Nibiru přečtené 602

Zotročená - V pasti obchodníků s bílým masem 2010, Sarah Forsyth

Drsná, brutální, syrová svědecká výpověď skutečně prožité části života, o kterou se s širokou veřejností podělila v této knize sama autorka, Sarah Forsythová. Za její odvahu a sílu jí vzdávám hold a vřelý dík. Ale znovu se musím ptát, poté, co už jsem přečetla několik knih s touto problematikou: V jakém světě to vůbec žijeme? Je to "ono osvícené, pokrokové, humanistické 21. století, nebo nějaký jiný okleštěný matrix", který si na rovnoprávný svět jenom hraje?! Spíše to druhé. Jsem zhnusená z pokryteckého politického systému, v němž politický a právní establishment, který je nadstandardně odměňován z kapes daňových poplatníků, nejen že není schopen, ale ani ochoten (jak z knihy bohužel vyplývá) s těmito zločiny proti lidskosti účinně zatočit a skoncovat. Ba co víc, přímo v Amsterodamu si městští konšelé pochvalují, jak bohaté zisky jim z tohoto "obchodu s bílým masem" plynou do městské kasy!! Neslýchané!! Na tomto hrůzném životním osudu autorky se jasně ukazuje, jak prohnilý a nefunkční je celý kapitalistický systém i se svým pochybným "západoevropským" právem, Právem, které, místo aby účinně pronásledovalo a trestalo tyto zločiny proti lidskosti, buď zavírá oči úplně nebo je tak zkostnatělé a vlažné, že zločinci se smějí a oběti jsou po tristních soudních procesech ještě více frustrovány směšnými tresty, které zločinci vyfasují. Ani v případě Sarah tomu není jinak. Holandské právo je v tomto jasným "unikátem" , ale ani u nás to není o moc lepší. Zákon vždy více chrání obviněného, jak jeho oběť. Proto považuji celý systém "západoevropského práva" za naprosto zcestný, a politický systém, který ho stvořil, za špatný. Ne nadarmo jedno z biblických Desatera přikázání praví: Oko za oko!! Ale to by samozřejmě v těchto odporných zločinech a obchodech se sexem nesměli být namočení i "zástupci práva a spravedlnosti", což je i v knize jasně demonstrováno - obchodníci s "bílým masem" měli podplacen nejméně jeden celý policejní sbor v Amsterodamu. Co dodat? Dokud toto "novodobé otroctví" bude existovat v tomto světě v jakékoliv míře a podobě, dokud bude korupce přetrvávat v systému bezpečnostní a právní moci státu, dokud nebude dostatečně silná politická vůle k tomu, aby přestala před tímto obludným problémem zavírat oči, a dokud i sami lidé budou lhostejní a sobecky uzavření ve svých "soukromých maloměšťáckých ulitách", dotud se nic nemá šanci změnit. V kapitalismu, kde je byznys a peníze nadřazen všem morálním a etickým hodnotám, a který je záměrně deklarován za "demokratický systém", nelze ovšem žádnou nápravu rozhodně očekávat. Jiný systém? Asi ano, otázka je, jaký. Zlo má mnoho podob, a pokud mu dáme svou lhostejností šanci vítězit, do té doby bude žen, dívek a dětí s podobným osudem, jako měla Sarah, jenom přibývat.... celý text

Byla jsem otrokyní v satanské sektě 2009, Ulla Fröhling

Dodávám ke své recenzi vzhledem k níže uvedeným komentářům, které znehodnocují věrohodnost a fakta, uvedená v knize: V úvodu je jasně napsáno, že je kniha napsána na základě skutečných událostí, které její protagonistka prožila, a důsledkem toho trpí disociativní poruchou. Jenom chci zdůraznit, že ohavnosti, v knize popisované, se dnes opravdu dějí, a celý globalistický politicko-hospodářský systém dneška je na této satanské filozofii doslova založen. V těchto praktikách jedou všechny mocensko-politické, ekonomické a show-byznysové elity dnešního světa. Stačí se porozhlédnout a objektivně sledovat, kam svět spěje a co se dnes ve světě děje. Ale nahlédnout do králičí nory je drsné a někdo na to není připraven, proto se také spousta lidí "neprobudí" a zůstane dále uvězněna v "Matrixu" iluzorního světa. Vše naší historií počínaje a školním vzděláním konče je zmanipulované a vylhané, lidstvo je tísíce let zotročeno a jeho skutečné psychické schopnosti jsou systémem potlačovány, což se děje vymýváním mozku. Uvažujte, nevěřte božské bedně, hledejte souvislosti a moudrost tam, kde se "lacině nenabízí".... celý text

