Niu
komentáře u knih
Prach
Hugh Howey
Po těch dvou dílech jsem spíše zklamaná. Mohlo to být fajn, kdyby tam nebyl takový zmatek v tom, kde se děj zrovna odehrává - naprosto nulové popisy prostředí.
Dokonalá tma
Helen Fields
(SPOILER) Co to sakra bylo?!
Můj problém je, že nemám úplně v oblibě krimi s tématy drogy, gangy, obchodování s bílým masem, migrační problematiku. Ze začátku mi dělalo dost problém pokračovat ve čtení - asi se mi těžko čte, jak se chlapi chovají k ženám. No, co budu povídat, rozdíl v předchozích dvou dílech, od kterých jsem se skoro nemohla odtrhnout; tady jsem byla ráda za týden bez čtiva. Zas se tam řešily dva případy, ale jejich provázanost značně pokulhává, což mi došlo až na konci, kdo za tím stál. Vlastně ta linka se ženami ani nebyla překvapením, no a ta druhá, hm - asi stěží. Co sráží značný počet hvězdiček, je ten patos Ava-Luc-Natasha. Aviny kaskadérské kousky v závěru knihy? Zvládne všechno. A dokonce být rychleji na místě činu než všichni Francouzi. Tohle jsem fakt nedávala. Na závěr čekejte happy end všeho (samozřejmě kromě bad guys) a z Azzata se stal hrdina. A aby to bylo dostatečně srdceryvné a nervydrásající - Natasha + ten pubertální závěr. A ta jejich práce asi dobře vynáší - když Ava cáluje ze svého výživu svědků-obětí a Luc na své náklady vše ohledně Huznii a Azzata. A nevím, kam se poděla ta dokonalá tma. A co ten kanibalismus? Co důvody, které je k tomu vedly? Co provázanost? Za mne teda spíš nic než moc. Totální krávovina. Myslela jsem, že procházka před napsaním komentáře mi uklidní myšlenky, ale při psaní jsem se spíš naštvala :o) Hvězdička bude asi za Livelyho. Jo a kam se poděla Overbacková? Autorka na ni nějak zapomněla.
Turnus
Hugh Howey
(SPOILER) Tak jsem dočetla Turnus. Mám z toho přesné pocity, jaké jsem měla ze Sila - neskutečný zmatek na začátku, někdy i v průběhu, trošku se to táhlo, ale příběh je čtivý a zaháčkoval mne. V průběhu knihy, jak se měnily časy (i jména), jsem si musela dělat na papír poznámky, protože tohle byl hukot. Přiznávám, že jsem ne zcela pochopila linku Donalda - co dělal a o co se snažil asi od kapitoly 50 mi prostě nedávalo smysl (myslel nějak, konal jinak) - ale třeba se to v Prachu objasní. Taky se mi zdá, že autor vynechal nějaké "záhadné" konverzace mezi postavami - ale to je nám tak nějak k ničemu, že. Taky má představivost u některých pasáží nepracovala - jako třeba oživování, dronování a že by jako nikdo nic nezaregistroval?
Pořád jsem hledala to propojení se Silem a bylo to skvělé, jen jsem si musela počkat. A jelikož jsem Silo četla na začátku roku, tak už jsem si přesně nevybavovala, jak to bylo. Na co ale nezapomenu, byl Jimmy Parker a Stín. Ty kapitoly věnované jim mě zasáhly nejvíce. To a pak uvědomění si Donalda, jak to bylo s Helen.
Ano, bylo to trochu zmatečné v čase, ale kouzlo to má. Určitě si plánuju přečíst Prach.
Líbí se mi věnování na začátku: "Věnováno všem, kteří jsou opravdu úplně sami"
Dokonalý zločin
Helen Fields
(SPOILER) Po Dokonalém tichu jsem ihned sáhla po Dokonalém zločinu. Chm, jako ... kniha se četla celkem sama. Jen mě asi trochu mrzí, že se pachatel choval tak, že už se nedaly ty činy považovat za sebevraždy. Myslím, že tento podobný námět jsem už někde četla, možná v sérii Lincoln Rhyme, ale nejsem si jistá. Když ze začátku přišel na přetřes vztah Avy a Luca, tak jsem si řekla ajeje, snad to nebude jako Kate a Tomassetti v kniháh od L. Castillo. Co bych tam asi nemusela je ta psychopatka Astrid. Vrah byl zjevný od začátku - myslela jsem, že autorka to nějak vymyslí zapeklitěji. Lively se tentokrát nedostal vůbec ke slovu, takže humoru tam bylo poskrovnu. Už jsem se pustila do Dokonalé tmy, tak uvidím.
