Niky Coffee komentáře u knih
(SPOILER) Četla jsem skoro všechny Durrellovy knihy. Oslí spiknutí, stejně jako Šeptající ostrov jsou vymyšlené příběhy. Krátký, vtipný, poučný dobrodružný příběh, který by chtěl prožít každý z nás. No není originální nápad ukradnout všechny osly a v noci s nima přebrodit mořem na opuštěný ostrůvek? Oceňuju, že pro děti je v příběhu i ponaučení a vysvětlivky neznámých slov na stránce pod čarou, tím se i učí, aniž by si to uvědomovaly.
Po 9 letech od přečtení knihy autora o gepardech, se mi dostala milou náhodou do ruky i tato o gorilách horských. Koupila jsem ji v dobročinném obchůdku Cesta domů na podporu hospiců a pozůstalým. Autor není užasný spisovatel, ale klobouček pro jeho zapálenost jít si tvrdohlavě za svým. Fotografie jsou nádherné, líbily se mi i jeho kresby, ale hlavně celková grafická úprava knihy. Neobsahuje žádné bohaté zoologické vyčerpávající informace, ale absolutně jí doporučuju všem, kteří potřebují popostrčit ke svému snu. A ještě více těm, pro které je tím snem vidět tyto křehké chundelaté obry. S autorem si ten zážitek dopřejete, jako byste šli s ním.
Nedávno jsem si říkala, jak je možné, že ještě žije. A i přesto, že jsem viděla dokument, jsem si knížku chtěla přečíst. Nejdříve jsem litovala, protože je to dokola pořád to samé, že chce přestat. Říkala jsem si na co tohle číst po 152. Potom jsem si uvědomila, že to je asi to nejdůležitější na celé knize. Třeštíkové by měli dát metál za ten časosběrný dokument. Protože si nemyslím, že dětem se dá domluvit stylem - neberte to, je to fujky. Ale když uvidí, jaká troska se z ní stala po všech stránkách, že se z toho dostat nedá, že to není je vymyšlený film, ale skutečný člověk, kterého můžou v Praze potkat, tak to s nima zamává v tom užitečném slova smyslu.
Na celé knížce byly zajímavé maximálně názvy kapitol, např. :"Modré pysky". Vážně mi i vadilo, že klame názvem, chtěla jsem si jí právě přečíst, protože strava koček mě velmi zajímá, BARF se u nás jede hlavně u psů a u koček pusto prázdno. Přesto, že knížka vyšla nedávno (2010), tak to byl soupis konspiračních teorií stylu, když budeš jíst kuřecí, narostou ti prsa, protože je plné hormonů. Někdy bych chtěla rozdávat cenu za " píše o ničem na milionu stran".
Nejedná se o žádné náročné čtení, o to víc si cením, že je knížka přístupnější veřejnosti. Na základě příběhu, který byl radost číst, si myslím, že se úspěšně řadí mezi spisovatele, kteří boří nesmyslnou démonizaci vlka. A zároveň ho ani neromantizuje a respektuje ho jako divoké zvíře. Fotografie povyšují knížku do nebeských výšin, profesionální, ale i s citem zasazené do kontextu. Kapitola Zima a u ní fotka nádherného vlka ve vločkách. Ocenila jsem, že se využila možnost dokumentovat vlčici od štěněte, jsou to cenné snímky. Oceňuji i to, jaký papír v knize je, zachovává kvalitu fotek, přesto to není papír, který se na světle leskne, což je u čtení docela nepříjemné. Nikde jí nechtěli knihu vydat, tak si jí vydala sama. Po diletantském překladu a ještě horší korektuře Půlnočního slunce u tak velkého nakladatelství, klobouk dolu za to, jak precizně to zvládla sama. Na konci knihy mi přišlo láskyplné, že Askani nadchla i svou maminku a sestru natolik, že s ní sdílí psaní knih. Jako člen vlčích hlídek doufám, že takových knih bude přibývat. Aby postupně mizel názor, že vlk je krvelačná bestie, která do naší přírody nepatří. A naopak, každá zmínka o tom, že se jim daří bude vzbuzovat čirou radost.