Děvčátko 2007, Sarah Preston

Knížka je celkem útlá, a dá se přečíst za jedno odpoledne. Příběh je autentický, jedná se o zkušenost samotné autorky, a za to jí díky, že dokázala jít "se svou kůží na trh", aby na tento hrozivý problém veřejnost upozornila. Její rodiče si zaslouží trest a opovržení, o tom pedofilovi, který ji zneužíval čtyři!! dlouhé roky ani nemluvě. Její matka, gamblerka, její otec, asi jednoduchý primitiv, který, jakmile ho manželka opustila, sáhl ve své zbabělosti po vlastní dceři, aby měl jistotu, že "nebude odmítnut". Ovšem stále nedokážu u těchto příběhů pochopit jedno a to samé: že ty dětské oběti s tím strašným traumatem bojovaly samotné a nedokázaly to NĚKOMU říct. Nevím, nejsem psycholog ani psychiatr, možná, že dětská duše je opravdu tak lehce manipulovatelná, když se ví, jak na to. Dneska, když vidím, jak se tyto a různé ještě horší zvěrstva, páchaná na dětech, stávají pomalu "standardem v jistých vysokých kruzích", děkuji Bohu za to, že mi bylo dopřáno klidné, bezstarostné a šťastné dětství v normálně fungující rodině, obklopená starostlivými a milujícími rodiči. Kniha má vypovídací hodnotu, ale do zbytečných podrobností nezachází, což ale může znase znamenat, že na ni čtenář brzy zapomene.... celý text

Ukradený život 2013, Ulla Fröhling

Královská pomsta aneb Divoký hon krále Stacha 1990, Uladzimir Karatkěvič

Výborná napínavá knížka. Četla jsem ji poprvé už dávno, ještě při studiu na střední škole. Nyní jsem si ji chtěla v paměti "obnovit", a dobře jsem udělala. Už jsem si totiž pachatele vůbec nepamatovala, pouze jsem věděla, že má děj co do činění se skomírajícími tradicemi ruské šlechty a s dávným tajemným prokletím jednoho šlechtického rodu. Poslední dědička rodu Romanovců se připravuje na smrt z rukou "divokých lovců samozvaného krále Stacha", protože tajemná kletba se vztahuje až do dvacátého kolena, což se právě týká mladinké Naděždy Romanovny Janovské. Příběh se také, podobně jako Pes baskervillský, odehrává v ponurém prostředí zamlžených a chladných běloruských blat a vřesovišť, kde jediný neopatrný krok znamená neodvratnou smrt na dně zrádných bažin. A sem přijíždí na radu svého přítele folklorista, absolvent ruské Akademie, mladý Andrej Bělarecký, aby zde sesbíral lidové legendy a pověsti zdejšího kraje. Je přijat a ubytován na starobylém zámku rodu Janovských, který však obývá už jenom jediná a poslední, mladinká šlechtična se svou hospodyní, podivínským správcem a tajuplnými přízraky, které se po nocích plíží a naříkají na zpustlých chodbách zámku. Bělarecký zprvu pohlíží na dávnou legendu jako na lidový folklór, avšak to jen do okamžiku, kdy oba přízraky, Malého muže a Modrou paní, sám uvidí na vlastní oči, a málem zahyne na blatech, když ho honí "divocí lovci krále Stacha". Poté se rozhodne přijít všem záhadám na kloub, nejen proto, že je pragmatik, ale hlavně proto, že je mu líto usoužené a k smrti vyděšené Naděždy Romanovny. Na pozadí pochmurného koloritu nevlídné krajiny a podivných zvyklostí zdejších lidí, jejichž nuzotu ještě prohlubují pitoreskní "představitelé" zdejší šlechty, obývající blata , pomalu odhaluje velmi pečlivě plánovaný, zákeřný a chladnokrevný úmysl záhadného zločince, který se v touze po pochybné moci a bohatství neštítí zprovodit ze světa každého, kdo se mu postaví do cesty. Autor v příběhu dobře vystihl nejen morální, ale i dobový úpadek jednoho končícího společenského systému, který se sice zuby nehty, a i za cenu poroby a strachu svých poddaných , snaží přežít a zachovat, ale při konfrontaci s pokrokem, osvícením a vědeckými způsoby myšlení nemůže vyhrát. Zlo zde svádí sice krutý, ale předem prohraný boj s uvědoměním, soucitem a láskou k bezmocným a zastrašovaným obyvatelům, ať už jsou to chudobní mužici-rolníci nebo osamocená a vystrašená, ale nikoliv rezignovaná a naivní Naděžda Romanovna, paní zámku na Blatných Smrčinách. Odvaha, láska a naděje spojí oba hlavní protagonisty dohromady a pomůže jim zvítězit nejen proti zločinnému spolčení, ale i najít sílu začít nový život jinde a jinak.... celý text

