Niky Coffee
přečtené 361
Zvířecí práva
2013,
Georges Chapouthier
Z této knihy jsem velice zklamaná. Je nutno si uvědomit, že i když v překladu u nás vyšla relativně nedávno (2013), originál je z roku 1992, takže informace jsou zastaralé a neaktuální. Navíc, jak píše Komárek v doslovu, kniha je hlavně z francouzského prostředí. Redaktorce knihy se nemůže upřít skvělé zpracování na úrovni. Ale tady má chvála končí, protože text je psán velmi odborně, spíš mi přišlo, že se jedná o právní příručku a slovíčkaření, což vlastně potvrdila překladatelka na konci knihy, kde se místo nad právy zvířat zaměřuje na etymologii slov. Neumím francouzky a nečetla jsem knihu v originále, takže nemůžu posoudit pravdivost mého tvrzení, ale kniha místo aby byla svým tématem zprostředkována co největšímu publiku, používá zbytečně nadmíru odborných slov, které se ani nevztahují k tématu. Já obecně tento přístup nemám ráda, pokud se nejedná vyloženě o odborné termíny, které se nedají a neměly by se nahrazovat, ale psát místo doplňkový - reglementární, no posuďte sami. Díky tomuto nešvaru si myslím, že kniha nedostojí cílů, kterých chtěla a to je škoda. Místo, aby se někdo vzdělal a trošku orientoval v právech zvířat, více se kamarádí se slovníkem cizích slov, což kazí celkový dojem z knihy. Mně se kvůli tomu četla velmi špatně. Co považuju za velkou chybu je, že odkazy na literaturu nebyly sepsány všechny v rejstříku literatury, jak to má být, ale byly psány jako vpisky pod čarou. Nevím proč, když v knize tento rejstřík na konci knihy je. Pod čarou by měly být doplňkové informace od redaktora a ne odkazy na literaturu. Knihu napsal autor Capouthier, ale přitom na mnoha stránkách v knize se setkáme s tím, že je psaná v plurálu - "chtěli bychom" ap. Nebo v závorce je napsáno, že autor sám zvýraznil tento text? Co se mi nelíbí a v odborné publikaci by mělo chybět jsou vytržené texty z kontextu, v knize naznačené třemi tečkami či hranatou závorkou. To je zcela neprofesionální, a pokud není čtenáři k dispozici celý text, tak i zavádějící. V knize je také špatně vysvětlen pojem enviromentalismus, který zaměňují za ekologii, což bohužel podporuje zažité mýty. Jediná kapitola z knihy, kterou jsem ocenila byla (II. Zastírání reality a rozmělňování odpovědnosti). Argumenty z této kapitoly bychom všichni mohli používat na vysvětlování a podporu zvířecích práv.... celý text
Mizející tvář Gaii: Poslední varování
2012,
James Lovelock
Mizející tvář Gaii je mojí první knihou od Lovelocka a určitě ne poslední, protože mne myšlenka Gaii zaujala, i když jsem ji zcela nepochopila. Kniha má pro mne význam jednak proto, že je od uznávaného vědce, narozdíl od blábolů, které se odvážil vydat Klaus, protože přeci rozumí všemu. Ohromilo mne s jakou surovostí a suverenitou jde Lovelock s argumenty v rukávu proti stádu. Tato kniha nejvíce změnila můj pohled na jadernou energii, ale i další "obnovitelné" zdroje a to docela drsným způsobem až si připadám teď světem obelhaná. Přišlo mi, že Lovelock hodně zjednodušuje, např. počty mrtvých z Černobylu či polehčuje dopad DDT na biosféru - v souvislosti s tím, skládám poklonu redakci za poznámky k tématu, které byly na místě. Sám odsuzuje dlouhodobé předpovědi klimatu a modely od ICCP, a hned na to píše, že je má v úctě.... i když sám přiznává nemožnost plánování dopředu, sám navrhuje docela radikální zásahy do biosféry - viz trubky v mořích, které by do teplých proudů přidávaly spodní studené bohaté vody, či vypouštění síry v podobě aerosolu. Nevím potom, jak ho mám brát vážně. Stejně tak bylo cítit, jak má rád svou rodnou zem a venkov na kterém žije, odsuzuje město a lidi, kteří v něm žijí, i když všichni víme, že není možné, aby všichni žili na venkově a ve svém důsledku, je žití v panelových domech ekologičtější, protože zabere méně místa, půdy. Sám Lovelock přiznal, že je na nákupu ze supermarketu závislý a na druhé straně se pohoršuje. Z toho mám takové ambivalentní pocity. V knize jsem ocenila autorovu fundovanost a otevřenost i možné návrhy na změnu. Kniha působí jako odborná publikace už jen z toho důvodu, že se odkazuje na vědecká měření či statě z impaktovaných časopisů jako např. Nature či přímo knihy s danou problematikou. Doslov od Kutílka se mi nelíbil a byl špatně vstřebatelný.... celý text
Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech
2010,
John Lloyd
Knížku jsem dostala jako milý dárek od kamarádky, když jsem se stěhovala do zahraničí. Trošku jsem se obávala názvu publikace, protože knížky tohoto typu obsahují paradoxně více chyb než pravdivých informací. O to pro mě bylo příjemnější překvapení, jakým způsobem je kniha zpracovaná. Žádné sáhodlouhé informace, jsou vyzdvihnuté jen ty "nejzajímavější zajímavosti". Text je doplněn vtipnými ilustracemi, které ho oživují. Kniha je prosycená příjemným humorem díky čemuž je otevřená široké veřejnosti a to velmi oceňuji - ne každá populárně naučná kniha tomuto cíli dostojí. Největším plusem pro mne bylo, že některé informace byly čerpány z impaktovaných studií, např. že ruský vědec Dimitrij Beljavev, dokázal, že v chovu divokých stříbrných lišek trvalo pouze 20 let, aby vznikla domestikovaná forma. Pro neznalce jen informace, pro mne velké překvapení, protože o této studii nám vyprávěl vážený Prof. na magisterském oboru v předmětu Aplikované etologie, což dává informacím v knize větší věrohodnost. Ke knize se ráda vracím a vřele doporučuju!... celý text
Zamrzlá evoluce
2006,
Jaroslav Flegr
Naprosto se neshoduju s většinovým tvrzením, že tato kniha je pro laiky - tudíž lidi, kteří o evoluci nic neví a chtějí se alespoň přiblížit jejímu pochopení. Ne každý, kdo rozumí svému oboru, ho umí podat lehkou formou široké veřejnosti a v této knize se to jen potvrdilo. Nesedl mi styl psaní, ale ani styl humoru o který se Flegr pokoušel. I když jsem se na titul velmi těšila, nedokázala jsem ho dočíst a určitě si nemyslím, že by laikům na poli evoluce něco vysvětlil. Protože, jak sám píše Mayr (přední evoluční biolog 21. století) - evoluci nejde pochopit bez znalostí genetiky a na to středoškolské základy opravdu nestačí.... celý text
Zuzanka
1997,
Catherine Metzmeyer
Jako malá jsem měla několik dílů Zuzanky. Líbily se mi na tolik, že si jejich krásné kresby pamatuji dodnes a ráda se k nim vracím . Pro děti jsou příběhy čtivé s nádhernými kresbami, nechybí zde ani ponaučení z příběhu. Pro děti jsou v knize dostatečně velká písmenka. Určitě budu Zuzanku číst svým dětem. Knížka, která by neměla chybět žádné malé holčičce v knihovničce :-)... celý text
Po krk v pralese
2009,
Jan Dungel
Já jí přečetla za cca tři a půl hoďky - vím , že to není soutěž :-P u knihy jde o něco jiného a to něco mi tu moc chybělo. Nepatřím mezi čtenáře, kteří na posezení zhltnou knihu, ale proč se mi to povedlo u téhle? Asi proto, že jsem s nadějí doufala, že to něco bude na další stránce nebo na další stránce a najednou jsem byla na konci a to kýžené něco tam nebylo. Docela mne na tuto knížku navnadila má kamarádka, Dungla znám jako ilustrátora i autora pár článků v časopise PŘÍRODA, takže jsem se docela těšila, ale o to víc jsem zklamaná. Shrnu-li to do jedné věty, tak se snažil najít bifurkaci řeky Baria, tu našel a po vážném zranění člena posádky jel zase rychle domů. Ač jako holka mám ke geografii hodně blízko, někdy jsem se ztrácela a výčet názvů řek mě až nudil. Asi jsem nedokázala sdílet autorův směr či nadšení pro bifurkaci. Chybělo mi tu nějaké vysvětlení, proč hledá, co hledá, ať už z odborného nebo osobního hlediska . Čekala jsem od cestopisu úplně jiný ráz. Vysvětlení cesty, počáteční nejistoty, dobrodružství s konečnou euforií. Přišlo mi to úplně naruby, bez vysvětlení motivace či smyslu cesty, přes počáteční jistotu v kramflecích, po dosažení cílu nijaká