Niu přečtené 791

Gemina 2017, Amie Kaufman

Další celkem dobrá část, která v závěru navazuje a prolíná se s postavami v Illuminae. Trošku mi na začátku trvalo, než jsem se dostala do obrazu, ale pak se to četlo samo. V závěru se mi to zdálo trošku odbyté - chyběly stránky s těmi mrtvými auditory, trošku více chybek v označení postav v chatech, takové nijaké vypořádání se s laminy. Teorie multiverza se mi líbila, ale ... jak se tam tak moc rychle spěchalo, tak byl dost zmatek v tom, kdo co dělá a kde se co odehrává (že by bylo tak rychlé jen tak spustit nějakou loď a poslat ji někam a předtím někam jít s mrtvolou a ještě si muset prostřílet cestu? ...). Abych se přiznala, tak mě strašně nebavila ta duální komunikace Hanna-SPIRO a Nik-SPIRO, strašně se to vleklo. A taky bych čekala, že Kerberos to nějak řádně odskáče. Ten dvojitý nebo trojitý zvrat na úplném konci - no, chm. Bylo by fajn, kdyby kniha končila hlášením Rapíra (a překvapit čtenáře v Obsidiu), protože tohle mě fakt dostalo, ale říkala jsem si, že je to nějak až moc stránek do konce a určitě to tak neskončí. Zatím dávám 4*, protože mě ten konec spíš unudil. Ale jinak jsem fakt zvědavá, jak to celé do sebe zapadne v Obsidiu.... celý text

Žabka radí: Jak o sebe pečovat 2024, Maybell Eequay

Moc pěkná a veselá, milá knížečka. Dostala jsem od kamarádky jako překvapení a udělala mi velkou radost. Ta Žabka je roztomilá a ty boty... :o) :o) :o)

Noci běsů 2020, Kateřina Šardická

Knížka se mi nečetla tak úplně lehce jako Zmizení Sáry Lindertové. Bylo to tím tématem divného sektářského chování vesničanů z horní dolní. Kde že se to vlastně odehrávalo? A kdy? Trošku mi to připomnělo knihu od Kateřiny Surmanové Šepot z lesa. Bylo mi líto hlavních postav a toho chování obyvatel vesnice, ta krutost ... Ale, když jsem to vzala, že to tak prostě je, tak se to četlo dobře. Určitě to ve mně něco zanechalo. Možná právě tou krutostí. No, rozhodně jsem četla ve dne, i tak jsem večer/ v noci měla trochu divný pocit - protáhlé stíny a tak. Nejdřív jsem si myslela, že to bude zklamání, ale ne zase tolik. Mi se i ten závěr celkem líbil.... celý text

Nespoutaná Aljaška 2023, Kathleen A. Tucker

Budu fakt zlá. Zbývá mi pět kapitol a já dělám všechno pro to, abych se ke knize nemusela vracet. Čekala jsem úplně něco jiného. Rozhodně víc přírody, víc poznávání. Místo toho jen příšerné vztahy ještě příšernějších lidí. Od knihy, co má 90 %, čekám něco jiného než macha a umělohmotnou bárbínu. Co si to rozdali, chtělo se mi blít.... celý text

Místo pro tajnosti 2015, Tana French

Ihned po dočtení téhle knihy musím upustit páru. Pane Bože, to tak bolí!!!! Tohle mě rozervalo na kusy. Nevím, jestli se mi přesně podaří tady rozkrýt všechny pocity. V sérii jedu popořadě a u většiny knih mě baví začátek, ale pak bývám z těch knih unavená ve stylu - no tak sakra už konec, ne! Ale tady jsem vyždímaná a ??? (co bylo dál?). Předchozí knihy se tak nějak zvláštně stočily někam jinam a můžu říct, že ta satisfakce byla vždy taková hm. Tady satisfakce přišla, ale zůstalo hodně nevyřčeného. Jsem ráda, že Moran s Conwayovou neskončili jako většina detektivních párů v předchozích knihách. Během četby jsem zakoušela různé pocity - vztek, nevěřícnost, velký smutek nad ztrátou - víte, že přijde, že se přikrade jak jaguár a nepustí, srdce mi krvácelo. Prostředí, charaktery postav, tak různorodé. Úplně jako bych tam byla, dýchala vzduch, procházela se po chodbách. Nenáviděla jsem Holly, aby se to ke konci obrátilo v naprosté pochopení. Nenáviděla jsem Francise, jak se snažil rozervat to křehké přátelství mezi Moranem a Conwayovou. Nenáviděla jsem Conwayovou, jak vyje-ala s Moranem. A to vše, abych pak zůstala u čtení s pusou dokořán. Ano, táhne se to (stejně jako můj komentář) a určitě chápu čtenáře, které tohle odrazuje. Vždyť tady se odehrává jeden jediný den. Potom návrat do minulosti a v závěru do pozdější minulosti (jestli to tak můžu nazvat). Bylo to dobře promyšlené. A ta mystická část vlastně pak ve výsledku smysl dává (v knihách mi to nevadí a jsem za to ráda). Holky dokážou být kruté. Kluci dokážou to samé. Přeji si věřit, že je to fáze, ze které se člověk usebere. Prosím. Mám tam pár nesrovnalostí, pokud bude někdo vědět, budu jen ráda. V přechozím díle o Kennedym ho podrazí jeho parťák Richie, ale tady v knize to bylo podáno tak, jako by ten, kdo Kulovku Kennedyho podrazil, byl právě Moran (?). Bohužel jsem si už nepamatovala Moranovo zapojení do případu s Franckem. Bylo to svým způsobem kouzelné. Asi z těch knih, co jsem četla od autorky, je tato hodně vysoko. Jo a ještě jsem si vzpomněla - autorčiny oblíbené Ježkovy voči! nahradilo Ježíši! :o):o):o)... celý text

