Nerevanin přečtené 401

Konec hry 2020, Daniel Cole

Vražda na blatech 2020, Catherine Shepherd

Lehce nadprůměrná detektivka-thriller, v níž je ona mírná nadprůměrnost dána spíše čtivostí, než originalitou příběhu. Příběh totiž příliš originální není, u všeho má čtenář pocit, že něco takového již četl. Rozuzlení zápletky mně osobně připadalo tak překotné a tak nedostatečně vysvětlené, jako když autorce došel papír. Navíc osobně nejsem příznivec detektivek, kde je vrahem někdo, kdo za celou dobu v knize nebyl (ačkoli v tomto případě se to dalo vzhledem k minimu postav očekávat). Nevím, jestli kniha patří do nějaké série, nebo nikoli, nicméně hlavní hrdinka Julia mi připadala celkem kvalitně vykreslená. Jak již bylo zmíněno v začátku, největší předností knihy je její čtivost, ale jinak se nejedná o nijak závratné dílo, které by ve čtenáři zanechalo hluboký dojem.... celý text

HALÓ, HALÓ! Kompletní válečné deníky Reného Artoise 1997, John Haselden

Kniha mi byla půjčena, aniž bych viděla jediný díl seriálu. Přečetla jsem ji, ale mé dojmy z ní jsou trochu rozpačité. Od začátku jsem se ztrácela mezi postavami a kdo je na čí straně (natolik, že jsem si musela vzít na pomoc google). Děj jednotlivých epizodek, který v seriálové podobě nejspíš zcela stačí, byl v literární formě zmatený a hrozně zjednodušený. Kladně hodnotím práci s jazykem a tudíž i překlad, který si zaslouží uznání. Závěrem mám dojem, že se jedná asi spíše o dílko, které má hodnotu pro ty, kteří znají seriál, ale nezasvěcenému mnoho neřekne.... celý text

Úzkosti a jejich lidé 2020, Fredrik Backman

Zdařilá a nadprůměrná kniha, jako ostatně všechny Backmanovy počiny. Na můj vkus kniha začíná poněkud zmateně, když se prolínají různé časové roviny a různé postavy, a některé části (jedná se zejména o úvodní část) jsou možná až moc filozofické. Podobně jako u některých jiných Backmanových knih jsem místy měla pocit, jako kdyby vykrádal sám sebe (např. postava zesnulé matky a manželky policistů silně připomíná babičku z Babička pozdravuje a omlouvá se). Až na tyto výtky se však jedná o celkem svěží a kvalitní četbu. V textu vyniká rozdíl mezi dialogy (často komické - a za mě nejlepší část knihy) a nepřímou řečí (v drtivé většině vážná). Knihu doporučuji.... celý text

Z pohledu jezevčíka 2015, Frauke Scheunemann

Taková oddychovka, která neurazí, ale nenadchne. Kniha je zajímavá vlastně jen tím, že je vyprávěna z pohledu psa, jehož postřehy o světě lidí jsou místy docela úsměvné. Děj samotný je ale víceméně červená knihovna bez větší inspirace, jen mírně ozvláštněná psem-vypravěčem. Vadilo mi také poněkud dosti nerealistické chování psa, i když asi je třeba knihu brát trochu s nadsázkou. Váhám mezi 2 a 3 hvězdami, nakonec dávám 2. Znovu už tuto knihu číst nehodlám, ale jako prázdninové čtení neurazí.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Nadprůměrná kniha, která je velice čtivě napsaná. Autorka výborně pracuje s jazykem a umí vytvořit reálně působící postavy a dobře vykreslit prostředí. Za jediné mínus knihy bych považovala nechronologický způsob vyprávění, kterým kniha spoileruje sama sebe. Například není třeba se o Hanu v poslední části knihy bát, když z první části víme, že válku přežije. To je jediná výtka, neboť kvůli tomuto přeskakování časových rovin působí kniha poněkud antiklimaticky. Jinak není co vytknout a knihu doporučuji.... celý text

