahou vzepřít se. I za cenu, že ne vždy se dočká šťastného konce = ne vždy přežije.... celý text

Milosrdný spánek: Příběhy z anesteziologie 2014, Ľubomíra Romanová

Krátké příběhy z lékařské praxe. Z dávnější lékařské praxe. Každý příběh je svým způsobem jiný. V půlce knihy jsem si začala diagnostikovat všemožné potíže a choroby. Knížku jsem měla půjčenou ještě před operací kolene, ale raději jsem ji začala číst až po probuzení z narkózy. Ó, to jsem udělala dobře! :-D Berte to jako takovou oddechovku, kterou není nutné číst ani popořádu, ani až do konce.... celý text

Mise Afghánistán 2015, Tomáš Šebek

Také jsem si chtěla přečít něco od Tomáše Šebka. Nesmírně práci těchto lidí obdivuji. Jsou to pro mě hrdinové. Bohužel jsou jen kapičkou ve všech vodách světa. Každý zachráněný život je zrnkem písku všech pouští světa. Kniha je skutečně napsaná tak, jak se normálně povídá. Čte se sama. Pár fotek zařazených do knihy to jen podtrhává. Popisuje stav a děj, jaký prostě je. Trošku jsem i pochopila, jak Lékaři bez hranic fungují. Říkám si, že tihle doktoři jsou univerzální doktoři, umí všechno. Opravit končetiny, vnitřní orgány, mozek, krvácení, porod.... Wou, prostě experti. A to vše ve volném čase. Škoda, že i kdyby jich byly tisíce, je to pořád málo. A navíc je to marnost nad marnost. Sisyfovská práce. Vždycky jsem chtěla na nějakou takovou misi vyjet. Jenže neumím nic, co by se někomu hodilo :-) A nemám na to "koule". Vymlouvám se na rodinu, která mě potřebuje. Vymlouvám se na práci, z které mě nepustí. Proto všechny tyto lidi včetně Tomáš obdivuji a smekám před nimi. Je dobře, že o svých cestách píší. A teď zkusím Africkou zimu... celý text

Nabarvené ptáče 1995, Jerzy Kosiński

Všude se o knize a filmu mluvilo, všude se o příběhu psalo, každý měl na to nějaký názor, promítací sály byly plné lidí, ale já přesto věděla, že na film - podle toho, co jsem slyšela - určitě nepůjdu. Buď film neuvidím vůbec a nebo si počkám, až bude možnost si ho "dát" v klidu doma s možností kdykoliv ho přerušit. Takže jsem v prvé fázi sáhla po knize. Chlapce jsem litovala, Jeho zážitky plné krutostí, zvráceností, násilí musely dětskou bílou duši poznamenat nevratně. Primitivnost a zvířecí chování vesničanů mě šokovalo. Byl příběh opravdu zasazen do období 2.světové války? Připomínalo mi to spíše Hru o trůny... Bylo to hnusné. Jak píše někdo níže ve svém komentáři - bohužel podobné věci se stále ve světě dějí. Brutalita spojená s lidskou rozpínavostí a ruku v ruce s hloupostí je nebezpečná v každé době. A důsledky jsou obdobné, i když se nám nechce věřit. Omlouvám se, asi nepopisuji knihu. Spíše své pocity po přečtení vedoucí k zamyšlení. Zpět ke knize. V závěrečné části mě poněkud "vadilo" náhlé odhodlání chlapce stát se sovětským hrdinou. Přesný odraz vštěpování ideologie ruským vojákem osvoboditelem. Tímto prosím nijak nesnižuji jejich zásuhy. Jen chci říct, že když se dítěti něco opravdu opakuje, předvádí, vštěpuje a věnujeme mu péči, dítě si tohle odnáší daleko do své budoucnosti, do svých názorů. Je to pro něj zkušenost, s kterou dále pracuje. Bohužel náš malý hrdina měl tolik hnusných zážitků, že možná ta Stalinovká byla pro nějak ta nejlepší. Odnáším si "nabarvené ptáče" (zámerně s malým n na začátku) jako metaforu. Pro život příští. Svůj. Váš. Náš. Jejich. Podobnou knihu už nechci nikdy číst. Na film nepůjdu. Myslím, že já určitě nezapomenu. Ale chci si tvořit budoucnost hezčí. Kýčovitě krásnou s létajícími bělásky nad rozkvetlými kopretinami, dívkami s vlajícími sukněmi a vánkem čechrajícím prameny neposlušných vlasů. Přesto budoucnost reálnou, možnou.... celý text

