Niu přečtené 776

Lásce na stopě 2014, Alexandra Potter

Moje první knížka od autorky byla Zpovědi trosky po čtyřicítce. Ta se mi líbila celkem dost. Od této jsem nevěděla, co čekat (anotace nečtu až na výjimky). Těsně než jsem začala číst, jsem si pořádně prohlédla obálku a vidím nápis India a ženu sedící v lotosovém květu. A safra (další Jíst, meditovat, milovat ?!!!!!!). No, začátek mě celkem pohltil a autorka píše fakt tak s humorem, že přes celou knihu jsem dostávala záchvaty smíchu (třeba květované bombarďáky a velbloud), takže si velmi cením humoru. Bohužel u mně nastala krize, když jsme se seznámili s Amy, tahle osoba, která všechno zapříčinila, mi nesedla. A obecně mi stoupla hladina adrenalinu a kortisolu, kdy se Ruby impulzivně rozhodla dle Amyina vzoru hrk sem hrk tam. Ještě bych to pochopila, kdyby se to odehrávalo někde v UK, ale v Indii?! Dobře, když si odmyslím, že nebezpečí číhá na každém rohu a za každým keřem na blonďatou samotnou ženu, která vypadá zmateně, tak ok, asi byla dobrá, že to zvládla (s nemalou pomocí). Pořád jsem se podivovala nad tou jinou mentalitou, na otevřené dveře (pomyslné) všech místních, kteří nemají nic proti tomu si s vámi posedět, nabídnout čaj a něco k jídlu. Tady je to přesně to samé zírání do elektroniky a když se na někoho usmějte, přemýšlíte, jestli vám jednu nevrazí :o) Jo, Jack byl na začátku celkem protiva, zato to vynahrazoval ve zbytku knihy. Ruby, ach Ruby. Jelikož se autorce podařilo opět mi zabrnkat na citlivou strunu, tak jsem ji byla schopná pochopit. Ale jen do určité míry. Někdy se chovala stejně frackoidně jako její sestra. Jsem ráda, že jsem knihu četla a úplně mě vtáhla do té pravé indické atmosféry s barvami, chutěmi, vůněmi, ruchem, veselím, otevřeností a bezpodmínečností (a vlastně taky bezstarostností). Rocky byl stejně nej :o) Určitě se vrhám do druhého dílu.... celý text

Ztracený dopis 2017, Jillian Cantor

S klidným srdcem můžu prohlásit, že Ztracený dopis se řadí k mým nejlepším knížkám za rok 2023 a snad i k nej knížkám, které jsem dosud přečetla. Byl to opravdu zvláštní příběh, možná spíše klouzal po povrchu a řada věcí se udála hodně rychle. Vlastně ale sledujeme jen dva okamžiky v životě, dvě rozhodnutí. Moc se mi líbila linka s Katie a Benjaminem a jejich pátrání. Linku Kristoffa a Eleny jsem četla trošku s obavami, kam to celé bude směřovat a co se stane. Trošku jsem se zamotávala do potenciálních "co se stalo", ale nakonec to bylo krásně vysvětleno. Velmi oceňuji slova autorky v závěru, jsem ráda, že jsme se dozvěděli něco o Alzheimerově nemoci a jak to cítí lidé kolem, tohle pro mne bylo opravdu velmi lidsky popsané. I Benjamin mě překvapil svým odhalením. A vlastně celé to odhalení bylo krásné, byť možná i očekávatelné. Ať už to byla láska jako trám, Elena si moje sympatie i přesto nezískala. Ale kniha je to skvělá a z Levných knih - líbí se mi, jaké poklady tam jsou. Škoda jen, že v knižním světě se o levných knížkách moc nemluví.... celý text