velká radost a ke konci knihy akorát narůstající deprivace z ať fyzického vysílení, počasí nebo komárů aj. Typicky psané pro masy, které chtějí dobyvatele či objevitele něčeho nového v neznámém prostředí, plné hrůzy a krás a doslovného prosekávání se mačetou džunglí (což ani jinak nejde, když proplouváte neznámá ramena řek)....od cestopisu v dnešní době bych čekala něco jiného. Nehledě na to, že tu nebylo nastíněno ani trošku fungování tak neuvěřitelného ekosystému jako je deštný les nebo vztahů zvířat a rostlin v něm, které se shrnulo jen na výčet pro mudly nejznámějších druhů. Řekla bych, že jsem náročnější čtenář, takže mi vadil i amatérský styl psaní - nezaujal. Navíc mě iritovaly věty, které stylisticky nedávaly smyl, i když to člověku samo dojde, trnem do oka byla i špatně vyskloňovaná slova, což si myslím, že v dnešní době je naprosto zbytečnou chybou. A tak nějak se mi nelíbil postoj autora - viz kořalka po ránu a místo důležitého vybavení propašování lahví vína a rumu....nevím, no. Na první pohled kniha zaujme vizuálně, na druhé pokoukání už ne. Fotografie jsou docela rozmazané - asi kvůli velkým rozměrům na stránce, ale kazí to celkový ráz knihy, která je cestopisná a v dnešní době s technikou, která je po ruce mi to opět přijde neprofesionální. Dungelovy kresby se mi líbí, ale možná, že až s touto knihou jsem v nich začla vidět kýčovité obrázky pro děti, které byly vytvořené k obrazu svému. Jako biolog (a i v knize je to zmíněné) v pralese většinou velké savce či ptáky neuvidíte, max. na chvilku. Zvířata vám nebudou pózovat, aby jste si nakreslili obrázek, z čehož usuzuju, že buď byly překresleny z fotografií nebo, jak bylo i v knize přiznané podle mrtvých zvířat - viz ocelot. Zrovna na této kresbě je vidět, jak si jí autor předělal k obrazu svému, z mrtvého ocelota ležícího kdesi - nádherná profilová kresba zvířete. Nějak mi to vzalo to kouzlo z jeho "kreslení zvířat v divočině". Nehledě na to, že se tu pojednává o nejznámějších druzích zvířat, která jsou omýlaná dokola. Což by ani nebylo na škodu, pokud by tu byla k nim alespoň malinká zmínka k tomu jak žijí, jak jsou ohrožení, čím jsou zajímaví. Popis, viděl jsem tohoto ptáka, tak jsem ho nakreslil..od zoologa bych čekala více. Pokud chce někdo zajímavou knížkou spestřit svůj nudný život a číst klišovité dobrodrůžo, proč ne, ale jestli se chcete opravdu něco dozvědět o deštném lesu, jeho obyvatelích, rostlinách a zvířatech - šáhněte raději po knize Procházka amazonským pralesem od Moravce. Ale abych nebyla jen pesimista. Je tu cítit i autorova láska k této zemi a jeho enthuziasmus je téměř hmatatelný. Líbí se mi, že i vnímá jakousi "prapodstatu" deštného lesa a nevnímá ho jen čistě exaktně. Také mu děkuju za to, že mi svým způsobem otevřel oči v tom, jak můžou toky v Amazonii vypadat, což by mě nikdy předtím ani nenapadlo. Celkově mě styl neuchvátil, ale našlo se tu tak sedm "citátů", které učarovaly.... celý text
Procházka amazonským pralesem
2009,
Jiří Moravec
Při náhodném brouzdání na fb, jsem v jedné skupině narazila na koment, kde někdo psal, že tuhle knížku mají v Levných knihách. Zaujala mne názvem, přebalem knihy, ale i cenou: jen 59,- místo necelých 500,- v Academii O:-) no neberte to. I když jsem neměla možnost si knihu před koupením prohlédnout, naprosto předčila všechna má očekávání!! Doménou pana Moravce jsou hlavně žáby a poté plazi, pro mě teraristku úžasné. Sám popsal několik nových druhů žab a knihu doplnil i jejich fotografiemi. Největší přínos knihy je její ucelenost, nejedná se o žádné encyklopedické výčty, viz žába měří tolik a tolik, ale spíš o ekologické vazby. Kde žijí a hlavně proč: proč mají zbarvení, které mají, jak je utvořeno jejich životní prostředí, jak se mu přizpůsobily a proč. Kniha je plná fotografií, nejcennější pro mne byly fotky nově objevených druhů žab a typů deštných lesů. Je obohacena