Niky Coffee komentáře u knih

Mizející tvář Gaii je mojí první knihou od Lovelocka a určitě ne poslední, protože mne myšlenka Gaii zaujala, i když jsem ji zcela nepochopila. Kniha má pro mne význam jednak proto, že je od uznávaného vědce, narozdíl od blábolů, které se odvážil vydat Klaus, protože přeci rozumí všemu. Ohromilo mne s jakou surovostí a suverenitou jde Lovelock s argumenty v rukávu proti stádu. Tato kniha nejvíce změnila můj pohled na jadernou energii, ale i další "obnovitelné" zdroje a to docela drsným způsobem až si připadám teď světem obelhaná. Přišlo mi, že Lovelock hodně zjednodušuje, např. počty mrtvých z Černobylu či polehčuje dopad DDT na biosféru - v souvislosti s tím, skládám poklonu redakci za poznámky k tématu, které byly na místě. Sám odsuzuje dlouhodobé předpovědi klimatu a modely od ICCP, a hned na to píše, že je má v úctě.... i když sám přiznává nemožnost plánování dopředu, sám navrhuje docela radikální zásahy do biosféry - viz trubky v mořích, které by do teplých proudů přidávaly spodní studené bohaté vody, či vypouštění síry v podobě aerosolu. Nevím potom, jak ho mám brát vážně. Stejně tak bylo cítit, jak má rád svou rodnou zem a venkov na kterém žije, odsuzuje město a lidi, kteří v něm žijí, i když všichni víme, že není možné, aby všichni žili na venkově a ve svém důsledku, je žití v panelových domech ekologičtější, protože zabere méně místa, půdy. Sám Lovelock přiznal, že je na nákupu ze supermarketu závislý a na druhé straně se pohoršuje. Z toho mám takové ambivalentní pocity. V knize jsem ocenila autorovu fundovanost a otevřenost i možné návrhy na změnu. Kniha působí jako odborná publikace už jen z toho důvodu, že se odkazuje na vědecká měření či statě z impaktovaných časopisů jako např. Nature či přímo knihy s danou problematikou.
Doslov od Kutílka se mi nelíbil a byl špatně vstřebatelný.

2 07.01.2015

Tato knížka je na českém trhu (protože p. Voženílek byl českou herpetologickou špičkou) a možná i na světovém trhu jedinečná, protože informace o krokodýlech jsou tu ucelené a hlavně v šírších souvislostech na rozdíl od většiny knih, kde je pojednáno jen o jednom druhu a jeho výskytu. Doporučuju k ucelení informací o krokodýlech všem nadšencům :-)

Sháněla jsem nějakou pěknou knihu pro malé děti do českošvýcarské rodiny. Měla jsem radost, když mě moje kamarádka upozornila na tuto knížku. Učarovaly mne nádherné kresby a vsadila jsem jistotu na Žáčka. Kniha mě ale zklamala ve chvíli, kdy jsem jí začla dětem předčítat. Bajky by měly hlavně dětem předat nějaké ponaučení, která mi tu ale přišly docela hodně drsné. Ani se mi nelíbila stylistika v knize, např. věta: "Pokud ten masakr přežili..." Příště si pár kapitol přečtu a nenechám se učarovat ilustracemi a známým jménem.

Ke knize jsem se ještě nedostala, tak nedokážu posoudit její kvalitu, ale zaujala mne na ní recenze, kterou jsem sem přidala.

Prvotně ale jako kočkomil takovou publikaci oceňuji. V dnešní době barfování psů a nespočtu příruček pro jejich majitele, někdo konečně myslí i na kočky :-)

Víceméně tu bylo vše už řečené. Já sáhla po knize, protože jsem doma nic neměla. Stejně jako ostatní jsem ze začátku byla napjatá, co se vlastně stane, o co tu jde. Potom mě ani téma knihy nepřekvapilo, ne, že bych si to přála, ale věřím, že je to jen otázka času, kdy se to bude opravdu dít. Toto téma se objevuje často, např. film Ostrov. Stejně jako lidé odsouvají farmy kožešinových farem či velkochovů, starobinců či blázinců do končin, aby neviděli utrpení, tak věřím, že i s "náhradami" to bude stejně. Jen díky komentům tady jsem si uvědomila, že v knize nebyly obšírnější popisy prostředí a postav. Co jsem tu ale v komentářích nenašla a zděsilo mě to více než myšlenka, že nás něco takového čeká je to, že jsem se nedokázala smířit s tím, jak ty "děti" byly smířené se svým osudem. Ani nebojovaly, nesnažily se utéct, max. poprosily naivně o odklad. To je z celého příběhu pro mě nejděsivější, stejně jako rozhovor mezi dětmi a jejich vychovatelkami, když se jich ptaly, proč musely malovat nebo vyrábět různé věci...:"Chtěly jsme dokázat, že máte duši"....brrrr! I film je povedený a stojí za to.