Mimozemšťané v dějinách 1992, Jacques Bergier

Tento geniální vědec a spisovatel mě přitahuje nejen svými poutavými knihami, ale i proto, že měl původně německé příjmení (které je shodou okolností stejné jako to moje:-)), a ačkoliv původem z Ruska, prožil většinu života ve Francii, kde si také změnil jméno:-). Kniha vyšla v 90.letech min.století, ale dostala jsem se k ní až nyní. Ale to vůbec nevadí, přesto, že některé v ní zmiňované záhady už jsem znala, některé pro mě byly i tak zcela nové (např. Kašpar Hauser nebo Henry Cavendish). Je mnoho záhadných událostí v historii, které nejdou dost dobře rozumem pochopit. Líbí se mi jeho hypotézy o Rozumových bytostech (rozuměj mimozemšťanech), kteří nás všelijak "testují", podobně jako my testujeme např. šimpanze nebo zkoumáme chování slonů či mravenců. Proč si jenom člověk osopuje právo, že je na této planetě ten nejinteligentnější?? Přece argument, že "ovládáme" hmotu a něco budujeme (a plundrujeme přitom přírodu) nemůže obstát už jenom z toho důvodu, že tuto agresi a toto úsilí máme zabudované v genech. Je možné, že jiná inteligence nemá zapotřebí žít technokraticky, ale naopak v sepětí s přírodou, a tudíž žádné průmyslové ani jiné aglomerace k životu a k přežití nepotřebuje. (Delfíni, sloni, mravenci, hypotetičtí obyvatelé podzemních světů).... Tato fakta ovšem nijak nevyvrací moje přesvědčení, že na této planetě v minulosti operovali různí E.T., a takové monumenty, jako je např. proslulý Baalbek nebo Puma Punku, jsou jejich výtvorem.... celý text

Paní z Růžového útesu 2002, Rexanne Becnel

Třetí díl této historické romance jsem četla s notným časovým odstupem od prvních dvou dílů, které se mi ohromně líbily. Tento příběh je o divoké vášni a lásce, která proti sobě postavila dva politicky nesmiřitelné protivníky, Isoldu, dceru Randa, pána na Růžovém útesu, a Rhyse ap Owain, divokého a drsného velšského rytíře, posedlého pomstou, kterou v sobě živil 10 let. Ovšem když dojde na rozhodné střetnutí, a Rhys se zmocní hradu a zajme dceru hradního pána, Isoldu, události se začnou vyvíjet jaksi samovolně a přestávají být ovládané vůlí. A to jak Isoldinou, tak Rhysovou. Hrdý Velšan a půvabná, inteligentní Isolda bojují ze všech svých sil, ale vášeň, která nepodléhá rozumu ani vůli, je silnější než oni. Příběh se dobře čte, není překombinovaný ani nevěrohodný, ale dávám čtyři hvězdy proto, že předchozí dva díly se mi přece jen dějově líbily trochu více. Autorka dobře vystihla drsné prostředí raného středověku, povahu i charaktery jednotlivých postav, jejich lásku a pevný vztah k přírodě, půdě, a ochotu hájit svou vlast i za cenu obětování svého života.... celý text