Čas vlčích máků 2018, Corina Bomann

Velmi krásný příběh, který mě úplně pohltil. Pět hvězdiček si zaslouží. Německé autorky tyto příběhy opravdu umí. Jedná se i z části o historický román, i když historie zde nebyla nijak dávná. Tímto mi připomíná knihy od Jojo Moyesové, které jdou rády do minulosti s prolínáním současnosti. Moc dobře jsem chápala přání a sny hlavních hrdinek a nechápala mužské postavy a jejich jednání - ano, to se stále nemění ani v reálném životě. Bylo mi trošku líto Kiliana, protože David byl fakt pěkný prevít. Ale v závěru mi přišlo pěkné, že se kniha snaží o nápravu vztahů mezi osobami. Za to jsem pak na Davida pohlížela jinak (oproti Michelovi, ten mi k srdci nepřirostl a jeho lásku k Marianně jsem mu nevěřila). Asi nikdy nepochopím, proč mají muži tendence před problémy utíkat, dělat, že neexistují nebo rozhodnutí nechat na jiných. Tohle asi není cesta, jak můžou ženy vzhlížet k mužům a vážit si jich (i když by velice rády). Moc se mi líbila závěrečná linka s Rémym, škoda, že nebyla víc rozpracovaná.... celý text

Miluj svůj život 2004, Louise L. Hay

Tuhle knížku jsem četla před lety v původním vydání (fakt ošklivém). Před nedávnem jsem si řekla, že bych si mohla osvěžit myšlenky z ní a koupila jsem si tohle krásné ilustrované vydání. Ach jo. Na to, jak si vyhráli s ilustracemi, které jsou opravdu moc pěkné, ale těch chyb, překlepů, tohle fakt nedávám!!!!!! Myslím, že jsem nyní došla tak do třetiny a ... nejde to dál, drhne to. Sem tam mám období, kdy se vrhnu na seberozvojovou literaturu. A pak se cítím být doslova utlučena zleva zprava všemi těmi poučkami. A pamatuju si jedno - tady se tak urputně CHCE, až mi to nedává smysl (chci se změnit, při každém pohledu do zrcadla si řekněte - chci se změnit). Je vtipné, že jsem četla zároveň i jinou knihu, kde se naopak od toho chtění, přílišného chtění, varuje, jak to není dobrá cesta. Fakt je až zarážející, co jim někdy zbaštíme, přitom stačí jen normální pocit, intuice. Asi dávám zas načas vale těmto knihám. Mám doma od autorky ještě mini knížku afirmací (Mocné myšlenky) na celý rok a sem tam, když jdu kolem knihovničky, tak si říkám, co dneska potřebuju slyšet a na jaké stránce knížku otevřu a co mě čeká ten den nebo jak vnímat ten den. A musím říct, že to je mnohem zdařilejší. A mnoho afirmací v té mini knížečce je i v této bez toho balastu a tak.... celý text

Láska v Provenci 2013, Bridget Asher (p)

Tato knížka na mne v knihovničce čekala druhé léto. V Levných knihách mě celkem přilákala letní obálka. A co jiného zvolit na letní čtení. Trošku mě zarazilo hodnocení knihy a popravdě i smutné téma v anotaci. Nevím, jak správně začít. Nebo s čím. Líbila se mi celkově atmosféra počasí, prostředí, jídla, chutí, dobrosrdečnosti. Hlavně těmi smysly mi to trošilinku připomnělo novodobější tvorbu od Julie Caplinové - asi se budete divit, ale tato kniha mi přišla lepší, ne tak přímočaře naivní. Tady se snažily postavy vyrovnat s mnohem citelnějšími ztrátami. Byť je tomu tak, nemohla jsem hlavní hrdince Heidi přijít na chuť. Jako by to byly dvě postavy - jedna strachy pominutá v žalu se topící a druhá tvrdá, drsná a neústupná. Ano, celou knihou si procházíme jejím smutkem a snažíme se vyrovnat i pochopit její ztrátu a obavy o syna. Jen někdy mi přišel Abbot i Charlotta víc při smyslech. Celé to s tou vlaštovkou bylo takové - hm, mm, ne. Jako kouzlo to určitě mělo. Jen je pravda, že když sahám po romanťárnách, nechci mít depku z depky hlavních postav. Je to prostě jiné, když jdete do detektivek a thrillerů. Knížka mohla být trochu kratší a mezi současností a návraty do minulosti mohly být větší proluky v textu.... celý text

