Niu přečtené 776

Motýlí ostrov 2014, Corina Bomann

Mám moc ráda knihy Coriny Bomannové. Jsou to sice romány pro ženy, ale s přesahem, a řeší se v nich hodně složitá témata, návraty do minulosti, zvraty a nečekané situace. Přesto mi tato kniha dala dost zabrat. Četla jsem ji celkem dlouho - síly mě opustily prakticky čtyři kapitoly před koncem, kdy jsem se bála, jakým směrem se příběh obrátí a nechtěla jsem zažívat tu bolest. Ale zpět k začátku. Prolog jsem moc nepochopila a vlastně se mi tak nějak ztrácela ta linka všech těch příbuzných, že si nejsem jistá, jestli se některá z postav objevila i v epilogu (Helena?). Záčátek se mi četl skvěle. Hodně mě to bavilo, jak Diana odhalovala věci, sama nebo s pomocí pana Greena, kterého jsem si oblíbila. Zvrat trochu nastal, když Diana odjela na Motýlí ostrov a setkala se s Johnatanem, ale stále mě bavilo jejich pátrání a poznávání se. Bohužel tahle dějová linie byla dost násilně narušována sáhodlouhými kapitolami o minulosti - do dob, kdy ženy byly míň než plevel (a to nejsem nějaká feministka), se kterým může jakýsi takýsi Stockton takto jednat. Ale přelouskala jsem to. A ty zbývající kapitoly - no, bolest tam byla, ale bylo to všechno tak nějak rychle rozmotáno, ať se v tom čtenář netopí (možná i spisovatelka) moc dlouho. I když mi spousta věcí zůstala skryta a ráda bych věděla, jak to dopadlo třeba se Stocktonovými, s Tremaynovými, s Grace, o které to celé bylo (to, co bylo řečno, bylo málo), tak jsem dočetla a chvíli byla v šoku, že prostě takhle ne. Jenže tak to někdy bývá. Tvorba Cariny Bomannové mi připomíná trošku Jojo Moyesovou. Rozhodně jsou to knihy, které v člověku něco zanechají.... celý text

Dvě věže 2006, J. R. R. Tolkien

To se prostě nedá přestat číst. Trošku mě to překvapuje, protože je pravda, že je to hodně pomalé vypravování. Ale já vlastně takové pomalé tempo ráda, viz například takový King nebo Galbraith. Filmy znám celkem dobře, a tak se vyloženě těším, jak se nořím do knihy, odhaluju podobné nebo zcela nové situace. Jsem ráda, že v knize byl více popsaný Faramir a jeho pohled na situaci. A taky že hobitci dostali možnost posledního luxusu před velkým finále. Když jsem tak četla, došla mi jedna věc. Jsem zvyklá (a myslím, že i mnozí z vás) na to, že se v knihách střídají linie vyprávění třeba každou kapitolu. Tady se nejdříve odvykládá příběh Aragorna, Legolase a Gimliho, poté Pipina a Smíška a následně Froda se Samem. Každý hezky od začátku přesně tam, kde opustili Společenstvo prstenu. Jak se říká - přes stromy nevidí les - tady to sedlo, že (nevím, jak se přesně vyjádřit) aby to nebylo všechno zamotané dokupy, tak autor volil odvyprávění jedné skupinky po druhé; člověk čte a nevnímá, jak je stavěn ten příběh celkově, jak je to rozfázováno. Jo a když jsme u toho lesa - ti Enti a Stromovous - nádhera. A připomíná mi to, že mám doma jednu Odulu, co mi tady pořád spřádá sítě :o) Nemám srdce jí to zarazit :o) Už jsem u Návratu krále.... celý text

