Nawim
přečtené 205
Čaroprávnost
1994,
Terry Pratchett
Milá knížka, která se čte celkem lehce, ale čekal jsem asi něco jiného včetně většího množství humoru (což je pravděpodobně tím, že se ke mě dostalo několik knih od Pratchetta dříve než mělo a tato je tedy asi 6. a byl jsem na ní po delší odmlce od Zeměplochy dost natěšený). Nicméně rukopis autora je patrný již zde a čtení je to velmi dobré. Kniha je nejen humorná, ale i moudrá. Bábi Zlopočasná je geniální postava, ke které se budu milerád vracet. "... zatímco používání magie dává lidem to, co chtějí, její nepoužívání jim dává to, co potřebují."... celý text
Dům Páně
1999,
Samuel Shem (p)
První polovinu jsem zhltl tempem pro mě neobvyklým, autor odhaluje tvrdou realitu zdravotnictví v podstatě autentickým způsobem. A čtenář z oboru cítí, že mu autor rozumí a místy jsem se opravdu od srdce zasmál. Víc než to mi ale přijde cennější vhled do emocí a prožitků postav a do způsobů jakými se dotyční vyrovnávají se situacemi, které se jim dějí. Mnoho mechanismů, které jim umožní vydržet v daném prostředí, je na druhou stranu ničí. Nicméně i tak se domnívám, že zkušenost je nepřenositelná a kniha tak bude působit tvrdě a cynicky, a že přečíst není to stejné jako zažít. V druhé půli přitvrzuje a čtení již rozhodně není zábavné, ale stává se břemenem, které končí až poněkud pohádkovým vykoupením hlavní postavy z daného prostředí. Dále je kniha celá extrémně přesexualizovaná a byť je to pravděpodobně odraz sexuální revoluce té doby, knize to nijak neprospívá. Dále mám výhrady k formátu textu, například střídání přímé řeči různých postav, které je nepřehledné. Nakonec asi užitečné čtení (zejména pro lidi od fochu), specifické a s mnoha ale, které bych doporučoval s velkou rozvahou a opatrností. "Jak nám má záležet na pacientech, když na nás nezáleží nikomu?"... celý text
Dopisy Otce Vánoc
2023,
J. R. R. Tolkien
Nádherná kniha, nádherně zpracovaná. Je pohlcující pozorovat vývoj dopisů v čase, přibývající postavy a rozrůstající se příběh, který na sebe navazuje a nezůstává jen epizodními vánočními pozdravy. Ke konci se člověka měkce byť zřetelně dotkne i otisk probíhající války, až jsem zalapal po dechu, když mi došly souvislosti. Zmínky o ní nejsou nepatřičné, naopak, bez nich by dopisy zůstaly pohádkou, zatímco jejich přítomnost obrací člověka do života a příběhu vdechuje opravdovost jaká je typická pro Pána prstenů. Nakonec člověka napadne: a proč vlastně ne? - Kniha není příběhem velkého autora prvoplánově určeného k vydání, ale putováním po stopách otcovské lásky - a tak vlastně inspiruje a povzbuzuje, že podobné příběhy svým dětem, by mohl vyprávět každý z nás.... celý text
