Niu komentáře u knih
Příběh zasazený do zajímavého prostředí lodi. Úplně jsem cítila, jak se loď naklání a já kloužu po palubě, jak mi bělají klouby, když se držím, seč můžu, jak se mi zvedá žaludek, jak je mi zima, ... Celkem zdařile zachycena atmosféra námahy a bouřícího se moře. Vlastní detektivní linka taková nijaká. Tyhle knížky jsou víc odpočinek než honba za nečekaným odhalením. Zase tu máme nesmrtelnou hrdinku Kate, která přežije všechno. Ke cti, že v tomto díle na ni nikdo nestřílel.
(SPOILER) Opravdu spoiler a fakt nečtěte, pokud nechcete znát závěr: Ten začátek se mi líbil a věstil něco velmi strašidelného. Ale pak ... Byla jsem dost zklamaná do doby, než se začalo všechno rozplétat. Najednou hup a jsme jinde. Pak znova hup a další scéna. Byla jsem celkem zmatená. Ta část výslechů dětí z domova mě nebavila. To propojování a rozplétání celkem jo, i když tady tu přitaženost za vlasy už tak pozitivně neberu, jako v předchozí knize. Možná jsem Panenku četla až moc rychle po Popravě. Ten závěr byl hrrr na krávu a už je tele a ten úplný závěr ... No, autorka mohla být trochu střízlivější. Je nějak divné, že by Binniho vražda unikla tak jednoduše. Je to snad první kniha, ve které přímo nevystupuje vrah, není přímo vyslýchán atd. Můj tip se potvrdil. No nevím, bylo toho krapet moc. Ale čtivé to je.
Ve srovnání s DNA a Černou dírou ze stejné série, tahle byla zatím nejpovedenější. Ale ještě jsem nečetla Katarzi. Poprava byla čtivá, temná, velký prostor dostalo dost nepříjemné téma. Ale ten závěr? Jako jo, určitě trochu přitažený za vlasy a pravděpodobnost toho všeho ... no, ale proč ne, život přináší různé shody okolností, co běžně nevymyslíte. Ale ten úplný závěr tu knihu položil do jiné roviny, lepší. Trošku se mi pletla jména Siggi, Sibbi a Systa :o) Jinak ráda čtu islandské krimi, takže obecně jména v nich neřeším (a výslovnost už vůbec ne :o) ). Freyja měla trochu míň prostoru. Erlu asi nejsem schopná pochopit, ale právě tím, jaká je, tak to má šmrnc. Huldar teď celkem v pohodě. Humor obstarávala v tomto dílku Saga. Doporučuji.
Knížka mi trošku připomněla knihu od Coleen Hoover Život jedna báseň. Dost dlouho (prakticky většinu knihy) mi trvalo, než jsem si našla jakýs takýs vztah k Everly. Tak, jak byla přes Dawn v předchozích dílech vykreslena jako úžasná veselá bytost, tak jsem si to nemohla spojit. V problémech to byla kniha značně překombinovaná, ale zase mě zasáhla hloubkou těch pocitů bolesti a jak se s tím vyrovnat sám a pak spolu s druhými. Byla jsem ráda, jak se tam propojila kniha Cítit znovu - zde se odehrával děj paralelně s příběhem Isaaca a Sawyer.
Když odhlídnu od trošku krkolomných akčních scén, přimhouřím oči nad Charleyným frackovstvím a vytrácením se vlastní detektivní linky nad přílišným vzdycháním nad Reyesem, tak jako vtipná odpočinkovka super. A ten závěr přece nešel jinak :o)
Akorát jsem byla mírně zmatená Garetem. Jakto, že se tam objevil????!!!!! Chvilkama mi připadala zmatená i sama Darynda.
Oddychovka, u které se ráda zasměju nahlas :o) Miluju ten humor.
Víš, jak je to těžké, držet dietu, když se jmenuješ Cookie?
Když máte pocit, že se na vás všechno řítí, jedete asi v protisměru.
Co by udělal MacGyver?
