NEGR NEGR přečtené 370

Vzpoura přichází

Vzpoura přichází 2012, Neviditelný výbor
5 z 5

Nevnímejte pokud možno jako knihu, nýbrž jako rozbušku.


Theaitétos

Theaitétos 1995, Platón
4 z 5

Brilantní argumentace, kterou ale nemůžu nebrat s rezervou. Pokus o definici toho, co je "vědění", ke které se však Platón několikrát pouze přiblíží a otázku nechává otevřenou. Snad bychom mohli říct, napadlo mě, že vědění rovná se vnímání plus paměť, ovšem za dvou předpokladů: že vnímání je nezkreslené a že otisk v paměti je hluboký, tedy správný. Nejsou-li tyto předpoklady splněny, nejedná se o "vědění", nýbrž o "nepravdivé mínění".... celý text


Svět jako vědomí a nic

Svět jako vědomí a nic 1990, Ladislav Klíma
5 z 5

Přestože nemůžu říct, že bych od Klímy četl vše, odvažuju se tvrdit, že právě tato kniha, která byla jeho prvním dílem, je jeho dílem zásadním a nejlepším (přestože jeho více beletristické knihy je nutno hodnotit podle jiných měřítek). Rozhodně jde o dílo výchozí, kde předestřel mnohé teze, které už později nepřesáhnul, nanejvýš je rozvinul. Kdyby od něj mělo zbýt pouze jediné dílo, mělo by to být právě toto. Vždyť sám Klíma původně chtěl podle vzoru předsokratovských filozofů napsat jedinou, všeobsahující knihu. To se mu ale v pouhých šestadvaceti mohlo jen těžko podařit, i když podobný záběr a hlavně systém už v jeho dalších dílech nevidím. Klímovu filozofii sice nedovedu přijmout jako celek, ale mnohé dílčí teze mi připadají nanejvýš trefné. Především obdivuji jeho psychologické postřehy ohledně lidských vlastností, kdy je schopen zachytit nejrůznější, i drobné duševní stavy a emoce. Myslím, že podobně jako Nietzschemu se mu podařilo téměř dokonale poznat sám sebe a toto poznání uspořádat a vyvodit z něj mnohé závěry obecného rázu. Sebepoznání je nutné k tomu, aby člověk lépe odhadl vlastní jednání v budoucnosti a aby dokázal číst i v ostatních lidech. Za cenné považuji také to, že se Klíma na některých místech dokázal vymezit vůči právě Nietzschovým tvrzením - například co se týče názoru na ženy, Klíma se překvapivě ukazuje být lidštějším než Nietzsche, i když patrně jen v rámci jediné úvahy, na celé dílo bych to nevztahoval. Pokud mi na Klímových sentencích něco opravdu vadí, je to často jejich notně nabubřelá absolutnost. I zde ale vidím východisko: jako mnohý velký duch, i Klíma si často protiřečí, a jestliže posbíráme některé jeho dva výroky, které jdou proti sobě, odhalíme u Klímy ve výsledku docela výrazný relativismus. Tímhle záludným aforistickým stylem nám pak může připomenout například Hérakleita.... celý text


Nabarvené ptáče

Nabarvené ptáče 2011, Jerzy Kosiński
4 z 5

Knihu těžko lze považovat za autobiografickou - ty nadsazené historky jsou často až příliš nerealistické. Zajímavý je duševní "vývoj" hlavní postavy, kdy je nejprve silně ovlivněn pověrami vesničanů, poté do jeho života vstoupí Bůh a ten je následně vypuzen Stalinovým komunismem. Ovšem jediné, co chlapec vlastně chce, je, aby se mu dařilo lépe. Proto se nebojí vyzkoušet všechny možné způsoby, jak se zbavit utrpení: zkouší to nejen s pomocí Boha, ale později i s pomocí zlých sil. Dále mne zaujalo, jak krutost vesničanů a partyzánů (pomiňme nyní Kalmuky...), tedy klukových sounárodovců, kontrastuje s relativní laskavostí Němců, kteří ho v jednom momentě nechají utéct, posléze jej svěří do péče kněze - jsou tedy vykresleny jako poněkud lidštější bytosti. Kluk se také vyvíjí a zlepšuje ve své protřelosti a vynalézavosti (srv. se samotným Kosinskim), kdy je schopen přežít v zimě venku, dále zavede chlapíka do bunkru s krysami, přivede do vesnice zraněného koně, ukradne pasáčkům "kometu", vyhodí do povětří stodolu... - a jeho největším snem je vlastně stát se vynálezcem a vynalézt způsob, jak změnit barvu kůže. NEJVÝRAZNĚJŠÍ SCÉNA: mlynář vydloubne oči čeledínovi, čímž spustí klukovy nesmírně zábavné fantazie o těch očích NEJTRAGIČTĚJŠÍ POSTAVA: Stupid Ludmila NEJKOMIČTĚJŠÍ SCÉNA: kluk odplouvá na vzduchovém měchýři po řece NEJZAMINDRÁKOVANĚJŠÍ POSTAVA: Garbos NEJNADRŽENĚJŠÍ POSTAVA: Ewka NEJZMANIPULOVANĚJŠÍ POSTAVA: Gavrila Klukovu touhu po nekonečném dobrodružství vystihuje nejlépe tento citát: "I was somehow disappointed; the war seemed to be over." Čteno v originále.... celý text


Červená KarKULKA a jiné básně

Červená KarKULKA a jiné básně 1992, Milan Koch
5 z 5

Milan Koch je bohužel neznámým, zpola zapomenutým autorem, přesto jde o zcela jedinečného, možná nejopravdovějšího českého beatnického básníka. Na souborné vydání jeho spisů se stále čeká - oficiálně byly zatím vydány pouhé tři útlé sbírečky (z toho jedna je jeho spíše raná próza) plus pár básní nalezneme v jednom z vydání časopisu "Kontexty" (souborek nazvaný Nejedu bez příčiny takhle rychle). V Červené KarKULCE najdeme pár jeho delších básnických skladeb, z nichž za nejvýraznější a nejnabitější považuji hned tu první, "Chrčení za Kaliopénu", u které je nejvíce cítit vliv Ginsberga a dalších beatniků, zároveň má dosti surrealistický tón. A i když nám tedy Kochův styl připomene jiné autory, především obsah a myšlenky jsou ryze originální, pevně spjaty s dobou a místem, kde (a kdy) vznikaly.... celý text