4 17.07.2014

Pamatuju si, že jsem z knihy a jejího přebalu byla nadšená, když mi jí bratr přinesl. Ze začátku jsem se nemohla prokousat, protože mi to přišlo jako takové krafání éémeričanek, ale teprve snad v půlce nebo možná za ní, bylo opravdové vyprávění o delfínech a o jejich pozorování. Jsem ráda, že jsem knihu neodložila a dostala se k nim, nektěré pasáže si pamatuju dodnes a v myšlenkách se k nim vracím.

17.07.2014

Pro majitele koček dle mého (a že jsem přečetla hodně knih o kočkách i ze zahraniční literatury) nejlépe zpracovaná publikace.

Text je psán příjemnou populárně naučnou formou, kdy často kladené otázky majitelů koček lehce vysvětluje nebo vyvrací mýty. I já jsem se tu dozvěděla spousty zajímavostí.

Hodně teď lituju, že jsem si jí nekoupila v Levných Knihách za asi 40,- nebo 80,- kaček, když tu byla k dispozici :-((

3 28.06.2014

Při náhodném brouzdání na fb, jsem v jedné skupině narazila na koment, kde někdo psal, že tuhle knížku mají v Levných knihách. Zaujala mne názvem, přebalem knihy, ale i cenou: jen 59,- místo necelých 500,- v Academii O:-) no neberte to. I když jsem neměla možnost si knihu před koupením prohlédnout, naprosto předčila všechna má očekávání!!

Doménou pana Moravce jsou hlavně žáby a poté plazi, pro mě teraristku úžasné. Sám popsal několik nových druhů žab a knihu doplnil i jejich fotografiemi. Největší přínos knihy je její ucelenost, nejedná se o žádné encyklopedické výčty, viz žába měří tolik a tolik, ale spíš o ekologické vazby. Kde žijí a hlavně proč: proč mají zbarvení, které mají, jak je utvořeno jejich životní prostředí, jak se mu přizpůsobily a proč.

Kniha je plná fotografií, nejcennější pro mne byly fotky nově objevených druhů žab a typů deštných lesů.

Je obohacena autorovými nákresy biotopů, ale i nádherných kreseb žab, až se mi tajil dech, s jakou precizností jsou nakreslené (autor měl i výstavy svých kreseb).

Každá kapitola začíná úryvkem známého cestovatele/ biologa, kterým uvádí do děje kapitoly, která s ním souvisí. Od nejstarších jako např. Stanko Vráze, který je citovaný nejčastěji a je až s podivem, jak moc podobné byly jeho zážitky a pocity s autorem. Dále Humboldt až po Whitemora, ale nechyběly i statě z impaktovaných časopisů.

Malinkým mínusem byla špatně napsaná slova (převrácená písmenka, či naopak chybějící), ale nebyly časté a text byl i s nimi srozumitelný. Tuto vadu bych možná ani nepřisuzovala autorovi, ale tomu, že je kniha z Levných Knih za malou cenu, v LK také bylo jen pár kousků, asi vadových a s tímto syndromem jsem se u knih z LK setkala už často.

Stylisticky mi někdy nesedly některé věty, některé nedávaly ani smysl, ale selským rozumem Vám to dojde a jen se pousmějete. Nijak to autorovi nezazlívám, je to především herpetolog, ne spisovatel. I tak se mi ale jeho styl psaní líbil.

Nemusíte se také bát, že kniha je jen encyklopedickým výčtem druhů Amazonie. Kniha je prokládána zajímavými, úsměvnými někdy až strašidelnými příběhy - viz Anakonda v baťohu.

