Nico
přečtené 440
Půlnoční pacient
1997,
Egon Hostovský
Znám tuto knihu v rozhlasovém zpracování jako hru a je jednou z nejlepších, jaké jsem slyšela. Napínavá, strašidelná, psychologická, zajímavá... Hostovský si libuje v mezilidských vztazích, které rád komplikuje a jeho postavy jsou vždy obtěžkány nějakým nepříjemným tajemstvím.... celý text
Foucaultovo kyvadlo
2001,
Umberto Eco
Poselství knihy je podle mě jednoduché: židovská mystika zná teorii o permutacích písmen židovské alfabety. Každé písmeno má svůj význam a může tvořit nespočet permutací s ostatními písmeny a vytvářet tak další významy. Judaismus říká, že svět byl stvořen b-žím slovem a slova mají váhu, vytváří realitu. Stejně tak vidíme ve Ecově příběhu permutace, které vznikají, když spojíte dohromady několik příběhů. Je to vidět přímo - když čteme o programu Abulafia, který dokáže náhodně skládat slova a vytvářet tak nový příběh (mimochodem Abulafia byl velmi vážený a důležitý židovský mystik) a nepřímo - když parta kolem jednoho nakladatelství začne smýšlet složitý a umělý příběh, týkající se templářského řádu. Tím vlastně vytvoří novou realitu, protože slovo JE realita a jeho stvořitelé začnou příběhem žít. Celou dobu jsem si říkala, jestli to Eco myslí vážně. Prokázal se jako zkušený religionista, medievalista, etnograf i okultista, ale pro čtenáře NENÍ důležité, zda všechny popisované rituály a náboženství zná. Mnoho lidí knihu nedočte, protože si chybně myslí, že musí znát a rozumět každému náboženskému prvku, který se v knize objevuje. Tak to ale není a Eco mě mile překvapil, když nechá knihou zaznít Moudrost - Sofii - ženský princip v podobě partnerky hlavní postavy, která naprosto kouzelným způsobem celou záležitost doslova rozčísne. Tady je nasnadě říci, že jde o Ockhamovu břitvu :) Najednou zjistíte, že si Eco dělá celou dobu svým způsobem srandu a i čtenář si oddychne, že autor je normální a ne případ pro psychiatrickou léčbu. Každopádně, příběh už je rozjetý, hrdinové umírají, svět se chystá k velikému komplotu... Vše končí, jak končí a z knihy zbyde dojem, který se dlouho nevytrácí. Ten, kdo vydrží do konce, je odměněn. Zároveň je kniha, podle mého, sociální sondou a to nejen, když Eco píše o poitické situaci a schůzkách revolucionářů v oblíbeném baru, ale také když píše o zmíněných rituálech a obřadech. Chce tím ukázat, že na celém světě - ať je to Itálie, Brazílie, kdekoliv, jsou lidé náchylní k touze po tajemství a vyvolenosti. Nechává zaznít téma, které se objevuje od prvních počátků náboženských společností a to je hledání svatého grálu, aby na konci naznačil, že toto hledání je nesmyslné a nekonečné. Kniha je oblečena do hávu židovské kabaly. Podle mě je to zbytečné. Ten, kdo ji nezná se v knize nevyzná a ten kdo ji zná, tomu přijde tento pokus k smíchu. Na knize se mi nelíbily dialogy, které byly spíše dlouhými monology - nepřirozené, zdlouhavé a učenecké, jako pasáže z vybraných knih. Na příkladu Browna a jeho Šifry mistra Leonarda, což je podle mě zjednodušená zpopularizovaná forma Fouckaultova Kyvadla, je ale patrné, že lidé mají o taková témata zájem, jen je třeba jim ho správně a polopaticky podat. Osobně jsem v knize více než kabalu viděla religionisticko - sociologickou studii, založenou na některých tezích judaismu a křesťanství. Co se týče templářů, jsem alergická na jakékoliv dohady a myšlenky o tom, že to byl řád tajný a dnes přežívají někteří jeho členové. To je na úrovni populární vědy... Zároveň ale musím říct, že myšlenka, že některá města (Francie, Praha, Milán) mají své tajemství a dívat se na ně touto optikou, je přitažlivé, hravé a nikomu to neublíží... Jen si hlídat, aby se člověk do "svého příběhu" potom nezamotal..:)... celý text
Máma a já : (terezínský deník)
1997,
Hana Posseltová- Ledererová
Velmi krásná, lyrická vzpomínková kniha na život v ghettu za druhé světové války. Je opravdu výjimečnější než ostatní knihy tohoto druhu.
Nevystižitelný Bůh?
2010,
Jiří Beneš
Výborná kniha, která si, podle mě, dokáže najít cestu i k nevěřícím lidem. Pan docent Beneš přistupuje k textům Starého zákona niterně a otevřeně. Jako výborný hebraista a biblista, který se orientuje nejen v textu, ale i v době, kdy byl SZ napsán, dokáže úryvky z Bible interpretovat naprosto původním a neuvěřitelným způsobem. Znalostí hebrejštiny dělá s textem divy a vrací mu jeho originalitu a maže tak nános křesťanských dogmat a nepřesných překladů. Ačkoliv je věřící člověk, ve svých knihách vystupuje hlavně jako biblista - exeget. Z toho je cítit láska k tomuto prastarému textu, kterou předává dál. Není důležité, zda v Boha věříte nebo zda pochybujete o reálné existenci krále Davida, kniha (a nejen tato, vydal jich několik) vám ukáže, že o věcech se dá přemýšlet i jinak a že Starý zákon je plný odkazů k společným pramenům lidstva. Kniha mě místy až uchvacovala a dojímala, což se mi při četbe jiných starozákonních biblistů určitě nestalo :)... celý text