Pod hladinou 2020, Dana Stabenow

Příběh zasazený do zajímavého prostředí lodi. Úplně jsem cítila, jak se loď naklání a já kloužu po palubě, jak mi bělají klouby, když se držím, seč můžu, jak se mi zvedá žaludek, jak je mi zima, ... Celkem zdařile zachycena atmosféra námahy a bouřícího se moře. Vlastní detektivní linka taková nijaká. Tyhle knížky jsou víc odpočinek než honba za nečekaným odhalením. Zase tu máme nesmrtelnou hrdinku Kate, která přežije všechno. Ke cti, že v tomto díle na ni nikdo nestřílel.... celý text

Panenka 2022, Yrsa Sigurðardóttir

Opravdu spoiler a fakt nečtěte, pokud nechcete znát závěr: Ten začátek se mi líbil a věstil něco velmi strašidelného. Ale pak ... Byla jsem dost zklamaná do doby, než se začalo všechno rozplétat. Najednou hup a jsme jinde. Pak znova hup a další scéna. Byla jsem celkem zmatená. Ta část výslechů dětí z domova mě nebavila. To propojování a rozplétání celkem jo, i když tady tu přitaženost za vlasy už tak pozitivně neberu, jako v předchozí knize. Možná jsem Panenku četla až moc rychle po Popravě. Ten závěr byl hrrr na krávu a už je tele a ten úplný závěr ... No, autorka mohla být trochu střízlivější. Je nějak divné, že by Binniho vražda unikla tak jednoduše. Je to snad první kniha, ve které přímo nevystupuje vrah, není přímo vyslýchán atd. Můj tip se potvrdil. No nevím, bylo toho krapet moc. Ale čtivé to je.... celý text

Poprava 2021, Yrsa Sigurðardóttir

Ve srovnání s DNA a Černou dírou ze stejné série, tahle byla zatím nejpovedenější. Ale ještě jsem nečetla Katarzi. Poprava byla čtivá, temná, velký prostor dostalo dost nepříjemné téma. Ale ten závěr? Jako jo, určitě trochu přitažený za vlasy a pravděpodobnost toho všeho ... no, ale proč ne, život přináší různé shody okolností, co běžně nevymyslíte. Ale ten úplný závěr tu knihu položil do jiné roviny, lepší. Trošku se mi pletla jména Siggi, Sibbi a Systa :o) Jinak ráda čtu islandské krimi, takže obecně jména v nich neřeším (a výslovnost už vůbec ne :o) ). Freyja měla trochu míň prostoru. Erlu asi nejsem schopná pochopit, ale právě tím, jaká je, tak to má šmrnc. Huldar teď celkem v pohodě. Humor obstarávala v tomto dílku Saga. Doporučuji.... celý text

Doufat znovu 2020, Mona Kasten

Knížka mi trošku připomněla knihu od Coleen Hoover Život jedna báseň. Dost dlouho (prakticky většinu knihy) mi trvalo, než jsem si našla jakýs takýs vztah k Everly. Tak, jak byla přes Dawn v předchozích dílech vykreslena jako úžasná veselá bytost, tak jsem si to nemohla spojit. V problémech to byla kniha značně překombinovaná, ale zase mě zasáhla hloubkou těch pocitů bolesti a jak se s tím vyrovnat sám a pak spolu s druhými. Byla jsem ráda, jak se tam propojila kniha Cítit znovu - zde se odehrával děj paralelně s příběhem Isaaca a Sawyer.... celý text