Tiché roky 2019, Alena Mornštajnová

Hana byla lepší čtení, ale i Tiché roky byly fajn čtení.

Kam se poděly děti 2004, Mary Higgins Clark

Zapomenutá minulost se opakuje, Nancy se opět ztratily děti, příběh starý 7 let se opakuje. Dobře napsáno, má to spád, rozhodně jsem se u čtení nenudila.

Nejlepší pro všechny 2017, Petra Soukupová

Začátek mě téměř nebavil, i když jsem byla zvědavá, jak takové "obyčejné" téma bude zpracováno. A nakonec jsem byla do děje zatažena tak, že když jsem četla závěr knihy, tak jsem propadla takovému smutku, takové nechuti cokoliv dělat či podniknout, jako by ze mě vyprchala všechna jiskra, jako bych ztratila veškerou energii, byla jsem smutná, apatická, bez nálady. A to jsem si vůbec nechtěla děj vpustit pod kůži! Úplně jsem viděla sebe a svoji maminku. Taky mám takové vzdorovité chvilky jako Hana. Taky si myslím, že vše, co dělám, dělám přece nejlépe pro všechny, a že mám právo na svůj život, a že do mých rozhodnutí mi nemá kdo co mluvit, že jsou to jen a jen má rozhodnutí... A chvíli jsem se pro změnu ztotožnila s Evou - na pokraji sil a vyčerpání prostě musí mít hotovo vše, co je zvyklá dělat, ať to stojí co to stojí, ať je zdravá či nemocná... Akorát s Viktorem teda nemám nic společného :-) , ale to jistě chápete.... A byla to právě jeho postava, kterou jsem si tak nějak zamilovala nejvíce.... celý text

Bez šance 2016, Neal Shusterman

Jelikož jsem již četla Smrtku, tak jsem bez váhání sáhla i po tomto titulu. A četl se mi lépe. Příběh mi více utíkal, možná i proto, že byl poněkud méně "drastický" - dá-li se to tak vůbec říct. Connora jsem si přímo zamilovala. Vzhledem k tomu, co jsem četla v předchozích komentářích, tak jsem čekala, že proces rozpojení mě přinutí knížku na chvíli odložit. Ale naopak: přišlo mi to hezky popsáno, bylo to takové jemné, vnímavé, soucitné, skoro se mi chce napsat hezké - i když si samozřejmě uvědomuji, jak absurdní a špatný a hrozný celý ten výmysl rozpojení je. K části týkající se Hřbitova a Admirála možná autora inspirovala jistá historická událost, kdy taky jedinec pomáhal zachraňovat jiné lidi (děti), .... těžko říct.... celý text

