Niu komentáře u knih

Jak jsem se zdráhala dívat na film jen, co vyšel, a náctileté roky odmítala koukat na jakýkoli film o Harrym Potterovi, ve svých 23 letech jsem dostala celou sadu :o) Od té doby jsou jak knihy tak filmy mé nejoblíbenější, a to hlavně na podzim. Už uběhla řada let a já se do Bradavic stále ráda vracím. Myslím, že celou sérii jsem četla už tak 8x v češtině a 1x v angličtině. Pro mne je to jak malina. Čtení v roce 2023 je pro mne trošku jiné. Všímám si více chyb v překladu vět. Na druhou stranu - on ten Ron je fakt vtipný. Já úplně nejsem tábor jen Harry Potter, protože si myslím, že má víc štěstí než rozumu, ale líbí se mi celý ten svět se vším všudy.

(SPOILER) Tahle autorka mě opravdu děsí! WTF?!!!!! Musela jsem číst snad s několikaměsíční pauzou. A to jsem se teď do toho dokopala, abych neměla resty do dalšího roku. Strašně nerada odcházím od rozečtených knížek, ale v poslední době se mi to stává dost často. První díl, ok, to se mi jakž takž líbilo, i když ten závěr ... no budiž, neotřelé. Ale tohle?! Nesnáším Clare. Nemám ráda její zchytralé myšlenkové pochody psané kurzívou, aby obhájila sama sebe. Nechápu logiku jejího jednání. Opravdu se divím Dorranovi. Asi úplně nebudu rozepisovat vše, protože bych se vztekla a to už nechci - ne po tom, co jsem četla tuhle knihu. Některé monology nebo dialogy, které vede Clare jsou hodny dítěte mateřské školky. Autorka moc neuměla popsat (nebo jsem to jenom nepochopila), co se právě dělo - jako situaci na mostě s autem a mutanty mi ne a ne představit si. A přitom v sérii Strašidelné domy (alespoň tedy ze začátku) je popis to, co mě vtáhlo u autorky do děje. Kniha má cca 420 stran - přečkejte tak 300 prakticky ničeho (dobře - Dorran pěje ódy a Clare je prostě děsná) a pak si konečně užijete Petera - tímhle se to trochu rozproudilo. Dočetla jsem to s pocitem, že se do třetího dílu pustím, neb když už utrpení, tak ať je celé. Ale koukám, že zase přibyl další čtvrtý díl. No, tož to nevím. Prosím, může mi někdo vysvětlit ty panenky na obale? Nedává to smysl a ještě se to plete s Yrsou. Děkuji.

16 13.12.2023

Velice zajímavý pohled do mysli influ-youtube-insta matky. Dobré dokreslení pohledů dalších postav, kteří se v tomto světě neorientují, na druhé straně pohledy dětí, které jsou do tohoto kolotoče mnohdy vtaženy, nevědíc jak. Od recenzí jsem čekala trošku něco jiného, možná fakt více detektivní linku. Ve výsledku jsem byla překvapená pozitivně. Kniha rozhodně nutí zamyslet se, jestli je tenhle svět ještě v pořádku. Co mě trošku zaskočilo v závěru knihy je ten několikaletý posun všech protagonistů. Na jednu stranu super, protože mě zajímalo, kam se postavy posunuly, ale na tu druhou měl příběh takovou pachuť nevyváženosti. Jinak super a doporučuji. Oblíbila jsem si moc Claru.

27 09.12.2023

Pokračování se mi líbilo, ale něco malinko mi tam vadilo. Možná Zoe, tentokrát. Tatum s dědečkem jsou skvělí a místo bylo i pro kočku a zlatou rybku :o) Pachatele jsem tipla vedle. Ale zdálo se mi to takové po povrchu a ten závěr - no najednou přicházeli všichni na správný směr. Líbilo se mi, jak se to dotýká sociálních sítí a mobilů, ale ono to pak totálně vyšumělo doztracena. Mám z toho trošku rozporuplné pocity.