Společenstvo Prstenu 2006, J. R. R. Tolkien

Myslím, že jsem Společenstvo Prstenu začala číst někdy v -nácti letech po Hobitovi, ale nevzpomínám si, jestli jsem knížku tenkrát dočetla. Nyní, po knížce Hobit, kterou jsem si znovu připomněla před nedávnem, jsem se znovu pustila do prvního dílu trilogie. Jsem překvapená, jak se filmové zpracování drží knižní předlohy, ale přece jen se tady najdou určité odlišnosti. V knize mě zaujalo, jaká doba utekla od předání Prstenu Frodovi a počátku putování. Taky Smíšek s Pipinem nejsou takoví ztřeštěnci. Tom Bombadil byl fajn postava, něco jako Medděd v Hobitovi. I přes ty značně dlouhé kapitoly, jsem se do čtení ponořila, jako bych putovala s nimi. Obdivovala jsem i to, jak ve zfilmované verzi použili dialogy mezi postavami jinde než v knize. Co je pro mne takové trošku krkolomné, jsou ty písničky-básničky, to někdy nepobírám :o) Je třeba něco dodávat k takové první pořádné fantasy sérii? Už čtu Dvě věže, takže ... asi ne :o)... celý text

Návrh 2016, Elle Kennedy

No tak ty brďo. Už vím, kde vzala Mona Kasten inspiraci. A já že mi to nějak připomíná Snít znovu. Napíšu to takhle, nevím, jestli za to může roční období nebo co :oD, ale normálně čtu hodně drsné krimi, thrillery a horory. Tohle bylo fajn. Oddechovka, ale těžká témata se tam našla také. Obdivuju, jak se s tím popasovali hlavní hrdinové. Líbilo se mi, jak si všechno na rovinu řekli. Až teda na to drama těsně před závěrem. Naštěstí to nebylo natahované a rychle se to objasnilo. Určitě budu v Campusu pokračovat a snad to bude v podobném duchu. No a hokej, co k tomu dodat :o)... celý text

Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky 1994, J. R. R. Tolkien

Znovu přečteno po několika desítkách let. Nedávno jsem měla maraton zfilmovaných Tolkienovek a chtěla jsem si připomenout předlohu. Knížka je o dost (aspoň pro mne) taková pohádkovější. Všechny ty děsivé věci se v knížce dějí jen tak mimochodem. Moc se mi to líbí. Už jen si vemte, kdy byl napsán originál a z jakých důvodů. Klobouk dolů autorovi. Vrhám se na Pána prstenů v knižní podobě.... celý text

Drakula 1919, Bram Stoker

Bylo to excelentní. Četla jsem poprvé. Ba ani film jsem neviděla, teda nepočítám-li Van Helsinga. A ejhle, tady ho máme. Byla jsem unešena naprosto tím skvostným jazykem i překladem, jak je to nádherně napsáno. V dnešních novinkách je to perla. Příběh mě uchvátil. Ta první část, kdy je Johnatan v Transylvánii byla děsivá a já nemohla číst večer před spaním - jen ta vidina, jak někdo šplhá po fasádě domu, a v noci ... Ty deníkové zápisky byly nej. Pro mne trochu nepředstavitelné a zmatečné bylo pátrání napříč Londýnem po Drákulovi a hledání jeho skrýší - určité věci mohly být více rozebrány. Všichni byli báječní, a ta jejich souhra. A nejlepší je ten dodatek Johnatana na konci knihy. Knížku jsem si koupila v Levných knihách v krásném červeno-bílém zpracování na deskách, nicméně mě mrzí dost gramatických chyb.... celý text

Manželé odvedle 2017, Shari Lapena

Moje první slova po dočtení byla: Tak to byla teda blbost. Jako pro čtenáře, kteří začínají s thrillery nebo napůl detektivkami asi dobrý (jakože za tři), těm by se to líbit mohlo. Ale většina BESTSELLERŮ pro ženy a ještě k tomu thrillery jsou vlastně velmi po povrchu klouzající čtení. Neoblíbila jsem si žádnou z postav. Ale detektiv Rasbach byl fajn, škoda, že tam nebylo víc z jeho práce. Kdyžtak o tom ještě přemýšlím, hodím sem svoji představu o tom, jakým směrem jsem si myslela, že to půjde: co třeba jakože žádné mimčo neexistuje - to by bylo teprve to pravé psycho.... celý text

V pasti lží 2018, B. A. Paris (p)

