Naias
přečtené 1119
Ztracené stříbro
2002,
Lindsey Davis
Ja neviem, pripadá mi to ako antická drsná škola kombinovaná s červenou knižnicou. Dozvieme sa nielen o zločine a politickom komplote, ale aj o tom, ako sa notorický sukničkár úprimne zamiloval. Marcus Didius Falco má zlaté srdce, železnú konštitúciu a oceľové zásady. Vtipnej kaše sa najedol dosýta, ale dôvtipnej už sa doňho príliš nezmestilo. Nijak ma nenadchýna, keď vyšetrovateľ zistí, kto je páchateľ, až keď sa mu ten sám prizná, alebo keď po sebe na mieste činu zanechá dôkaz, ktorý ho jednoznačne identifikuje, a bez ktorého by vyšetrovateľ tápal dodnes.... celý text
Věk nevinnosti
1994,
Edith Wharton
Súhlasím s predrečníkmi, hlavný hrdina proste nevie, čo chce. A keď konečne zistí, čo určite nechce a dokonca možno aj to, čo chce a donúti sa k rozhodnutiu spáliť za sebou mosty, je už neskoro. Najviac ma zaujala scéna, v ktorej sa May venuje vyšívaniu. Byť natoľko zošnurovaná spoločenskými konvenciami, že sa im bez ohľadu na vlastný vkus podrobuje aj v hlbokom súkromí, navyše v takej bezvýznamnej veci, to je vážne des a hrôza.... celý text
Šach královně
1927,
Jacques Futrelle
Šach královně je útla knižka a predsa sa na jej stránkach rozhoduje o osude sveta. V stávke totiž nie je nič menšie ako ohrozenie svetového mieru. Nedočkáte sa naháňačiek, prestreliek ani drsných hlášok, nanajvýš pästných potýčok. Tu ide totiž o súboj dôvtipu. A to medzi tajomnou kráskou a agentom s kamennou tvárou, ktorý ani pohybom obŕv nedá najavo prekvapenie, strach ani zlosť. Na takého žiaka by bol hrdý aj Winnetou. Ako špionážny príbeh je to naivné až prostoduché, ako rozprávka pre dospelých vcelku zábavné. Hoci koniec je presne taký patetický, ako sa dalo čakať. Na druhej strane, obohatila som si slovnú zásobu o výchvěj, vôbec som netušila, že také slovo existuje. Keďže nie je možné dať päť hviezd Detektívovi amatérovi a tri Šachu královně, dávam priemer, teda štyri.... celý text
Kam zmizely tetičky? Aneb čtenář detektivem
1989,
Radko Vyhlíd
Táto kniha má dva zásadné nedostatky. Po prvé je krátka a po druhé je jediná tohto druhu, aspoň ja o inej neviem. No a potom už sú tu len samé pozitíva a sociálne istoty. Pri lúštení hlavolamov a šifier som sa skvelo zabávala (aj keď som si niekedy zúfala), dokonca som bola schopná pred poslednou kapitolou povedať: „Viem, kto je vrah!“ Chcem ešte!... celý text
Tajemství automobilu
1920,
Emma Orczy
Autorku očividne fascinuje anglická schopnosť sebakontroly v každej, akokoľvek tristnej situácii, zaoberá sa tým skoro na každej strane. Zároveň opisuje búrku citov, ktorá sa za tými „voskovými rysmi“ odohráva. Kniha je čítavá, hoci občas som mala pocit, akoby nešlo ani tak o detektívku, ako skôr o „ženský román“. Bežné záležitosti zo sveta boháčov sú pre pracujúceho človeka čudné až absurdné, napríklad keď Louisa odchádza z bytu a prikáže slúžke, aby šla s ňou dole a povedala vrátnikovi, nech jej zavolá taxi. Čo sa týka českého prekladu, pre mňa nebolo bez zaujímavosti zistenie, že jazdili v taxametroch, čiže auto-drožkách, ktoré riadil chauffeur.... celý text
Zločincův tajný sňatek
1894,
Hugh Conway (p)
Neviem, ako knihu prijali čitatelia v onej dobe, ale na dnešné pomery je to priveľmi prepiate. Na druhej strane, charakterizácia postáv nebola nezaujímavá, ani ponor do ich duše a opis toho, čo sa v nich odohráva. Objavil sa aj humor, bohužiaľ v primalej miere, aby vyvážil melodramatickosť diela. No tento úryvok ma dostal: Kdybych mohl,“ pokračoval Carruthers polo vesele a polo vážně, „vydal bych zákon, kterým zakazovalo by se každému Angličanu učiti se kromě mateřštiny ještě jiným cizím jazykům. Jakmile dítě anglické počne skloňovati francouzská či německá podstatná jména, již tím oddaluje se od nás doba tisícileté říše.“ „Tisícileté říše!“ opětovala žertovně Amalie. „Ano – myslím, že tisíciletá říše nastane, až celý svět bude mluviti anglicky. Kdybychom mluvili jen svým jazykem, musili by se témuž učiti také všichni ostatní národové a tak by konečně nastala ona doba nejvyšší svrchovanosti anglického národa.“ „Vy tedy mluvíte jenom anglicky?“ usmála se Amalie. „Ve svém nerozumu naučil jsem se také několika jiným řečem a vynasnažuji se, abych je opět zapomněl, což se mi ale nechce dařiti.“ Ze způsobu, jakým toto vše vykládal, poznávala Amalie, že zajímavý její bratránek vlastně skrytě žertuje a že snad dobírá si oba strýce, o nichž bylo známo, že náhledy, jím zde tlumočené, tvoří jejich politickou abecedu, právě jako u většiny anglických boháčů. Oba páni Talbertové považovali slova mladého profesora za vážný projev a nejvýš uspokojeni dávali na jevo svůj souhlas tím, že skoro po každém slovu kývali hlavami. Takto povzbuzen pokračoval Carruthers: „Kdekoli anglický jazyk se uchytil, tam také zvítězil a proto jest radno, aby Anglie houževnatě hleděla udržeti každou píď cizí země, ať už získala ji násilím, podvodem, koupí nebo zabráním pomocí našich válečných lodí. Vždyť to štěstím pro každý cizí lid, který přijde pod žezlo Jejího Veličenstva královny anglické.“ To zdálo se býti Amalii až příliš mnoho a proto hleděla obrátiti rozmluvu ku jinému předmětu. Je to melodramatické, napínavé, zamotané až nepravdepodobne, predchnuté starosvetskými mravmi, miestami únavné a kedysi to hádam bolo i slzotvorné, ale teraz je to len úsmevné, a to aj vďaka dvanásť desaťročí starému prekladu. Dá sa vari nepousmiať pri vete: „Podívejte se v moji tvář a suďte, zdaž bych mohla vás přelhávati,“ napriek tomu, že ju oná postava vyriekla v najväčšej úzkosti?... celý text
Život pavouka
1976,
John Crompton
Veľmi veľmi zaujímavé. Vždy som pavúky považovala za krásne, ale nevedela som, že sú až také fascinujúce.
