Niu komentáře u knih

Začátek příběhu mě vtáhl celkem rychle. Pak mi to hodně připomínalo Štvanici od Lucy Foley, byť možná s líp propracovaným prostředím. To mírné detektivní popíchnutí tomu dodávalo šmrnc. Hlavní postavy ne moc sympatické. Líbilo se mi vykreslení prostředí kolem Skleněného domu. Brala bych možná i víc toho tajemna - jak les působí za okny. Opravdu zdařile propracovaná postava manipulátora, až mi mrzl morek v kostech.
Jo a ještě musím dodat, že závěr jsem si představovala úplně jinak - však je hlavní hrdinka spisovatelka, ne? ;o)

24 05.03.2023

Vzhledem k tomu, jak je tato série oblíbená na internetu, jsem se dva roky odhodlávala, zda si jí přečíšt. I když mě několika set stránkové knihy neděsí (ba naopak), při tomto žánru jsem se trochu obávala. Přečetla jsem za tři dny. Hltala jsem stránku za stránkou a nořila se do šedého světa Feyre a barevného světa víl. Krásně popsané. Nacházela jsem tam i kombinaci z jiných fantasy světů, ale nějak mě to nerušilo. Rodina Feyre byla místy až děsivá a já jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. Amarantha - u té mě hodně napadalo, zda si autorka vypůjčila postavu Levany od M. Meyerové a udělala jí tak 10x šílenější. U těch posledních kapitol jsem ani nedýchala napětím. A ten celkový závěr se mi líbil - byť happy end, tak šrámy zůstaly. Myslím, že se vrhnu na další díl.

19 26.02.2023

Po přečtení Matčina hrobu, kdy autorka nasadila laťku jo vysoko, tak jsem čekala, že dílko bude stejně zdařilé, ne-li zdařilejší. Na začátku jsem se dost ztrácela. A to hned v první kapitole. Pak se to přehouplo do totální směsice - gangy, vraždy, kolegyně, nevěděla jsem, kdo ke komu patří. Jeden z příběhů, kdy se postupně na sebe nabalují další a další situace, které mají čtenáře oblbnout. V celé knize jsem nepochopila roli Chitwooda, který coby náčelník nic nedělal (až na to, že byl zdařilou osinou v zadku), zatímco v předchozích dílech Josie ve stejné funkci (dobře - prozatímní) byla v terénu se svými kolegy. Celé to bylo takové prapodivné a tomu vystopování bych taky moc nevěřila. Ach jo. A ten závěr? !!!!! To autorce nestálo za to ani víc rozvést toho sériového vraha? A na konci knížky upoutávky na předchozí knihy série ...? Proč? Jako jo, dobře, třeba někdo začíná tímto dílem, ale jelikož snad ve většině dalších knih jedné série jsou jasné spoilery, to fakt nechápu. Tak asi můj problém :o) Noah je jasný vítěz, takže 3*.

22 25.02.2023

(SPOILER) Tohle je fakt vysoko. Jsou tam jisté podobnosti s Marsonsovou Kim Stoneovou, ale i proto mě to tak bavilo. U mé první knihy série jsem si říkala, že Josie nemusím a nevím, zda sérii dočtu. Ale tohle mě přesvědčilo. Bylo to tak dobře zamotané. Surové také. Jsem ráda, že se odkryla minulost Josie. Možná bych ještě chtěla více dovysvětlit ten konec (Andrew, Sophia, matka z lesů). Noahovi tleskám. Doporučuju a hned sahám po další knize.

38 19.02.2023

(SPOILER) Hm.

Ira byl skvělý a brala bych ho jako hlavního hrdinu, kolem kterého se vše děje. Kladně hodnotím i detektivní linku - něco se aspoň děje a příběh by se měl někam posouvat. Italské/Sicilské dobroty, zápal pro vaření, pečení, výrobu parfémů. Vtipnost v některých pasážích.