Je to má druhá knížka od autorky (po Přiveď mě zpátky) a stále nevím, jak budu hodnotit. Můj problém je, že tyto ženské psychothrillery pro ženy plné lží a zamotanců alá Zmizelá, Do vody, Žena ve vlaku apod. obvykle nečtu moc ráda. Navíc když ve všech těchto knihách bývají hlavní postavy napřesdržku. Proto většina knihy byla pro mne utrpením. Hlavní hrdinka byla k nesnesení, budiž autorce k dobru, že jí na posledních stránkách vložila aspoň něco z šedé hmoty mozkové. Tak nějak přímo do očí bijící situaci, co se v příběhu řeší, není nijak obtížné uhádnout, ale i tak jsem byla zvědavá, jak to bude vysvětleno. Já, jakožto milovnice detektivek s propletenějšími případy a logičtějšími dialogy, jsem to brala trochu jako slohové rychlocvičení. Bylo to moc okaté (všude všichni mluví o vraždě, no ne, pane jo), ale uznávám, že ten závěr se mi líbil, i když pravda nebyla řečena zcela, že? Je normální, aby v televizi ukazovali vražednou zbraň? Nebo to bylo v rámci některých těch anglických televizních rekonstrukcí? A pak v závěru jsem nepochopila, proč seržantka znovu opakuje svému kolegovi jednu situaci. Suma sumárum - četlo se to celkem svižně, i když ke konci už byly kapitoly natahovány a moje oči nevydržely. Chystám se na Za zavřenými dveřmi, ale asi si dám trochu odstup.... celý text

Šepot z lesa 2022, Kateřina Surmanová

Tak to bylo skvělé a brnkalo to na všechny moje citlivá místa. Horory a mysteriózno alá King i samotný King, to můžu, o to větší překvapení se konalo, že je to česká tvorba. Čekala jsem něco ve stylu Karikovy Trhliny, leč obsáhlejší, ale vlastně se to ani nedá srovnat. Zamilovala jsem si Petra, jejich partu, paní Urbánkovou, Květu a samozřejmě Imbuse. Už teď vím, že i přes ty těžké pasáže se ke knížce budu vracet. Na začátku knihy a rozhovory Petra, Heleny a paní Urbánkové jsem měla slzy smíchu v očích, na jejím konci pak slzy ulehčení. Těsně před tím zvratem jsem vědomě knihu odložila, bylo toho moc, co je třeba strávit, třeba takovou Hanku. Ale pak už jsem dočetla na jeden zátah. Líbilo se mi, jak se Petrovi snažili ti nej pomoct. Juj, málem bych opomněla úžasného pana Broma. Za ten závěr jsem ráda - můj optimismus už ten příběh dokončí sám :o) Opravdu doporučuju, tak vymakanou knihu jsem od české autorky/autora nečetla. Před spaním jsem nemohla číst :o) Dala bych i 10*.... celý text

Propast 2021, Jozef Karika

Ani nevím, co jsem čekala. Od autora mám přečtenou zatím jen Trhlinu, takže jsem správně vytušila, že se budeme pohybovat v podobných vodách. Líbily se mi ty zmínky o historii a brala bych toho mnohem víc. V poslední třetině už mi bylo jasné, jakým směrem vítr fouká. Bylo to zajímavé sledovat z pohledu pozorovatele, ten rozpor. Ač autor objasnil záhadu Hastingsu (to jsem byla dost v šoku a pak už to šlo samo), tak mi tam chybělo dost ohledně otcovy smrti - kdy se to stalo, jak dlouho už má Adam strach z výšek, něco o mámě, proč to neřešili, pokud byl dítě. Chvilkama to bylo opravdu dost nepříjemné. Závěr autor nemohl napsat lepší, i když tam byla řada cest, jak ho zakončit. Co jsem nepochopila je práce policie a nahrávka z kamery. Nevěřím, že by to prošlo.... celý text

