Nepotřebuji
přečtené 57
Harry Potter a relikvie smrti
2008,
J. K. Rowling (p)
Zpočátku bych napsal, že filmy jsem viděl už dávno, Kámen mudrců jsem četl, viděl a slyšel nejméně stokrát (tímto bych chtěl doporučit audioknihu namluvenou Jiřím Lábusem, doteď si ji často pouštím před spaním). Filmy jsou v něčem lepší, ale v mnohem více případech horší. K tomu, abych si přečetl celou sérii, jsem se donutil díky filmům, ve kterých zůstala nezodpovězená spousta otázek. Jsem rád, že jsem se tak rozhodl, protože mnoho věcí se mi vyjasnilo. Po přečtení série jsem si pustil jeden z filmů, abych zahnal smutný pocit, že už je to celé za mnou. Film (Princ dvojí krve) na mě působil až groteskně. Musím napsat, že jsem byl vždycky fanouškem obsáhlejších a rozsáhlejších knížek. To je asi mou jedinou větší kaňkou celé téhle série. Nejenže stránek v samotných knížkách bylo často pomálu, ale vývoj různých postav v některých pasážích byl takový mdlý, příběh je přeci jenom o Harry Potterovi, ale ostatní postavy tam mohli být rozepsány o trochu víc. Celkově mě asi nejvíc zklamal vztah Harryho s Ginny. To, co už začalo v Princi dvojí krve, kde pozvednutí jejich vztahu nebylo moc zkonkretizováno, jenom napsáno jako "hráli famfrpál na zahradě" apod., nebylo moc silné. Na druhou stranu je faktem, že knížka jakožto vyvrcholení celé série měla spíše parametry akčního filmu, tolik akce jsem na žalostných 600 stránkách ještě nikdy neviděl. Sám jsem si po čas celé knihy říkal, jak se svatba, zničení 4 viteálů, finální bitva s Voldemortem může vejít do tak malého počtu stran. Nedokázal jsem odtrhnout oči od knihy, její svět mě celého pohltil. Čím blíž jsem byl konci, tím víc jsem byl smutnější. Vytvořený svět je mistrovsky vytvořený až do konce knihy na tak úzký počet stran. Pouze konec mi přišel takový nedostatečný, líbila se mi bitva s Voldemortem (1000x lepší než ve filmu), a poslední kapitola, která dětského čtenáře, který vyrostl současně s knihami, vhodila do dospělého světa, ale po bitvě mi chybělo, jak jsem už mnohokrát zmínil, větší zapojení dalších postav. Prostě něco, z čeho bych věděl, co se bude dít dál. Zdálo se mi to akorát uspěchané. Jako shrnutí s dalšími věcmi bych napsal, že od začátku do konce byl příběh čtivý. Rowlingová se ve všech svých knihách v sérii snažila vyhnout hluchým a pomalejším místům, neustále se něco dělo. Řekl bych, že právě to uškodilo objevování hloubky dalších postav, na druhou stranu se od toho lidé nemohli odtrhnout. Líbilo se mi temnější téma, musím se přiznat, že jsem byl potěšen, že Harry není držen neviditelnými zábranami dobra, sám touží po pomstě a schýlí se k použití kleteb, které se nepromíjejí, k tomu nesmím zapomenout na kuchyňské skřítky. Nevím, jestli to bylo mojí únavou, kdy jsem četl pozdě do noci, nebo tím, že jsem to věděl, ale S. tajemství mi nepřišlo jako moc závratné, v tomhle ohledu film působil silněji, především scéna s ním ve zpustošeném domě. Ke konci bych napsal, že celá série se mi ohromně líbila, akorát mě mrzí, že z toho cítím tuny nevyužitého potenciálu. PS: Snad to nepůsobilo moc negativně, smutek z konce celé série i věcí, které mi tam prostě chyběly, ve mně překypuje a negativa jsou vidět lehčeji než pozitiva.... celý text