To je tak asi všechno pozitivního. Jestli tohle má být série (a v dnešní době těžko usuzovat kolikátidílná), tak vystavění světa, popisy prostředí, charaktery postav - nic, ploché, klouže to po povrchu a nedává to smysl. Kniha v sobě kombinuje Stmívání, přes Čas čarodějnic po další díla o čarodějnicích, lovcích čarodějnic, démonech, ďáblu, upírech a jo, tady nově měňavcích, i když vlastně to jsou vlkodlaci, takže nic nového pod měsícem. Emilia strašně protivná, neustále napružená. Nonna - místo toho, aby se jejím prostřednictvím příběh na začátku krásně vysvětlil a dostal se do hloubky, to pohřbila tím, že o tom se nemluví. Rodiče? Na romantickou linku došlo, ale chtělo by to třeba rozkrýt nějaké předchozí zkušenosti, než se na Iru vrhne. Příběh byl psán zmateně, možná to bylo i překladem. Pro démony a Hříšné alias Pekelné prince se užívá výraz démon, ale už mate, o kterém se vlastně mluví. Hrdinka se pustí do boje s nějaký takovýmto démonem a komentuje to slovy "zběsile bojuji" a to je vše. Navíc, kdyby se rozhodla to zvládnou sama bez Iry, proč ho neposlala přetnutím pouta zpět? Vždyť to mohla udělat kdykoli. To byl takový guláš, že jsem posledních sto stránek obracela oči v sloup. Stále se mi potvrzuje, že velmi doporučované knihy na soc. sítích jim spíš škodí. Velmi podobně na mě působila kniha Nejchladnější dívka ve městě chladu. Jo a ještě některé do očí bijící klišoidní fráze nebyly nutné. Nemůžu doporučit. Dvě hvězdy, jedna za Iru a druhá za vtipné hlášky.

23 18.02.2023

(SPOILER) Když jsem začala knihu číst, říkala jsem si - ty jo, to je celkem fajn. Trochu jsem si musela povzpomínat na první knihu série a tak trochu jsem zapomněla, co se tam stalo. A zmínka o Ryanovi byla až snad ve třetině knihy. Jedna věc, která se určitě nedá přehlednout, jsou ty nesnesitelně depresivně dloooooooooooooooooooooooouhé kapitoly. 26 kapitol na 520 stran, to snad nesvede ani King. Když se na začátku příběhu Cassie blížila k místu činu a nabízelo se jí odkrytí té záhady, proč na ni Sam, Frank a policajti z daného městečka tak civí, tak jsem si říkala, páni, vždyť je jasné, co spisovatelka rozepisuje na dlouhé lokte. Nějak jsem tak pokračovala ve čtení. Musím říct, že Cassie mě pěkně štvala, protože primárně zapomněla na důvěru mezi šéfem a celou operací a o věcech lhala. A ono to vůbec nesloužilo k dobré věci. A u kapitoly asi 23 nebo tak nějak, na mne došla krize největšího kalibru. Byla to snad ta nejdelší kapitola a v ní se probíralo tak zvláštně, co se stalo. Opravdu jsem byla vzteky bez sebe a říkala jsem si, tak to už sakra vyklopte! Pro jeden žánr knih se používá termín slow burn romance (ty moc ani nevyhledávám), Tana French je přebornice na slow burn krimi. A tady nadbytek stránek značně ubližuje. Co se týká podoby Cassie a Lexie, asi mě to ani moc nepřekvapuje, ale po napadení a jistém zásahu Frankovy sestry, to lze brát v potaz. Něco jiného je chování, chutě, osobní projevy jiného kalibru. Nejde mi do hlavy spíš to, jak nešťastná náhoda a manipulativní jedinec se dá popsat na několik set stran tak pomalu běžící detektivky/thrilleru. Byť mě čtení bavilo a četlo se to celkem dobře, tak asi dám dloooooouhou pauzu.