Snít znovu 2021, Mona Kasten

I když se v tomto dílu mihly (opravdu jen mihly) postavy z předchozích knih a patří to do série, bylo to úplně jiné. Mohla by to být klidně samostatná kniha. Zároveň téma bylo dost složité a dospělácké, až bych řekla, že hlavní postavy mají mnohem více let. Aspoň hlavní hrdinka, protože když jsem si pak sečetla věk jejího bratra (byl o rok starší než 19letá Jude) plus připočetla dobu předchzích dílů, určitě klukům nemohlo být jen dvacet. Tady ty logistické záležitosti mi tak trochu přišly mimo realitu. Když odhlédnu od toho, jak si tato mládež žije zabezpečeně a jako v bavlnce, tak jsou tyto knihy takový relax, navrch s troškou dramatu, aby bylo co řešit. Jsem schopná pochopit stranu Blakea i Jude. Po přečtení je ale vystřízlivění v tom, že v životě, tom reálném, lidi nebojují za nápravu vztahů. Pro lidi je snazší to vzdát. Pak jsou tu ti, kteří to nevzdávají, ale lidi kolem nich jo, takže to vlastně k ničemu nevede. Jenže tohle je pohádka - pohádka o tom, jak ženy chtějí, aby muži byli takoví a makoví (vymakaní, pohlední, něžní drzouni, co vám snesou modré z nebe). Pohádka. Příběh byl to silný, ale nějak se mi nedařilo si hlavní postavy oblíbit, hlavně Jude se chovala na jednu stranu zodpovědně a na druhou vše zamlčovala. Ezra byl fajn. Je mi líto, že v partě se vlastně nic nedovíme o Scottovi. A byť v každé knize, co teď čtu, jsou lgbt narážky, celkem by mne zajímalo nechodit kolem horké kaše a přímo ucelený příběh Scotta si přečíst. Celkově se mi série líbila, nejvíc díl se Sawyer a Isaacem a pak s Alie a Kadenem (3. a 1. kniha).... celý text

Harry Potter a relikvie smrti 2008, J. K. Rowling (p)

Po pár letech opět re-reading a celá série přečtena podesáté :o) Stále se ráda vracím, i když tohle čtení série už bylo krapet jiné. Už jsem si více všímala chybek, věci mi nějak do sebe nezapadaly, takže možná nechám Harryho pár let odpočívat :o) No jo, nedá mi spát ten mnoholičný lektvar, kdy ve druhém díle zůstaly postavám jejich hlasy, kdežto ve všech dalších už každý měl hlas toho, v koho se proměnil. O funkci neviditelného pláště jsem se rozepsala při šestém dílu. Říkam si pokaždé, že se vrátím třeba jen k tomuto poslednímu dílu, ale ... nebylo by to ono, to postupné gradování napětí až do finále. V knize mám už víc okamžiků, které se mnou hnuly - prosím nečtěte, nechcete-li znát: třeba loučení s Dudleym, ztráta soví parťačky, samozřejmě myslánka a celé to se Severusem, nádraží s Brumbálem, okamžik Lupin a Tonksová v závěru, hádka kamarádů a pak návrat, Lenka a Nevill, ... je tam toho spousta, že si ani nemůžu vzpomenout, samozřejmě o devatenáct let později. Neustále si vybavuju, když jsem před hromadou let četla tuto knihu poprvé a u rozuzlení jsem zírala s pusou dokořán a nevěřila (to ještě ani nebyl natočen film). Je pravda, že mi Harry v předchozích knihách úplně k srdci nepřirostl tak moc, jak by měl, ale v tomhle díle to byl správňák. Když se sem tam mrknu na filmy, tak konstatuju, že knihy vedou. I když vizuálně jsou filmy moc fajn, tak herecké obsazení je celkem ve svých rolích strnulé. Za mne konec s bezovou a Harryho hůlkou je stejně nejlepší v knize a mrzí mě, že film měl trošku jiný ten konec. Celou knižní sérii hodnotím taky 5* :o)... celý text

Harry Potter a relikvie smrti 2008, J. K. Rowling (p)

