Cesta do Indie přehled

07.01.2023

Je to velké dílo, protože je nejen politické, jak zmiňuje v doslovu Radoslav Nenadál, ale i hluboce symbolické a obecně lidské. Jde zde o možnosti a nemožnost sblížení různých světů - Angličanů v Indii a Indů, Indů - muslimů, hinduistů a sikhů, mužů a žen, lidí majících různé společenské postavení (a to se kastovnictví Forster vyhýbá). Kniha je psána velmi dynamicky, zaujatě, s plnou angažovaností, jak je u tohoto autora zvykem. Závěr vyznívá doslova prorocky - a při pohledu na dnešní Indii se znalostí toho, co Forster o Indech odhalil, trochu mrazí.

01.08.2020

Vysoce promyšlená, chytře provázaná kniha, která mnohokrát zrcadlí situace a názory v různě pokřivených podobách, krásná ve slovech (dalo by se hojně citovat), ale pro mě silně pesimistická v myšlenkách.
Jakkoliv Forster kritizuje své krajany, Indové nevycházejí ze srovnání o moc lépe. Ukázka neřešitelných kulturních rozdílů nestojí na tom, že jeden národ utlačuje jiný, problém je, že dvě kultury mají natolik odlišné klady i zápory, vnímání ctností a nectností, že ani oboustranná snaha a intelekt je nedokážou sblížit.
Přestože má příběh jednotlivé protagonisty, nejsilněji se projevují skupiny, Forster dokonce říká „stáda“. Jeden Ind neodhadne rizika, jedna Angličanka způsobí skandál, ale od té chvíle už ani na jednom z nich nezáleží, stádo koloniálních úředníků bez důkazů, z principu táhne jedním směrem a stádo Indů stejně slepě táhne druhým. Na pocitech dvou lidí, ze kterých se náhodně stala záminka vyřídit si vzájemné předpojatosti a odpor k druhému táboru, už nezáleží, slečna může omdlévat nebo se uzdravovat, hlavně když vzorně ztělesňuje symbol. Scény šeptandy, skandování a teatrálního předvádění moci u soudu působí hodně tísnivě - davu se nedá nic vysvětlit ani si ho naklonit, přes nečekaný zvrat ani jedna skupina nezmění názor. Jakmile jde o princip, o světonázor, takové drobnosti jako jedna výpověď se prostě interpretují dle potřeby.
Forster nenabízí hrdiny, nikdo nezůstane nezasažen. Původně všeobecně srdečný Azíz se uchyluje ke stejné generalizaci, snad dokonce moudré, protože bezpečnější. Fielding, sice méně zaujatý proti Indům a ochotnější přemýšlet, ale bojující také bez důkazů, je nakonec obroušen a usazen pevně ve svém stádu. Zbývá jen názorně odůvodněné přání, aby byla Indie samostatná.
Předvedené projevy lidské omezenosti a sobectví se čtou nepříjemně, ale příspěvek k teorii kulturního dialogu je to nesmírně zajímavý právě pro svou racionální skepsi.