Seznámíte se i s životem původních obyvatel a jejich minulostí, přítomností i s myšlenkou budoucnosti. Kniha nás neseznamuje jen s autorovo nejoblíbenějšími žábami, i když je tu o nich nejvíce informací, ale i o dalších plazech (krokodýli, kajmani, želvy, hadi, ještěři), tak i sem tam zavítá nějaká informace o ptácích či savcích. Kniha je o to hodnotnější, že pojednává i o rostlinných druzích. Já jsem zejména ocenila, že se tu nepsalo o nejznámějších druzích Amazonie, které známe z dokumentů, ale o těch méně známých či úplně neznámých – pro mě např. jelinek mazuma.

Díky této knize jsem si uvědomila, že existuje několik typů deštného lesa (18) o čemž jsem neměla ani tušení! Paradoxně kapitola věnující se nížinnému lesu mě na poprvé odradila a říkala jsem si proboha, snad takhle nebude psaná celá knížka, nějak jsem se tím nemohla prokousat – bůhvíproč. Kapitolu jsem přeskočila a vrátila se k ní po přečtení knihy a užila jsem si jí, bavila mne - asi na ní musel dozrát čas.

Moje oblíbena kapitola se týkala strategie rozmnožování žab či kapitola, kde byly popsány druhy krokodýlů a želv, překvapivě nejvíce mne pohltila kapitola o juvii ztepilé plodící para "ořechy", díky níž jsem si uvědomila tak složité ekologické vazby, ale i dopady.

Díky této knize jsem pochopila co to je vůbec ten sekundární les, jak vzniká, jak dlouho to trvá, které rostliny zde rostou, jak probíhá celý ten složitý proces a vysloveně jsem z toho měla neuvěřitelnou radost!

DOPORUČUJU všema jedenácti! Je to kniha, která vám hodně dá a určitě se k ní budete rádi vracet.

10 26.06.2014

Jako malá jsem měla několik dílů Zuzanky. Líbily se mi na tolik, že si jejich krásné kresby pamatuji dodnes a ráda se k nim vracím
.
Pro děti jsou příběhy čtivé s nádhernými kresbami, nechybí zde ani ponaučení z příběhu.

Pro děti jsou v knize dostatečně velká písmenka. Určitě budu Zuzanku číst svým dětem.

Knížka, která by neměla chybět žádné malé holčičce v knihovničce :-)

2 22.06.2014

Já jí přečetla za cca tři a půl hoďky - vím , že to není soutěž :-P u knihy jde o něco jiného a to něco mi tu moc chybělo. Nepatřím mezi čtenáře, kteří na posezení zhltnou knihu, ale proč se mi to povedlo u téhle? Asi proto, že jsem s nadějí doufala, že to něco bude na další stránce nebo na další stránce a najednou jsem byla na konci a to kýžené něco tam nebylo.

Docela mne na tuto knížku navnadila má kamarádka, Dungla znám jako ilustrátora i autora pár článků v časopise PŘÍRODA, takže jsem se docela těšila, ale o to víc jsem zklamaná.

Shrnu-li to do jedné věty, tak se snažil najít bifurkaci řeky Baria, tu našel a po vážném zranění člena posádky jel zase rychle domů.

Ač jako holka mám ke geografii hodně blízko, někdy jsem se ztrácela a výčet názvů řek mě až nudil. Asi jsem nedokázala sdílet autorův směr či nadšení pro bifurkaci.

Chybělo mi tu nějaké vysvětlení, proč hledá, co hledá, ať už z odborného nebo osobního hlediska . Čekala jsem od cestopisu úplně jiný ráz. Vysvětlení cesty, počáteční nejistoty, dobrodružství s konečnou euforií. Přišlo mi to úplně naruby, bez vysvětlení motivace či smyslu cesty, přes počáteční jistotu v kramflecích, po dosažení cílu nijaká velká radost a ke konci knihy akorát narůstající deprivace z ať fyzického vysílení, počasí nebo komárů aj.

Typicky psané pro masy, které chtějí dobyvatele či objevitele něčeho nového v neznámém prostředí, plné hrůzy a krás a doslovného prosekávání se mačetou džunglí (což ani jinak nejde, když proplouváte neznámá ramena řek)....od cestopisu v dnešní době bych čekala něco jiného.

Nehledě na to, že tu nebylo nastíněno ani trošku fungování tak neuvěřitelného ekosystému jako je deštný les nebo vztahů zvířat a rostlin v něm, které se shrnulo jen na výčet pro mudly nejznámějších druhů.