Čtvrtý hrob pod nohama 2016, Darynda Jones

Když odhlídnu od trošku krkolomných akčních scén, přimhouřím oči nad Charleyným frackovstvím a vytrácením se vlastní detektivní linky nad přílišným vzdycháním nad Reyesem, tak jako vtipná odpočinkovka super. A ten závěr přece nešel jinak :o) Akorát jsem byla mírně zmatená Garetem. Jakto, že se tam objevil????!!!!! Chvilkama mi připadala zmatená i sama Darynda.... celý text

Třetí hrob přímo před nosem 2015, Darynda Jones

Oddychovka, u které se ráda zasměju nahlas :o) Miluju ten humor. Víš, jak je to těžké, držet dietu, když se jmenuješ Cookie? Když máte pocit, že se na vás všechno řítí, jedete asi v protisměru. Co by udělal MacGyver?... celý text

Devátá oběť 2019, Dana Stabenow

Za mne odpočinková detektivka. Líbí se mi humor, jaký je použitý mezi postavami. Čemu trochu nerozumím, jsou ty popisované akce - kde se postavy zrovna nacházejí a co zrovna dělají, nebo oč se snaží. Je to takové abstraktní a nedaří se mi to představit si. Obluda je pořád super, ale přece jen je těch žlutých pohledů a žlutých očí místy až moc. Ten vztah mezi Kate, Jackem a Bobbym trochu nechápu, ale asi nějaký úhelník tam bude. Nic jsem od toho nečekala, tak to celkem šlo.... celý text

Věčné léto 2017, Jamie Brenner

Mně se tenhle spletitý zamotanec vztahů celkem líbil. Bylo to čtivé. Taky trochu napínavé, jak to všechno dopadne. Určitě bych si to dovedla představit zfilmované. Je to spíše taková ta letní pohodovka. Hlavní postavu Marin jsem si moc neoblíbila, ale zato jiné postavy ano, třeba Rachel s jejím nadšením do všeho. Co obecně na knížkách nemám ráda, je špatná korekce textu (to ale není chyba knih samotných, že ano :o)).... celý text

Kde zpívají raci 2020, Delia Owens

Světová literární událost. No, tak to určitě. Omlouvám se těm, kterým se kniha líbila, ale sdílím svůj názor. Příroda vskutku zachycena pěkně, ale už jsem četla jiné knihy, kde se mi podání líbilo mnohem více. K celému tomu divnopříběhu nevím, jak se co nejstručněji vyjádřit. Nechápu ten naprostý nezájem rodiny, sourozenců a nevěřím, že by to takhle bylo možné. Celá kniha se táhla tak moc, že mě nudila. Soudní proces to maličko rozpumpoval, ono i když kapitoly jsou kratší, tak se vše čte lépe. Ale ten závěr? Co to jako bylo - v poslední kapitole přeletí 40 let?! To si dělá autorka srandu? A pak tu máme ten název. Já se opravdu musela přesvědčit, že v anglickém překladu je použito slovo rak. Věta, a tedy i název knihy, byla v knize použita asi 3x, vysvětleno jako největší divočina. Ale vzhledem k množství racků, které tak nadšeně Kya krmila, fakt nechápu proč se to nejmenovalo Kde zpívají racci. Navíc ještě ta logika věci - jak raci mohou zpívat. Tahle kniha měla šokovat, jako třeba úmrtím Mořana a Skokana na konci knihy. Mořan umřel a Tate najednou jel za Kyou ... A vše bylo v pořádku. Hrrrr. Připomínalo mi to Kingovy knihy z vězení, taky Jako hvězdy v temné noci, ale tohle bylo hodně podprůměrné oproti těm zmíněným. Nedávno jsem četla knihy od Chrise Martina o řece a to bylo mnohem lepší. Jako když už něco tak strašně zpropagovaného, tak jsem přísná. No, mne kniha šokovala tím špatným směrem. Za mne ne.... celý text

Purpurové řeky 2001, Jean Christophe Grangé

To bylo brilantní, luxusní, tajemné až mystičné, dost kruté. Četla jsem tak rychle, že mi určitě na konci něco uniklo, ale teda, kam se hrabe současná thrillerová/detektivní linka. Těším se, až kouknu na film.... celý text