Ďáblova dcera 2019, Lisa Kleypas

Zatím poslední ze série Ravenelů, která u nás vyšla. Opět velmi zdařilé a svěží čtení, ale pro mě to byl zatím ze všech dílů ten nejméně zajímavý, co se zápletky týče. Naopak, velmi se mi líbilo zapojení ostatních postav, které zde zase účinkují nejvíce ze všech dílů, hlavně vévoda Sebastian St. Vincent, to je můj "božský hrdina" ještě z doby, kdy se zasnoubil jako mladý vikomt s Evií. Sebastian svými bonmoty dává dějové linii opravdu "grády". West jako mladší z Ravenelů je sice sympaťák a "odvaz", ale s tím svým "sebemrskačstvím" to už ke konci přeháněl a lezl mi trochu na nervy. Taky jsem jaksi moc neuvěřila hloubce citu mezi Phoebe a bývalým nemocným manželem Henrym. Nevím, přerod Phoebe ze submisivní a trpělivé manželky, obskakující neduživého, byť hodného manžela ve skutečnou erotickou dračici mi připadal trochu nevěrohodný. Ale asi podlehla kouzlu živočišného a bezprostředního Westona Ravenela:-). Protože jsem kočkomilka, moc se mi líbilo zakomponování polodivoké Galoše do příběhu, protože ho hezky oživila. A opravdu pěkně je vylíčen krásný a spontánní vztah Westona k Phoebeiným synkům, což mě až dojímalo. Tak teď si musíme počkat do podzimu, až u nás vyjde poslední díl série, v němž se završí osudy Pandořiny sestry Cassandry.... celý text

Do svítání tvá 2004, Teresa Medeiros

Velmi dobrý námět ke zpracování, vylíčení hlavních hrdinů je úžasné, jejich vzájemný boj "kdo z koho" je místy velmi humorný, že se člověk z ničeho nic musí začít prostě chechtat, a pak zase zvážní o pár odstavců dál.... Jako obvykle titulní stránka knihy je nemožná, kdy hlavní hrdina nemá blond vlasy, ale tmavé.... Já nechápu, proč to vydavatel neumí pohlídat.... Souhlasím s názory níže, že některé scény byly přitažené za vlasy, ale tímto je autorka typická (viz. krvácení z tepny), anebo to, což podle mě knize na závěr uškodilo, že by Gabriel, tak zkušený muž a milenec, a navíc když měl namísto zraku,o který přišel, ostatní smysly mnohem citlivější, nepoznal, že v posteli má jednu a tutéž ženu?? Tomu jsem prostě neuvěřila. Ale jinak je kniha opravdu pěkně čtivá, Gabriel je vylíčený fantasticky, ať už jako morous nebo jako uzdravený hrabě, no a postava Samanty jako opatrovnice se mi taky líbila. Zápletka je zpracována dobře, protože člověk opravdu netuší, jak se věci mají, akorát ten závěr mi přišel trochu křečovitý a jakoby moc zestručnělý, což knížce uškodilo. Proto dávám čtyři hvězdy.... celý text

Setkání s cizincem 2018, Lisa Kleypas

Série Ravenelovi je úžasná. I po přečtení čtvrtého dílu jsem nadmíru spokojená a moje romantická duše na tuto knihu dlouho nezapomene. Autorčiny knihy se mi líbí nejen proto, že vypráví poutavé příběhy, které mají hloubku a jiskru, ale její hrdinové nejsou tuctoví, a hlavně ženské postavy jsou veskrze inteligentní, nekonvenční a používají vlastní mozek, a toho si cením. Tato kniha se navíc inspirovala skutečnými událostmi tehdejšího Londýna a skutečnou postavou ženy -lékařky, první v historii Anglie. Oba hlavní protagonisté, Ethan i Garrett měli těžký osud a museli se s ním poprat, než dosáhli vytouženého cíle. Ethan má charisma a všechno, co má správný přitažlivý muž mít, a je mňam, prostě k sežrání. Líbí se mi vykreslení jeho charakteru a takového milence by si určitě přála každá žena:-)) Garrett statečně bojuje s konzervativními názory té doby, jako např. že usilovné přemýšlení způsobuje ženě "měknutí" mozku:-)), apod. Poctivou prací a svým lékařským umem si však postupně získává respekt a uznání i v nejvyšších kruzích. Moc se mi líbil její "majetnický" vztah, který dává najevo vůči Ethanovi, když je kvůli zranění upoután v horečkách na lůžku: "Ten je můj a jenom můj", říká si v duchu s rukou,položenou na jeho hrudi. Příběh má detektivní zápletku, je napínavý, příjemně erotický a hodně romantický. Nakonec se ukáže, že Ethan má s bratry Ravenelovými společného mnohem více, než jen spolupráci v rámci svého pátrání po politických spiklencích.... celý text