Za mne odpočinková detektivka. Líbí se mi humor, jaký je použitý mezi postavami. Čemu trochu nerozumím, jsou ty popisované akce - kde se postavy zrovna nacházejí a co zrovna dělají, nebo oč se snaží. Je to takové abstraktní a nedaří se mi to představit si. Obluda je pořád super, ale přece jen je těch žlutých pohledů a žlutých očí místy až moc. Ten vztah mezi Kate, Jackem a Bobbym trochu nechápu, ale asi nějaký úhelník tam bude. Nic jsem od toho nečekala, tak to celkem šlo.
Mně se tenhle spletitý zamotanec vztahů celkem líbil. Bylo to čtivé. Taky trochu napínavé, jak to všechno dopadne. Určitě bych si to dovedla představit zfilmované. Je to spíše taková ta letní pohodovka. Hlavní postavu Marin jsem si moc neoblíbila, ale zato jiné postavy ano, třeba Rachel s jejím nadšením do všeho. Co obecně na knížkách nemám ráda, je špatná korekce textu (to ale není chyba knih samotných, že ano :o)).
(SPOILER) Světová literární událost. No, tak to určitě. Omlouvám se těm, kterým se kniha líbila, ale sdílím svůj názor. Příroda vskutku zachycena pěkně, ale už jsem četla jiné knihy, kde se mi podání líbilo mnohem více. K celému tomu divnopříběhu nevím, jak se co nejstručněji vyjádřit. Nechápu ten naprostý nezájem rodiny, sourozenců a nevěřím, že by to takhle bylo možné. Celá kniha se táhla tak moc, že mě nudila. Soudní proces to maličko rozpumpoval, ono i když kapitoly jsou kratší, tak se vše čte lépe. Ale ten závěr? Co to jako bylo - v poslední kapitole přeletí 40 let?! To si dělá autorka srandu? A pak tu máme ten název. Já se opravdu musela přesvědčit, že v anglickém překladu je použito slovo rak. Věta, a tedy i název knihy, byla v knize použita asi 3x, vysvětleno jako největší divočina. Ale vzhledem k množství racků, které tak nadšeně Kya krmila, fakt nechápu proč se to nejmenovalo Kde zpívají racci. Navíc ještě ta logika věci - jak raci mohou zpívat. Tahle kniha měla šokovat, jako třeba úmrtím Mořana a Skokana na konci knihy. Mořan umřel a Tate najednou jel za Kyou ... A vše bylo v pořádku. Hrrrr. Připomínalo mi to Kingovy knihy z vězení, taky Jako hvězdy v temné noci, ale tohle bylo hodně podprůměrné oproti těm zmíněným. Nedávno jsem četla knihy od Chrise Martina o řece a to bylo mnohem lepší. Jako když už něco tak strašně zpropagovaného, tak jsem přísná. No, mne kniha šokovala tím špatným směrem. Za mne ne.
To bylo brilantní, luxusní, tajemné až mystičné, dost kruté. Četla jsem tak rychle, že mi určitě na konci něco uniklo, ale teda, kam se hrabe současná thrillerová/detektivní linka. Těším se, až kouknu na film.
Tak tohle bylo moc i na Kinga :o( Jinými slovy - co to do prčic bylo?!!!!!!! Byla jsem rozhodnutá, že dám ODPAD. Ale ... ohlídla jsem se po těch 636 stranách (většinou sice utrpení) a našla si tam opravdu pár momentů, které se mi líbily (za to jedna hvězda). Kinga mám už načteného a jeho tvorbu dobře znám, ale u tohoto jsem se těšila, až to dočtu a nechám Jacka napospas osudu. Posledních několik set stran (ano, čtete dobře), jsem trpěla jak zvíře. To bylo tak zlé. Jako první jsem ze série četla Černý dům a ten pěti hvězdičkám dostál, proto teď velké zklamání. Pokud chcete pochopit, musíte přečíst - asi se to nedá zprostředkovat. Co mi dost vadilo byly nelogické vsuvky týkající se koulí, ptáků, šourků, bradavek, erekce a jo, ani ta vagína na konci nechyběla. Jako by to King (nebo Straub) prznili. Přemýšlela jsem nad tím, že když to autoři dali dohromady, jestli si to aspoň po sobě přečetli (jako všechno, komplet). Aleluja!