autorovými nákresy biotopů, ale i nádherných kreseb žab, až se mi tajil dech, s jakou precizností jsou nakreslené (autor měl i výstavy svých kreseb). Každá kapitola začíná úryvkem známého cestovatele/ biologa, kterým uvádí do děje kapitoly, která s ním souvisí. Od nejstarších jako např. Stanko Vráze, který je citovaný nejčastěji a je až s podivem, jak moc podobné byly jeho zážitky a pocity s autorem. Dále Humboldt až po Whitemora, ale nechyběly i statě z impaktovaných časopisů. Malinkým mínusem byla špatně napsaná slova (převrácená písmenka, či naopak chybějící), ale nebyly časté a text byl i s nimi srozumitelný. Tuto vadu bych možná ani nepřisuzovala autorovi, ale tomu, že je kniha z Levných Knih za malou cenu, v LK také bylo jen pár kousků, asi vadových a s tímto syndromem jsem se u knih z LK setkala už často. Stylisticky mi někdy nesedly některé věty, některé nedávaly ani smysl, ale selským rozumem Vám to dojde a jen se pousmějete. Nijak to autorovi nezazlívám, je to především herpetolog, ne spisovatel. I tak se mi ale jeho styl psaní líbil. Nemusíte se také bát, že kniha je jen encyklopedickým výčtem druhů Amazonie. Kniha je prokládána zajímavými, úsměvnými někdy až strašidelnými příběhy - viz Anakonda v baťohu. Seznámíte se i s životem původních obyvatel a jejich minulostí, přítomností i s myšlenkou budoucnosti. Kniha nás neseznamuje jen s autorovo nejoblíbenějšími žábami, i když je tu o nich nejvíce informací, ale i o dalších plazech (krokodýli, kajmani, želvy, hadi, ještěři), tak i sem tam zavítá nějaká informace o ptácích či savcích. Kniha je o to hodnotnější, že pojednává i o rostlinných druzích. Já jsem zejména ocenila, že se tu nepsalo o nejznámějších druzích Amazonie, které známe z dokumentů, ale o těch méně známých či úplně neznámých – pro mě např. jelinek mazuma. Díky této knize jsem si uvědomila, že existuje několik typů deštného lesa (18) o čemž jsem neměla ani tušení! Paradoxně kapitola věnující se nížinnému lesu mě na poprvé odradila a říkala jsem si proboha, snad takhle nebude psaná celá knížka, nějak jsem se tím nemohla prokousat – bůhvíproč. Kapitolu jsem přeskočila a vrátila se k ní po přečtení knihy a užila jsem si jí, bavila mne - asi na ní musel dozrát čas. Moje oblíbena kapitola se týkala strategie rozmnožování žab či kapitola, kde byly popsány druhy krokodýlů a želv, překvapivě nejvíce mne pohltila kapitola o juvii ztepilé plodící para "ořechy", díky níž jsem si uvědomila tak složité ekologické vazby, ale i dopady. Díky této knize jsem pochopila co to je vůbec ten sekundární les, jak vzniká, jak dlouho to trvá, které rostliny zde rostou, jak probíhá celý ten složitý proces a vysloveně jsem z toho měla neuvěřitelnou radost! DOPORUČUJU všema jedenácti! Je to kniha, která vám hodně dá a určitě se k ní budete rádi vracet.... celý text
Papuánské (polo)pravdy
2004,
Vojtěch Novotný
Na knihu jsem narazila díky přednášce v rámci předmětu Biogeografie. Chtěla jsem si ucelit a rozšířit jen kusé encyklopedické informace o tomto ostrově v širším měřítku, proto byla tato kniha pro mě skvělou možností, jak toho docílit. Líbilo se mi, že autorem je uznávaný český vědec. Vývoj tamních obyvatelů a kulturní zvyky byly zajímavé, přesto bych více než antropologický pohled ocenila pohled očima zoologa - ekologa (když už se jedná o knihu našeho nejúspěšnějšího vědce). Ale ono se asi lépe čte o najatém asistentovi, který si bere volno kvůli kmenové válce než rozebírání složité ekologie hmyzu v tropech :-) Opět se tu setkávám se stejným fenoménem jako u Mayra a to je neustále opakování stejné informace stokrát jinak, což mě během chvilky omrzí (viz jazyková bohatost). Raději bych si přečetla o složitějších vazbách místní fauny a flóry. Autora ale omlouvá to, že výtisk je vlastně sbírkou fejetonů a ne ucelenou knihou. Líbily se mi kresby v knize, ale zároveň mi chyběly nějaké fotografie, např. z