Illuminae 2016, Amie Kaufman

No ty brďo!!! Tohle byl mazec! Vůbec nic jsem nečekala a ani nevěděla, o co půjde a ty kráso! Tohle je tak specifická kniha a v hodnocení se jistě odrazí i to, jakou formou je psaná, protože tohle jsem ještě v rukách neměla. Chvilku jsem měla dojem, že snad hraju nějakou počítačovou hru (jakože ty vůbec nehraju) a ne, počkat, to jen jsem si musela knihu natáčet o 360°, abych mohla pokračovat ve čtení. Někde jsem se nechytala, to přiznávám (konverzace). Ty zombíky jsem nečekala. A ta dvě překvápka - bylo jich tam víc, ale ty hlavní dva zvraty o E. - respektive ten první ne, ten druhý jsem tušila). Ty obrázky, to bylo boží!!!! Pravda je, že závěr byl spíš happyend. Čekala jsem, že se to utne jednou provždy černou stránkou, což bych u tak masakr příběhu očekávala spíše. Sarkasmus AI skvělý, ale AI mě vcelku dost děsí. Stránky jsem neotáčela nějak dopředu, ale těsně před dočtením předchozí - strašně se mi líbilo čekat na překvapení, jak bude vypadat další stránka :o)... celý text

Zlodějský tanec 2019, Mary E. Pearson

To bylo tak ... dlouhé a rozvláčné. Mělo to ten nádech původní trilogie, kterou mám moc ráda, jenže tady bylo moc nesrovnalostí a pletich, nelogických věcí. Knihu bych přejmenovala na Tanec lhářů, to by sedlo více. Na začátku jsem se do toho ponořila celkem rychle, ale druhá půlka, ač asi akčnější, tak mě ubíjela žvaněním.... celý text

Slavík a růže 1919, Oscar Wilde

Metráček 1990, Stanislav Rudolf

Čtenářský diář 2022: Oficiální diář Databáze knih a Čtenářské výzvy 2022 2021, kolektiv autorů