25 18.11.2023

Od autorky pár knih přečtených už mám a je to takové - všehochuť a zároveň máte chuť s tím praštit. Na můj vkus na tenhle žánr až moc stran a táhlo se to sáhodlouze. Člověk si už už myslí, že se něco dozví, a ono zas nic. Obvykle mám ráda prolínání časových linií, ale tady mě to rušilo. A - asi můj velký problém - nemám ráda, když se lže, takže celou knihu jsem trpěla jak zvíře :o) Hlavní hrdinka totálně nesympatická, vlastně všechny ženské byly divné. Normální snad Owen a koukejte na chudáka, kam to dopracoval. V celé knize mě nesnesitelně štvala Freya - neberte to zle, ale autorka z ní udělala panenku Chucky a upíra v jednom. A úplně jsem si nemohla představit, jak se s ní všude kodrcá. Ten konec až moc přitažený, skoro skalp. Líbilo se mi prostředí, ale mohlo být popsáno ještě více.

24 30.10.2023

Jak jsem se zdráhala dívat na film jen, co vyšel, a náctileté roky odmítala koukat na jakýkoli film o Harrym Potterovi, ve svých 23 letech jsem dostala celou sadu :o) Od té doby jsou jak knihy tak filmy mé nejoblíbenější, a to hlavně na podzim. Už uběhla řada let a já se do Bradavic stále ráda vracím. Myslím, že celou sérii jsem četla už tak 8x v češtině a 1x v angličtině. Pro mne je to jak malina. Čtení v roce 2023 je pro mne trošku jiné. Všímám si více chyb v překladu vět. Na druhou stranu - on ten Ron je fakt vtipný. Já úplně nejsem tábor jen Harry Potter, protože si myslím, že má víc štěstí než rozumu, ale líbí se mi celý ten svět se vším všudy.
Ze všech filmů se mi tento zdá nejméně dovysvětlený, proto jsem byla překvapená, jak se to tady krásně objasnilo a líp do sebe zapadlo. Vlastně se divím pokaždé, když to čtu. Hlavně Hermiona se svým tajemstvím. Knížka se mi líbí o dost více. K podzimu HP prostě patří.

Přečteno za den, takže čtivé to bylo velice. Bohužel si nejde oblíbit hlavní hrdinku. Je nezodpovědná, všechno je jí šumák, o nic se nestará, je zjevně alkoholička a tak trochu závislá na paracetamolu s nurofenem nebo ibalginem, do toho kleje a ještě to všechno opakuje dvakrát ("Do prdele! Do prdele!" a "Do hajzlu! Do hajzlu!" jsou její nejčastější odpovědi na všechno) a taky docela hloupá. Jsem ráda, že ten závěr byl takový (čekala jsem něco na ten způsob), protože pak mi dávalo smysl, že je tak mimo. Na to, kolik jí bylo, tak se chovala dětinsky, v určitých situacích totálně neadekvátně. Tak trochu jsme tu měli další Darcy Coates, která ráda vysílá naprosto švorc lidi bez auta do naprosté .... světa a k jakému překvapení - do místa, které tolik touží po rekonstrukci. Vážně by mě zajímalo, jak to tihle lidi mají s těmi účty, kreditkami, exekucemi a taaaak. Nechápu, proč hlavní postavy tak čtivých knih musí být jak osiny v oněch místech. A to je nějaké jméno - Neve?