terénu, stanice, jak vypadá město, tamní lidé...nemyslím si, že by v dnešní době byla fotografie nějakým technickým problémem. Nejzajímavější pro mne bylo asi autorovo srovnání tamních obyvatel a jejich zvyků s těmi našimi. A pozitivní pro mne zůstává, že i přes moderní výdobytky, které se dostávají více a více do hloubi lesa, se jimi Papuánci nenechají ovlivnit tak rychle a intenzivně, jak bych očekávala. Informace z knihy stačí na pár řádků a dostala bych se k nim rychleji na netu, kniha je opravdu asi jen na dobrodružné a úsměvné čtení doma v pracovně nad hrnkem kávy.... celý text
Co je evoluce
2009,
Ernst Mayr
Knížku od Mayra jsem si vyhledala sama, díky poznámce o něm v předmětu biogeografie. A také proto, že se nám předmět Evoluce vyhnul obloukem a chtěla jsem si doplnit mezery, abych mohla lépe pochopit látku. Když porovnám čtení Zamrzlé evoluce od Flegra a Co je evoluce od Mayra, který byl pokládán za předního evolučního biologa 21. století - došla jsem ke stejnému závěru. Knihy se mi četly špatně. Ne kvůli obsahu, ale formě. Ne každý, kdo se ve svém oboru vyzná, umí podat informace tak, aby je pochopila i široká veřejnost. I když oba autoři to o sobě tvrdí, jako čtenář můžu potvrdit, že se jim to nepovedlo. Souhlasím s TheRaven: neuvěřitelně mě iritovalo, jak se Mayr k některým tématům v knize vracel a to zcela zbytečně. Říkáte si pak, jestli má špatnou paměť on nebo Vás pokládá za blbce. Místo, aby byla informace o něčem rozepsaná na jednom místě v knize, je rozkouskovaná a nebudí pak dojem ucelené informace. Stejně mi už lezly krkem i neustále opakované vpisky pod čarou od Flegra o Orrorinovi a S. tchadensis. Nelíbilo se mi také, že při několika pohledech na nějakou problematiku si Mayr vybral jen ten, který sám považoval za nejpřijatelnější. To pak ale neslouží k tomu, aby se čtenář vyznal v problematice a různých teoriích, ale pasivně přijímá jen ty Mayrovo a to se mi nelíbí. Je to defacto ovlivňování. Nelíbí se mi ani slovníček pojmů. Některé cizí výrazy, které Mayr v knize používá v něm chybí nebo naopak jsem v něm našla takové, které v knize použité nejsou (např. aberantní x filopatrie), přijde mi to zcela nelogické a ve svém důsledku i nepraktické. Mayr používá ve své knize obrázky či grafy přetisknuté z jiných zdrojů, což je super. ALE! Na grafech jsou značky, které nevysvětluje v žádné legendě nebo naopak popisky, které nevysvětluje ani pod čarou, ani v textu a nenajdeme je ani v slovníku cizích pojmů, př. : str. 228 dva grafy týkající se získání znaků dvojdyšných po vzniku Dipnoi. Knížka je prezentovaná jako soubor informací, které by měly široké veřejnosti alespoň přiblížit evoluci, ale v tomto ohledu kniha u mne selhává. Jaký má význam něco nevysvětlit do podrobna nebo zahlcovat obšírnějšími Informacemi, které nedovedu do konce? Od knihy jsem hlavně očekávala pochopení speciací. A výsledek? Jsem z toho zmatenější více než před přečtením knihy. Když dvě odlišné speciace definuje sice jinými slovy, ale významově stejné, př. : dichopatrické x peripatrické. V prvním případě jí popíše jako izolaci způsobenou vzestupem zeměpisné překážky, která oddělí dříve se stýkající části určitého druhu; u druhé jí vysvětluje tak, že zakladatelská populace je izolována od hlavní populace nevhodným terénem - OMG! Knížka se mi četla špatně, některé souvětí jsem musela číst několikrát, abych pochopila význam. Jediné, co oceňuji je kapitola variační evoluce díky níž jsem dříve jen suše omílané definice a pravdy pochopila v souvislostech a za to mu patří velký dík!... celý text
Lékařem divokých zvířat
2000,
William B. Karesh
Kniha je zajímavá a pro čtenáře lákavá , protože autor je veterinářem exotických zvířat a poutavě píše o svých radostech a strastech při cestách po Africe a Jižní Americe. V knize je i plno fotografií. Takový novodobý Herriot okořeněný exotičností zvířat, které ošetřuje.... celý text