Skóre
Elle Kennedy
Je tam moc kundi*ek, tohle fakt nedám. Jako fakt? To se sakra nějaké ženě líbí?!
V posledním tažení
Nina Lykke
Já jsem teda naprosto nadšená. Knížku jsem dostala jako dárek za nákup v knihkupectví a jsem moc ráda, že i přes nízké hodnocení zde jsem se do toho pustila. Mám takový dojem, že si přečtu znovu, i když čtení je to chvilkami drsné. Tohle by si měli přečíst všichni, protože to odráží současnou společnost a vše, co je v ní zkaženého. Myslím, že uvědomělí lidé pochopí. Je to o životech, který každý z nás žije, s různými rolemi i závislostmi. Bylo to vtipné. Osobně se mě to dotklo v pozitivním duchu. Navíc se mi líbilo, že i když je to řazeno mezi romány, byla to svým způsobem seberozvojovka. A dlouhé monology se mi líbí (ty ve svých knihách má i Murakami). Obálka je vtipná - na té mé je místo vína/moči krev.
Dokonalé ticho
Helen Fields
Tohle se mi líbilo celkem hodně, byť tam byly použity věci, co už zazněly jinde (v knihách, ve filmech). Bylo to čtivé, bylo to děsivé. V některých částech to na mne bylo přitažené za vlasy - chování Overbackové, Luca k Avě na místě činu, možná i Natashino propojení do případu. Úplně nemusím v této sérii ten jeden případ navíc, který ani není ve výsledku nějak doveden do té správné satisfakce. Christie je skvělá a Lively, co dodat :o) ... než se to pořádně rozjelo, válela jsem se smíchy.
Sexy profesor
Vi Keeland
Poslední dobu čtu nějak víc těchto erotických ženských romanťáren, u kterých se mi daří vypnout. Co mne překvapuje je to, že se jimi nesou celkem složitá témata. No tady v závěru bylo jedno překvapení, které se mi moc líbilo, jak do sebe příběh zapadl. Rozhodování hlavních postav nebudu soudit, neb život je někdy zapeklitý. Ty spicy výrazy zní asi líp v angličtině, no ... :o)
Omyl
Elle Kennedy
Bylo to fajn čtení, no navíc se hodilo tématicky k MS. O něco více se mi líbil první díl. V něm se mi Logan jevil tak nějak jinak, dospěleji. Tady většinu času jako mačo. Jako pohodové čtení fajn s nějakým tím vážnějším tématem navrch.
Zvedá se vítr
Kateřina Surmanová
Použiju citaci ze strany 262: Příval vzpomínek ...
Tohle pro mne znamená tato kniha. Chtěla bych říct, že jsem knihu přečetla na jeden zátah, ale kvůli pracovním povinnostem (a děsům při večerním čtení) to bylo až po týdnu. Ale kniha zaručeně patří k těm, pro které se hodí spojení "jedním dechem". S knihou mne pojí vzpomínky na rok 1997, kdy ve stejném věku jako hlavní hrdinové, jsem s kamarádkou a našima seděla u nás doma a poslouchala vytrvalý déšť. Tenkrát doma byl Moravskoslezský kraj. Pak jsem se o dva tucty let vrátila k okamžiku, kdy jsem z okna (tentokrát v Brně) pozorovala to modřinové nebe s očekáváním "konce světa". A ten nastal pro mnohé ještě týž večer. Musím krotit své nitro, protože tohle bylo tak opravdové. Líbil se mi Šepot z lesa a nelituji, že jsem sáhla po této knize, byť má tady celkem nízké hodnocení (74 %). Parta, jak se patří (něco jako v To od Kinga - což mi nevadí, protože jsem na něm vyrostla). A kdo chce překvápko v podání Petra Valeše a Imbuse, dostane ho :o)
Pán přílivu
Pat Conroy
Knížku jsem četla někdy na střední, to mohlo tak být z kraje let 2000. Díky filmovému zpracování nelze zapomenout. Jsem ráda, že jsem dočetla, protože opravdu téma je dost těžké a bolestivé. Film se mi hodně líbí a sem tam na něj kouknu. Knížku bych si ráda přečetla znovu, ale trošku se bojím. Vlastně v dětství takhle moc na mne zapůsobily (otřásly ?) 2 filmy (knihy) - tato a Smažená zelená rajčata - jsem ráda, že i tato kniha vyšla česky, tak se do ní pustím.
