Nay
přečtené 713
Ne před slunce západem
2003,
Johanna Sinisalo
Má fascinace severem se rozrůstá. Škoda, že stránky dobrých knih se otáčí vesmírnou rychlostí,..na začátku jsem se snad jen trochu obávala vztahů, které se na severu obvykle popisují dost bez obalu, avšak obavy byly (minimálně v tomle případě) zbytečně přemrštěné. Po celou dobu čtení jsem se v hlavě snažila uplácat podobu trolla Pesiho nebo 'Sinisalotrollo' obecně. Proklikávala jsem obrázky/ilustrace trollích stvoření, ale žádná vyvedená podoba mě nesedí a tak se musím vrhnout do vlastního vypuzení popisované představy, alespoň na papír. Ráda bych taky přičichla k oné borovicové, jalovcové, jehličnaté,.. hutné lesní vůňi. Troll Pesi a tahle vůně je jeden z hlavních důvodů, proč tuhle fantazii zařadit do škatule přečteno. :) Nejvíce oceňuji, že autorka čerpá z vlastních finských kořenů/mýtů, které oživuje a páruje se současností. Charaktery postav jsou jasné a jednotliví aktéři dostávají slovo vždy ve vlastní kapitole. Příběh je proklán řadou úryvků z finských mýtů, pohádek, poezie, románů, článků ze zpravodaje, odborné literatury,..dotýkajících se trollích stvoření z různých pohledů. Můžeme si pro sebe uzamknout kus lesa? nebo 'exotické filipínské srnčí oči'? či cokoliv jiného, co nás popadne?... celý text