Ďábel na jaře 2017, Lisa Kleypas

Třetí díl ze série o Ravenelových, tentokrát líčící proměnu dvojčete Pandory ze svérázné mladé dívky, naivní až hrůza :-), protože vyrostla zcela odloučená od běžného života, v mladou milující a milovanou novomanželku. Jejím manželem se má stát, poté, co ji na plese nechtěně kompromitoval, syn vévody St.Vincenta (který byl mimochodem hl. hrdina románu Zimní naděje) Gabriel, neskutečně hezký a hříšně bohatý mladý šlechtic. Svérázná Pandora má však jiné cíle - chce být samostatná, vydělávat si sama peníze vymýšlením a výrobou deskových her a o muže nejeví zájem. Hlavně se obává naprosté podřízenosti, jakmile by se vdala, přišla by o všechnu volnost a svá práva, jak to tehdy ze zákona bylo. Gabriel, který je hodně zkušený a má milenecký vztah s vdanou ženou, je zprvu z Pandory mírně konsternován, avšak postupně ho její bezprostřednost, nevinnost, nezkušenost hraničící až s naivitou a v neposlední řadě také její půvab, ovládají čím dál víc, až je jí úplně posedlý a za každou cenu ji chce za ženu. Je to hezké a romantické čtení, opět okořeněné jistou dávkou erotiky, jak to p. Kleypas umí, ovšem předchozí dvě knihy se mi líbily o malou trošku více. V této knize se však ve větší míře objevují i postavy z knih jiných, a tak se jejich osudy navzájem prolnou, za což jsem byla ráda. Je zde opět i postava Dr. Gibsonové a detektiva Ransoma, ale nejvíc se mi líbily postavy vévodkyně Evi a Sebastiana St. Vincenta, rodičů Gabriela. Kniha je místy hodně humorná, hlavně mě pobavily Pandořiny poznámky ohledně jejího nastávajícího možného sňatku, které si pilně zapisovala. Je tam i trochu napínavá zápletka, díky níž Gabriel "okusí" stav, kdy nemůže mít všechno pod kontrolou, a kdy prostě ani peníze nic nezmůžou. Také oceňuji, že autorka do knihy začlenila skutečná historická fakta, a že si pouze nevymýšlí. Mám na mysli popisy tehdejších lékařských zásahů a metod léčení nebo historických událostí.... celý text

Svatba s Winterbornem 2017, Lisa Kleypas

Série Ravenelovi je zatím velmi povedená, musím konstatovat po přečtení 2. dílu. Je stejně svěží, romanticko-erotický (hodně), příjemně dějově vzrušující a humorný jako první díl. Hlavní hrdinové, Helen a Rhys jsou mi oba sympatičtí, každý svým způsobem. Zápletka je tentokrát spojena s hlavní hrdinkou a je dost stěžejní, protože na tom, jak se Helen rozhodne, závisí celá její budoucnost. Vyrostla v citově chladném prostředí, ale přesto se z ní stala morálně silná, čestná a odvážná žena, žádná "husička", schovávající se pod křídla mocného a bohatého Rhyse Winterborneho. Místy jsem při čtení byla i dost naměkko, a Rhys by opravdu stál za hřích. Jeho mužná, divoká krása (Welšan) ve spojení s bohatstvím, co víc si přát, že??:-) Postava lady Berewickové, náhradní matky Kathleen a strojené gardedámy dvojčat a Helen, mě hodně bavila. Pandořina prostořekost a bezprostřednost byla osvěžující a Cassandra s ní jako dvojče statečně "drží basu". Vítám postavu Dr. Gibsonové, jako prototypu moderní emancipované ženy, které to jako průkopnice tehdy vůbec neměly lehké. Ostatně, žena, když se chce uplatnit v důležitých profesních funkcích, to nemá lehké ani dnes, a to jsme v čase o 200 let později. Už se těším na další díly série.... celý text