Na datum vydání v originále celkem zdařilá temná detektivka. Líbilo se mi zasazení do chladného prostředí Aljašky. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopila vztahy postav. Oblíbila jsem si Obludu. Na druhou stranu Kate, kolik že jí bylo let? Dovedla bych si ji představit spíše ve věku 40+. Četlo se to celkem dobře. Tip, který jsem si dala, mi nakonec vyšel. I když to není až tak vina autorky, jako spíše knih, které jsou vydávány v poslední době - nezdá se vám, že je všude přeKateováno? Už mi to leze na nervy. Jako by neexistovala jiná jména.
(SPOILER) Chm. Mám z toho takové všelijaké pocity. Je to kniha o životě jedné ženy a jejich útrap a chvil radosti, proto vím, že kritika knihy částečně vyzní jako kritika života té ženy. Asi jsem byla hodně ovlivněna filmem, který jsem viděla coby skoro čerstvou novinku. Tak nějak mě nenadchla Julia Roberts, protože ji jako herečku moc nemusím, a Chavier Bardem coby milovník mi taky značně nesedl. Takže uteklo něco přes desetiletí a já se vrhla na knihu, že to zkusím (a shodou náhod jsem četla jinou, ve které byl odkaz na tuto).
Na knize se mi líbil ten začátek, uvedení do života a proč vznikla ta kniha, rozdělení do tří kapitol dle přesunů hlavní postavy a podkapitol dělenou dle korálků. Od těchto příběhů se mi líbí, jak čtenář do děje spadne. Asi je i trochu podstatné, aby i on v životě "tam byl", takže pokud vám v životě nic nezlomilo srdce, asi to úplně nepochopíte. Taky jsem se ráda v čase vrátila do počátečních let nového tisíciletí. Příběh byl zajímavý i s ohledem na historické události. Paradoxně se mi nejvíc líbila poslední část v Indonésii, ale čím dále jsem v příběhu byla, tím se mi přestával líbit.
Jenže ... Kolik lidí se zlomeným srdcem, ležící na dně, dostanou štědrý finanční obnos a příslib napsat knihu z cesty, aby se vydal na roční pouť. Celkem mě tam i štvalo, že se neřeší v knize finance, očkování, průjmy a jiné zažívací problémy, strach cestovat sama, ... Našla bych spousty témat. Takhle to jen vyznělo, že tradá - všude líp než tam, kde právě jsem. A taktéž mi připadala hlavní postava - všude jinde je tráva zelenější. Tak nějak jsem se pídila po tom jejím životě dále a, nezlobte se, ale připadá mi, jako by stále nenašla své místo. V celé knize hledala jen berličky - o koho nebo o co se opřít (slovo má guru mi lezlo krkem) - meditace, guru, šaman sem a šaman tam, léčitelka, Felipe (ten drahoušek byl vykreslen snad ještě hůř než ve filmu; vasektomie? fajn, a co takhle pohlavně přenosné choroby?!). Je fajn se zastavit od toho dění venku a vytvořit si kolem sebe bublinu, kam se uchýlit, když je toho prostě moc. Ale v tak zoufalém a upnutém chtění to nemůže přece jít.
V knize byly taky zmínky o znameních, ale pak chyba - místo narození červen místo červenec (bylo by fajn, kdyby to někdo kontroloval). Co se týkalo použitých falešných jmen v příběhu - jak to teda bylo se jmény Balijců? Ty čtyři jména byla tedy taky vymyšlená? A co pak lidé, kterým se děkuje v závěru knihy za finanční přispění na stavbu hotelu (prohnaná Wajan ji pěkně tahala za fusekli) - také falešná?
Po pravdě nevím, jak na to nahlížet, jestli na cestopis nebo na životopis. Možná to první se mi líbí víc než to druhé. S radostí bych přála štěstí tak, jak ho nalezla, ale asi to pro ni nebylo ono.