Řekla bych, že jsem náročnější čtenář, takže mi vadil i amatérský styl psaní - nezaujal. Navíc mě iritovaly věty, které stylisticky nedávaly smyl, i když to člověku samo dojde, trnem do oka byla i špatně vyskloňovaná slova, což si myslím, že v dnešní době je naprosto zbytečnou chybou.

A tak nějak se mi nelíbil postoj autora - viz kořalka po ránu a místo důležitého vybavení propašování lahví vína a rumu....nevím, no.

Na první pohled kniha zaujme vizuálně, na druhé pokoukání už ne. Fotografie jsou docela rozmazané - asi kvůli velkým rozměrům na stránce, ale kazí to celkový ráz knihy, která je cestopisná a v dnešní době s technikou, která je po ruce mi to opět přijde neprofesionální.

Dungelovy kresby se mi líbí, ale možná, že až s touto knihou jsem v nich začla vidět kýčovité obrázky pro děti, které byly vytvořené k obrazu svému. Jako biolog (a i v knize je to zmíněné) v pralese většinou velké savce či ptáky neuvidíte, max. na chvilku. Zvířata vám nebudou pózovat, aby jste si nakreslili obrázek, z čehož usuzuju, že buď byly překresleny z fotografií nebo, jak bylo i v knize přiznané podle mrtvých zvířat - viz ocelot. Zrovna na této kresbě je vidět, jak si jí autor předělal k obrazu svému, z mrtvého ocelota ležícího kdesi - nádherná profilová kresba zvířete. Nějak mi to vzalo to kouzlo z jeho "kreslení zvířat v divočině".

Nehledě na to, že se tu pojednává o nejznámějších druzích zvířat, která jsou omýlaná dokola. Což by ani nebylo na škodu, pokud by tu byla k nim alespoň malinká zmínka k tomu jak žijí, jak jsou ohrožení, čím jsou zajímaví. Popis, viděl jsem tohoto ptáka, tak jsem ho nakreslil..od zoologa bych čekala více.

Pokud chce někdo zajímavou knížkou spestřit svůj nudný život a číst klišovité dobrodrůžo, proč ne, ale jestli se chcete opravdu něco dozvědět o deštném lesu, jeho obyvatelích, rostlinách a zvířatech - šáhněte raději po knize Procházka amazonským pralesem od Moravce.

Ale abych nebyla jen pesimista. Je tu cítit i autorova láska k této zemi a jeho enthuziasmus je téměř hmatatelný. Líbí se mi, že i vnímá jakousi "prapodstatu" deštného lesa a nevnímá ho jen čistě exaktně.

Také mu děkuju za to, že mi svým způsobem otevřel oči v tom, jak můžou toky v Amazonii vypadat, což by mě nikdy předtím ani nenapadlo. Celkově mě styl neuchvátil, ale našlo se tu tak sedm "citátů", které učarovaly.

1 12.06.2014

Ke knize mě přivedla nejlepší kamarádka a jsem jí za to vděčná. Je to skvost - fotografie berou dech - jak je krásné kouzlo pod hladinou sladkých vod!

Přetechnizovaná doba nám nabízí nesčetné množství dokumentů a fotografií z podmořského života, které přijímáme už jako samozřejmost, přitom si neuvědomujeme jaká krása se skrývá pod hladinami sladkých vod. Sladkovodní ryby k nám doputují jen jako kresby v atlasech nebo v příručkách technik rybolovu. O to je tato kniha výjimečnější, protože nabízí úplně jiný pohled na ryby.

Knihu doprovází jak zoologické informace, tak i průběh získání fotografie např. štiky formou příběhu a to knihu ještě více ozvlášťňuje.

Doufám, že se mi brzy splní sen a udělám si konečně potápěčský ponor do nějakého lomu na jaře :-)

4 09.04.2014

Knihu jsem si moc přála a měla radost, když jsem jí výhodně získala, protože mě vždy fascinovaly zajímavosti ze světa zvířat.

V knize je ale spousta chyb, které mě iritují, s každou stránkou jejich počet stoupá.

3* za pěkné fotografie a jako odkaz pro informace, které si musím vyhledat ve věděckých publikacích, protože věrohodnost faktů v knize mne zklamala.

1 09.04.2014

Knížku jsem dostala jako milý dárek od kamarádky, když jsem se stěhovala do zahraničí.