Chladnokrevný ničema 2017, Lisa Kleypas

Další romanticko-erotická romance z dob viktoriánské Anglie z pera slavné autorky. Lisa Kleypas, to je sázka na jistotu, že se při čtení člověk nebude nudit ani minutu:-). Mám radši romance ze středověku, ale u knih p.Kleypas dělám ráda výjimku:-). Říct, že její knihy jsou čtivé, je zkrátka málo. Protože ony se čtou samy, zapomenete u nich na čas, aspoň mně se to stává pořád:-) Nemůžu se soustředit na nic, dokud knihu nepřečtu. Vztah Devona a Kathleen byl vzrušující, podmanivý a eroticky jiskřivý. Oba jsou výstižně popsaní, včetně jejich vnitřních rozháraných pocitů. Nemám hl.hrdince za zlé její kolísavé chování. Byla vychována prudérně, jak bylo tehdy v té době zvykem u vyšších vrstev, bez přímé mateřské lásky a okleštěná konvencemi škrobené doby. Navíc na ní po šoku ze svatební noci a událostí následujících zůstalo břímě péče o své švagrové, ač sama byla de facto stejně stará jako ony. Do toho přijde Devon se svým bratrem a jejich bezohlednými, sobeckými móresy rozmazlených nezodpovědných šlechticů. Líbil se mi pozvolný přerod Devona v zodpovědného a morálně statečného muže, snažícího se zachránit zadlužený majetek, který mu "spadl" do klína; přičemž lví podíl na tom má samotná Kathleen, do níž se zamiloval, aniž by si toho byl hodně dlouho vědom. Kathleen je pro mě prototyp ženy, která sice podléhá postupně svým hlubokým citům k Devonovi, ale zároveň se vší silou brání jakékoliv citové manipulaci z jeho strany. Rozkošná byla scéna v koupelně, kdy jí nahý a mokrý Devon stojí za zády:-) A prasátko Hamlet, to celý příběh krásně koření.... Slovní půtky a vůbec dialogy mezi Kathleen a Devonem jsou prostě dokonalé, jiskřící humorem (bavila jsem se moc) a zároveň dvojsmyslně erotické. Shrnutí: krásné, zábavné čtení a romantika na jedničku!... celý text

Oliviana: zářivý safír 2001, Gabriele Marie Schuster

M.Cordonnierová v sérii Drahokamy z Armoru popisuje věrohodně dobovou atmosféru temného středověku a její příběhy se vyznačují ryzí romantikou a vášněmi. Pět novicek z kláštera v Aubrey dostalo od abatyše po jednom drahokamu ze vzácného artefaktu - kříže z Ys - který, složen dohromady, má zajistit jeho majiteli vládu nad Bretaní. Každá novicka prožívá svůj strastiplný osud, než se dočká vytouženého štěstí a lásky od osudového muže. Jedno však mají hrdinky všech těchto příběhů společné: jsou to charakterově silné, hrdé a statečné ženy, které se dokáží s nepříznivým osudem porvat a které nakonec díky své odvaze nejenže zachrání drahocenné kameny, ale postarají se rovněž o to, že nepadnou do chtivých rukou zákeřného vraha ,samozvaného vévody ze St.Cado.... celý text

Čas na lásku 2006, Kinley MacGregor (p)

Tak, dočteno, za dva dny, což je celkem rekord. Co napsat k této knize z edice ČK, pro kterou jsem sáhla, abych trochu změnila žánr literatury faktu, který jinak čtu již dlouhé roky. Je to šestá kniha od této autorky, kterou jsem četla, a vyvolala ve mně beze sporu nejvíce rozporuplných emocí. Ztotožňuji se s názorem čtenářky Lembac, neboli je s podivem, že se ze Sína, pod tíhou všeho, čemu byl od dětství vystaven, nestal psychopat, ale dokázal to vše překonat, jak jinak, díky lásce a odvaze statečné Callie. No ano, středověk byla velmi těžká doba, v níž násilí a vraždy byly dennodenním řešením všech lidských záležitostí, a spravedlnosti bylo jako šafránu. Přesto však autorka nadělila Sínovi, velice sympatickému hrdinovi, na můj vkus až příliš krutý úděl. Nemyslím si, že něco takového je možno přestát, a přitom si zachovat zdravý rozum a smysl pro čest, bez následků na povahu a na duši. Ale to je jedno, je to koneckonců oddechový román. Až na to, že jsem u této knihy spotřebovala příliš mnoho papírových kapesníčků....City se mi střídaly jako na houpačce, na jedné stránce slzy, na druhé už zase přes slzy smích, a tak stále dokola:-) Autorka zde dokázala bravurně spojit smutnou scénu s veselou:-) Ale konec knihy, těch pár posledních stránek jsem fakt pro slzy ani nemohla dočíst.... Moc jsem oběma hrdinům ten zaslouženě šťastný konec přála, i když to vůbec nadějně nevypadalo.... Pro ty některé neustále se opakující fráze dávám tentokrát jen 4 hvězdy.... celý text