21 15.10.2023

(SPOILER) Tohle mne opravdu bavilo, přímo vcuclo do děje. Před nedávnem jsem četla Kořist od Darcy Coates. Zdá se mi to podobné, ale v mnohém lepší, už jen tím, že Les sebevrahů skutečně existuje. Mám tyhle knihy o tápaní po lese ráda. Vlastně musím zmínit i Trhlinu od Kariky. Nečetla jsem před spaním, protože ta atmosféra byla děsivá, temná, mysteriózní a napjatá, že by se dala krájet. Ten začátek, kdy se postavy v knize rozhodnou a je to TO ROZHODNUTÍ, které vám může změnit život, je vždy TEN okamžik - buď, anebo. Trošku jsem očekávala, že je to parta vědců, kteří se rozhodli přijít na kloub tomu, proč zde chodí tolik lidí ukončit svůj život. Ale nakonec to nabralo jiné grády. Taky jsem si říkala, jestli za tím vším není někdo z party. Závěr někoho asi překvapí, někoho ne. Byl vcelku dost rychle ukončen - ale u této knihy nebo u těchto žánrů obecně to většinou končívá příjezdem policie nebo záchranou a pak už se nedozvíme, co bylo dál. Tady autor ještě trošku odkryl. Kniha nabídla i nějaké zamyšlení o životě.

20 14.10.2023

Jak jsem se zdráhala dívat na film jen, co vyšel, a náctileté roky odmítala koukat na jakýkoli film o Harrym Potterovi, ve svých 23 letech jsem dostala celou sadu :o) Od té doby jsou jak knihy tak filmy mé nejoblíbenější, a to hlavně na podzim. Už uběhla řada let a já se do Bradavic stále ráda vracím. Myslím, že celou sérii jsem četla už tak 8x v češtině a 1x v angličtině. Pro mne je to jak malina. Čtení v roce 2023 je pro mne trošku jiné. Všímám si více chyb v překladu vět. Na druhou stranu - on ten Ron je fakt vtipný. Já úplně nejsem tábor jen Harry Potter, protože si myslím, že má víc štěstí než rozumu, ale líbí se mi celý ten svět se vším všudy. Líbí se mi Fawkes. Lockhart měl super humor a jak se ho absolutně nic nemohlo dotknout, to byla dobrá "slepota". Některé části byly napsány velmi pozvolně, zatímco ty klíčové celkem rychle.

Jak jsem se zdráhala dívat na film jen, co vyšel, a náctileté roky odmítala koukat na jakýkoli film o Harrym Potterovi, ve svých 23 letech jsem dostala celou sadu :o) Od té doby jsou jak knihy tak filmy mé nejoblíbenější, a to hlavně na podzim. Už uběhla řada let a já se do Bradavic stále ráda vracím. Myslím, že celou sérii jsem četla už tak 8x v češtině a 1x v angličtině. Pro mne je to jak malina. Čtení v roce 2023 je pro mne trošku jiné. Všímám si více chyb v překladu vět. Na druhou stranu - on ten Ron je fakt vtipný. Já úplně nejsem tábor jen Harry Potter, protože si myslím, že má víc štěstí než rozumu, ale líbí se mi celý ten svět se vším všudy. Jinak z Dursleyových na začátku doslova mrazí, tohle bylo tak na sociálku.

39 13.10.2023

Zatím odkládám nedočteno. Nehodnotím hvězdičkama. Začátek vypadal celkem slibně. Ale co z toho autor udělal pak ... Třeba se k tomu vrátím, ale asi až se budu hodně nudit.

Úplně jako bych se ocitla v počítačové hře. Nějakou tu adventurku jsem kdysi hodně dávno taky hrála, takže to pro mne bylo takové fajn vrácení se v čase. Na začátku mi trošku chybělo širší vysvětlení reálného světa spolu s vykreslením oněch modulů a vlastně i toho, jak se hráči stali součástí hry (trochu jsem si musela pomoci fantazií z Ready player one). Svět byl celkem zajímavý, ale žádnou logiku v tom nehledejte - autor (či vývojáři) se můžou rozhodnout, proč to udělat tak nebo onak, není tam žádná stabilita, prostě jednou něco jde a jindy ne. To samé, že je dlouho klid a pak šup a vezete se. Mně osobně se už pak děj trochu ztrácel od poslední třetiny knihy, kdy bylo více hráčů spolu v hostinci - najednou jsem nevěděla kdo je kdo, kdo proti komu nebo s kým bojuje a vlastně proti čemu. Ten závěr byl celkem zmatený. Ale zase jsem zkusila něco netradičního.

