Niu přečtené 776

Za zavřenými dveřmi 2017, B. A. Paris (p)

No ty vogo! Dlouho odkládaná kniha. Stačilo se podívat na štítky ke knize tady na Databázi a uf, nevěděla jsem, jestli to zvládnu. Ale - už jsem četla od autorky dvě knihy (Přiveď mě zpátky a V pasti lží), tak jsem si říkala, že do toho půjdu. Ač to téma je úplně šílené, tak dávám 5*. Docela mě to nutí zamyslet se nad vztahy. Trošku rozpačitá jsem z toho konce. Fakt jsem si myslela, že to nějak líp zaonačí, ale ve výsledku se asi nic jiného dělat nedalo. Ještě, že tam byla Ester. Musím se přiznat, že při čtení knihy ze začátku jsem se musela podívat na závěr, což dělávám právě u knížek, kde psychické týrání nevydržím ani číst. Jdu si pročíst komentáře.... celý text

Někdo cizí v domě 2018, Shari Lapena

Takové thrillerové miminko. Jsem zvyklá na trochu těžší kalibr. Jako oddechovka na dva zátahy se dá.

Město z kostí 2013, Cassandra Clare (p)

Když přihlédnu, že je to kniha pro děti a mládež, tak se mi to líbilo. Nemám skoro nic, co by mi tam vadilo. Možná až na drobné nejasnosti v akci, něco nedotaženého. Ale jinak se to dobře četlo a místy to bylo celkem vtipné. Jo a ještě jen zmíním, že ke čtení knihy mne navnadila slečna v trolejbuse, která držela jeden z těchto dílů a mne strašně zaujala obálka :o)... celý text

Woodhill 2024, Eleanor Corvin (p)

To, co se jevilo na začátku knihy velmi zajímavé, tajuplné i vtipné, se přetavilo do dalších Padesát odstínů všeho možného. Do doby, než se Lexi dostala do Woodhillu, se mi to celkem líbilo. Jenže pak to byl takový mišmaš, že jsem ztrácela zájem. Pořád mi jen vrtalo hlavou to rozluštění zatracenců a chodců. Prosím vás, logiku v tom rozhodně nehledejte. Celou dobu jsem se ptala, jak je možné, že se chodci zjevují, kdy se jim zachce, vždyť v tom případě by každý u sebe musel mít nějakou stráž, případně temnonoše IMERVERE (jenže to by jim nezbýval čas na jiné hrátky). Tohle mě asi nejvíc zklamalo. Celá kniha tak byla naprosto o ničem. Mě už opravdu nezajímá, kdo zvlhne zuřivým pohledem totálního egomaniaka a agresora. Nemyslíte, že reálný svět je plný tohoto nadřazeného chování v blízkých vztazích? Když o tom musím číst, tak žasnu, kam jsou lidé zřejmě schopní dojít. V knize byly takové ty všeobecné rady do života a já si říkala - tak sakra, čtu snad seberozvojovku?! Chjo, ty knihy poslední dobou ... Za tu celkem zábavnou cestu do Woodhillu jedna hvězdička. Asi jsem zapomněla na fůru věcí, ale hlavní je, že tam o nic nešlo, a pokud ano, tak to nedávalo vůbec smysl (viz celá ta mystická část).... celý text

Hobit (aneb Cesta tam a zase zpátky) 2013, J. R. R. Tolkien

Znovu přečteno po několika desítkách let. Nedávno jsem měla maraton zfilmovaných Tolkienovek a chtěla jsem si připomenout předlohu. Knížka je o dost (aspoň pro mne) taková pohádkovější. Všechny ty děsivé věci se v knížce dějí jen tak mimochodem. Moc se mi to líbí. Už jen si vemte, kdy byl napsán originál a z jakých důvodů. Klobouk dolů autorovi. Vrhám se na Pána prstenů v knižní podobě.... celý text