15 18.02.2023

Od autora mám přečteno jen pár knih, ale moc mě to neoslovilo. Nevím, zdálo se mi to tak nějak plytké. Filmy natočeny podle jeho knih bývají vždy jiné.
Ale ... To se netýká této knihy! Viděla jsem nejdříve film a řekla jsem si, že autora zkusím znovu. A tohle plytké rozhodně nebylo, byly to hlubiny. Vlastně se mi i líbilo, jak byl příběh v knize vyprávěn z pohledu Iry a ono to jinak ani nešlo, i když i filmová verze je pěkně propracovaná také.

V tuhle lásku věřím. Snad ... snad jednou se dočkám i já.

Doporučuju všemi dvaceti.

16 11.02.2023

Celkem povedená duchařinka, dokonce bych řekla, že propracovanější než duchařinky od Darcy Coates. Docela mě i mrazilo.

26 09.02.2023

(SPOILER) Přečteno mrknutím oka. Celý tým je skvělý. Jelikož jsem téma sektářství hodně načetla díky Johnu Connollymu a jeho Charlie Parkerovi, viděla jsem pohled i jiného autora. A teda taky dost mě mrazilo. Když jsem se dostala ke konci, vlastně mi ani tak nešlo o to, kdo vše udělal, prostě se mi líbilo číst, jak se vše pomalu odkrývá. Případ s Peterem Drakem se mi zdál celkem nadbytečný, ale jelikož ve všech knihách této série je paralelně řešen případ některým členem týmu, beru to. Nemohla jsem u vtípků s Bryantovou rychlostí řízení. A jakmile se zjevila Tiffy Fifi, nedokázala jsem se přestat smát. I když celá ta akce celkem nedomyšlená. Palec pro Kanea. Úsměv na rtech za postavu nesoucí jméno z Twilight ságy. A sakra, Alex má konkurenci. Minuta ticha za Betty (nebo jak se ta kytka jmenuje) :-)

30 08.02.2023

Po letech jsem si dala opět Eriku Fosterovou se skvělým týmem, Jamesem Petersonem a Kate Mossovou. Vlastně jsem ani nevěděla, do čeho jdu, prostě jsem začala číst a, jak je pro dobré knihy zvykem, nemohla jsem přestat :o) Bylo to mírně komplikované. Všichni mi přišli totálně ujetí a protivní (kromě týmu), závěr trochu zrychlený a malinko mi chybělo nějaké dokreslení situace Melanie-Marsh-oba Wakefieldové-Henrietta, aby bylo uklizeno.

37 07.02.2023

(SPOILER) Vím, že se mi slovy nepodaří vyjádřit ani zlomek toho, co bych ráda. Láska a nenávist, smutek a vztek, naděje a zmar, moci odpustit a pustit - pustit se a ... padat, jít dál, pustit někoho do svého života, pustit a propustit, nechat ho odejít.
Kniha je plná krásných myšlenek. Není to žádná oddechovka a četla jsem jí celkem dlouho. Vždycky jsem měla problém se dokopat ke čtení, protože jsem se bála, jak Temný zamává s Addie tentokrát, co jí provede. Ale jakmile jsem se začetla, tak se nedalo přestat. Prolínání minulosti a současnosti mám v knihách moc ráda, jen tady jich bylo tolik, že jsem občas ztrácela přehled.
Henryho příběh mi tak nějak docvakl.
Nad koncem jsem přemýšlela celou knihu. Představovala jsem si ho celkem jinak, ale na tom je ta krása. A musím říct, že jsem překvapená, jak se autorka vrátila v kruhu.
Ještě se přiznám, že kniha mi v knihovničce stála cca rok, než jsem se do ní pustila, možná i trochu všeobecným vychválením na sociálních sítích. Na tuhle knihu potřebujete být v té správné náladě. Doporučuji.