14 29.09.2023

(SPOILER) Já prostě nechápu, jak mně - největší čtenářce Kinga - ušla tahle knížka?! Ale díky Databázi knih se ke mně dostala a jsem za to ráda. Bylo to pro mne, jako číst O běhání od Murakamiho - to jsem měla chuť jít běhat. U téhle zase nažhavit klávesnici a psát psát psát :o) V první části King popisuje svou cestu ke psaní, spletitou a ne vždy snadnou, ale zato úspěšnou; ve druhé části pak jakýsi návod, jak být spisovatel. Musím říct, že jsem věděla, že King byl jednu éru alkoholik, ale že kokain? No, trošku se mi v hlavě přehodnotil mnou naposledy hodnocený Talisman. Ale třeba Misery nebo takový Pochod... Vlastně se mi líbilo, jak mluvil o svých knihách, co se v nich snažil naznačit. Tohle bych mohla číst pořád. Jeho zranění mě taky celkem zasáhlo, nicméně ten nadhled, s jakým to sdělil. Vztah s jeho manželkou je úžasný. A dílko psané s humorem - u té chůvy jsem se svíjela smíchy - no, však všichni víme, kam většinou konverzace sklouzne :o)

Ještě bych ráda přidala: Určitě je to pro lidi, co Kinga mají načteno, neb druhá půlka jim toho moc neřekne.

19 22.09.2023

Takové jemné nakopnutí do japonské společnosti, zvyků a tradic. Nebylo to špatné, ale měla jsem asi přehnaná očekávání. Líbilo se mi srovnání Západ-Východ, tradice čaje a způsoby podávání, k čajovým obřadům bych uvítala více. Pěkný popis ke květinám i k přípravě místnosti. Trošku mě rušily poznámky pod čarou k historii. Pěkná závěrečná kapitola o autorovi a taková minikapitolka o keramice, ta mohla být trošku delší.

16 22.09.2023

(SPOILER) Od posledních knih autorky, které jsem četla ze série Strašidelné domy (Fantom z Blackwoodu a Strašení v Rookwardu), jsem raději moc neočekávala. A byla jsem celkem překvapená. Ze začátku jsem se nemohla nějak dostat do toho procesu uvažování vlastně žádné z postav. Todd? Chris? Eileen? Jejich rodiče? Přátelé? Carla? Ale ... pokud vydržíte celkem pomalejší začátek, než se dostanete k jádru pudla, a máte rádi horory o mladých lidech bloudících v lesích, tak se vám to bude líbit. Dovedu si to určitě představit zfilmované (vedle Pachu krve, Ledové smrti, masakru motorovkou, House of wax a dalších a dalších). Trošku mi to připomnělo Šelmu od Mayna. Rozjede se to v několika linkách a ty se všechny pěkně na závěr prolnou. Mráz mi běhal po zádech, bolely mne nohy z chůze a puchýřů, cítila jsem rozedranou kůži z ostružiní, v krku mi drhlo, a ta touha napít se ... Autorce opravdu tleskám za vykreslení bloudění po lese a lezavý strach, který všichni cítili. No, trošku si asi rozmyslím, kdy se zase vydám sama do lesů :o( Je to i trošku detektivka, takže spojení všech mých nejoblíbenějších žánrů. Můj tip se mi potvrdil. Nebyla by to Darcy, kdyby neredukovala počet mrtvol. Je fakt, že ten konec, ač pro mne očekávatelný, mě teda rozsekal a Carla výsledek dvakrát podtrhla. Jako jo, tohle můžu :o)

