Nemii komentáře u knih

Když čtete první díl, knihu Na hraně koule, je to, jako byste procházeli podél zdi s nástěnnou malbou. Seznamujete se s autorčiným osobitým stylem, prohlížíte si jednotlivé výjevy, poznáváte postavy v příběhu... Je to skvělý obraz, ale teprve po přečtení Nultého rozměru života poodstoupíte dále od zdi a najednou vidíte celou fresku. Jednotlivé pasáže příběhu vám do sebe zapadnou jako dílky skládačky a najednou vidíte i to, co zblízka vidět nebylo. Všechno začne dávat smysl a vidíte ještě další rozměr (nebo právě ten nultý) celého výjevu. Něco navíc, co vám doteď unikalo. A spadne vám brada.
Kniha Nultý rozměr života byla pro mě opět plná emocí, tentokrát v ní bylo více odlehčených situací a jako by byla psána s větším nadhledem, který má už i hlavní hrdinka Eliška jakožto maminka tří rozverných chlapců, manželka a zralá žena, která se teď už pousměje nad problémy, které řešila jako dospívající dívka v prvním dílu... Podobně jako u prvního dílu, i zde cítím, že knížku napsal sám život, proto se lze tak snadno vcítit do postav z příběhu a autentičnost některých situací bych mohla jako maminka dvou kluků okamžitě podepsat.

31.08.2023

Když jsem se před necelými třemi lety stala maminkou, staly se pro mě zažité vzorce výchovy a chování v naší společnosti tématem, které řeším dennodenně. Jejich uvědomování si je těžké a přetínání ještě těžší. Kniha Na hraně koule vám ty nejzažranější a nejtypičtější "chyby ve výchově" (pro ty, kteří to chtějí dělat jinak) servíruje černé na bílém jako na stříbrném podnose a slouží jako zrcadlo, jelikož i když to chcete "dělat jinak", často vám ten zažitý vzorec zkrátka zformuluje nějakou větu směrem k vlastnímu dítěti, za kterou se pak tlučete do hlavy.
Při čtení knihy obdivuji schopnost autorky v člověku vzbudit úplně celou škálu emocí od totálního štěstí, radosti z maličkostí, přes překvapení, údiv, strach, bolest až po vztek a totální opovržení. Ovšem fakt, že mi jakožto vrstevnici autorky přijde mnoho situací povědomých z mého vlastního života, dává tušit, že inspirace pro příhody hlavní hrdinky Elišky mohla přijít z jejích vlastních vzpomínek nebo z blízkého okolí, což je na prožitku při četbě knihy znát.
Ze začátku jsem si musela chvíli zvykat na styl vyprávění, časté vracení se ve vzpomínkách a do toho ještě druhou dějovou linku, ale po několika kapitolách jsem si zvykla a bylo vlastně příjemné, že musím u čtení dávat pozor a být neustále ve střehu, abych se neztrácela v čase. Na závěr jsem byla velice ráda, že jsem měla po ruce už i druhý díl a mohla hned navázat čtením knihy Nultý rozměr života, jelikož s ní čtenář teprve pozná hloubku celého příběhu.

31.08.2023