Vyvolený 2006, Marianne Curley

Po letech jsem znovu přečetla a opět perfektní, už potřetí :o)

Kill Creek 2021, Scott Thomas

A mi se to líbilo. Četlo se to svižně a bylo to napínavé a strašidelné. Sam mi teda moc sympatický nebyl. Ale jak se to točilo kolem knížek a ještě k tomu strašidelných a strašidelného domu, to je můj šálek kafe. Sice ke konci ten zvrat - to bych asi nečekala (s Danielem myslím), ale věřím, že každý z nás by mohl přijít se svou vlastní verzí, jak by to mohlo být. Jsem překvapená ze dvou věcí - z celkem nízkého hodnocení na DK a pak z toho, jaká ta kniha je bichle :o) (nekoukala jsem předem na počet stran). knihomolka27 - skvělý komentář :o)... celý text

Ztracený přístav 2013, Tana French

Tím, že je to už čtvrtá kniha série, jsem věděla, že jdu do ukrutně dlouhého příběhu (úplně vidím, jak si rvu vlasy a vytrhávám nehty - i když to v reálu nedělám :o) ). Knihám se nedá upřít čtivost a jakési zastavení v čase, přešlapování na místě, což se někdy v reálu opravdu stává, že jeden neví, jak nebo kudy dál. Ze začátku se mi líbil Kennedy jako správný mentor, který si Richieho vzal pod křídlo. Ale jak příběh postupoval, tak jsem s Dělovkou měla trochu problém, jak byl tvrdohlavý, až to nedávalo smysl. A abych se přiznala, většina postav v knize se chovala jednou tak a podruhé naprosto jinak a to mi z podstaty věci nedávalo smysl, postavy si protiřečily. Úplně jsem nemusela ten nátlak na hlavního podezřelého. Určité věci byly vysvětleny tak zvláštně a nepochopitelně. Třeba ten kutloch, psovod, to, že tam čekali ... Opravdu mi některé věci nedávaly smysl. Proč hlavní podezřelý neměl právo na právníka? A v době, kdy se ptají, jak zemřely děti, tak zkrat a najednou jsme venku z výslechovky (jako proč!). V knize byly dva takové zvraty, které mi lezly na nervy. A možná je to zvrat jeden, který s tím druhým souvisí. A tím zvratem je Dina. Totální psychopatka. A následně Richie. Pokud si dobře pamatuju na předchozí knihy, tam byl závěr alespoň dotažen opravdu do konce - čtenář znal osud všech nějakou dobu po příběhu, tady mi to dost chybělo, když jsem přetrpěla to hlemýždí tempo. Jako, autorka je opravdu šílená - 512 stran rozdělit do pouhých 19 kapitol je fakt masakr sám o sobě. A její frekventované používání ježkových vočí (v předchozí knize to neustále říkala jedna z Frankových sester), starého bracha, starého přítele, panenky skákavé ... Když čtu knihy Tany Frenchové, tak chci vědět, jak to dopadne, ale zároveň to ve mně vyvolává depresi jak z příběhu samotného, tak z postav jako takových a obecně z tak pomalého tempa, že po další knize sahám až následující rok. Bavily mne ty časové návraty do minulosti, to se mi hodně líbilo. A to zvíře mě celkem i děsilo. Ale vraha jsem si tipla hned na začátku a vyšlo to.... celý text