Pod kupolí 2010, Stephen King

Kingovy knihy a příběhy mám ráda už od dětství. Ale dneska po přečtení Pod kupolí jsem se trochu zamyslela. Tahle spadá do těch starých dobrých Kingovek, na které jsme asi zvyklí, oproti těm posledním, kde se trochu mění žánr. Komentáře ke knihám píšu vlastně hned, jak je dočtu. Možná až moc toho entuziazmu na začátku, proto vždy hodně *. A když se pak vrátím sem ke komentářům, tak přece jen vždycky najdu nějaké to ale a mé hodnocení bych měnila-snížila. To ale moc nedělám - leda, pokud si knihu znovu přečtu. Knihu jsem začala číst v tom období vakua mezi vánočními svátky a Silvestrem a strašně mě to vtáhlo. Strašně rychle jsem přečetla snad třetinu knihy. Jenže pak nastal obrat. Na mnoho lidí v příbězích jsem si u Kinga už zvykla, proto mě překvapilo, že to byla snad první kniha, kde byly napsány na začátku v seznamu postavy. Mi to osobně nic moc nedá, čtu ve čtečce a tam se dost blbě přeskakuje. Bylo tam na mne až moc všeho (nejen lidí). To násilí tam - myslím, že i mistr Carter by se možná mohl ledasčemu přiučit. A jo, zajímalo mne, jak to skončí, ale poslední cca dvě (možná tři) velmi dlouhé kapitoly se to táhlo jak sopel. Bylo to strašně ubíjející a ten konec s tím výbuchem a vším ... možná by se mi líbila trochu jiná linka, která by se primárně zaměřila na věc kupole (děti-hry), než na jak to teď rychle vyřešit bez kyslíku, protože výbuch, oheň - ten závěr byl dost divný a nelogický. V místech, kde bych měla v závěru ronit slzu nad smrtí některých obyvatel jsem dychtila po dočtení poslední stránky. Kdyby to bylo kratší asi o nějakých tři sta stran, mělo by to drive. Takhle to bylo tů mač. U některých komentařů Kingových knih jsem si všimla názorů, že je autor zaplacen za počet slov. Dříve jsem to nechápala, ale něco na tom bude (možná obecně na tvorbě knih, co jsou "žhavé" - viz Galbreith, Maasová atd. - většinou se to týká nekonečných sérií, kdy s každým dílem roste počet stran). Mám radost z toho, že to zdravé jádro se z toho dostalo, nějaké to poučení jsem si taky odnesla (já nevím, ale mouchám jsem nohy a křídla netrhala a mravence jsem nepálila - v Americe mají asi tuhle týrací zábavu na běžné bázi nebo co) a že jsem přečetla další skoro tisícistránkovou knihu ze seznamu. Jdu na komentáře a jsem zvědavá, jaký má kdo názor.... celý text

Zmizení Sáry Lindertové 2019, Kateřina Šardická

Ze začátku mě ten příběh neupoutal tak, jak jsem si myslela. Klaudie mi byla příšerně protivná. Ale jak jsem četla dál a dál, bylo to fakt super. Měla jsem trochu guláš v časových posloupnostech. Zajímalo by mne, jaký by z toho byl super temný film, hlavně to podzemí. Líbila by se mi na předsádkách nějaká mapa toho podzemí, ale to je jen taková třešinka na dortu. Jsem ráda, že jsem knihu sehnala. Už dlouho byla na wish listu.... celý text

Kaligrafie zlomu 2022, Emily Itami

Na začátku mi pár kapitol trvalo, než jsem se naladila na vlnu vyprávění a asi i mentality, ale jak příběh ubíhal, tak to šlo ráz naráz. Úplně nejsem fanoušek nevěr, takže pominu celý ten koncept, ovšem vím, že jsem natolik realistická, že se to děje stále (což mě asi nejvíc štve). Moje první úvahy byly: no do h...., ten Tacu je dobrý magor (asi by mě zajímal jeho příběh a jestli ono jsem dlouho v práci nesvědčilo spíš o milence a jeho druhém životě, jak už jsem měla možnost vyzkoušet i v reálu). Pak jsem četla dál. A na mysl mi vytanulo - ty jo, ale já čtu často (na mne často :o)) Murakamiho a tam si zase vždycky říkám, že ty ženské jsou šílené :o) Inu, jiná mentalita, jiný úhel pohledu. Takže jsem to začala brát - chm, tak budu číst a nechám se překvapit, jak to skončí. Asi tak, jak se nabízelo. Během čtení mi tam trochu neseděly určité události v čase. Docela dost se mi líbilo, jak tam byly použity japonské tradiční svátky, místa, jídla apod. O to víc jsem si v závěru knihy užila ten přehled japonských pojmů. Něco už jsem věděla, ale pro mne je to natolik zajímavé, že bych jen o tom mohla číst celou knihu :o) Kniha má nádhernou obálku a ještě krásnější přebal. Ale musím se přiznat, že jsem očekávala asi něco o kaligrafickém písmu nebo tak. Za přečtení to určitě stojí. Bylo to vtipné natolik, aby mne to rozesmálo a je tam spousta popkulturních narážek.... celý text

Svoboda - odvaha být sám sebou 2006, Osho

Moje první kniha od Osha. V závěru mě docela překvapilo, že žádnou knihu nenapsal, ale všechny byly napsány z jeho nahrávek, přednášek apod. To asi ledacos vysvětluje. Bude to zvláštní, ale mně se to líbilo i nelíbilo zároveň.... celý text

