Niu
komentáře u knih
Skleněný trůn
Sarah J. Maas
No, tak musím říct, že ty roky odříkání přinesly ovoce. I když některé věci s přimhouřením oka, ale bylo to dost čtivé, mělo to spád, akci, romantika velmi mírná s pěkným napětím. Jelikož jsem skončila sérii Dvorů po druhém díle totálně v naštvanosti, tak doufám, že tahle série bude víc fantasy než porno.
Temnota
Marianne Curley
Bylo to akční, napínavé a ... pohádkové :o) Pamatuju si, že před cca 12 lety, kdy jsem to četla poprvé, jsem tenhle díl dala za jedno odpoledne. Tentokrát mi to trvalo déle. Příběh jsem si už moc nepamatovala. V hlavě mám ze všech dílů jen takové střípky a záblesky. Těším se, až se zase začtu do poslední knihy. Já tuto sérii řadím k těm vydařeným.
Ptačí hotel
Joyce Maynard
(SPOILER) Tohle čtení hodně bolelo, hlavně ke konci. Spisovatelka umí vylíčit ty nejbolestnější okamžiky a pak ... prostě jedeme dál. Bylo to krásné. Ten konec mě rozsekal. Přesto bych měla pár výtek - týkají se prostředí, které jsem si vůbec neuměla představit, chyběl mi tam víc popis. To samé u hotelu - jen stěží bych tam hledala výběr toho nej ptactva, to samé u květin (jen neurčité popisy beze jména). Knize by seděl více název např. Hotel ve stínu sopky nebo Hotel na břehu jezera, prostě něco na ten způsob (můj osobní názor). Gus a Dora mi nesedli. A ejhle, byla to pravda. Irene byla k Tomovi dost krutá a i když byla hodná, tak se v některých situacích chovala dost divně.
Do stínu vesmíru
Tereza Hřídelová
Nevím, jak to hodnotit hvězdičkami. Postava rádoby cestovatele je strašný manipulativní hnus. A celý příběh je takový - stalo se vám někdy, že se v konverzaci s druhým stále zadrháváte a točíte v kruhu, i když si myslíte, že jste probrali hromadu věcí, řekli spoustu slov, zjistíte, že nakonec vůbec? Že přešlapujete na místě?
Vyvolený
Marianne Curley
Po letech jsem znovu přečetla a opět perfektní, už potřetí :o)
Doktor Láska
Leisa Rayven
Zdá se, že teď čtu jednu horší knížku za druhou!
Jak se tak pročítám touhle slátaninou, tak ta autorka je snad nenormální, jaké hlouposti tam píše. Jak tohle mohlo projít?
Šepot v mlze
Darcy Coates
(SPOILER) Jsem v šesté kapitole a nevím, jak dočtu ten zbytek. Co ale vím, je to, že nesnáším Beth. Je to ještě větší kravka (to je ještě dost slabé slovo) než Clare. Proto se Clare tak chová, když ji Beth vychovala. Pane Bože, co to provádíš s Darcy Coates???!!!!!
Aktualizace: Tak jo. Kousla jsem se (asi jako Vyzáblý) a dočetla až do konce. Chtělo to dost sebezapření, ale po části, kdy Clare s Dorranem opět osaměli, se to už četlo líp, svižněji a taky tam bylo méně de*ilních excesů. Navíc ta nová parta se mi líbila. Nakonec měním své hodnocení z Odpadu! na vyšší, asi jedna a půl, což po zaokrouhlení je 2*.
Ještě jedno takové zamyšlení. Na obálkách by oproti panenkám (pořád v tom nevidím souvislost) mnohem lépe vypadala ta sídla, která se tady zmínila (Winterbourne, Hellex Tower, Evandale ...) - prostě mi to asi přijde logičtější.
Komturova smrt
Haruki Murakami
No ty kráso! Já to přečetla, juchú! Nekonečných 752 stran ... Takhle. Murakamiho tvorba se mi celkem zamlouvá tou neobvyklostí vším, čím disponuje, ať je to příběh, postavy s jejich povahami či neobvyklý závěr příběhu. Myslela jsem, že knížku jsem četla od ledna 2024, ale ne, byl to květen tohoto roku. Za kapitolou 42 jsem se sekla a nešlo to dál několik měsíců. Využívaje prodlouženého víkednu jsem to dočetla prakticky na jeden zátah. Proč? To bylo tak poutavé-chytlavé-nechtělo mě to pustit! Určitě mám k tomu toho tolik, ale teď se mi v hlavě všechno víří dokola a nechce si to sednout. Bylo to opravdu zajímavé. Ta rodící se přátelství mezi všemi postavami (i těmi ideemi a metaforami). Nemůžu se ubránit tak trochu pocitu, že ty japonské ženy jsou opravdu jiné nátury a Murakami je vždy vykreslí tak, že bych řekla, že nejsou normální. Pak tam máme taky ty neustálé sexuální narážky a narážky na prsa. No, bez toho bych se obešla. Ale zas v příští knize to bude celé o penisech a koulích, protože tady toho bylo málo :o), takže si moc nevyberu. Ráda bych se prokousávala Murakamiho tvorbou, ale nejsem schopná jeho romány číst více než jeden kus za rok. Je to celkem síla. Ta rozvláčnost stojí jednu hvězdičku, ale jinak dobrý (a jsem na sebe hrdá :o) ). Líbí se mi překlad Tomáše Jurkoviče a jeho doslov, který napomůže i pochopení autorova díla.