Půlnoční koruna 2016, Sarah J. Maas

Už vím, ach to prokletí druhých dílů. Myslím, že se to dostalo zhruba někde tam, kde Dvůr mlhy a hněvu (dle mého názoru). Také si představuju největšího zabijáka o dost jinak. Nelogická rozhodnutí, zatajované věci, autorka neříká vše narovinu, aby pak mohla jakože čtenáře překvapit, ale se to holt ztratí v přehršle informací. Strašná tragédie pro Caleanu - čím se jako měl Chaol provinit? Vladařské čachry machry nedávaly smysl. Věc s Archerem a Nehemií byla divná. To samé čarodějnice-magie-král, zjevení Eleny - kdy a kde? Proč zas Hrob? Klíče Sudby - to bude novodobý kotlík (alias vana) z Dvorů? Bohové! Zachraňte mě. Caleana nikomu nic neřekne, tohle mě strašně vytáčelo. Hlavní hrdinové byli (mírně řečeno) krapet schizofrenní. A ten král, který je teda tím nejhorším, co kdy spatřilo světlo světa, je tak nějak upozaděn a jako malý klouček je překvapen - co já, já nic. Je tam spousta nelogičnosti v příběhu a jeho překombinovanosti, i v chování a činnostech všech zúčastněných. Věci jsou tak nějak naznačeny, ale vlastně nic není jednoznačné a nahrává to autorce vymýšlet si další a další žblebty do dalších a dalších knih. Kdyby byla Caleana tak nadaná, tak by situaci vyřešila velmi rychle (král-nekrál, kdo by ji soudil, že, kdyby tu nebyl tenhle tyran?). Ale chápu, že knih by ubylo. Mám v plánu si dát pauzu, ale trochu se bojím, že tahle série dopadne jako ACOTAR (po druhé knize nedočteno a neplánuju dočítat). A co bylo fakt vrcholem debility - vyrušení Chaola z porady, aby si mohli v kumbálu na košťata zašpásovat. Ne, další podobné směřování fakt ne!... celý text

Šeptající mrtví 2024, Darcy Coates

Po přečtení série Černá zima jsem příjemně překvapená. Byla to lehká duchařinka, která se dobře četla. Zápletka nijak složitá. Užívala jsem si tu atmosféru a přečetla na dva zátahy.... celý text

Zářivá noc hvězd a ledu 2023, Rebecca Connolly

Tato knížka mě celkem zaujala obálkou a v době, kdy jsem si ji pořizovala měla jen pár hodnocení a kolem 90 % zde na DK. No, čekala jsem úplně něco jiného. Po přečtení pár kapitol mi došlo, že to bude film Titanik jak z rychlíku, bez Rose a Jacka. (Namotivovalo mne to se na film znovu kouknout.) Bylo to takové klouzání po ledě. Asi se mi víc líbily kapitoly z pohledu kapitána Rostrona, ale bylo poznat, že jeho postavu píše žena (až moc myšlenek, až moc obhajování). Kate a ostatní Kate a Katie a Mary jsem si neoblíbila. Chápu, že je to historicky opředené jméno, ale ve skoro každé knize, co čtu ... připomíná mi to další knihu Příliš mnoho Kateřin - všude samá Katka, jako by jiná jména nebyla dost zajímavá. A tady ještě zmatení ohledně jmenovkyň. Je až s podivem, že mám větší frustraci z toho, kdo se jak jmenuje, než z daného příběhu. To je asi něco špatně, že? Jakmile se autorka dostala k doslovu, to byla ta chvíle, kdy mne kniha zaujala, kdy jsem se dozvídala další osudy lidí z Carpathie, přeživších z Titaniku i osud přímo lodi Carpathie. To byla příjemná třešinka na ne moc dobrém dortíku. Jo a co se mi nelíbilo bylo to, jak si ocenění přehazovali jak horký brambor, místo toho, aby to prostě přijali, to, že se stali hrdiny.... celý text