Příběh služebnice 2017, Margaret Atwood

Velice podařená kniha. Čtivá, napínavá a skvěle napsaná. Hlavní postava je propracovaná a nabízí plejádu emocí a duševních rozpoložení. V určitých ohledech může kniha působit trochu osekaně, jelikož některé věci jsou jen naznačeny (například proč je vlastně hlavní hrdinka služebnicí) či nevysvětleny (jaká je vlastně úloha tet). Kniha dějově takřka dokonale odpovídá první řadě seriálu, takže kdo čeká něco extra jiného, bude zklamán. Pokud se však člověk dokáže od seriálu odprostit, čeká ho velice zajímavý příběh v dystopické budoucnosti. Zajímavý je také epilog v podobě vědecké konference v další nespecifikované budoucnosti, zřejmě po pádu Gileádu. Knihu jednoznačně doporučuji.... celý text

Řev motýlů 2018, Reginald Hill

Takové oddechové dílko. Není špatné, ale taky nejspíš nenadchne. Víc než zápletka samotná zaujme styl vyprávění s relativně vtipnými glosami hlavního hrdiny. Děj samotný mně osobně připadal překombinovaný na to, že se jednalo vlastně o takovou drobnost, a zároveň prostý jakýchkoli zvratů. To mi připadalo jako promarněná příležitost, protože v této podobě jsou "těmi zlými" a "těmi hodnými" přesně ty osoby, které si hlavní hrdina do daných rolí vybral. Na letní čtení k vodě ideální kniha, ale nevím, jestli mě nalákala na další knihy od tohoto autora.... celý text

Cujo 1992, Stephen King

Tato kniha má poměrně pomalý rozjezd, byť ten slouží k připravení půdy pro vyvrcholení celého děje, ale poté je kniha velice napínavá, chvílemi až nervydrásající. Poprvé v životě se mi stalo, že jsem musela knihu uprostřed četby odložit, protože jsem na to neměla nervy, a vrátit se k ní až po chvíli. Jednotlivé postavy jsou možná trochu archetypální, ale na druhou stranu jsou vykreslené s velkým množstvím detailů, takže působí velmi živě a skutečně. Líbí se mi, že na rozdíl od jiných knih od Kinga, které jsem četla, se v této nevyskytují žádné nadpřirozené síly (šatník ignoruji), takže celý odvyprávěný děj působí o to realističtěji a tím pádem děsivěji. Konec je poměrně působivý. Jen škoda toho pomalého rozjezdu.... celý text

Temná dcéra 2017, Elena Ferrante

Velice čtivé, místy až napínavé dílko. Zřetelně se zde objevují pohnutky, pocity, místa a další prvky vlastní hrdince Geniální přítelkyně, jedná se o velice podobný rukopis až do té míry, že jsem někdy měla pocit, že autorka vykradla sama sebe. Není to úplně lehké čtení, naopak je potřeba interpretovat různé symboly zde použité, zejména pak osudovou panenku, která zosobňuje harmonický vztah mezi Ninou a její dcerou. Rozuzlení celého příběhu mi připadalo poměrně slabé. Přesto doporučuji.... celý text

Opona 1979, Agatha Christie

Platnéř 2012, František Niedl

Největší předností této knihy je jednoznačně jazyk a způsob, jakým s ním autor zachází. Nedokážu posoudit, nakolik jsou zobrazované skutečnosti věrné realitě tehdejšího světa, nicméně autor se snaží barvitě přiblížit měšťanskou společnost té doby. Upřímně řečeno děj mi připadal takový nemastný neslaný, pořád jsem čekala, kdy se to skutečně rozjede a přijde na scénu nějaká veliká záhada nebo nečekaný zvrat, ale to se nestalo. Vlastně celý příběh se zlodějskou bandou mi připadal celkem okrajový a jako hlavní příběh jsem vnímala Lukášovy osudy. Určité výhrady mám také k milánskému vyslanci a jeho dceři, oba v knize působili jako klišé a berličky pro další pokračování. Vlastně celkem hodně postav představuje archetypy nebo klišé (nepříliš fyzicky přitažlivý chlapec s velkým talentem, pokrytecká Tekla, zákeřný mistr upřednostňující vlastního syna, hodná babička, zhýralá děvečka, tajemný mocný spojenec s překrásnou dcerou a podobně). Celkově bych ale knihu hodnotila jako zdařilou a doporučuji ji přečíst.... celý text