Po pár letech opět re-reading a celá série přečtena podesáté :o) Stále se ráda vracím, i když tohle čtení série už bylo krapet jiné. Už jsem si více všímala chybek, věci mi nějak do sebe nezapadaly, takže možná nechám Harryho pár let odpočívat :o) No jo, nedá mi spát ten mnoholičný lektvar, kdy ve druhém díle zůstaly postavám jejich hlasy, kdežto ve všech dalších už každý měl hlas toho, v koho se proměnil. O funkci neviditelného pláště jsem se rozepsala při šestém dílu. Říkam si pokaždé, že se vrátím třeba jen k tomuto poslednímu dílu, ale ... nebylo by to ono, to postupné gradování napětí až do finále. V knize mám už víc okamžiků, které se mnou hnuly - prosím nečtěte, nechcete-li znát: třeba loučení s Dudleym, ztráta soví parťačky, samozřejmě myslánka a celé to se Severusem, nádraží s Brumbálem, okamžik Lupin a Tonksová v závěru, hádka kamarádů a pak návrat, Lenka a Nevill, ... je tam toho spousta, že si ani nemůžu vzpomenout, samozřejmě o devatenáct let později. Neustále si vybavuju, když jsem před hromadou let četla tuto knihu poprvé a u rozuzlení jsem zírala s pusou dokořán a nevěřila (to ještě ani nebyl natočen film). Je pravda, že mi Harry v předchozích knihách úplně k srdci nepřirostl tak moc, jak by měl, ale v tomhle díle to byl správňák. Když se sem tam mrknu na filmy, tak konstatuju, že knihy vedou. I když vizuálně jsou filmy moc fajn, tak herecké obsazení je celkem ve svých rolích strnulé. Za mne konec s bezovou a Harryho hůlkou je stejně nejlepší v knize a mrzí mě, že film měl trošku jiný ten konec. Celou knižní sérii hodnotím taky 5* :o)... celý text

Medovník s pepřem 2022, Alena Adrianet Heinrichová

Tuhle knížku jsem si koupila a chtěla ji přečíst právě na základě recenzí tady na Databázi. Dala jsem to za den. Možná budu mít problém vyjádřit vše, co bych ráda. Chápu rozporuplné komentáře jedna hvězdička vs. pět. Pokud vás nikdy za život napotkala podobná situace, ať už mělo jít o potencionálního partnera nebo čistě přátelský vztah, kniha vám bude připadat hloupá. Pokud se tak stalo, můžete si gratulovat, že jste vše odhalili dříve než Adri a své chyby neopakovat. Já měla pár let zpátky po vydání knihy situaci podobnou a říkala si, možná by to stálo za úvahu přečíst si to, ale sešlo z toho. Před několika měsíci o něco víc děsnou situaci, a proto jsem neváhala a knížku koupila. Věděla jsem, že potřebuju situaci uchopit s nadhledem, třeba za pomoci někoho, kdo se v tom topí taky. A brala jsem to tak, že to autorka psala formou terapie, že se ohlédla zpátky v čase a na konci to vše docvaklo. Jako asi všem, líbila se mi obálka, jež je pro mne i po přečtení záhadou. Moc se mi nelíbilo to využívání Matyáše kvůli lístkám do divadla. Vztahy byly opravdu velmi povrchní včetně dialogů. Během knihy uplynuly asi tři čtyři roky, jestli jsem dobře počítala. Matyáš byl opravdu zdařilý manipulátor, který uměl hrát na správnou strunu, ale vlastně vůbec nevěděl, co chce. I když jsem náplava, už dlouho v Brně bydlím a strašně mi tam to Brno chybělo. Docela mě štve, když hlavní hrdinové prolívají kapitoly alkoholem. Bohužel ani takový ten free život mejdanů nedokážu úplně ocenit, zvlášť s lidmi, které sotva znám. O tom, že má Adri kočku a nějaké živé rodiče se dovídáme pořádně až na konci knihy. Velmi zmatená jsem byla z odskakování v časových osách. Příběh plaval dost po povrchu. Ale četla jsem, chtěla jsem číst až do konce, i když čtení ve mne otevíralo staré rány. Ale třeba to byla dobrá forma terapie - vědět, jak pro příště věci nedělat.... celý text

Harry Potter a princ dvojí krve 2008, J. K. Rowling (p)