20 05.02.2023

(SPOILER) Byť jsem ostřílený matador u Charlieho Parkera, pět hvězdiček tentokrát dát nemůžu. Dílko je to čtivé, protkané humorem, změněným Parkerem a děsivou Sam. Bohužel Parkera bylo málo. Louise a Angela vlastně taky. Zato vražd bylo požehnaně. A nebudu kecat, ale ti, kteří by si zasloužili to pravé peklo, odešli bez mrknutí oka na druhý břeh. Zajímalo by mne, jak moc je možné v rámci okresu mít závorami uzavřené společenství osob na určitém pozemku, tedy - kromě zmiňované Oblasti 51 :-) Puklina byla vlastně něco co Prosperous v minulém díle, jen tady to bylo víc krvelačnější. Nějak jsem postrádala smysl toho všeho, hlavně těch adopcí. No, ale zvrácenosti jsou asi rozličné. Čekala jsem víc k Mrtvému králi, čekala jsem gradující epický konec, čekala jsem ze Sam se klubající světlo (nebo stín - záleží, jak se na to díváte). Ale třeba to ještě není konec, no ne? :-) Dočetla jsem tuhle Mainskou ságu po Parkerovsku :-)

17 04.02.2023

(SPOILER) Jak to ten Connolly s tím Parkerem dělají? Jak se začtu, nemůžu přestat. Příběh se vrací do historie, do dějů a děsů druhé světové války. Jak čas běží, tak tohle téma nevyhlédávám, byť na střední jsem hltala vše, co tehdy probíhalo. Trochu jsem se bála, že čtení bude drhnout, ale ono ne. Byla tam spousta zajímavostí, co se táborů týká, toho, co se dělo za oponou. Na začátku jsem si říkala, ne, Charlie, to ne. Ale ke konci to byl přesně ten mstivý posel, jako by nasál čerstvou mízu. Musím se přiznat, že jsem čekala ledasco, ale ten zvrat na konci ani ne. Doporučuju.

22 29.01.2023

(SPOILER) Já nějak nechci, aby tato série skončila. Je to moje jistota na dobrou detektivku s prvky nadpřirozena a historie. A už se vidím, že až dočtu sérii, budu se vracet. Zamilovala jsem se do Charlieho, do Louise i Angela. Tihle tři mě doprovází od pubertálních let. Byl to skvělý příběh, i když jsem si finále představovala o dost jinak. Nutno podotknout, že Charlie je přece jen člověk, což poslední třetinu knihy dost ve vývoji ovlivnilo. Louis s Angelem se zviditelnili až na konci knihy. Ronald byl skvělý a to, co pro něj na konci udělali ... To samé Jennifer a Charlie a jeho rozhodnutí. Líbil se mi příběh Juda a Shakyho, člověk přemýšlí a hodnotí svůj život a ... no, nikdo nevíme, co nás čeká. Bylo to hodně silné pro mne, smutné, ale svým způsobem krásné. Zajímalo by mne, co byl Jude zač. Líbí se mi tématika náboženství a sektářství, kterou provází každý díl a v celku je to skvěle propojené. Temno a světlo, zlo a dobro. Rovnováha. Provázanost postav skrz jednotlivé knihy. Skvělé, skvělé, skvělé.

22 27.01.2023

(SPOILER) Dobré čtení s širším nájezdem a zajímavou cílovou rovinkou. Josie sympatičtější než v prvním díle, Luke nesympatičtější než v prvním díle, Noah a Gretchen sympaťáci. Zajímavý námět a škoda, že jedna spermie (Kim) uplavala.