Dům 2019, Simon Lelic

Kniha začínala co do děje celkem slibně, ačkoli styl vyprávění je nezvyklý a určitě nesedí každému (mně třeba ne). První polovina kniha je laděná jako duchařská historka, proto jsem byla druhou polovinou mírně řečeno zklamaná. Děj je vyprávěný napřeskáčku a podle mého názoru dost zmateně. Obě hlavní postavy (možná spíš všechny postavy) se podle mě často chovají iracionálně a/nebo nerealisticky a stejně tak jednotlivé stopy jsou čtenáři předkládány halabala a stylem "nemohl jsem uvěřit, co jsem našel...!", načež obsah tajemného nálezu je přiblížen až za nějakých 30 stran. Závěrečný monolog vraha pak nechává některé otázky nezodpovězené, příběh působí nedodělaně. Myslím, že nestojí za to tuto knihu číst.... celý text

Nejkrutější měsíc 2015, Louise Penny

Kniha mě příliš nenadchla. Jedná se o první knihu od této autorky, kterou jsem četla, možná je tedy nedostatek mého nadšení způsoben i tím, že nejsem na její styl zvyklá. Při četbě mi vadil způsob vyprávění, který bez sebemenšího předělu přeskakuje mezi různými časovými rovinami a mění bez varování "vyprávějící" postavu (POV), často i třeba jen na jednu dvě věty. Jednotlivé postavy v Three Pines mi připadaly velice ploché a nepříliš odlišné jedna od druhé. Co se týká samotné zápletky, často jsem se ztrácela v machinacích uvnitř policejního sboru a při odhalování vraha jsem se nemohla zbavit dojmu, že inspektor neuspěl díky pečlivé práci či geniálnímu mozku, ale spíš přišel k podezřelému i důkazům jako slepý k houslím (a věšteckým kartám). Do knihy se mi vůbec nedařilo začíst a vlastně jsem ji dočetla jen kvůli četným referencím k provincii Québec, kde jsem určitý čas pobývala.... celý text

Tady byla Britt-Marie 2016, Fredrik Backman

Velmi zdařilé. Vtipné. Ačkoli se jedná o pomyslné pokračování "Babičky", řekla bych, že tato kniha je lepší. Postava Britt-Marie působí trochu jako karikatura, ale zároveň má potřebnou hlubku co do jejích úvah o vlastním životě a jejích motivů. Role fotbalu v příběhu není nepodobná hokeji v Medvědíně od téhož autora, takže to trochu působí jako když autor vykrádá sám sebe. Stejně tak pasáže o ztrátě milované osoby jsou v dosti podobném duchu jako v jiných autorových knihách. Závěr slabší a kdyby se odprostil od té dramatičnosti, asi by to vůbec nebylo na škodyu. Doporučuji přečíst, jedná se o zdařilé a milé dílo.... celý text

My proti vám 2018, Fredrik Backman

Rozhodně zdařilé, to bezpochyby, a velmi čtivé, ale oproti Medvědínu trochu slabší. Zatímco Medvědín nabízel nejen psychologické rozbory jednotlivých postav, ale i vývoj jejich psychologie a postavy tak dostávaly zřetelnější obrysy a hloubku, v My proti vám se mi zdá, že postavy v tomto ohledu stojí vlastně na místě, žádný takto výrazný posun se neděje. Stejně tak děj působí trochu jako recyklace Medvědína. Celkově působí kniha trochu nedokončeně a nedotaženě. Přesto doporučuji.... celý text

Nebeští jezdci 1990, Filip Jánský (p)