Po letech znovu re-reading, asi devátý (ano, celé série). Většinou podzim zima otevírám. Je pravda, že to loňské otevření série mi trvá trochu déle. Jako by se mi sám Harry Potter mírně vzdaloval. Četla jsem si svůj předešlý komentář z roku 2021 a teda přehodnocuju - ne, Harry je stále nesnesitelný, neustále na někoho řve a vybíjí si vztek. Ale co tak miluju na těch knihách je ta kouzelná atmosféra. Přemýšlela jsem, proč pro Kristovy rány J. K Rowling nedala tomu Harrymu aspoň trochu mozku s postupem let studujících v Bradavicích. Opravdu to na mne působí tak, že se vlastně nic nenaučil, neustále se spoléhá ve všem na Hermionu (nebo Prince dvojí krve), šaty si vysušit nedokáže, ... Proč mám vlastně ráda tento díl? Je to o Brumbálovi. O objevování nitek, které pojí Voldemorta k životu a smrti. Je to o přátelství (Neville, Lenka). O chybách, které se snaží lidé napravit (Křiklan). Proto mě Harry tak štve tím svým rozběsněným egem, že pro stromy nevidí les. Ještě se nemůžu nezmínit o neviditelném plášti - ať se v něm Harry pohybuje, jak chce, tak mi to hlava nebere - ale když se šplhal ve vlaku nahoru, tak sakra, jak to udělal? Vidím dost takových chyb, že si říkám, jestli není načase přestat číst tuto sérii. Mé nejoblíbenější pasáže jsou tyto - Brumbál na návštěvě u Dursleyových a Brumbál v rozhovoru na astronomické věži. Velice vypjaté situace, ale stále si zachovává nadhled a vtip. Jsem zvědavá, jak budu vnímat poslední díl.... celý text

Billy Summers 2022, Stephen King

Nemám slov. Až pak. Musím to rozdýchat. (O den později) Tak jo. Hurá na hodnocení. Musím se přiznat, že knihu jsem měla rozečtenou hooodně dlouho (aspoň na mne). I když ... někdy se mi to stává i u Kingovek, zvlášť někde, kde se příběh zasekne a kapitola ne a ne končit. Ten začátek jsem si říkala - uhum, aha, ano ano, ale nevím, která bije. Chápala jsem, že někdo Billyho na někoho poslal udělat s ním krátký proces, ale asi tam bylo toho tolik - několik prostředí, několik identit, tolik lidí v práci a sousedství, že se mi ztratilo, proč byl Billy vyslán. Ale nebojte, na konci je vše. Jak jinak, Billyho jsem si oblíbila. Hltala jeho životy, které by možná rád vedl, vztahy, které navázal, jeho příběh, u kterého jsme se dovídali střípky pravdy přes velké plochy lží, jeho inteligenci přes nálepku hloupého Billyho. Pohltil mě i příběh z války. A pak přišla chvilka, kdy vyběhl pro Alici a já si řekla - ale sakra, tak tohle fakt ne. Tohle nemám potřebu číst, aby na něho hodila nějakou špínu a mstila se mu. Když King opravdu popisně zjevoval Billymu její zranění - no, nebylo to příjemné. Bála jsem se o Billyho v pasti. Ale kupodivu - jako mávnutím kouzelného proutku cvak a už jsem jen vnímala vznikající přátelství až jemnou romanci mezi Billym a Alicí a zapomněla, co že se to stalo v těch kapitolách předtím. Oblíbila jsem si i Buckyho. A vlastně, i když ten konec mě moc mrzel a zatemnil mi pohled, tak to vlastně nemohlo ani jinak dopadnout. Myšlenka, že pro Alici tady je Billy pořád, je krásná. Takže jasně doporučuji. Přemýšlela jsem, zda hotel, o kterém je v knize zmínka byl skutečně z Osvícení. To je fajn propojení.... celý text