(SPOILER) Tak jo, budu přímočará. Přemýšlím a přemýšlím a ... Asha je větší kráva ze dvou sester. Teda jako, to bylo zlé. Moje chyba je to, že jsem čekala, že to bude něco z univerzitního prostředí. V první knize byla Asha popsána celkem jako sexy knihovnice, tak jsem si říkala, jo, to se bude odehrávat na akademické půdě s někým, kdo si rád hraje se slovy stejně jako Asha. A teda po tom počátečním vystřízlivění mi nadšení vydrželo zhruba do asi kapitoly šest nebo tak, kdy si dali schůzku v baru (první osobní setkání). Od té doby jsem Ashu nesnášela. Pardon, ale tyhle knihy, kde ženská se chová takhle, nemůžu vystát (další podobná se samými urážkami byla od Zapaty S láskou, Lukov - a tu jsem nedočetla). U Pana Romantika mi nadšení vydrželo o poznání déle, tak dobré dvě třetiny, než se Eden začala chovat podobně. A ty jejich společné vzpomínky - haló, mluvíme tady o době tři roky - to opravdu považuju za málo pravděpodobné, že by si tak barvitě pamatovali jeden na druhého a určitě na sbírku komiksů a lega. Pane Bože! A ke všemu je nejlepší, jak si na rozhovor o jejich minulosti vybrali okamžik na důležité akci, kde Profesor Sympaťák měl hrát významnou roli. Deset kapitol je málo pro jeden den, v rámci tří vět uteče jeden měsíc (!!!!!). Tak nějak mě to, co psal a co všichni v příběhu pokládali za dechberoucí, nechávalo klidnou (vždyť se to sakra ani nerýmovalo). Jako Jake by byl celkem v pohodě (u postelových scén - ženské autorky tak strašně rády dělají z chlapů najednou komunikativní tvory), ale Asha NE! Za mne byla fajn Joanna, babička a Moby (ten je fakt vtipný a jejich dialogy jsou skvělé). Ježíš a ten závěr ... No, kýč, no.
Uffffffffffffffffffffffffffff. Ty vogo!!!!!!!!!!!!!!! Tak na tohle se nedá zapomenout. To bylo excelentní. Ještě jsem nikdy nic takového nečetla. Obvykle ráda značím přečtené v komentářích spoilerem a o knížce se víc rozpovídám, ale tady udělám výjimku. To nejde popsat, to se musí přečíst (a cítit).
To bylo tak zatraceně čtivé! Řadím k nejlepším romantickým příběhům, jaké jsem četla. Sedlo mi to do vkusu. Jojo, Grant, Isaac Grant byl prostě dokonalý, ale... stejně super. Sawyer jsem si oblíbila už od minulého příběhu a teď se to pěkně dokreslilo. Líbí se mi přetrvávající a nová přátelství party. Je pravda, že to závěrečné jo-ne-jo-ne jsem považovala za trochu otravné a ohrané, ale budiž, odpouštím. Tady se mi líbila i ta erotická část příběhu. Jen v závěru mi chyběla Riley s Morganem, přece jen to byla událost ne. No teda, asi se vrhnu na čtvrtý díl. Tento byl za mne zatím nej.
(SPOILER) Mně se knížka celkem líbila. Přesně něco takového jsem chtěla do začátku léta na odreagování, odlehčení a se závanem kokosového opalováku, vody a slunce. Je mi sice záhadou, jak se z originálního názvu Alex, Approximately vyklubalo Na jedné vlně :o), ale když tam bylo surfování, tak to bylo mnohem lepší. Ono i ta obálka mluví sama za sebe. Za ten konec plný nedorozumění ubírám jednu hvězdičku, protože mi to přišlo krapet přehnané. Dávám tady SPOILER: úplně jsem si představila - táta ji před Porterem osloví Lištičko a on jí padne kolem krku - já jsem Alex, my se známe. Bez nějakého toho dráma by se taky nic nestalo. Stačí, že drámo obstaral Davy.
(SPOILER) Mne to rozsekalo. Před touto autorovou knížkou jsem četla Strážca vody a to byl trochu jiný žánr - víc akční, dost jsem se nasmála. Tady tato kniha byla hodně těžká, i když paradoxně četla se velmi snadno.