Už se mi nelíbila předmluva od egyptologa Miroslava Bárty, který zmiňuje celosvětově známou primatoložku Dr. Jane Goodall a označí ji jako americkou bioložku, i když je Britka...Docela faux pas na začátek knihy, jak tohle mohlo projít korekturou? Měla jsem od knihy velké očekávání, takže mě o to víc zklamala. Vzdělaná, dobře vydělávajicí Evropanka, která problematice ochrany nerozumí, si vybere citlivé téma pro svůj byznys. Dívali jste se, kolik takový "výlet" stojí? A druhá ještě důležitější otázka: "Našli jste na webu, kolik z dané částky jde na danou stanici?" A to se do ceny nepočítá letenka ani pojištění. Je to jen byznys pro bohaté, znuděné lidi, kteří si chtějí dopřát dobrodrůžo a hlazení zvířat pro následné vytahování. Navíc pro většinu lidí právě z finančních důvodů nedosažitelné, tím pádem postrádající smysl. A i názor na Afriku si dělat podle JARu-jako opravdu? Knížka je jen propagací byznysu schovávající se za "dobrý úmysl". Je tolik organizací, kde neplatíte nic. Neměla bych ani dobrý pocit z nablýskaného resortu, když za jeho branami je slum...
Poslední dobou jsem zjistila, že dystopie jsou pro mě oddechovkou. Co si budeme, žádný Tolstoj to není, ale zároveň ani takový brak, že byste se chtěli tou knížkou umlátit. To téma je celkově docela hrozivé. Chybělo mi více vysvětlení toho, proč to vzniklo a hned nezaniklo. Přišlo mi zajímavé o tom přemýšlet a četlo se to moc dobře. Jen mi prostě nesedí YA, kdy puboši spasí svět od hroznejch dospěláků. A ten konec byl až moc idylickej a přeslazenej na dystopii. Ale celkově mě bavilo to srovnávat s jiným přístupem např. v Neopouštěj mě.
Knížku jsem si přečetla díky milé slečně ze swapu, která mi jí s důvěrou půjčila a s ní i Dlouhej špacír. Fascinuje mě, že někdo cizí vám dá důvěru. Za to jsem byla vděčná, protože v knihovně bych se k ní nedostala snad nikdy. A za pár dní mě čeká hike v ČR s kamarádkou, na který se moc těším :) Četla jsem i Divočinu, knížku od Moniky, Dlouhej špacír...ale tahle se mi líbila pro svojí deníkovou formu každého dne. I když ty dny jsou v celku stereotypní pro všechny hikery, tak jsem si PCT mohla s Lůcou projít a těšila se na každý den/kapitolu díky její osobnosti. Jediné, co mi vadí celkově, že holky mají potřebu ze sebe dělat nešikovné Belly ze Stmívání, co znají jen růžovou a jdou na PCT absolutně nepřipravené. Jít tak náročnou trasu s tímhle přístupem mi přijde jako šílenost. Lůca měla štěstí na lidi kolem sebe, což jí přeju, ale z její spolujízdy s divným týpkem mě fakt zamrazilo. Je sice pěkné, když všechno dobře dopadne a lidí se tomu pak zasmějou, ale tenhle přístup mi přijde docela dost šílenej.
Díky blogu měla prostě reklamu. Možná, že by to jako úžasný čtivo vnímala nějaká čtrnáctiletá slečna, která by Anetu viděla jako dospělou a svůj vzor. Ale jinak je to propadák. Dvě hvězdičky alespoň za snahu. Ty hrubky byly otřesný, to jsem ještě v žádné knize nezažila a iritovala mě i ta nespisovná řeč. Co může předat tak mladá holka? Tak jela do zahraničí, protože byla mladá a naivní a dělá to z ní osvicenejsiho člověka? Ne. Ona i ta idylka toho cestování, pláže a její spřízněné duše je jedna velká faleš, což sama i přiznává. A sorry, mně se nelíbily ani ty kresby.
Před chvilkou jsem dočetla. Miluju film, který jsem viděla několikrát. Líbilo se mi, že narozdíl od jiných filmů se držel předlohy a nemusely mě iritovat hlouposti typu, jaktože HP nemá ty nádherné zelené oči po matce :D I když mi Cheryl je paradoxně nesympatická, ztotožňuju se s názorem a pocitem, že jsem tu hřebenovku prošla s ní. Popisy přírody a toho, co si při cestě uvědomila byly dech beroucí. A líbí se mi, že jí prošla jako žena. Hodně cestopisů píšou hlavně muži, kteří spíš rozepisují kolik a jak rychle ušli a jaký mají batoh. V tomhle mi byla kniha Divočina bližší, i když ta emoční linka mi byla vzdálená. I tak je to WAU, ne za tu cestu v kilometrech, ale za tu cestu k sobě. Před ní jsem četla PH od naší Moniky, ale to byl ve srovnání s tímhle trapnej paskvil, z kterého si pamatuju jen věčně si stěžující holku, co řeší jen svůj průjem.