Zdařilá zpověď o marnosti války i křehkosti lidského života. Kniha se mi zvláště ze začátku hůře četla, některé popisy mi připadaly matoucí a jednotlivé kapitoly na sebe obvykle nenavazují. Mně osobně připadaly zajímavější mezilidské vztahy vykreslené v knize, válka mi připadala spíš jako kulisa. Autor se se svým hrdinou opravdu nemazlil a druhá polovina knihy obsahuje mnoho silných a tklivých momentů. Jen by mě zajímalo, jestli "Hezounek" je přezdívka, příjmení nebo křestní jméno hlavního hrdiny (nebo tak nějak vše dohromady).... celý text

Hry bez hranic 2018, Michal Kašpárek

Dobré. Kniha se dobře čte a kladně hodnotím také práci autora s jazykem a styl vyprávění. Nejsem si zcela jistá tím, co autor chtěl touto knihou říci, ale po delší úvaze se kloním k tomu, že chtěl poukázat na egocentrismus a lhostejnost dnešní generace. Na první pohled se zdá, že hrdina je obyčejný floutek a frajírek, který tváří v tvář katastrofě (za tímto účelem je použita uprchlická krize) prozře a začne konat dobro. S určitým odstupem mi ale připadá, že ve skutečnosti je ve středu všech činů hlavního hrdiny jeho já, vše dělá jen pro svůj užitek. Jako dobrovolník do uprchlického tábora jede vlastně z nudy, hrůzy tábora pak vidí jen jako zpestření všedního dne a i když uznává, že se jedná o hrozné věci, přesto využívá zdrojů určených pro uprchlíky a přes noc se nechá odvézt taxíkem do pronajatého pohodlného domu. Ačkoli vše na vlastní kůži zažil, později souhlasí se silným protiuprchlickým názorem jisté ženy jen kvůli vidině sexu, nemá nejmenší zájem ji poučit o tom, co se skutečně děje. Ve finále zajistí práci desítkám či stovkám uprchlíků, ale vše směřuje jen k jeho vlastnímu pohodlí, aby se mohl věnovat svým koníčkům, a k problémům svých přátel z řad uprchlíků se staví zcela lhostejně. Nezajímá ho, jak se cítí, ačkoli to vlastně odpovídá duševnímu stavu jeho samotného, záleží mu jen na zisku. Autor sám kritizuje počínání svého hrdiny buď jeho vnitřními úvahami nebo prostřednictvím Vandy, jejíž názor ale zároveň znevažuje tím, že z ní učinil radikální feministku. Po přečtení jsem knihu zhodnotila jako divnou nedodělávku s potenciálem, ale po úvaze jsem došla k názoru, že se jedná o poměrně zdařilé dílo, které nutí k zamyšlení.... celý text

Babička pozdravuje a omlouvá se 2015, Fredrik Backman

Zdařilé. Kniha je o vyrovnávání se ztrátou milované osoby a o zjištění, že svět není tak černobílý, jak to na první pohled vypadá. Zde je vše vnímáno z pohledu malého dítěte a prostřednictvím pohádek, které mu vyprávěla babička. To je relativně originální přístup, ovšem mně osobně úplně nesedl. Připadalo mi, že to zpomaluje tempo "děje" (kniha děj vlastně nemá, jde spíše o psychologický vývoj hlavní hrdinky, finální akční vložka působí tak nějak navíc) a navíc jsem si většinu času nebyla jistá, jestli se to nakonec nezvrhne do fantasy a nezjistí se, že pohádková říše je opravdu skutečná (možná ta nejistota svědčí o vypravěčském umu autora, ale mě to spíš rozčilovalo). Jednotlivé postavy jsou zpočátku spíše karikaturami, ale postupem děje dostávají hloubku (tento přechod je nejspíš záměrný). Autor velice dobře pracuje s jazykem a kniha je velmi dobře přeložená, různé narážky na současnou popkulturu pobaví stejně jako sarkastické komentáře hlavní hrdinky. Místy dojemné. Je to další kniha, která dokazuje, že pan Backman prostě psát umí, ale mně osobně se příliš dobře nečetla a vracet se k ní nebudu. Přesto doporučuji.... celý text

Geniální přítelkyně 2018, Elena Ferrante