Talisman 1996, Stephen King

Tak tohle bylo moc i na Kinga :o( Jinými slovy - co to do prčic bylo?!!!!!!! Byla jsem rozhodnutá, že dám ODPAD. Ale ... ohlídla jsem se po těch 636 stranách (většinou sice utrpení) a našla si tam opravdu pár momentů, které se mi líbily (za to jedna hvězda). Kinga mám už načteného a jeho tvorbu dobře znám, ale u tohoto jsem se těšila, až to dočtu a nechám Jacka napospas osudu. Posledních několik set stran (ano, čtete dobře), jsem trpěla jak zvíře. To bylo tak zlé. Jako první jsem ze série četla Černý dům a ten pěti hvězdičkám dostál, proto teď velké zklamání. Pokud chcete pochopit, musíte přečíst - asi se to nedá zprostředkovat. Co mi dost vadilo byly nelogické vsuvky týkající se koulí, ptáků, šourků, bradavek, erekce a jo, ani ta vagína na konci nechyběla. Jako by to King (nebo Straub) prznili. Přemýšlela jsem nad tím, že když to autoři dali dohromady, jestli si to aspoň po sobě přečetli (jako všechno, komplet). Aleluja!... celý text

Chladný den pro vraždu 2019, Dana Stabenow

Na datum vydání v originále celkem zdařilá temná detektivka. Líbilo se mi zasazení do chladného prostředí Aljašky. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopila vztahy postav. Oblíbila jsem si Obludu. Na druhou stranu Kate, kolik že jí bylo let? Dovedla bych si ji představit spíše ve věku 40+. Četlo se to celkem dobře. Tip, který jsem si dala, mi nakonec vyšel. I když to není až tak vina autorky, jako spíše knih, které jsou vydávány v poslední době - nezdá se vám, že je všude přeKateováno? Už mi to leze na nervy. Jako by neexistovala jiná jména.... celý text

Jíst, meditovat, milovat 2007, Elizabeth Gilbert

Chm. Mám z toho takové všelijaké pocity. Je to kniha o životě jedné ženy a jejich útrap a chvil radosti, proto vím, že kritika knihy částečně vyzní jako kritika života té ženy. Asi jsem byla hodně ovlivněna filmem, který jsem viděla coby skoro čerstvou novinku. Tak nějak mě nenadchla Julia Roberts, protože ji jako herečku moc nemusím, a Chavier Bardem coby milovník mi taky značně nesedl. Takže uteklo něco přes desetiletí a já se vrhla na knihu, že to zkusím (a shodou náhod jsem četla jinou, ve které byl odkaz na tuto). Na knize se mi líbil ten začátek, uvedení do života a proč vznikla ta kniha, rozdělení do tří kapitol dle přesunů hlavní postavy a podkapitol dělenou dle korálků. Od těchto příběhů se mi líbí, jak čtenář do děje spadne. Asi je i trochu podstatné, aby i on v životě "tam byl", takže pokud vám v životě nic nezlomilo srdce, asi to úplně nepochopíte. Taky jsem se ráda v čase vrátila do počátečních let nového tisíciletí. Příběh byl zajímavý i s ohledem na historické události. Paradoxně se mi nejvíc líbila poslední část v Indonésii, ale čím dále jsem v příběhu byla, tím se mi přestával líbit. Jenže ... Kolik lidí se zlomeným srdcem, ležící na dně, dostanou štědrý finanční obnos a příslib napsat knihu z cesty, aby se vydal na roční pouť. Celkem mě tam i štvalo, že se neřeší v knize finance, očkování, průjmy a jiné zažívací problémy, strach cestovat sama, ... Našla bych spousty témat. Takhle to jen vyznělo, že tradá - všude líp než tam, kde právě jsem. A taktéž mi připadala hlavní postava - všude jinde je tráva zelenější. Tak nějak jsem se pídila po tom jejím životě dále a, nezlobte se, ale připadá mi, jako by stále nenašla své místo. V celé knize hledala jen berličky - o koho nebo o co se opřít (slovo má guru mi lezlo krkem) - meditace, guru, šaman sem a šaman tam, léčitelka, Felipe (ten drahoušek byl vykreslen snad ještě hůř než ve filmu; vasektomie? fajn, a co takhle pohlavně přenosné choroby?!). Je fajn se zastavit od toho dění venku a vytvořit si kolem sebe bublinu, kam se uchýlit, když je toho prostě moc. Ale v tak zoufalém a upnutém chtění to nemůže přece jít. V knize byly taky zmínky o znameních, ale pak chyba - místo narození červen místo červenec (bylo by fajn, kdyby to někdo kontroloval). Co se týkalo použitých falešných jmen v příběhu - jak to teda bylo se jmény Balijců? Ty čtyři jména byla tedy taky vymyšlená? A co pak lidé, kterým se děkuje v závěru knihy za finanční přispění na stavbu hotelu (prohnaná Wajan ji pěkně tahala za fusekli) - také falešná? Po pravdě nevím, jak na to nahlížet, jestli na cestopis nebo na životopis. Možná to první se mi líbí víc než to druhé. S radostí bych přála štěstí tak, jak ho nalezla, ale asi to pro ni nebylo ono.... celý text