Na jednu stranu se musí nechat, že to jsou stručně popsané problémy i s nastinem řešení. Pak už jsou jen ale. Clovek si musí uvědomit, že knížka bude za rok už dvacet let stará, neni aktualni, psaná německým autorem, s prekladem, který nemá žádné informace pod čarou k tématu u nás v ČR. Velke mínus je, že brožura, pokud něco tvrdí nemá uvedené absolutně žádné zdroje, které by tvrzeni potvrzovaly, stylem byla jednou jedna studie. Pokud se někdo tématem zabývá, nenajde v ní nic novéhoho a jako čtení pro začátečníka vnímám jako hodně nebezpečné, že nejsou k informacím dodané zdroje a druhak, co mi nejvíc vadí, že ač je to brožura zabývající se ochranou zvířat, obsahuje fakticky nepravdivé informace, napr. že kočka je sociální druh a potřebuje k sobě parťáka, dokonce nabádá ke koupi zrní morčatům... morče neni křeček a je to pro něj absolutně nevhodná strava, tvrzeni, že ještěrky a želvy nepatří do bytu, i když v terariich je člověk naopak mnohem více schopny zajistit biotopove podmínky, že antibiotika podávaná prasatům poté konzumují lidi až po maličkosti jako je zoologicky nesprávně používány název leopard. Fakticky se mi nelíbí, že nebyla pod čarou informace definice pokusu v CR, mezi tzv. pokusy např. patří kroužkování ptáků, které slouží k jejich ochrane, pokus neznamená, jak se předkládá jen kapání chemikálií do očí králíkům. Informace ohledně GMO nepřesné a nepravdivé. Až po vysloveně nucení lidí k veg stravě. Nemůžu si vybírat jako autor informace, které se mi hodí k podpoře svojí víry, pokud reknu a, musím říct i b, jinak je to manipulace, kterou opovrhuju. Proto tak nízké hodnocení. A to píšu jako veg, který tímhle tématem ohledně ochrany žije.
Shoduju se s názorem, který tu padl několikrát. Kniha byla čtivá, ale nijak se mě nedotkla, což by u takového tématu měla. Těžko uvěřitelné, že měl Lale takové štěstí. Nemám ráda, když se z tak vážného tématu těží peníze, je to urážka vůči lidem, co si Osvetimi a Březinkou prošli. Absolutně mě rozčílila myšlenka, že přežili, protože se milovali... všchni v táboře milovali, své partnery, děti, rodinu a kamarády, život a stejně umřeli. Přijde mi jako by si sama autorka neuvědomovala, jak moc tímhle debilním tvrzením ubližuje. Láska nezachránila od smrti miliony lidí.
Pokud se mi líbí jakákoli sága, vždycky ocením doprovodnou literaturu, je to takova příjemná třešnička na dortu. Líbil se mi i film Fantastická zvířata, Scamander byl úžasný. Kdybych žila v HP světě, chtěla bych se věnovat péči o kouzelné tvory, žádné nudné dokola "chtěl bych být bystrozor nebo prodejce hůlek". Líbily se mi vpisky v knize, bylo to oživení, ocenila bych jich klidně víc.
Poznala jsem díky fb, tak jsem po knížce v knihovně hned chnapla. Za mě ale zklamání. Psáno, jak pro děti, ilustrace pastelkou se mi nelíbily, protože jsem sama takovyma vytvorama děsila "pancelku". Naopak bych tu o to víc ocenila fotky. Vzhledem k tématu odpadu mi potom takova knížka svou vyrobou spis prijde jako produkování odpadu. Autorka vyzývá k sbírání plastu hlavne z moře, na pláži, tak se asi úplně nehodí pro naší zemi, ale pokud byste chtěli udělat dobrý čin, 19. září je celosvětová akce Uklidme Česko a můžu doporučit českou skupinu Trash Hero, my sbíráme odpadky celoročně, všechny a potom máme nějaký společný program, kde je možnost se skamarádit s lidmi na stejné vlne. Nechapu, proč autorka své nálezy sbírá. Je to pak hromadění odpadu doma. A zamrzela me věta, že radeji do knihy nebude davat fotky zvířat, která díky plastu trpěla. Lidi potřebují vidět, aby je to zasáhlo, aby s tím něco udělali, ne další detskou knížku, kde nekdo sbírá ty fujky plasty...
