Nemii přečtené 2

Nultý rozměr života 2022, Zuzana Svěží

Když čtete první díl, knihu Na hraně koule, je to, jako byste procházeli podél zdi s nástěnnou malbou. Seznamujete se s autorčiným osobitým stylem, prohlížíte si jednotlivé výjevy, poznáváte postavy v příběhu... Je to skvělý obraz, ale teprve po přečtení Nultého rozměru života poodstoupíte dále od zdi a najednou vidíte celou fresku. Jednotlivé pasáže příběhu vám do sebe zapadnou jako dílky skládačky a najednou vidíte i to, co zblízka vidět nebylo. Všechno začne dávat smysl a vidíte ještě další rozměr (nebo právě ten nultý) celého výjevu. Něco navíc, co vám doteď unikalo. A spadne vám brada. Kniha Nultý rozměr života byla pro mě opět plná emocí, tentokrát v ní bylo více odlehčených situací a jako by byla psána s větším nadhledem, který má už i hlavní hrdinka Eliška jakožto maminka tří rozverných chlapců, manželka a zralá žena, která se teď už pousměje nad problémy, které řešila jako dospívající dívka v prvním dílu... Podobně jako u prvního dílu, i zde cítím, že knížku napsal sám život, proto se lze tak snadno vcítit do postav z příběhu a autentičnost některých situací bych mohla jako maminka dvou kluků okamžitě podepsat.... celý text

Na hraně koule 2021, Zuzana Svěží

Když jsem se před necelými třemi lety stala maminkou, staly se pro mě zažité vzorce výchovy a chování v naší společnosti tématem, které řeším dennodenně. Jejich uvědomování si je těžké a přetínání ještě těžší. Kniha Na hraně koule vám ty nejzažranější a nejtypičtější "chyby ve výchově" (pro ty, kteří to chtějí dělat jinak) servíruje černé na bílém jako na stříbrném podnose a slouží jako zrcadlo, jelikož i když to chcete "dělat jinak", často vám ten zažitý vzorec zkrátka zformuluje nějakou větu směrem k vlastnímu dítěti, za kterou se pak tlučete do hlavy. Při čtení knihy obdivuji schopnost autorky v člověku vzbudit úplně celou škálu emocí od totálního štěstí, radosti z maličkostí, přes překvapení, údiv, strach, bolest až po vztek a totální opovržení. Ovšem fakt, že mi jakožto vrstevnici autorky přijde mnoho situací povědomých z mého vlastního života, dává tušit, že inspirace pro příhody hlavní hrdinky Elišky mohla přijít z jejích vlastních vzpomínek nebo z blízkého okolí, což je na prožitku při četbě knihy znát. Ze začátku jsem si musela chvíli zvykat na styl vyprávění, časté vracení se ve vzpomínkách a do toho ještě druhou dějovou linku, ale po několika kapitolách jsem si zvykla a bylo vlastně příjemné, že musím u čtení dávat pozor a být neustále ve střehu, abych se neztrácela v čase. Na závěr jsem byla velice ráda, že jsem měla po ruce už i druhý díl a mohla hned navázat čtením knihy Nultý rozměr života, jelikož s ní čtenář teprve pozná hloubku celého příběhu.... celý text