Citlivá průvodkyně
Natalia de Barbaro
Tohle bylo příjemné seberozvojové čtení bez přílišného sklouzávání do takového toho agresivního opakování. Na jednu stranu bylo fajn, že autorka přirovnává nějaké situace s filmy, ale u některých, které jsem neviděla, mi vadilo, že dost vyspoilovala pointu. Ale jinak se mi zdá, že jsem nečetla naposledy.
Černočerné srdce
Robert Galbraith (p)
(SPOILER) Na další pokračování jsem se těšila, i když jsem nečetla Neklidnou krev (pouze viděla). Překvapilo mě, když mi kniha došla, jaká je to cihla. Musím říct, že Stephen King se může ještě učit :o) Ne, to byla sranda. Kniha je fakt zbraň. Kdyby se jen trochu líp držela, určitě ji použiju jako činku. Další překvápko bylo, jak malilinkatým písmem je to psáno (a to nenosím brýle). Je to sice detektivka, ale tak nějak čekám (stejně jako ostatní), jak se vyvine vztah Corma s Robin, proto se mi ta série vlastně líbila. Ale už od Smrtící bílé je toho nějak moc. Nemůžu upřít čtivost, která s přibývajícími stránkami nutí číst rychleji a rychleji. Ale vadí mi strašná překombinovanost příběhů, množství dějových linek, množství postav a jejich jmen, niků. Já osobně sociální sítě alá instagram apod. nemám a všechny ty @ a haštagy (u kterých ani neznám zkratku na klávesnici :o) ) mě strašně iritovaly. To samé s tou chatovací konverzací - myslím, že jsem byla asi tak v půlce knihy, než jsem přišla na způsob, jak to číst, abych z toho něco měla. Řešilo se toho tolik, že důvěryhodnost všeho, co se odhalilo v příběhu beru dost s nadhledem. To samé ty konverzace - než jsem pochopila hlavu-patu, ... no, mnohdy asi ani nepochopila :o) A čeho všeho se to dotklo - jako tématicky? Autorka trochu přestřelila. A souhlasím s tím, že vrah mohl být kdokoli - ten závěr byl nedostatečný - v jedné kapitole o pár stránkách versus stavění příběhu přes 1100 stran. Jsem ráda, že vypadl Matthew, ale nahradila ho Madelain. Charlotte s Jagem asi nebudu zmiňovat, ti dva se k sobě hodí. Ale v příští knize už raději ne. Jsem taková rozpačitá...
Návrat krále
J. R. R. Tolkien
Nelehké, toto hodnotit. Jaké mám pocity? Jsem smutná, že to skončilo. Zároveň jsem se nemohla dočkat, až bude konec. K čemu se musím přiznat, tak poslední dodatky týkající se písma, výslovnosti - ty už jsem nedala. Ale popořadě.
Určitě si cením Tolkienovy tvorby. Jedná se o první fantasy dělenou do několika děl, vystavení kompletně nového světa a všeho v něm. Navíc to, v jaké době tahle díla vznikala. To, že se v kritikách jeví tahle fantasy série už jako dětská slátanina, není problém téhle knihy, spíš té novodobé tvorby a fantasie spisovatelů, které nám jí předkládají. Vždyť o tom se Tolkienovy mohlo jen zdát.
Tak nějak jsem si oblíbila hlavně Společenstvo prstenu. To, co přišlo poté, už nebylo tak kouzelné a pohádkové. Jen temné a bojové. A to se týká jak knih, tak filmů. I když Společenstvo skončilo tímto dílem, pro mne skončilo okamžikem Boromirovy smrti a rozdělením členů do různých stran.