Pro mě obrovské zklamání. Na to, že autor se zabývá Darwinem profesně je to bída. O významu jeho objevu, vysvětlení jen trapna pokrytecká věta na začátku knihy, žádné souvislosti. Kniha je sice bohata na přílohy, ale naprosto zbytečné, napr. obrázek DNA pres celou stranu nebo nakresy rostlin od jinych autorů přes celou stranu.. Možná fajnsmekri oceni otisky Darwinovo dopisů nebo poznamek, ale ty jsou vytržené z kontextu, a kdo se jim zabývá víc, tak je zná, ten, kdo ne, je nebude ani číst.
Absolutní nadšení z knihy, která se nesnaží vysvětlit po milionpáté marně evoluci, ale podává historický pohled přijmutí evoluce od jejích počátků. Maximálně oceňuji, že to není jen suchý výčet informací, ale, že je tu přehledné podané myšlení jak jednotlivých vědců, tak pohled společnosti napříč časem a vše je pěkně v souvislostech. To celkově v dnešní době knihám chybí, o to víc pro mě tenhle drahokam září v té nekonečné šedi.
Stotožňuju se s názorem, že mi nesedl příliš idylický pohled na bezdomovce a prvoplánovité příběhy. Ale ač jsem kočkař, neuvěřitelně mě strhl styl vyprávění z pohledu psa. Hvězda navíc za obálku, iluatrace a to k čemu tahle kniha přispěla, ale znova bych to nečetla.
Četla se jedním dechem. Je zajímavé se dozvídat o životě "za" oponou. Chtěla jsem Dawkinse poznat víc než jako autora memu. Zajímalo mě, čím si prošel, co ho ovlivnilo. Z knihy byly cítit dobré vztahy v rodině a hrdost na svůj rod. Libilo se mi, že Dawkins nemá potřebu se nějakým způsobem vyvyšovat, ba baopak klidně přizná své chyby a nedostatky a má zdravou míru sebekritiky, za to klobouk dolů. Na mě možná až moc rodinné historie, jména literárních děl, písní až po jména učitelů. A vadilo mi, jak se Dawkins ohání úspěchy jmenovaných, jakoby v jeho životě nebyl někdo jen proto, že je to kamarád bez medailí, kterého má rád. Tolik z rodinné historie až po praprapra..., ale ani jedna rozvitá zmínka o jeho manželství, dětech, trávení volného času mimo obor. To bych ocenila víc než podrobný rodokmen a jména jeho praprapradědy. Škoda.
Tahle knížka mě zaujala svým obalem a nelitovala jsem. Až budu mít děti, tohle je jedna z knížek, kterou bych jim chtěla číst. Je tak jiná od ostatních, tak umně kloubí naturalismus a něhu do sebe v příbězích, co mají hloubku i pro dospělé. Určitě si chci přečíst další autorovy knihy. Ilustrace smrti a věčnosti mě uchvátila. Nádherné.
Pokukovala jsem po knížce nějakou chvíli, o ježcích se často nepíše. Byla jsem na pohovoru v záchranné stanici a ošetřovatelka, která se mnou mluvila se specializovala na ježky, chtěla jsem se tomu, co zažívá trošku přiblížit. Ale zklamala mě dost špatná korektura, sice překvapil vztah autora k živým tvorům, když to srovnám s knížkou, kde autorka je veterinářkou, která zachraňuje zivoty a má za manzela řezníka....., ale aby dospělý chlap byl tak outlocitný, ublížený, smutný je až moc, aby to bylo k uvěření nebo alespoň k obdivu. Možná je to jen italská nátura, kterou neznám. Hodně jsem z něj cítila vnitřní samotu, lásku k partnerce a k dítěti vložil do péče o ježky, což je takové hořkosladké.. Hodnocení za něhu, která z knihy pristila.