Konec hlídky
Stephen King
(SPOILER) Jeden z mých velkých restů je dočten. Po možná měsíci a něco pauzy jsem dočetla zbylou polovinu knihy na jeden zátah. A ve výsledku to byla jízda. Důvodem neschopnosti pokračovat ve čtení bylo tak zvrácené chování hlavního záporáka a jeho psychický teror, plus zjevné finále Hodgese, které nejde zvrátit. Tohle mi rvalo srdce podobně jako Holly a Jeromovi. Zjevně Kingova "oblíbená" nemoc, jímž plní většinu knih (alespoň ty přečtené letos jí zahlcují). Trochu se ptám, zda-li je to cesta, jak se King s podobnou situací vyrovnává i v osobním životě. Příběh byl opravdu hodně těžký. Není to úplně typický King, ale líbí se mi i ty jeho další polohy. Navíc je to v rámci trilogie celkem dost promakané. Musím se přiznat, že asi první díl byl za mne nejvíc, dvojka byla hodně rozvláčná a úplně nedala prostor Hodgesovi a jeho partě, trojka byla povedená, ale jak už tady (komentáře v této sérii) zaznělo, King vyspoileruje sám sebe, což trochu ubírá na překvapení (nebo v mém případě odrazuje o pokračování ve čtení - kdo chce, aby jeho oblíbený hrdina umřel, že). Nicméně, jako první jsem četla Outsidera, který mi tak trochu vyspoileroval sérii Billyho Hodgese. Je to zvláštní pocit - teď je mi až smutno, že jsem dočetla a postavy mne opustily...Název je skvělý.
Mlha
Stephen King
Myslím, že asi tak 10 let trvalo, než jsem si knihu povídek přečetla. Nikdy jsem nebyla povídkový typ, i když jsem jich od Kinga už pár četla, ale poslední dobou se mi pod ruky dostaly krátké povídky točící se kolem nějakého tématu. Tak jsem si řekla, že zkusím další Kingovku. On vlastně tenhle rok se tak nějak točím kolem Kinga. Mlha, pojmenovaná po první povídce, která byla i zfilmována, je souborem dosti zajímavých a zneklidňujících povídek. Pár povídek jsem už četla v rámci jiných antologií, například takový Prám. Zažívala jsem pocity dejavu a pořád jsem se ptala, jestli to bylo zfilmováno, tak živě se mi to vybavovalo z paměti. Kdybych měla asi vypíchnout nějakou nej, tak by to byla Opice, Zkratka paní Toddové, Prám, Textový procesor, Nona, Babička. Některé byly takové chm-číst se to dalo, ale ... a pak jiné, které mi moc toho nedaly (Jaunt, Paranoia, Pro Owena ...). Ona i ta Mlha byla dost jiná než filmové zpracování, kterému dávám v tomto případě větší hodnocení (ta sexuální zápletka tam opravdu být nemusela a závěr si pamatuju úplně jináč). Pak by se tam našlo opravdu pár nechutných - wtf Nezmar (i ten Prám). Jsem ráda, že některé jsem nečetla večer (Babička). I když ty povídky jsou zdařilé, tak mistr King má takový nešvar (nebo nevím, jak to nazvat) - on vás prostě udolá těmi slovy a plynutím příběhu. Už vím, proč jeho povídky nerada čtu - je to souvislý nekonečný text, kdy si prostě kvůli napětí nemůžete udělat tu pauzu, protože máte pocit, že by vám něco uteklo, tak musíte číst a číst a proklínáte ho za to, proč text neprokládá nějakými dělítkami v průběhu (rozumějte, jako místo kapitol), a po dočtení jste celý uondaní, zalití potem a bolaví ze zatínaní všech svalů v těle. Tak se cítím po dočtení - totálně vyždímaná jak hadr. V Noně se mi líbil odkaz na Eso Merilla a další povídku Tělo (taktéž zfilmovanou). Čeho jsem si tehnle rok při čtení Kingovek všimla a co mi moc nesedí je, jak jsou všichni prošpikovaní rakovinou, jako by neexistovala jiná nemoc (teda kromě peritonitidy, což tady zaznělo taky několikrát). Suma sumárum - jo, sem tam povídky jsou fajn, ale kopu za romány.
Neobyčajné príhody jednej obyčajnej 4.A
Katarína Dančejová
Tohle zaslouží metál! :o) Říkala jsem si - co to je, vždyť to nedává smysl? A pak jsem se řezala smíchy zbytek povídky. Ta slovenština je taková rázná a příběh zhurta povyprávěn. Super.
Opravdový zbabělec
Jiří Maršálek
Líbil se mi jazyk, jakým byla povídka napsaná. Jako ze starých dob.
Co hledáš, najdeš v knihovně
Mičiko Aojama
Naprosto mě uchvátila upoutávka na knihu a obálka. Ta je tak nádherná (škoda jen, že pod přebalem už není tak barevná). Japonská literatura je jiná, oproti té evropské, ale jak si zvyknete i na povahu a chování lidí, převládá srdečnost, laskavost a přátelskost; dokonce i ta citovost tam je. Kniha se skládá z pěti příběhů, které se navzájem tak krásně proplétají. I když každá osoba zažívá jiné strasti života, tak jsem se našla ve všech. Mít takovou knihovnici. Panečku. Až je mi líto, že tady není žádné komunitní centrum (nebo třeba jen o něm nevím). Bylo to opravdu krásné a milé čtení, co rychle uteče. Líbily se mi všechny příběhy, ale Hiroja se mě dotkl nejvíce. A pak samozřejmě záhadná paní Komači.
Dortík
Josef König
To bylo celkem kruté. Ta pohoda na začátku se mi rozlila do žil, ale pak ... ???