Profesor Sympaťák 2022, Leisa Rayven

Tak jo, budu přímočará. Přemýšlím a přemýšlím a ... Asha je větší kráva ze dvou sester. Teda jako, to bylo zlé. Moje chyba je to, že jsem čekala, že to bude něco z univerzitního prostředí. V první knize byla Asha popsána celkem jako sexy knihovnice, tak jsem si říkala, jo, to se bude odehrávat na akademické půdě s někým, kdo si rád hraje se slovy stejně jako Asha. A teda po tom počátečním vystřízlivění mi nadšení vydrželo zhruba do asi kapitoly šest nebo tak, kdy si dali schůzku v baru (první osobní setkání). Od té doby jsem Ashu nesnášela. Pardon, ale tyhle knihy, kde ženská se chová takhle, nemůžu vystát (další podobná se samými urážkami byla od Zapaty S láskou, Lukov - a tu jsem nedočetla). U Pana Romantika mi nadšení vydrželo o poznání déle, tak dobré dvě třetiny, než se Eden začala chovat podobně. A ty jejich společné vzpomínky - haló, mluvíme tady o době tři roky - to opravdu považuju za málo pravděpodobné, že by si tak barvitě pamatovali jeden na druhého a určitě na sbírku komiksů a lega. Pane Bože! A ke všemu je nejlepší, jak si na rozhovor o jejich minulosti vybrali okamžik na důležité akci, kde Profesor Sympaťák měl hrát významnou roli. Deset kapitol je málo pro jeden den, v rámci tří vět uteče jeden měsíc (!!!!!). Tak nějak mě to, co psal a co všichni v příběhu pokládali za dechberoucí, nechávalo klidnou (vždyť se to sakra ani nerýmovalo). Jako Jake by byl celkem v pohodě (u postelových scén - ženské autorky tak strašně rády dělají z chlapů najednou komunikativní tvory), ale Asha NE! Za mne byla fajn Joanna, babička a Moby (ten je fakt vtipný a jejich dialogy jsou skvělé). Ježíš a ten závěr ... No, kýč, no.... celý text

Útočiště 2020, Jérôme Loubry

Uffffffffffffffffffffffffffff. Ty vogo!!!!!!!!!!!!!!! Tak na tohle se nedá zapomenout. To bylo excelentní. Ještě jsem nikdy nic takového nečetla. Obvykle ráda značím přečtené v komentářích spoilerem a o knížce se víc rozpovídám, ale tady udělám výjimku. To nejde popsat, to se musí přečíst (a cítit).... celý text