Niky Coffee
přečtené 355
Krátký druhý život Bree Tannerové
2010,
Stephenie Meyer
Přečetla jsem jako doplněk k Stmívání. Jako by to nepsala ani Meyer... příběh byl napínavý, přestože jsem věděla, jak skončí. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, což s přičtením toho, že jsem znala konec z ní dělá opravdu dobrou knihu. K Bree jsem v této kratičké novele získala mnohem víc sympatií než k Belle za celou ságu (kde mne spíš iritovala než co jiného). V knížce byly naprosto luxusní hlášky, že jsem se musela smát nahlas. Kam se hrabe celá sága na tuhle novelu! Je až smutné, že vedlejší doplňková kniha je lepší než celosvětově známá sága :-(... celý text
Arktický vlk - deset let se smečkou
2006,
L. David Mech
Kniha je výjimečná tím, že se jedná o pozorování arktických vlků z přírody. Hodně jsem proto i ocenila fotky z přírody. Některé informace, které mě zaujaly jsem si vypsala, ale bylo jich málo. Věřím, že autor je z vlků nadšený, ale díky jeho jazyku jsem nedokázala sdílet jeho entuziasmus. Dnes jsem dočetla, asi jsem měla přehnané nároky na tuto vychválenou knihu, ale tak nějak mě zklamala. Jazykem a "informacemi", které jsou lidem všeobecně známé, od takovéto publikace bych čekala prostě víc. Třetí hvězdu jen za fotky ...... celý text
Červená šakalice - O neobvyklém přátelství dvou nesmiřitelných šelem
2011,
Šen Š-si
Koupila jsem si jako odpočinkovou četbu z Levných knih za pár kaček a tak bych jí i hodnotila. Nenadchne ani neurazí, spíš naštve. Celkově nešlo o vydařené literární dílo, ať už stylisticky (žádný květnatý sloh či přímá řeč) nebo motivem. !!!POZOR SPOILER !!! U toho motivu bych se zastavila, lidi tu knihu tady chválí a konec je dojímá, mne ne, říkám si, jak stupidní ta šakalice byla. Kdyby vlče zabila, tak se najedla, měla by nádherného a věrného partnera s kterým by vychovala spousty svých mláďat. Takhle přišla o partnera, možnost mít štěňata, zchromla a byla závislá, potom dočasně přišla o své doupě a vystavila se nebezpečí, protože v jejím teritoriu se začli objevovat vlci, přátelstvím vlčici také připravila o partnera a vysilovala a ohrozila jí a její vlčata, protože musela více lovit, jednak za chybějícího druha a kvůli zchromlé šakalici a nemohla je bránit. A celé to skončí tak, že díky tomu se vydá do vesnice, kde riskuje svůj a tudíž i život mláďat a šakalice se kvůli tomu obětuje. To není kniha o přátelství, ale o šílenství! A to má být poučný příběh pro děti?? OMG!!... celý text
Vítejte ve svém mozku
2012,
Sandra Aamodt
Kniha za pár kaček z Levných Knih, přesto mne ohromila. Je to bravurně zvládnutá populárně naučná literatura. Vysvětlují se zde příčiny chování či učení lehce a jednoduše. Dozvídáme se, že není pravda, že člověk využívá jen 10% mozkové kapacity, jak je do dneška znázorňováno ve filmech či proč omdlíme, když nás někdo uhodí do hlavy nebo v kterém roce se nejlépe učíme jazyky. Kniha byla zajímavá a její čtení mne vysloveně bavilo. Líbila se mi i úprava knihy, kdy zajímavosti např. byly psané jiným fontem. Doporučuju :-)... celý text
Zvířecí práva
2013,
Georges Chapouthier
Z této knihy jsem velice zklamaná. Je nutno si uvědomit, že i když v překladu u nás vyšla relativně nedávno (2013), originál je z roku 1992, takže informace jsou zastaralé a neaktuální. Navíc, jak píše Komárek v doslovu, kniha je hlavně z francouzského prostředí. Redaktorce knihy se nemůže upřít skvělé zpracování na úrovni. Ale tady má chvála končí, protože text je psán velmi odborně, spíš mi přišlo, že se jedná o právní příručku a slovíčkaření, což vlastně potvrdila překladatelka na konci knihy, kde se místo nad právy zvířat zaměřuje na etymologii slov. Neumím