Niu
komentáře u knih
Při líbání jsou prý oči zavřené
Karla Malá
Tohle byla jedna z nejlepších povídek v sérii. A rozsekalo mě pár řádek v závěru o autorce :o)
Navždy tvůj, napsal Roy Butterfield
Kateřina Lišaníková
Ten konec se Shirley byl ten správný příběh.
Průměrný děti historie
David Havel
(SPOILER) Čekala jsem, co z toho bude. Vrátilo mě to do časů četby My děti ze stanice ZOO.
Až na kraj světa
Helena Erbanová
To bylo tak pěkné. A ještě k tomu Japonsko. Úplně na mne dýchala ta atmosféra.
Rum, holky a trnitý růže
Sabina Daňková
Tahle povídka si zaslouží bedajli. A autorka taky. Řezala jsem se celou dobu smíchy. A to tak, až mi málem vypadla několikrát čtečka z rukou. Tak solidní dlouhý záchvat smíchu trvajících 13 stran jsem si parádně užila. Až mi tekly slzy z očí. Moc děkuju, to bylo opravdu k popukání :o):o):o)
Extraordinérní
neznámý - neuveden
No, uf. Je to o tom, jak neztratit sebe sama na úkor druhých lidí.
Už se neozval
neznámý - neuveden
Naprosto chápu. Není-li chlap, je pavouk. Možná někdo, kdo je ve šťastném vztahu partnerském, a neřeší doma pavouky, nepochopí. Mě to i rozesmálo, ale vlastně celá ta situace moc k smíchu není.
Zapomenutý polibek
Anna Klimentová
Moc pěkná ilustrace na obálce. Příběh byl takový zajímavý, škoda jen, že se nechal tak snadno odradit - připadá mi to jako evergreen dnešní doby - snadnější odejít, než se pokusit jít do větší hloubky (myslím teď ve vztazích lidí). Úplně jsem cítila tu její bezmoc. Jen je nutné mluvit, byť by to mělo vyznít pitomě.
Z deníčku smrtky
Jana Kvičerová
Povídku jsem začala číst v trolejbuse ráno cestou do práce. Než se objevil Jakub, tak jsem se smála, protože to bylo fakt vtipně podané. Ty smrtkovské sociální sítě a aplikace; to, že se autorka dotkla i Shustermana :o) Pak už to bylo o dost těžší téma. Ale hezký závěr.
Minulý čtvrtek
Veronika Černá
Říkala jsem si, fajn, "špijónky". O co půjde? Ten závěr, ten mě rozsekal. Takový záchvat smíchu jsem nečekala. To bylo fakt vtipné :o)
Odbočka v lesích
Kateřina Karolová
Bezvadná kniha o ztracencích v lese. Takové příběhy mám ráda. Už jich je vydaných jako hub po dešti, ale na každém se dá zas a znovu najít nějaké to překvapení. Kdybych nešla spát, přečetla bych ji na jeden zátah. Líbí se mi takový pomalý rozjezd, poznávání postav a nad čím hloubají, a závěrečný spád - i když tady ten závěr byl opravdu až moc rychlý, prakticky v poslední kapitole. Za ten bych hvězdičku ubrala. Jinak v partě snad všichni na zabití.
Možnosti kardamomu
Veronika Opatřilová
Dejte ruku do horizontální polohy a naklopte s ní jednou doprava a jednou doleva. Takový z ní mám pocit.
Stínadla se bouří
Jaroslav Foglar
(SPOILER) Jako dítě jsem četla několikrát v knize Dobrodružství v temných uličkách. Jak stárnu, přibylo pár věci, které mi tady úplně nedávaly smysl, část s Bublinou byla dost na hraně a celkem i zbytečná, poněvadž v předchozím díle i v tomto vlastně byl Bublina jen trpěný člen, který ani nebyl součástí příběhu (jaké že to příběhy spolu prožili?). Chápu, že v době, kdy se to odehrává (cca odhaduju poválečné období do cca 70. let 20. století), byl pohled na zvířecí parťáky absolutně odlišný než v současné době. Beru i to, že autor vyzmizíkoval prakticky všechny dospělé osoby, což samozřejmě je záměr fokusovat dětského čtenáře jen na děstké party. V souvislosti s tím: týrání zvířete a obrácení se na dospělého člověka. Trochu i pokulhávala víra v opravdové čestné úmysly členů Rychlých šípů (zatajování, neříkání celé pravdy, okliky, Mirkovo nepochopitelné chování kvůli škole - ač sám nabádá k upřímnosti apod.). Bylo to trošku roztahané, takže čtení bylo zdlouhavější. Navíc již od prvního dílu si tak říkám, že ten hon na tajemství hlavolamu a vynálezu Jana Tleskače byl přežitek - jaký to má smysl vlastní silou se vznášet na kole, když tu byly jiné cesty (můj názor na létací kolo). Jako dítě jsem to brala. No, možná když se zamyslím, že k tomu došlo 20-30 let před těmito příběhy - ok, ale už tehdy se létalo. Někdy přemýšlím, zda bych se měla znovu vracet ke knihám z dětství, které miluju, protože jako dospělák to vidím dost zjednodušeně a beze smyslu.
Záhada hlavolamu
Jaroslav Foglar
Nejlepší. Znám jako ucelenou verzi Dobrodružství v temných uličkách, kterou si hned vyzvednu u rodičů, jakmile tam budu. Četla jsem snad v osmi letech a mám stejný pocit, když čtu o sbírání míčků :o)