Maestra 2016, L.S. Hilton

Hlavní hrdinka mi byla také nesympatická, protože nesdílím její pohled na svět a mám poněkud jinak nastaveny hodnoty a způsob života (pravda, a proto musím chodit 5 dní v týdnu do práce a bojuji s každým dnem dovolené, aby mi zbylo i pár dní na vánoce ....) Ale nejsem tu od toho, abych ji moralizovala, koneckonců jde jen o literární postavu, i když nepochybuji, že takových "zlatokopek" běhá po světě plno a morálka nemorálka cíl je jasný. Nicméně ke knize jako takové: čekala jsem větší hrůzu. Hlavní hrdinka je prostě holka, která umí všechno, taková skoro Supergirl: vyzná se v obrazech, umí plynně několik jazyků, orientuje se ve světě módy a módních značek (i když nechápu, kde se to naučila, když vlastně je z chudých poměrů a korunou nesmrdí...), umí skočit šipku do moře z paluby jachty (kdo na ní někdy jel, tak ví, jak je to vysoko..), je obratná ve smrtelných úderech (přesně ví, kam zarýt nožík a co se pak bude dít). No takže shrnuto = hodně nadnesená realita. Příběhu jsem nevěřila nic. Snad jen to, že rozumí obrazům. O naivitě jednotlivých pánů snad ani nemluvím. Důkaz toho, že chlapi - pardon, pánové, omlouvám se vám - přemýšlí čím? No přece........ celý text

Zapomeňte, že jste měli dceru 2003, Sandra Gregory

Zkusím knihu popsat jen v pár bodech (omlouvám se, že mám - pokud si procházím dřívější komentáře - poněkud/hodně - jiný pohled na věc: - dalo se - je mi líto, ale žádné emoce ani úžas příběh u mě nevyvolal (asi jsem zvyklá na "tvrdší kalibr" z témat válečných) - a nebo to bude tím, že jazyková stránka/překlad bylo nic moc. přišlo mi to celé takové studené. Stručné. Jen jako by tak mimochodem napsané. - jen mi zůstal rozum stát na naivitou Sandry, když si myslela, že jí to projde, vždyť to bude jen jednou. Ach jo :-( - naopak velmi, velmi obdivuji, jak se k ní zachovali rodiče, rodina a přátelé. I když zrovna prožitkům těchto postav bylo v příběhu věnováno ne mnoho prostoru... celý text

Vyhnání Gerty Schnirch 2009, Kateřina Tučková

Takže asi tak, postupně: - osudy Gerty v jejím dětství na mě dýchaly neuvěřitenou láskou maminky, snahou dítěte zůstat dítětem, bohužel Gerta dospěla příliš brzy - drama konce války a pochodu z Brna mě překvapovalo každou větou, pocity viny a neviny, myšlenky v hlabách Gerty a jejich přítelkyň, nenávist, zloba, potupa, otázky "proč my, když my jsme válku nechtěly, ničím jsme se neprovinili, jen tím, že máme německou národnost"...... Nutilo mě to však velmi, velmi srovnávat s osudy nevinných lidí nahnaných do koncentračních a vyhlazovacích táborů. Chápu bolest, jakou si všechny a všichni prošli. Těžko soudit, čí bolest byla větší... - období 60.let a let následujících bylo pojato letem světem. Gerta již přežívala jak se dalo, bez svých snů a bez snů pro svou dceru. Měla těžký osud... Osud, kterému nijak nešla naproti. Ale promiňte mi to přirovnání, stala se z ní zapšklá ženská. - Gerta v celé knize přemýšlí o ztrátě majetku, o ztrátě domova, o své nevině, o potupě jako člověka, jako ženy, o ztrátě naděje. Někdy to na mě bylo příliš. Zpracování úžasné. Toto téma takto zpracované jsem četla poprvé. Závěr dojemný. Určtiě doporučuji. Ale potom si musíte dát nějakou nenáročnou oddychovku... -... celý text

Bílá těla 2018, Jane Robins

A mně se to líbilo! I přesto, že se někde zápletka nebo situace jako by opakovaly, četlo se to dobře, děj měl spád a byla jsem zvědavá, jak to vlastně všechno doopravdy bylo, je. Určitou předtuchu jsem měla, ale 100% jsem se netrefila. Je třeba si prostě dávat pozor, jak s námi kdo v životě manipuluje, jak je fikaný, jakou má taktiku, jakými zbraněmi nás vlastně dostane tam, kde nás chce mít. A pro ušlápnuté jedince tak trochu (ale opravdu jen trochu!) návod, jak z toho ven.... celý text