30 17.09.2023

Moje první knížka od autorky byla Zpovědi trosky po čtyřicítce. Ta se mi líbila celkem dost. Od této jsem nevěděla, co čekat (anotace nečtu až na výjimky). Těsně než jsem začala číst, jsem si pořádně prohlédla obálku a vidím nápis India a ženu sedící v lotosovém květu. A safra (další Jíst, meditovat, milovat ?!!!!!!). No, začátek mě celkem pohltil a autorka píše fakt tak s humorem, že přes celou knihu jsem dostávala záchvaty smíchu (třeba květované bombarďáky a velbloud), takže si velmi cením humoru. Bohužel u mně nastala krize, když jsme se seznámili s Amy, tahle osoba, která všechno zapříčinila, mi nesedla. A obecně mi stoupla hladina adrenalinu a kortisolu, kdy se Ruby impulzivně rozhodla dle Amyina vzoru hrk sem hrk tam. Ještě bych to pochopila, kdyby se to odehrávalo někde v UK, ale v Indii?! Dobře, když si odmyslím, že nebezpečí číhá na každém rohu a za každým keřem na blonďatou samotnou ženu, která vypadá zmateně, tak ok, asi byla dobrá, že to zvládla (s nemalou pomocí). Pořád jsem se podivovala nad tou jinou mentalitou, na otevřené dveře (pomyslné) všech místních, kteří nemají nic proti tomu si s vámi posedět, nabídnout čaj a něco k jídlu. Tady je to přesně to samé zírání do elektroniky a když se na někoho usmějte, přemýšlíte, jestli vám jednu nevrazí :o) Jo, Jack byl na začátku celkem protiva, zato to vynahrazoval ve zbytku knihy. Ruby, ach Ruby. Jelikož se autorce podařilo opět mi zabrnkat na citlivou strunu, tak jsem ji byla schopná pochopit. Ale jen do určité míry. Někdy se chovala stejně frackoidně jako její sestra. Jsem ráda, že jsem knihu četla a úplně mě vtáhla do té pravé indické atmosféry s barvami, chutěmi, vůněmi, ruchem, veselím, otevřeností a bezpodmínečností (a vlastně taky bezstarostností). Rocky byl stejně nej :o) Určitě se vrhám do druhého dílu.

17 10.09.2023

S klidným srdcem můžu prohlásit, že Ztracený dopis se řadí k mým nejlepším knížkám za rok 2023 a snad i k nej knížkám, které jsem dosud přečetla. Byl to opravdu zvláštní příběh, možná spíše klouzal po povrchu a řada věcí se udála hodně rychle. Vlastně ale sledujeme jen dva okamžiky v životě, dvě rozhodnutí. Moc se mi líbila linka s Katie a Benjaminem a jejich pátrání. Linku Kristoffa a Eleny jsem četla trošku s obavami, kam to celé bude směřovat a co se stane. Trošku jsem se zamotávala do potenciálních "co se stalo", ale nakonec to bylo krásně vysvětleno. Velmi oceňuji slova autorky v závěru, jsem ráda, že jsme se dozvěděli něco o Alzheimerově nemoci a jak to cítí lidé kolem, tohle pro mne bylo opravdu velmi lidsky popsané. I Benjamin mě překvapil svým odhalením. A vlastně celé to odhalení bylo krásné, byť možná i očekávatelné. Ať už to byla láska jako trám, Elena si moje sympatie i přesto nezískala. Ale kniha je to skvělá a z Levných knih - líbí se mi, jaké poklady tam jsou. Škoda jen, že v knižním světě se o levných knížkách moc nemluví.