francouzky a nečetla jsem knihu v originále, takže nemůžu posoudit pravdivost mého tvrzení, ale kniha místo aby byla svým tématem zprostředkována co největšímu publiku, používá zbytečně nadmíru odborných slov, které se ani nevztahují k tématu. Já obecně tento přístup nemám ráda, pokud se nejedná vyloženě o odborné termíny, které se nedají a neměly by se nahrazovat, ale psát místo doplňkový - reglementární, no posuďte sami. Díky tomuto nešvaru si myslím, že kniha nedostojí cílů, kterých chtěla a to je škoda. Místo, aby se někdo vzdělal a trošku orientoval v právech zvířat, více se kamarádí se slovníkem cizích slov, což kazí celkový dojem z knihy. Mně se kvůli tomu četla velmi špatně. Co považuju za velkou chybu je, že odkazy na literaturu nebyly sepsány všechny v rejstříku literatury, jak to má být, ale byly psány jako vpisky pod čarou. Nevím proč, když v knize tento rejstřík na konci knihy je. Pod čarou by měly být doplňkové informace od redaktora a ne odkazy na literaturu. Knihu napsal autor Capouthier, ale přitom na mnoha stránkách v knize se setkáme s tím, že je psaná v plurálu - "chtěli bychom" ap. Nebo v závorce je napsáno, že autor sám zvýraznil tento text? Co se mi nelíbí a v odborné publikaci by mělo chybět jsou vytržené texty z kontextu, v knize naznačené třemi tečkami či hranatou závorkou. To je zcela neprofesionální, a pokud není čtenáři k dispozici celý text, tak i zavádějící. V knize je také špatně vysvětlen pojem enviromentalismus, který zaměňují za ekologii, což bohužel podporuje zažité mýty. Jediná kapitola z knihy, kterou jsem ocenila byla (II. Zastírání reality a rozmělňování odpovědnosti). Argumenty z této kapitoly bychom všichni mohli používat na vysvětlování a podporu zvířecích práv.... celý text
Mizející tvář Gaii: Poslední varování
2012,
James Lovelock
Mizející tvář Gaii je mojí první knihou od Lovelocka a určitě ne poslední, protože mne myšlenka Gaii zaujala, i když jsem ji zcela nepochopila. Kniha má pro mne význam jednak proto, že je od uznávaného vědce, narozdíl od blábolů, které se odvážil vydat Klaus, protože přeci rozumí všemu. Ohromilo mne s jakou surovostí a suverenitou jde Lovelock s argumenty v rukávu proti stádu. Tato kniha nejvíce změnila můj pohled na jadernou energii, ale i další "obnovitelné" zdroje a to docela drsným způsobem až si připadám teď světem obelhaná. Přišlo mi, že Lovelock hodně zjednodušuje, např. počty mrtvých z Černobylu či polehčuje dopad DDT na biosféru - v souvislosti s tím, skládám poklonu redakci za poznámky k tématu, které byly na místě. Sám odsuzuje dlouhodobé předpovědi klimatu a modely od ICCP, a hned na to píše, že je má v úctě.... i když sám přiznává nemožnost plánování dopředu, sám navrhuje docela radikální zásahy do biosféry - viz trubky v mořích, které by do teplých proudů přidávaly spodní studené bohaté vody, či vypouštění síry v podobě aerosolu. Nevím potom, jak ho mám brát vážně. Stejně tak bylo cítit, jak má rád svou rodnou zem a venkov na kterém žije, odsuzuje město a lidi, kteří v něm žijí, i když všichni víme, že není možné, aby všichni žili na venkově a ve svém důsledku, je žití v panelových domech ekologičtější, protože zabere méně místa, půdy. Sám Lovelock přiznal, že je na nákupu ze supermarketu závislý a na druhé straně se pohoršuje. Z toho mám takové ambivalentní pocity. V knize jsem ocenila autorovu fundovanost a otevřenost i možné návrhy na změnu. Kniha působí jako odborná publikace už jen z toho důvodu, že se odkazuje na vědecká měření či statě z impaktovaných časopisů jako např. Nature či přímo knihy s danou problematikou. Doslov od Kutílka se mi nelíbil a byl špatně vstřebatelný.... celý text