Omyly v zemi Mayů 2012, Erich von Däniken

Mám všechny knihy E.von Dänikena, které u nás vyšly. Vpodstatě díky němu a jeho knížce Vzpomínky na budoucnost, kterou jsem četla někdy v 16 letech! jsem byla uvedena do této "neučebnicové alternativní historie", a jak se na tomto poli během svého života neustále sebevzdělávám, tak musím panu Dänikenovi vzdát hold a obdiv za to, že měl v tzv. Době temna 20. stol" tu odvahu, položit doslova kacířské otázky. Postavil se tak, tehdy úplně sám!!, celému vědnímu oboru, který v té době byl, a v mnoha ohledech zůstal až do dneška, zatvrzele konzervativní. Jeho přínos archeoastronautice je obrovský a nezpochybnitelný. Naprostou většinu destinací, o nichž ve svých knihách dopodrobna píše, sám osobně navštívil a prozkoumal, takže mnohé jeho knihy jsou takové archeologické cestopisy. V knize Omyly v zemi Mayů rozebírá znovu skvosty mayské architektury včetně záhadných artefaktů, jejich popis dokládá mnoha barevnými fotografiemi, což je velmi důležité z hlediska zapamatování si - čtenář vidí, o čem autor píše, hned na fotografii. Protože obyčejný člověk se do většiny popisovaných destinací nedostane - ať už z důvodů finančních nebo bezpečnostních. Některé nálezy jsou doplněny o ty nejnovější vykopávky a také o nová zjištění (teprve nedávno bylo zčásti rozluštěno mayské písmo). Velmi zajímavé jsou nálezy stovek dokonalých koulí na území Kostariky a Guatemaly, které jsou roztroušeny po rozsáhlém území a některé!! dokonce na vrcholcích Kordiller!! Těch důkazů o mimozemské přítomnosti na naší planete je dnes už tolik, že celkem nechápu, jak ještě někdo dneska může tuto teorii pokládat za zcestnou.... celý text

Tajemství ztracených civilizací 2014, Philip Coppens

Za tuto knihu jsem moc ráda. Autora jsem objevila díky seriálu Vetřelci dávnověku, kde často vystupoval. Bohužel v r. 2012 zemřel na rakovinu, což je nesmírná škoda, protože tato jeho kniha vypovídá o jeho erudici a širokých znalostech. Zpracovává velmi zajímavé téma, které se ve světle nových arch.objevů jeví stále aktuálnější, a sice, že lidská civilizace na naší planetě je o tisíce, snad i statisíce let starší, než dnešní věda uznává. Obsáhle rozebírá důležité archeologické objevy posledních let, jako např. Göbekli Tepe, nálezy v Glozelu ve Francii, nálezy mumií v Tarimské pánvi v Číně, a probírá i hypotézy o Lemurii a Atlantidě, což mě osobně hodně zajímá, a věřím, že tyto civilizace zde existovaly. Na druhou stranu čtenáři objasňuje do detailů, čeho všeho je schopná současná archeologie ve "jménu svých zavedených dogmat", a že i vrcholoví akademici se neštítí doslova pořádat hon na čarodějnice na všechny nevinné lidi jenom za to, že zveřejní nálezy nebo teorie, které nezapadají do "jejich uznávaného vědeckého rámce". Místy jsem si při četbě knihy připadala jako bych sledovala soudní proces, který vedla nějaká zkostnatělá středověká inkvizice, a ne orgány "osvíceného" 20 a 21. století. Není divu, že je tolik archeologických nálezů, které jsou zahrabány někde v depozitářích muzeí, protože jsou "vědeckou obcí" okázale přehlíženy jako "údajné padělky" nebo "nemožné artefakty, které v těch dobách přece nemohly vzniknout". Kniha je celá napsána velmi poutavě, přitom věcně a logicky, a velmi dobře se čte. Na konci je takový souhrn všech údajů o dávných civilizacích, aby si to čtenář shrnul sám pro sebe, a aby to dávalo jako celek smysl. Myslím, že jde o velmi zdařilý literární dokument, jehož pravý dosah ukáže až budoucnost, s tím, jak budou postupně odtajňovány a objevovány další "nemožné" archeologické nálezy.... celý text