24 03.09.2023

(SPOILER) Velmi krásný příběh, který mě úplně pohltil. Pět hvězdiček si zaslouží. Německé autorky tyto příběhy opravdu umí. Jedná se i z části o historický román, i když historie zde nebyla nijak dávná. Tímto mi připomíná knihy od Jojo Moyesové, které jdou rády do minulosti s prolínáním současnosti. Moc dobře jsem chápala přání a sny hlavních hrdinek a nechápala mužské postavy a jejich jednání - ano, to se stále nemění ani v reálném životě. Bylo mi trošku líto Kiliana, protože David byl fakt pěkný prevít. Ale v závěru mi přišlo pěkné, že se kniha snaží o nápravu vztahů mezi osobami. Za to jsem pak na Davida pohlížela jinak (oproti Michelovi, ten mi k srdci nepřirostl a jeho lásku k Marianně jsem mu nevěřila). Asi nikdy nepochopím, proč mají muži tendence před problémy utíkat, dělat, že neexistují nebo rozhodnutí nechat na jiných. Tohle asi není cesta, jak můžou ženy vzhlížet k mužům a vážit si jich (i když by velice rády). Moc se mi líbila závěrečná linka s Rémym, škoda, že nebyla víc rozpracovaná.

22 30.08.2023

Tuhle knížku jsem četla před lety v původním vydání (fakt ošklivém). Před nedávnem jsem si řekla, že bych si mohla osvěžit myšlenky z ní a koupila jsem si tohle krásné ilustrované vydání. Ach jo. Na to, jak si vyhráli s ilustracemi, které jsou opravdu moc pěkné, ale těch chyb, překlepů, tohle fakt nedávám!!!!!! Myslím, že jsem nyní došla tak do třetiny a ... nejde to dál, drhne to. Sem tam mám období, kdy se vrhnu na seberozvojovou literaturu. A pak se cítím být doslova utlučena zleva zprava všemi těmi poučkami. A pamatuju si jedno - tady se tak urputně CHCE, až mi to nedává smysl (chci se změnit, při každém pohledu do zrcadla si řekněte - chci se změnit). Je vtipné, že jsem četla zároveň i jinou knihu, kde se naopak od toho chtění, přílišného chtění, varuje, jak to není dobrá cesta. Fakt je až zarážející, co jim někdy zbaštíme, přitom stačí jen normální pocit, intuice. Asi dávám zas načas vale těmto knihám. Mám doma od autorky ještě mini knížku afirmací (Mocné myšlenky) na celý rok a sem tam, když jdu kolem knihovničky, tak si říkám, co dneska potřebuju slyšet a na jaké stránce knížku otevřu a co mě čeká ten den nebo jak vnímat ten den. A musím říct, že to je mnohem zdařilejší. A mnoho afirmací v té mini knížečce je i v této bez toho balastu a tak.

15 25.08.2023

(SPOILER) Tato knížka na mne v knihovničce čekala druhé léto. V Levných knihách mě celkem přilákala letní obálka. A co jiného zvolit na letní čtení. Trošku mě zarazilo hodnocení knihy a popravdě i smutné téma v anotaci. Nevím, jak správně začít. Nebo s čím. Líbila se mi celkově atmosféra počasí, prostředí, jídla, chutí, dobrosrdečnosti. Hlavně těmi smysly mi to trošilinku připomnělo novodobější tvorbu od Julie Caplinové - asi se budete divit, ale tato kniha mi přišla lepší, ne tak přímočaře naivní. Tady se snažily postavy vyrovnat s mnohem citelnějšími ztrátami. Byť je tomu tak, nemohla jsem hlavní hrdince Heidi přijít na chuť. Jako by to byly dvě postavy - jedna strachy pominutá v žalu se topící a druhá tvrdá, drsná a neústupná. Ano, celou knihou si procházíme jejím smutkem a snažíme se vyrovnat i pochopit její ztrátu a obavy o syna. Jen někdy mi přišel Abbot i Charlotta víc při smyslech. Celé to s tou vlaštovkou bylo takové - hm, mm, ne. Jako kouzlo to určitě mělo. Jen je pravda, že když sahám po romanťárnách, nechci mít depku z depky hlavních postav. Je to prostě jiné, když jdete do detektivek a thrillerů. Knížka mohla být trochu kratší a mezi současností a návraty do minulosti mohly být větší proluky v textu.

13 25.08.2023