Naty88
přečtené 96
Hotel v Paříži: Pokoj č. 1
2014,
Emma Mars
Obsahuje spoilery :) Ufff... Asi trošku vybočím ze zdejších hodnocení. :) Tato kniha mi ležela 2 roky ve skříni, potom co mi ji přítel koupil pod stromeček (zaujal mě přebal série a zmínila jsem se) a já přečetla pár stránek a nějak se nemohla začíst... Při úklidu jsem ji vytáhla a řekla si, že jí dám ještě šanci. S prvními asi 50 stránkami jsem opět dost bojovala, ale pak mě to začalo bavit a posledních 200 stránek jsem na tom vyloženě visela. Je to erotický román, takže to asi nebude úplně pro ty, jejichž sexuální potřeby končí misionářem jednou za měsíc s otcem jejich dětí. Zároveň to ale, narozdíl od 50 odstínů, (osobně bych to vůbec nesrovnávala) má nějakou úroveň. 50 odstínů jsem četla pouze 1. díl, do dalších jsem se nedonutila, protože mi to přišlo naprosto blbé - jak zápletka, tak forma. Osobně je celkově můj vkus orientován na sci-fi, fantasy a erotické romány nevyhledávám. Každopádně Pokoj č. 1 má přidanou hodnotu a to napětí - jak to vlastně dopadne a jste zvědavé, jak to vlastně autorka celé rozplete, protože to zamotá opravdu řádně. A překvapivě - happy end zde funguje, jak má. Že je Annabelle blbá jak troky? No a co? Je jí 23, má na to věk. Naivní, hloupoučká Francouzka. To ji omlouvá, že se sebou nechá manipulovat a jedná nebo spíš uvažuje impulzivně. Pokud to bude číst dostatečně inteligentní žena (omlouvám se mužům, které to třeba zaujalo), myslím, že je snadné to pochopit a neztotožňovat se s ní. Ale dámy upřímně - víte jistě, že byste na tom v tom věku nebyly s uvažováním podobně? Já si kolikrát říkám: "Bože, co jsem si myslela? Když mi bylo 20, 25, 30..." Na knize nejvíc vyzdvihuji ty kontrasty - napínavé pasáže psané opravdu kvalitně versus naprosto syrové, otřesné až nechutné "rukopisné poznámky" (ty mi tedy dělaly největší problém a nutily protáčet oči), ale právě ten rozdíl v úrovni pasáží "žitých a psaných" povznáší dílo na vyšší level. Myslím, že u četby je důležité uvědomit si, že Francouzi mají naprosto odlšinou náturu, než Češi a tímto vědomím mi příběh vůbec nepřijde nereálný. ;) Upřímně - občas závidím, tu bezprostřednost. Jediné, kde si myslím, že se autorka poněkud zamotala a přestřelila je to, kdy si štáb v televizi včetně hlavní postavy myslí, že pořad "Culturmix" šel rovnou do televize a až expřítel jí musel prozradit, že v televizi nebyl. To je prostě mimo realitu a nikdo mi to nevyvrátí. Ale jde o malou kaňku na jinak, pro mě, kvalitní knize.... celý text