Trošku jsem se obávala názvu publikace, protože knížky tohoto typu obsahují paradoxně více chyb než pravdivých informací. O to pro mě bylo příjemnější překvapení, jakým způsobem je kniha zpracovaná. Žádné sáhodlouhé informace, jsou vyzdvihnuté jen ty "nejzajímavější zajímavosti". Text je doplněn vtipnými ilustracemi, které ho oživují. Kniha je prosycená příjemným humorem díky čemuž je otevřená široké veřejnosti a to velmi oceňuji - ne každá populárně naučná kniha tomuto cíli dostojí.

Největším plusem pro mne bylo, že některé informace byly čerpány z impaktovaných studií, např. že ruský vědec Dimitrij Beljavev, dokázal, že v chovu divokých stříbrných lišek trvalo pouze 20 let, aby vznikla domestikovaná forma. Pro neznalce jen informace, pro mne velké překvapení, protože o této studii nám vyprávěl vážený Prof. na magisterském oboru v předmětu Aplikované etologie, což dává informacím v knize větší věrohodnost.

Ke knize se ráda vracím a vřele doporučuju!

3 08.04.2014

Na knihu jsem narazila díky přednášce v rámci předmětu Biogeografie. Chtěla jsem si ucelit a rozšířit jen kusé encyklopedické informace o tomto ostrově v širším měřítku, proto byla tato kniha pro mě skvělou možností, jak toho docílit. Líbilo se mi, že autorem je uznávaný český vědec.

Vývoj tamních obyvatelů a kulturní zvyky byly zajímavé, přesto bych více než antropologický pohled ocenila pohled očima zoologa - ekologa (když už se jedná o knihu našeho nejúspěšnějšího vědce). Ale ono se asi lépe čte o najatém asistentovi, který si bere volno kvůli kmenové válce než rozebírání složité ekologie hmyzu v tropech :-)

Opět se tu setkávám se stejným fenoménem jako u Mayra a to je neustále opakování stejné informace stokrát jinak, což mě během chvilky omrzí (viz jazyková bohatost). Raději bych si přečetla o složitějších vazbách místní fauny a flóry. Autora ale omlouvá to, že výtisk je vlastně sbírkou fejetonů a ne ucelenou knihou.

Líbily se mi kresby v knize, ale zároveň mi chyběly nějaké fotografie, např. z terénu, stanice, jak vypadá město, tamní lidé...nemyslím si, že by v dnešní době byla fotografie nějakým technickým problémem.

Nejzajímavější pro mne bylo asi autorovo srovnání tamních obyvatel a jejich zvyků s těmi našimi. A pozitivní pro mne zůstává, že i přes moderní výdobytky, které se dostávají více a více do hloubi lesa, se jimi Papuánci nenechají ovlivnit tak rychle a intenzivně, jak bych očekávala.

Informace z knihy stačí na pár řádků a dostala bych se k nim rychleji na netu, kniha je opravdu asi jen na dobrodružné a úsměvné čtení doma v pracovně nad hrnkem kávy.

30.03.2014

Knížku od Mayra jsem si vyhledala sama, díky poznámce o něm v předmětu biogeografie. A také proto, že se nám předmět Evoluce vyhnul obloukem a chtěla jsem si doplnit mezery, abych mohla lépe pochopit látku.

Když porovnám čtení Zamrzlé evoluce od Flegra a Co je evoluce od Mayra, který byl pokládán za předního evolučního biologa 21. století - došla jsem ke stejnému závěru. Knihy se mi četly špatně. Ne kvůli obsahu, ale formě. Ne každý, kdo se ve svém oboru vyzná, umí podat informace tak, aby je pochopila i široká veřejnost. I když oba autoři to o sobě tvrdí, jako čtenář můžu potvrdit, že se jim to nepovedlo.

Souhlasím s TheRaven: neuvěřitelně mě iritovalo, jak se Mayr k některým tématům v knize vracel a to zcela zbytečně. Říkáte si pak, jestli má špatnou paměť on nebo Vás pokládá za blbce. Místo, aby byla informace o něčem rozepsaná na jednom místě v knize, je rozkouskovaná a nebudí pak dojem ucelené informace.

Stejně mi už lezly krkem i neustále opakované vpisky pod čarou od Flegra o Orrorinovi a S. tchadensis.

Nelíbilo se mi také, že při několika pohledech na nějakou problematiku si Mayr vybral jen ten, který sám považoval za nejpřijatelnější. To pak ale neslouží k tomu, aby se čtenář vyznal v problematice a různých teoriích, ale pasivně přijímá jen ty Mayrovo a to se mi nelíbí. Je to defacto ovlivňování.