Původně jsem šla do toho s tím - aha, tak to bude o sklonku života nějakého starého páru, jak se vydávají na poslední společnou cestu. A ono částečně ano, ale jinak jsem byla dobře vedle. Příběhy o Jižní Karolíně, močálech, řekách mě táhnou. Mám v plánu si dohledat všechna místa, o kterých se v knížce psalo. Už jen ten fakt splynutí člověka a živlu vody - je to nádherné a děsivé zároveň.
Ze začátku jsem se nemohla začíst - nějak mě moc nebavilo povídání o umění - a v místě, kdy se rodiče Abbie chovali, jak se chovali, tak jsem si říkala ach jo. Do toho pak nastoupila nemoc. A já teď čtu velmi často celkem těžké knihy, tak jsem to téma nějak nevyhledávala. Ale prostě - řeka teče a příběh plyne stejnou rychlostí, kousla jsem se a za dva dny dočteno. Bylo to zas něco nového vidět utrpení z obou stran, možná i z vícero. Líbili se mi slušní samaritáni v průběhu jejich cesty. Ten konec jsem čekala trošku nějak líbivější - konec řeky, nějaké místo něčím vyjímečné ... No, ale se závěrem jsem víceméně spokojená. Ani jsem se nerozmýšlela a pět hvězdiček určitě. Jen mě mrzí, že není více čtenářů i komentářů. Jak psala evineckY, zkrze slzy jsem neviděla na text.
(SPOILER) Téměř hned po první knize jsem sáhla po této. Pěkně to na sebe navázalo a já jako čtenářka jako bych byla součástí party. Opravdu jsem si oblíbila Sawyer a celkem se těším na následující knížku. Co se mi líbí, je čtivost, s jakou autorka píše. Je to prostě o životě. A to zasazení literární části do knihy je pro knihomola vždycky super počtení. Taky situace, které se řeší často vychází z reality, a je pěkné vidět i ta řešení a progres - prostě neopustit příběh větou "a žili spolu šťastně až navěky". Ale neodpustím si pár drobných ale. Když jsem začínala číst, tak Spencer byl vykreslen trošku "zmetkoidně" oproti prvnímu dílu a celkem mě překvapilo, jakou měl vyřídilku a trošku i agresivní povahu (ale to bude pak vysvětleno). Věkovým zasazením mi všechno to přišlo tak 25+, i třicátníci by se nemuseli stydět, kdyby řešili takové problémy. Prostě se mi to zdálo na věk 20-21 "too much". Jojo, je to sice román pro ženy, ale i "too much" v sexu chvilkama připomínal spíš erotický žánr. No a do třetice - Dawn a Nate, ufff, tohle se mě hluboce dotklo, takže někdy četba byla pro mne dost náročná. No ale, život jde dál :o) Moje druhá kniha od Mony Kasten a určitě ne poslední. Takže doporučuji.
(SPOILER) Jako obvykle jsem si nečetla anotaci, jen jsem vycházela z názvu knihy. Takže nějaké cestování časem mi nepřišlo na mysl. Musím říct, že mi dělala problém ta část příběhu, kdy se přes paní Mortonovou dostane Xanthe do minulosti, prostě té době ne a ne přijít na chuť. Zvlášť, když takovým fakt divným způsobem je člověk odsouzen ke smrti. Ale pak jsem se nějak začetla a dobrý. Trhalo mi srdce situace se Samuelem, ale věřím, že to není série jen tak pro nic za nic :o) I když teda pak ... co chudák Liam? Nemohla jsem se zbavit dojmu, že příběh jen tak klouzal po povrchu. Musela jsem si najít, jak takový chatelaine vypadá a fakt je to zajímavé. Moc povedené popisy prostředí a věcí, starožitností, dokonce i postavy byly spíše příjemné než nepříjemné, skvělý vztah matky a dcery, přátelství. Byla to pohodová kniha, i když v části s Alicí jsem zažívala strach a stres, jak to celé dopadne. Ve výsledku jsem ráda, že jsem si na knížku našla čas.