Opravdu v příběhu by toho Frodo bez Sama moc nezvládl a čím častěji se k tomu příběhu nořím, vidím podobnou analogii - kam by to dotáhl HP bez Hermiony. Nelze taky nezmínit roli Saurona. Byl imaginárnější než Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit. Moje asi nejoblíbenější část z třetího filmu je, jak Aragorn jde za nemrtvými. Bohužel tohle v knize se ztratilo někam pryč.
Třetí díl je strašně rozvleklý a první část (myslím, kniha pátá) se mi strašně táhla. No a ten konec, kdy po finiši byly další a další kapitoly ... Na jednu stranu si říkám, že fajn, víme, jak co dopadlo, ale někdy je přece lepší, když necháme pracovat svou fantazii.
To samé dodatky. Pane jo, tolik stran. Někdy mě to bavilo, ale celkově orientace ve všech těch jménech, jejich různých významech v té i oné řeči, rodokmeny a kdo je kdo ... Uf. Když jsem dospěla ke kalendáři, skřípala jsem zubama a ty poslední části jsem už nedala. Možná tyhle dodatky měly vyjít jako zvláštní knížka pro fajnšmekry, ale takto ...
Pamatuju si, že jsem v dětství začala Silmarilion a nebyla se schopná překousat nějakou částí, takže jsem to nedočetla (a ani to neplánuju). Tato kniha včetně dodatků mi ten okamžik připomněla.
Jinak, Hobit včetně této trilogie dočtena tento rok, což byl jeden z mých cílů, takže super. Za mne vede Hobit a Společenstvo prstenu. Dvě věže celkem OK, ale tento se mi nečetl tak dobře.
Motýlí ostrov
Corina Bomann
(SPOILER) Mám moc ráda knihy Coriny Bomannové. Jsou to sice romány pro ženy, ale s přesahem, a řeší se v nich hodně složitá témata, návraty do minulosti, zvraty a nečekané situace. Přesto mi tato kniha dala dost zabrat. Četla jsem ji celkem dlouho - síly mě opustily prakticky čtyři kapitoly před koncem, kdy jsem se bála, jakým směrem se příběh obrátí a nechtěla jsem zažívat tu bolest. Ale zpět k začátku. Prolog jsem moc nepochopila a vlastně se mi tak nějak ztrácela ta linka všech těch příbuzných, že si nejsem jistá, jestli se některá z postav objevila i v epilogu (Helena?). Záčátek se mi četl skvěle. Hodně mě to bavilo, jak Diana odhalovala věci, sama nebo s pomocí pana Greena, kterého jsem si oblíbila. Zvrat trochu nastal, když Diana odjela na Motýlí ostrov a setkala se s Johnatanem, ale stále mě bavilo jejich pátrání a poznávání se. Bohužel tahle dějová linie byla dost násilně narušována sáhodlouhými kapitolami o minulosti - do dob, kdy ženy byly míň než plevel (a to nejsem nějaká feministka), se kterým může jakýsi takýsi Stockton takto jednat. Ale přelouskala jsem to. A ty zbývající kapitoly - no, bolest tam byla, ale bylo to všechno tak nějak rychle rozmotáno, ať se v tom čtenář netopí (možná i spisovatelka) moc dlouho. I když mi spousta věcí zůstala skryta a ráda bych věděla, jak to dopadlo třeba se Stocktonovými, s Tremaynovými, s Grace, o které to celé bylo (to, co bylo řečno, bylo málo), tak jsem dočetla a chvíli byla v šoku, že prostě takhle ne. Jenže tak to někdy bývá. Tvorba Cariny Bomannové mi připomíná trošku Jojo Moyesovou. Rozhodně jsou to knihy, které v člověku něco zanechají.
Potkáme se v Praze
Julie Caplin
Poté, co byla před rokem a něco vypuštěna do světa informace, že Julie Caplinová napíše knihu o Praze, jsem si říkala - ty jo, to je fajn, že zasadí jeden z příběhů do naší země. Jakmile se ke mně dostala, tak jsem se trochu zasekla. 32 stran!!!!! ??? To zas asi tak velká inspirace nebyla. No, odkládala jsem to dlouho. Přečetla za pár minut. Vždyť to mělo tak skvělý potenciál, tak proč toho nebylo využito?! Obecně mám s knížkami v sérii Romantické útěky osobní problém. Sem tam se mi něco líbí, ale většinou je to takové pohádkové čtení. Zatímco ty obálky mě dostávají, většina z nich je nádherná. Tohle mohlo být tak skvělé čtení vystavěné na budování online vztahu a zároveň o uvědomění si, že to online zas není tak super. Celkem nevím, jak hodnotit. Nechci dát odpad, ale ten potenciál vniveč....