Dokonalá smrt 2019, Helen Fields

Za mne lepší než druhá kniha. Ava už není tak vrtošivá, i když chyby dělá stejně (sama, sama, jen já sama). Četlo se to dobře, možná se až moc střídaly osoby a události. Mně dost vadily ty vícero směry, kterými se to ubíralo. Za mne by úplně stačila linka s vrahem. Ta druhá linka s organizovaným zločinem byla dost rušivá a ubírala na spádu hlavní linie (aspoň pro mne). Pak to byl takový mišmaš, že jsem nevěděla, co kdo vyšetřuje. Některé kapitoly o Lily, Mině, Christianovi, Bradleym byly takové zdlouhavé, ale chápu, že šlo o vytvoření pouta. Jen mě dost mrzelo zakončení obou případů, neboť se to zdálo dost odbyté - tak dlouho se k tomu dopracováváme a nakonec bum bác, tma, krev a případ vyřešen. Ta Overbecková je co zač? Za mne vede Lively a Tripp. Chtěla jsem dát 5*, ale za ten rychlý finiš dám jen 4*.... celý text

Čas lovu 2023, Jeffery Deaver

Od Ježíška jsem dostala snad poprvé knihu a vybral tuto. Od mého oblíbeného spisovatele. Ani nevadilo, že je to až čtvrtý díl série, ale tím pádem jsem neznala Coltera tak dobře. I když jsem knihu přečetla za dva dny, tak jsem jela na vlně - ty jo, já nevím, a pak ty brďo, tak jo. Mělo to spád a bylo to rychlé. Líbí se mi pozadí městečka znečištěného vším možným. Sice se tam našly úseky, kdy jsem si říkala, že nechápu, jak někdo někoho našel nebo proč se tam najednou někdo zjevil, ale budiž. Na konci jsem byla totálně mimo, ale pak jsem si vzpomněla - no jo, Deaver, mistr kliček a nečekaných zvratů (sákryš, jak jsem mohla zapomenout?!). V tom světle jsem si na konci knihy řekla, že se k ní jednou vrátím a budu na to nahlížet trochu jinak, jestli to dává smysl. Colter se mi líbil, ale musím ho poznat blíž. Sonja byla taky super. Vlastně ... všechny postavy (až na Hannu, ta mě někdy pěkně sejřila). Není to klasická detektivka s Rhymem nebo Danceovou, ale jako thriller super.... celý text

Poslední lov 2020, Jean Christophe Grangé

Četlo se to dobře. Návrat komisaře Niémanse byl celkem rychle shrnutý od dob Purpurových řek. Karim nahrazen Ivanou. Lov a šlechtické rody nejsou má zrovna nejoblíbenější témata, plus když se k tomu přidají ještě zvěrstva druhé světové války ... No, ale zajímavá byla linka s roetkeny. Úplně jsem zapomněla na fóbii Niémanse ze psů. Můj nejoblíbenější žánr jsou detektivky, ale jedno musím nechat - že zrovna ty od francouzských autorů jsou pro mne strašně těžko uchopitelné kvůli jejich hrdosti, aroganci a nabubřelým egům. To samé je Thiliez. Ještě si vybavím italského Našeptávače, ale tam to bylo zas vyšetřování bez hlavy a paty s hromadou pohody a lážo-plážo přístupu. Vlastní zápletka - taková švihle nepochopitelná.... celý text

Ztracené květiny Alice Hartové 2019, Holly Ringland

Tahle kniha se rozhodně neztratí. Je mi líto, že je hodnocena takto málo. V loňském roce jsem četla knihu Kde zpívají raci, kterou jsem si zařadila do nejhorších knih roku 2023 (to jako fakt). Tato kniha je vším, co jsem od knihy Kde zpívají raci očekávala. Příroda, květiny, osudy postavy, co mají hlavu a patu. Toto je šperk. Tolik neopětované lásky, tolik smutku, bolesti i tolik naděje. Líbily se mi všechny linky, ale musím se přiznat, že jsem byla trošku zklamaná, když jsme opustili Alicino dětství a vrhli se dál. Ale nakonec i její život v parku byl hodně obohacující. Zajímavé. Už podruhé, co se mi do ruky dostala kniha (a její části) v době, kdy jsem to potřebovala jako nezaujatý člověk vidět/slyšet. Mrzela mě linka s Oggim, to mi bylo neskutečně líto. Ale věřím, že s panem Mechem to nakonec dobře dopadlo. Doporučuji a už teď vím, že tohle bude kniha roku 2024. Plus: Nádherná obálka, která vypadá identicky i pod přebalem.... celý text