nikaxxx přečtené 55

V lese visí anděl 2015, Samuel Bjørk (p)

Manželka mezi námi 2018, Sarah Pekkanen

Dívka v ledu 2016, Robert Bryndza

Jeden z nás 2020, Shari Lapena

Hra na nikdy 2019, Jeffery Deaver

Není úniku 2018, Taylor Adams

"Není úniku" je podle mě typem knihy, kterou si člověk přečte (poměrně s chutí) a za pár týdnů už přemýšlí, o čem že to vůbec bylo... Některé dějové zvraty byly předvídatelné, jiné překvapující a mnoho z nich bylo prakticky nereálných. Tolik náhod, no, více postavám přiřkl autor do osudu "krajíc namazaným nahoru"... :).... celý text

Veselí 2018, Radka Třeštíková

Několik dní jsem přemýšlela, jaký dojem ve mně kniha vlastně zanechala... Je jasné, že ani po přečtení "Veselí" se Radka Třeštíková nestane mojí oblíbenou autorkou, přesto mě (ve druhé polovině) příběh dokázal pohltit a rozlítostnit - zkrátka zahrál na citlivou strunu. Přesto, nemůžu hodnotit více, jak třemi hvězdičkami. Styl autorčina psaní mi není sympatický a byť měl být příběh příběhem "ze života", většina děje mě nedokázala zaujmout a bavit. A co jsem opravdu hodně postrádala, bylo nějaké zakončení... Hodnotím sice průměrně, ale i tak je pro mě tato kniha autorčinou nejlepší (z těch, co jsem přelouskala) a věřím, že si dokáže najít nadšené čtenáře.... celý text

Žluté oči krokodýlů 2011, Katherine Pancol

Žluté oči krokodýlů – několik měsíců jsem čekala na tu správnou „náladu“, než se pokusím začíst. Jaké bylo moje překvapení, když mě knížka po pár stránkách nadchla a dokonale vtáhla do děje. Bohužel zhruba v polovině nadšení opadlo, děj začal být zdlouhavý, nezajímavý, a to až natolik, že jsem některé řádky jen rychle přejížděla očima, jiné ani to ne a rovnou je přeskočila. Nicméně začátek mě natolik navnadil, že jsem prostě byla zvědavá, jak to celé dopadne a knížku jsem neodložila. Poslední třetinu už jsem opět spokojeně hltala a možná i přehodnotila své rozhodnutí, učiněné v polovině, neshánět další díl. Kdo ví, třeba jednou – až opět bude ta správná nálada. Bavila mě dějová linka Joséphine, mnohem víc ale (o poznání méně rozvedený) příběh její dcery Hortense. Zajímal mě vývoj dění okolo Šéfa i tajemné jednání Irisina manžela. Co by mi v románu naopak vůbec nechybělo, je popis života a práce na krokodýlí farmě a souhlasím s předchozími komentáři – tajemství kamarádky Shirley už bylo trochu moc. Nakonec hodnotím třemi hvězdičkami: jednu a půl strhávám za rozvleklou prostřední část příběhu a druhou půlku hvězdičky za velké množství chyb a překlepů, které (chtě nechtě) kazí celkový dojem.... celý text

Ticho ve sněžném městě 2019, Eva García Sáenz de Urturi

Pasažéři 2020, John Marrs

Úniková hra 2020, Megan Goldin

Upřímně řečeno, knihu bych vůbec nečetla, kdyby vnitřní popisek (i obálka) nenasliboval zcela jiný příběh, než se ve skutečnosti uvnitř nacházel… S únikovými hrami nemá kniha společného prakticky nic, což mě hodně zklamalo. Čtveřice ambiciózních a krajně nesympatických postav, pohybujících se ve světě investičních bankéřů a řešících pouze peníze, je po celou dobu zavřená na jednom místě a šifry jsou pomalu tím posledním, co by je zajímalo. Ani styl, kterým je kniha napsaná, mě příliš nezaujal. Vadilo mi věčné omílání jedné a té samé informace stále dokonale a časté opakování jmen. Naopak kladně hodnotím střídání pohledů různých postav a děj zhruba od poloviny knihy, kdy se do popředí dostává příběh Lucy. Právě díky němu si dokázala kniha konečně získat mou pozornost, na chvíli navodit napětí a vysloužit si dvě hvězdičky. Bohužel, samotný závěr postrádá „wow efekt“, který u thrilleru považuji za nezbytnost. A to i díky rozsáhlé první kapitole, která hned na začátku prozradí, jak to vlastně dopadne…... celý text

Kaštánek 2019, Søren Sveistrup

Typologie volů: výběr z mužských exemplářů od A do Z 2019, Hana Kašáková

Růže bílá, černý les 2019, Eoin Dempsey

Od knihy jsem neměla velká očekávání, ale vyrazila mi dech! Příběh, který zachycuje děsivé a bohužel skutečností inspirované události, je čtivě napsaný a pohltil mě okamžitě, od prvních stránek, až jsem se musela nutit číst pomaleji a vše pozorně vstřebávat. Hlavní hrdinové získali mé sympatie, Franka musela snést hodně životních ran a přesto dokázala jít dál a dokonce bojovat. Té dvojici jsem prostě fandila, i když trochu detailnější popis jejich vyvíjejícího se vztahu bych snesla...... celý text

