narcisonanis
přečtené 551
Už je tady zas
2013,
Timur Vermes
Co dělá tuto knihu průkopnickou je, že je to NĚMECKÁ komedie o Hitlerovi. Čtenářům v české kotlině to možná nepřijde, jelikož máme v národní povaze dělat si srandu ze všech a ze všeho včetně nás :) Co já ale vím (a nasvědčují tomu rozpaky při vydání této knihy nejen Německu, ale i třeba rozporuplná hodnocení zde na databázi), když se Němci pokoušejí být vtipní, nacismus je poslední věc, která je jim k smíchu. Ďábel a jeho ideologie byly zkrátka, co se humoru týče, dlouhá léta tabu. Časy se ale mění a s ním i (nejen) německá společnost; avšak asi nic moc k dobrému. Proto mohl vyjít a uspět i nadmíru vtipný a vkusně napsaný román, který popisuje návrat Hitlera do dnešní doby. Opět šikovně proklamuje své dávné zvrhlé cíle – nadřazenost rasy, diskriminaci menšin, fašismus. Tyto hrozné myšlenky se ale bohužel objevují i v nynější společnosti. Přeje se smrt uprchlíkům, homosexuálům či muslimům. Vermes tak ve své knize nastavuje zrcadlo nám samým. „Vtipné“ (uvozovky, protože jak pro koho) je to, že je to pomocí postavy nejméně očekávané, Adolfa Hitlera.... celý text
Útěk do divočiny
1999,
Jon Krakauer
Zažít divočinu a zemřít Je velmi těžké při hodnocení od sebe oddělit knihu jako takovou a hlavní postavu Christophera McCandlesse. Ať už zachycena ve filmu nebo v této knize, stala se pouť mladého (pro mě rádoby) dobrodruha příběhem, který lidem dokáže měnit životní hodnoty, nebo aspoň dodávat sílu k uskutečnění záměrů, na něž zatím jen ve skrytu duše mysleli. Najdou se dva tábory – lidi, kteří McCandlesse horlivě odsuzují jako lehkomyslného a domýšlivého hazardéra, a potom ti, kteří se k jeho nadšení pro divočinu a k životu mimo běžné konvence hlásí. Ti první možná rychle soudí a nesnaží se poutníka životem dostatečně pochopit, ti druzí naopak nevidí Christopherovu aroganci a (paradoxně) neúctu k přírodě – jasně, on ji sice obdivoval a snažil se s ní žít pokud možno v souladu, zároveň mu však absolutně chyběl zdravý respekt k tomu, co všechno na něj může divočina přichystat. Na konci svých zápisků, když už měl namále a sám si to uvědomoval, snad poznal svou osudovou chybu, které se dopustil. Co naplat, příroda si vzala svou daň za hloupost a domýšlivost. Já chápu, že se na mnoha přetechnizovaných místech planety žije citlivějším romantickým duším čím dál hůř a stravuje je hektičnost konzumního života. Zpřetrhání všech dosavadních vazeb a absolutní odklon od všeho mi však nepřijde jako řešení. Tři hvězdy z pěti ani ne tak za kvalitu knihy, jako za postavu a konání Christophera McCandlesse.... celý text
Dalajlamova kočka
2013,
David Michie
Proč tu všichni už dávno nejsme budhisté? Tak milé a ve své jednoduchosti velice sympatické „náboženství“ (ani nevím, jestli se to dá tak nazvat, možná je lepší slovo vyznání) aby člověk pohledal. Já to tedy aspoň sežral i s navijákem! Nejednou jsem se musel na popud jisté situace v knize zamyslet nad vlastním životem či nad svým chováním. Nejednou jsem také leckterou myšlenku z knihy šířil dál mezi své kamarády a přátelé. Přitom všechno, co v knize zazní, je hrozně přirozené a tak nějak lehce pochopitelné. Stačilo by už jen to, pokud by se všichni řídili zákonem karmy – nečiň to, co nechceš, aby ti činili druzí. No nebylo by nám pak všem mnohem lépe? :) Spojení filozofie budhismu s hlavní vypravěčkou kočkou se mi i jako milovníkovi předoucích chlupatých čtyřnožců zdálo na první pohled ztřeštěné, ale musím uznat, že to šlapalo skvěle. Klobouk dolů, všem doporučuji! :)... celý text