Bez srdce 2017, Marissa Meyer

Než jsem začala číst, říkala jsem si - chm, to bude reteling na Sněhurku. No, ne :o) Tak jo, Alenka v Říši divů a Za zrcadlem - ty nepatří k mým oblíbeným. Ale hned mě to vtáhlo do děje a musím říct, že to byly úplné cukrářské orgie :o) :o) :o) To bylo týrání čtenářů :o) Ovšem, tak nějak se tam propletlo vícero pohádek - retelingů na pohádek, které byly v poslední cca dekádě zfilmovány. Nejprve jsem si říkala, že to bude časově spadat po Alence a ... zase ne. Dobrá, zorientovala jsem se až na konci :o) Jak jsem tak četla, hlavně první půlku až dvě třetiny, tak jsem si říkala - sakra, tam se ale vůbec, VŮBEC NIC neděje !!! Dočetla jsem ze setrvačnosti a taky jsem chtěla vědět, kdy to bude jakože bez toho srdce. No, dočkala jsem se. Pěkně jsem se zamyslela v celém tom kontextu příběhu o Alence. Jak vám jednou někdo vyrve srdce, nejde vrátit. Nebo jo? ...... celý text

Za zavřenými dveřmi 2017, B. A. Paris (p)

No ty vogo! Dlouho odkládaná kniha. Stačilo se podívat na štítky ke knize tady na Databázi a uf, nevěděla jsem, jestli to zvládnu. Ale - už jsem četla od autorky dvě knihy (Přiveď mě zpátky a V pasti lží), tak jsem si říkala, že do toho půjdu. Ač to téma je úplně šílené, tak dávám 5*. Docela mě to nutí zamyslet se nad vztahy. Trošku rozpačitá jsem z toho konce. Fakt jsem si myslela, že to nějak líp zaonačí, ale ve výsledku se asi nic jiného dělat nedalo. Ještě, že tam byla Ester. Musím se přiznat, že při čtení knihy ze začátku jsem se musela podívat na závěr, což dělávám právě u knížek, kde psychické týrání nevydržím ani číst. Jdu si pročíst komentáře.... celý text

Někdo cizí v domě 2018, Shari Lapena

Takové thrillerové miminko. Jsem zvyklá na trochu těžší kalibr. Jako oddechovka na dva zátahy se dá.

Město z kostí 2013, Cassandra Clare (p)

Když přihlédnu, že je to kniha pro děti a mládež, tak se mi to líbilo. Nemám skoro nic, co by mi tam vadilo. Možná až na drobné nejasnosti v akci, něco nedotaženého. Ale jinak se to dobře četlo a místy to bylo celkem vtipné. Jo a ještě jen zmíním, že ke čtení knihy mne navnadila slečna v trolejbuse, která držela jeden z těchto dílů a mne strašně zaujala obálka :o)... celý text

Woodhill 2024, Eleanor Corvin (p)

To, co se jevilo na začátku knihy velmi zajímavé, tajuplné i vtipné, se přetavilo do dalších Padesát odstínů všeho možného. Do doby, než se Lexi dostala do Woodhillu, se mi to celkem líbilo. Jenže pak to byl takový mišmaš, že jsem ztrácela zájem. Pořád mi jen vrtalo hlavou to rozluštění zatracenců a chodců. Prosím vás, logiku v tom rozhodně nehledejte. Celou dobu jsem se ptala, jak je možné, že se chodci zjevují, kdy se jim zachce, vždyť v tom případě by každý u sebe musel mít nějakou stráž, případně temnonoše IMERVERE (jenže to by jim nezbýval čas na jiné hrátky). Tohle mě asi nejvíc zklamalo. Celá kniha tak byla naprosto o ničem. Mě už opravdu nezajímá, kdo zvlhne zuřivým pohledem totálního egomaniaka a agresora. Nemyslíte, že reálný svět je plný tohoto nadřazeného chování v blízkých vztazích? Když o tom musím číst, tak žasnu, kam jsou lidé zřejmě schopní dojít. V knize byly takové ty všeobecné rady do života a já si říkala - tak sakra, čtu snad seberozvojovku?! Chjo, ty knihy poslední dobou ... Za tu celkem zábavnou cestu do Woodhillu jedna hvězdička. Asi jsem zapomněla na fůru věcí, ale hlavní je, že tam o nic nešlo, a pokud ano, tak to nedávalo vůbec smysl (viz celá ta mystická část).... celý text

Hobit (aneb Cesta tam a zase zpátky) 2013, J. R. R. Tolkien

Znovu přečteno po několika desítkách let. Nedávno jsem měla maraton zfilmovaných Tolkienovek a chtěla jsem si připomenout předlohu. Knížka je o dost (aspoň pro mne) taková pohádkovější. Všechny ty děsivé věci se v knížce dějí jen tak mimochodem. Moc se mi to líbí. Už jen si vemte, kdy byl napsán originál a z jakých důvodů. Klobouk dolů autorovi. Vrhám se na Pána prstenů v knižní podobě.... celý text