Až na dno 2012, Joy Fielding

Joy Fieldingová kdysi dávno, alespoň co mi paměť sahá, patřila k mým nejoblíbenějším autorům. Dost možná byly právě její knihy prvními „dospěláckými detektivkami“, které mě nadchly. Několik let se mi žádné její dílo pod ruce nedostalo, proto jsem knihu Až na dno četla s pořádnou dávkou nostalgie. A to byl zřejmě jediný důvod, proč jsem ji také dočetla. Žánr thrillerů v posledních letech získal nový rozměr, se kterým v porovnání je Až na dno taková oddechovka, zaměřující se více na pocity a životní útrapy opuštěné a vyděšené ženy, než na napínavou detektivní zápletku a dech vyrážející konec. Román slušný, sonda do nejniternějších pocitů skvělá, námět zajímavý, thriller nudný. Určitě se plánuji seznámit s novější tvorbou Joy Fieldingové…... celý text

Nůž 2019, Jo Nesbø

No! Nesbø je Nesbø. Jeho detektivky jsou propracované, napínavé, nervy drásající a v neposlední řadě skvěle napsané. To je také důvodem, proč jsem Nůž přečetla jedním dechem, navzdory tomu, že (dle mého subjektivního názoru) nepatří k nejlepším dílům série. Příběh mě šokoval hned na začátku a samozřejmě na konci … Nesbø se nebojí zatočit se čtenářsky oblíbenými postavami série… Teď jsem jen zvědavá, kam Harryho vržené kostky zanesou. Vzhledem k tomu, že o Harryho osudu bude rozhodovat Nesbø, neočekávám nic jiného, než neočekávatelné …... celý text

A pak už jen tma 2008, Petra Batók

Typická jednohubka – slupnete ji na jedno polknutí a okamžitě máte chuť na další. Kniha přináší velmi reálný pohled na rodinu alkoholičky – díky krátkým „zápiskům“ všech členů rodiny je pohled kompletní a často jde o pěkně mrazivé čtení. Dokážu si knihu představit i jako výrazně obsáhlejší drama , ve kterém děj neběží tak rychlým tempem a čtenář má více času na poznání hlavních postav, může s nimi jejich (drobné) radosti a (velké) strasti více prožít. Zajímalo by mě například, jak se měl Honzík na dovolené s babičkou daleko od matky. Ale. Kniha měla být o boji s alkoholem, podala příběh netradičním (a zajímavým) stylem, zanechala poslání, které měla zanechat a ještě ke všemu je čtivá.... celý text

Nejlepší víkend 2018, Patrik Hartl

Po mých předchozích zkušenostech s knihami pana Hartla (Okamžiky štěstí a Prvok, Šampón …) jsem si autora založila do pomyslné složky „není můj šálek kávy“. Po přečtení Nejlepšího víkendu jsem ale na vážkách. Příběh se četl příjemně lehce, měla jsem příležitost poznat hodně hlavních postav, se kterými se dalo jak sympatizovat, tak na ně nevěřícně hledět skrz prsty. Střídání jejich životních pohledů a událostí mi vyhovovalo. Jedná se opravdu o hezké letní čtení, které dokáže vyvolat zvědavost i úsměv na tváři. Za mě určitě nejlepší Hartlova kniha, ačkoli pět hvězdiček dát nemůžu - už jen kvůli nadužívání sprostších výrazů a nevěr, ale to už k „Hartlovkám“ (bohužel) patří ...... celý text

Slepá mapa 2017, Alena Mornštajnová

Kniha se mi dostala do rukou víceméně náhodou a dobrých pět měsíců ležela na poličce, aniž bych vůbec pomyslela na její otevření. Došlo na ni jen díky pocitu provinilosti - po téměř půl roce by bylo přece záhodno knihu vrátit majitelce … A příjemně mě překvapila. Příběhem jsem proplula velmi rychle, další vývoj nelehkých životních osudů (především) Alžběty a Anežky mě zajímal, a tak jsem brala knihu do ruky při každé možné příležitosti. Jednání postav bylo uvěřitelné, lidské – žádní přehnaní hrdinové bez lidských slabostí a naopak. To mi bylo sympatické. Určitě si přečtu další autorčiny knihy. Proč jsem ale nemohla dát pět hvězdiček: Začátek knihy (příběh Anny) mě příliš neoslovil a jen si gratuluji, že jsem knihu neodložila a zkusila vydržet. Příliš patetický – až neuvěřitelný – konec mě zklamal. Zázraky se sice dějí, ale …! Příběh by ve mně zanechal silnější dojem, kdyby jeho konec nebyl ve stylu "... šťastně až na věky."... celý text

Okamžiky štěstí 2016, Patrik Hartl

Na Okamžiky štěstí jsem se strašně těšila, a to i navzdory tomu, že knihy Patrika Hartla nečtu vyloženě jedním dechem. Lákala mě vidina jednoho příběhu, popisovaného různými pohledy. Mou představu (a velká očekávání) ale bohužel kniha nenaplnila. Na doporučení kamarádky jsem začala příběhem Veroniky, který mi vydržel opravdu dlouho. Zrychlené popisy, kde při otočení stránky příběh poskočí o několik měsíců (či let) dopředu, nejsou nic pro mě. V jednu chvíli jsem už ani nedoufala, že bych Veroničin životní příběh dočetla, ale povedlo se. Hodnocení knihy zachraňuje Jáchym. Jeho příběh mě zaujal mnohem víc - nicméně onen očekávaný prožitek z propojení dvou různých pohledů se nedostavil.... celý text