Dvě věže
J. R. R. Tolkien
To se prostě nedá přestat číst. Trošku mě to překvapuje, protože je pravda, že je to hodně pomalé vypravování. Ale já vlastně takové pomalé tempo ráda, viz například takový King nebo Galbraith. Filmy znám celkem dobře, a tak se vyloženě těším, jak se nořím do knihy, odhaluju podobné nebo zcela nové situace. Jsem ráda, že v knize byl více popsaný Faramir a jeho pohled na situaci. A taky že hobitci dostali možnost posledního luxusu před velkým finále. Když jsem tak četla, došla mi jedna věc. Jsem zvyklá (a myslím, že i mnozí z vás) na to, že se v knihách střídají linie vyprávění třeba každou kapitolu. Tady se nejdříve odvykládá příběh Aragorna, Legolase a Gimliho, poté Pipina a Smíška a následně Froda se Samem. Každý hezky od začátku přesně tam, kde opustili Společenstvo prstenu. Jak se říká - přes stromy nevidí les - tady to sedlo, že (nevím, jak se přesně vyjádřit) aby to nebylo všechno zamotané dokupy, tak autor volil odvyprávění jedné skupinky po druhé; člověk čte a nevnímá, jak je stavěn ten příběh celkově, jak je to rozfázováno. Jo a když jsme u toho lesa - ti Enti a Stromovous - nádhera. A připomíná mi to, že mám doma jednu Odulu, co mi tady pořád spřádá sítě :o) Nemám srdce jí to zarazit :o) Už jsem u Návratu krále.
Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
Myslím, že jsem Společenstvo Prstenu začala číst někdy v -nácti letech po Hobitovi, ale nevzpomínám si, jestli jsem knížku tenkrát dočetla. Nyní, po knížce Hobit, kterou jsem si znovu připomněla před nedávnem, jsem se znovu pustila do prvního dílu trilogie. Jsem překvapená, jak se filmové zpracování drží knižní předlohy, ale přece jen se tady najdou určité odlišnosti. V knize mě zaujalo, jaká doba utekla od předání Prstenu Frodovi a počátku putování. Taky Smíšek s Pipinem nejsou takoví ztřeštěnci. Tom Bombadil byl fajn postava, něco jako Medděd v Hobitovi. I přes ty značně dlouhé kapitoly, jsem se do čtení ponořila, jako bych putovala s nimi. Obdivovala jsem i to, jak ve zfilmované verzi použili dialogy mezi postavami jinde než v knize. Co je pro mne takové trošku krkolomné, jsou ty písničky-básničky, to někdy nepobírám :o) Je třeba něco dodávat k takové první pořádné fantasy sérii? Už čtu Dvě věže, takže ... asi ne :o)
Návrh
Elle Kennedy
No tak ty brďo. Už vím, kde vzala Mona Kasten inspiraci. A já že mi to nějak připomíná Snít znovu. Napíšu to takhle, nevím, jestli za to může roční období nebo co :oD, ale normálně čtu hodně drsné krimi, thrillery a horory. Tohle bylo fajn. Oddechovka, ale těžká témata se tam našla také. Obdivuju, jak se s tím popasovali hlavní hrdinové. Líbilo se mi, jak si všechno na rovinu řekli. Až teda na to drama těsně před závěrem. Naštěstí to nebylo natahované a rychle se to objasnilo. Určitě budu v Campusu pokračovat a snad to bude v podobném duchu. No a hokej, co k tomu dodat :o)
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien
Znovu přečteno po několika desítkách let. Nedávno jsem měla maraton zfilmovaných Tolkienovek a chtěla jsem si připomenout předlohu. Knížka je o dost (aspoň pro mne) taková pohádkovější. Všechny ty děsivé věci se v knížce dějí jen tak mimochodem. Moc se mi to líbí. Už jen si vemte, kdy byl napsán originál a z jakých důvodů. Klobouk dolů autorovi. Vrhám se na Pána prstenů v knižní podobě.