Ticho ve tmě 2023, Darcy Coates

S touto sérií mám opravdu problém. Nemám ráda hloupé hrdinky a nelogická rozhodnutí (ať je příběh jakkoli šílený). Příběh byl v pohodě, když se Clare a Dorran setkávali s dalšími lidmi (teda kromě Beth v předchozím díle), to mělo spád, tihle dva byli tak trochu upozaděni a děj pokročil. Ale jakmile se ti dva dostali do středobodu, příběh hodil zpátečku a přibylo kurzívy coby myšlenkových pochodů Clare (asi bych byla raději, kdyby moc nepřemýšlela). Jasně, je to o zombících, ale asi jsem tak nějak od Darcy očekávala, že se bude držet duchařin. Proto mě i celkem první kniha v závěru zklamala. Na začátku knihy jsem si říkala, jestli je možné, aby byli tak blbí, že vjedou do pevnosti úplně cizích lidí. A jo... Pět kapitol po skoro-vyhubení vyzáblích se buduje nový svět. Jako zajímavý pohled, ale já jsem asi ten typ čtenáře, co od těchto post-apo příběhů očekává, jak hlavní hrdinové vylezou z úkrytu, řeknou, že je po všem a finito. Konec knihy. Za mne asi ze série je nejpovedenější hned ta první kniha. U těch ostatních jsem se při čtení vztekala :o)... celý text

Čtenářský klub osamělých srdcí 2024, Lucy Gilmore

Tohle byla letos má 85. přečtená knížka a já si myslím, že snad nejlepší za tento rok. Ale sama se divím, protože na rozjezdu jsem si říkala - ty jo, to asi nepřečtu, ten Arthur je fakt magor. Ale jakmile jsme v první kapitole opustili Sloane, tak u Maisey jsem se tak nasmála, až mě břicho bolelo. A pokračovalo to ve stejném duchu. Někde u Grega a Arthura jsem se smála tak, že mě bolely i svaly obličeje a začalo škrábat v krku a o slzách smíchu ani nemluvě. Jako ano, v některých ohledech to byl až moc zvrat o 180 stupňů, ale to je někdy ta lidská povaha. Musím ale říct, že vlastně některé postavy se nedaly moc dobře "přečíst". Třeba takový Mateo na mne působil jako knihovník dost prašivě, ale pak překvapil. Co mě překvapilo ale nemile, byla Sloane - ta postava a její povaha mi nesedly. Bella byla osina a Maisey byla top. Co mě trochu mrzelo je, že tam nebyl více rozebrán vztah Arthura s jeho dcerou. To bylo dost neucelené. Ale jinak výborná knížka a doporučuju.... celý text

Skleněný trůn 2015, Sarah J. Maas

No, tak musím říct, že ty roky odříkání přinesly ovoce. I když některé věci s přimhouřením oka, ale bylo to dost čtivé, mělo to spád, akci, romantika velmi mírná s pěkným napětím. Jelikož jsem skončila sérii Dvorů po druhém díle totálně v naštvanosti, tak doufám, že tahle série bude víc fantasy než porno.... celý text

Temnota 2007, Marianne Curley

Bylo to akční, napínavé a ... pohádkové :o) Pamatuju si, že před cca 12 lety, kdy jsem to četla poprvé, jsem tenhle díl dala za jedno odpoledne. Tentokrát mi to trvalo déle. Příběh jsem si už moc nepamatovala. V hlavě mám ze všech dílů jen takové střípky a záblesky. Těším se, až se zase začtu do poslední knihy. Já tuto sérii řadím k těm vydařeným.... celý text

Sbohem, Země 2020, Adéla Věchetová Kalousková

Konec představení 2020, Tereza Rakoušová

Kdo čeká na obzoru 2020, Patricie Horová

Nádherné!

Do stínu vesmíru 2020, Tereza Hřídelová

Nevím, jak to hodnotit hvězdičkami. Postava rádoby cestovatele je strašný manipulativní hnus. A celý příběh je takový - stalo se vám někdy, že se v konverzaci s druhým stále zadrháváte a točíte v kruhu, i když si myslíte, že jste probrali hromadu věcí, řekli spoustu slov, zjistíte, že nakonec vůbec? Že přešlapujete na místě?... celý text

Frňákovník 2020, Jakub Erben

Mně se líbilo, jak lehce a vtipně to bylo napsané.