Labyrint záhad 2016, Arnošt Vašíček

Mám od autora několik knížek. Vím, že hodně lidí ho kritizuje kvůli tomu, že nenabízí ve svých knihách řešení. To je sice pravda, i když jen částečně. Na jeho obhajobu je třeba uvést, že nepíše pouze od "zeleného stolu", ale cestuje po celém světě a o mnoha místech a věcech tak píše na základě vlastního poznání. Byla jsem i na jeho přednášce, a musím říct, že je skvělý vypravěč, ostatně, to platí i o jeho knihách. Čtou se velmi dobře, a v jeho prospěch chci především zdůraznit to, že události analyzuje ze širokého spektra a podrobně, proto také (jak se zde někteří neznalí čtenáři diví) někdy jakoby "nesouvisle" odskakuje od popisovaného problému jinam, třeba i na jiný kontinent, atd. Ale to jenom proto, že se stejná nebo velmi podobná záhada odehrála i tam, takže on tímto způsobem hledá spojitosti. Řešení nabízí málokdy, a spíše je ve formě otázek jak odpovědí, ale často je to zejména proto, že chybí více podkladů, více hmatatelných důkazů. Mě z celé knížky nejvíce zaujaly záhady spojené s hradem Houska, s Beskydami, s lidmi, kteří byli údajně tzv. fexty, tj. nezranitelnými a s otázkami kolem původu našich dávných slovanských předků, které do České kotliny údajně přivedl praotec Čech.... celý text

Tajemná místa naší země 2016, Petr Dvořáček

Tuto knihu doporučuji všem zájemcům o zajímavá a záhadná místa v naší zemi, a to nejen jako velmi vhodný dárek, ale i proto, že může mít hodnotné místo v knihovně svého majitele. Já sama jsem ji přečetla za pouhé dva dny, což o něčem svědčí. Je psána velmi poutavým, barvitým vypravěčským stylem, který vás nutí stále pokračovat v četbě,až ji zkrátka přečtete celou:-) To nebývá u knih s touto tematikou zrovna pravidlem. Je provedena na kvalitním křídovém papíře, nezvyklého čtvercového formátu a s velmi působivými, kvalitními fotografiemi popisovaných míst. Osobně mohu k návštěvě doporučit několik památek, zmiňovaných v knize: poutní místo Hostýn (bydlím nedaleko), skanzen v Rožnově p.Radhoštěm a výstup na Radhošť, prastaré pohanské obětiště, kapucínskou hrobku v Brně a také hlavně největší slovanskou akropoli na našem území - Mikulčice u Hodonína a Staré Město u Uh.Hradiště. Poslední dvě jmenované lokality, spojené úzce z působením slavných věrozvěstů Cyrila a Metoděje, na člověka při jejich prohlídce působí doslova mysticky, a jsem hrdá na to, že jsem kráčela po místech, kde žili mí pradávní slovanští předkové. Vždyť v dobách, kdy franští kronikáři opěvovali bájné hlavní město Velké Moravy Veligrad, byla Praha ještě bezvýznamnou osadou! Samotné muzeum jak v Mikulčicích, tak i ve Starém Městě je zčásti interaktivní, což je velmi působivé, protože audiovizuální doprovod vás doslova vtáhne do oněch dávných, legendami opředených časů. Jak vidno, i v naší zemi je mnoho památných míst, která ještě zdaleka nevydala všechna svá tajemství.... celý text

Záhady českých dějin 2000, Jan Bauer

Je to moje první knížka od pana Bauera, která rozebírá záhady některých historických událostí z našich dějin. Myslím, že se autor dost drží dobových kronik, nakonec z nich i hodně cituje, a jsem nakloněna i mnohým jeho hypotézám, ačkoliv je nemůže doložit důkazy. To ovšem tradiční historici taky ne, takže i když se s nimi v názoru na věc liší, neznamená to, že nemusí mít pravdu:-). Ať si sám čtenář vybere, se kterou verzí se ztotožní. Z mých zkušeností vím, že např. tradiční archeologové (a teď mám na mysli obecně zkoumání původu lidstva, civilizace a dávných památek), pokud se jim nějaký artefakt "nehodí" do jejich akademického klišé, tváří se, že ho buď nevidí, anebo ho označí za podvrh, a skončí někde v muzejním depozitáři. Celá dávnověká historie lidstva se odehrála jinak, než jak je psáno v učebnicích, tak proč by země Koruny české měly být výjimkou?... celý text