Nelíbí se mi ani slovníček pojmů. Některé cizí výrazy, které Mayr v knize používá v něm chybí nebo naopak jsem v něm našla takové, které v knize použité nejsou (např. aberantní x filopatrie), přijde mi to zcela nelogické a ve svém důsledku i nepraktické.

Mayr používá ve své knize obrázky či grafy přetisknuté z jiných zdrojů, což je super. ALE! Na grafech jsou značky, které nevysvětluje v žádné legendě nebo naopak popisky, které nevysvětluje ani pod čarou, ani v textu a nenajdeme je ani v slovníku cizích pojmů, př. : str. 228 dva grafy týkající se získání znaků dvojdyšných po vzniku Dipnoi.

Knížka je prezentovaná jako soubor informací, které by měly široké veřejnosti alespoň přiblížit evoluci, ale v tomto ohledu kniha u mne selhává. Jaký má význam něco nevysvětlit do podrobna nebo zahlcovat obšírnějšími Informacemi, které nedovedu do konce?

Od knihy jsem hlavně očekávala pochopení speciací. A výsledek? Jsem z toho zmatenější více než před přečtením knihy. Když dvě odlišné speciace definuje sice jinými slovy, ale významově stejné, př. : dichopatrické x peripatrické. V prvním případě jí popíše jako izolaci způsobenou vzestupem zeměpisné překážky, která oddělí dříve se stýkající části určitého druhu; u druhé jí vysvětluje tak, že zakladatelská populace je izolována od hlavní populace nevhodným terénem - OMG!

Knížka se mi četla špatně, některé souvětí jsem musela číst několikrát, abych pochopila význam.

Jediné, co oceňuji je kapitola variační evoluce díky níž jsem dříve jen suše omílané definice a pravdy pochopila v souvislostech a za to mu patří velký dík!

1 18.02.2014

Kniha je zajímavá a pro čtenáře lákavá , protože autor je veterinářem exotických zvířat a poutavě píše o svých radostech a strastech při cestách po Africe a Jižní Americe.

V knize je i plno fotografií.

Takový novodobý Herriot okořeněný exotičností zvířat, které ošetřuje.

Naprosto se neshoduju s většinovým tvrzením, že tato kniha je pro laiky - tudíž lidi, kteří o evoluci nic neví a chtějí se alespoň přiblížit jejímu pochopení.

Ne každý, kdo rozumí svému oboru, ho umí podat lehkou formou široké veřejnosti a v této knize se to jen potvrdilo.

Nesedl mi styl psaní, ale ani styl humoru o který se Flegr pokoušel.

I když jsem se na titul velmi těšila, nedokázala jsem ho dočíst a určitě si nemyslím, že by laikům na poli evoluce něco vysvětlil. Protože, jak sám píše Mayr (přední evoluční biolog 21. století) - evoluci nejde pochopit bez znalostí genetiky a na to středoškolské základy opravdu nestačí.

2 16.02.2014

To jsem se "dozvěděla" novinky - hadi slyší, haterie se dožívají "až" 15-ti let a spoustu dalších pikantností, které jsou naprosto lživé!!

Takto to dopadá, když si v dnešní době může psát každý, co chce, i když danému tématu nerozumí a plká doslova blbosti!!

Titul MUDr. ještě nezaštituje kvalitu knihy, což by si palackého univerzita měla uvědomit, je to ostuda, že VŠ podpořila vydání takto nekvalitní publikace.

Vyhněte se této knize obloukem, doufám, že si pan Mudr. Hontela přečte tento komentář a v budoucnu bude raději šetřit lesy a neplodit takový brak !!!!

Knížka je malého formátu, pár stránek, s velkým písmem. Přišla mi spíš jako vyprávění pro děti či postarší manželé do chaloupky, není to ale plnohodnotný zdroj informací o životě ježků.

Nejlepší encyklopedie kytovců na tuzemském trhu.

Velmi přehledná, s ucelenými informacemi a s více než 500 fotografiemi, čímž vyniká nad jinými atlasy, kde jsou kytovci většinou jen nakreslení. Jsou zde i méně známé druhy kytovců.

Nesmí chybět v žádné knihovničce milovníka těchto úžasných tvorů.

2 15.02.2014