26 21.01.2023

(SPOILER) Jsem překvapená sama ze sebe. Do kapitoly šest jsem chtěla knihu odložit, že to nedám. Ne, že by to byl žánr, který by mne nebavil, tak to nemyslím. Spíše z toho důvodu, jako bych četla manuál. Mark byl botanik a servisní inženýr (nebo tak nějak), ale jeho znalosti chemie, matiky a fyziky byly na jednoho až moc excelentní. Vlastně problém v průběhu celé knihy jsem měla s tím, jak se popisovalo, co se kam připojí, co s čím reaguje a jaký bude výsledek. Mám asi malou fantazii na ten nekonečný prostor, proto mi dělalo obtíže si představit celé Markovo fungování na Marsu. Když se řeklo rover, prostě jsem si představila trochu větší SUV. No jo, ženská :o)
Od kapitoly šest se to začalo lámat, neboť na Zemi věděli, co se děje a začalo to nabírat grády - organizace, plánování, záchranná mise. A já si řekla - buď, anebo. Tak jsem vydržela až do konce. Čím jsem se blížila víc a víc do cíle, tím se mi zvyšoval tep, protože se vždy stane něco mimo plán a já tak nevěděla, co se bude dít a dokonce jsem si myslela, že to nedopadne tak, jak to dopadlo.
Vadily mi některé věci, jako nevědomost posádky Hermesu, použití notebooku (vzhledem ke všem úpravám, co provedl, to byla taková divná chyba), proteinové tyčinky v zásobovací sondě a pořízení fotky ze stran reportérů (jako bez helmy).
Co se oborných věcí chemie, fyziky a jiných oborů týká, tak bych to shrnula tak, že papír snese všechno a že vlastně nevím, jestli vše mohlo být provedeno tak, jak bylo.
Abych se přiznala, od knihy jsem čekala něco ve stylu Propasti - a byli zachráněni neznámou civilizací. A ono ne.
Líbil se mi humor, Markův optimismus, který byl dávkován zpočátku střídmě a pak celkem často, jeho odhodlání udělat vše pro přežití, odvahu a nevzdat to.
Rozhodně mám chuť si pustit něco o vesmíru :o)

42 15.01.2023

(SPOILER) Hodnocení bude pro mne značný oříšek. Jdu na rozlousknutí. Pozitivní je, že ve mně kniha vzbudila emoce a chtěla jsem jí dočíst do konce ze zvědavosti, kam že se to bude ubírat. A vlastně i přes značné skřípění zubů jsem chtěla vědět, kdo za tím vším stojí. Nebo spíš sedí.
Když se zamyslím nad autorem, tak snad italskou detektivku jsem nečetla. Jistě se tam propsala i nátura a vyšetřovací (ne)metody. Styl psaní a možná i překladu byl místy dost krkolomný a dával smysl až po opakovaném a pomalém přečtení.
Zase jsem si v průběhu čtení psala poznámky, jak je u pro mne iritujících příběhů obvyklé. Sem s nimi: To bylo tak komplikované, že by i jen tento jeden díl vystačil na celou trilogii. Stalo se tam toho tolik, že mi hlava šla kolem. Mě osobně by se líbila linie se sirotčincem. Co jsem nebyla schopná pochopit, je časové rozmezí, za které se všechno vyšetřovalo - několik dní odehrávající se v únoru. Hm, s tím, co do příběhu chodilo, se obávám, že tohle bylo tak na několik měsíců až let (rozkrývání pedofilní sítě, hromadné hroby, kdo, co, vyšetřování osob apod.). Co mě velmi zaujalo, byl fakt, že jsem během čtení vůbec nepostřehla, kde se příběh odehrává, v jakém městě, v jakém státě, na jakém kontinentu. Ano, asi dle jmen i autora by se dalo usuzovat, ale i tohle se stírá a autor si mohl zasadit příběh prakticky kamkoli. I když se gradací dozvídáme, jak co bylo, tak nešel přehlédnout nepříjemný tým, Rosová a její um s počítači, kriminalista Goran Gavila, coby civil. Mila byla nejednoznačná. Ze začátku jsem myslela, že ji pochválili a poslali jinam, ale podprahově mi přišlo, že se jí raději zbavili. Ze začátku na mne působila jako sociopatka s destruktivními sklony, ale pak se dozvídáme, co ji k tomu dovedlo. Některé věci se udály rychlostí blesku (jako třeba rozplétání pedofilní sítě), jiné se vlekly neskutečně dlouho. Málem mi zaskočilo, jak se Mila dostala do ohrožení života a zjistila, že zbytek týmu ji neřekl informace, že dotyčná osoba je podezřelá.
Když jsem přerušila čtení v průběhu kapitoly, nemohla jsem si vzpomenout, kdeže jsem to skončila. Prostě jsem si nepamatovala, co jsem četla naposledy. Některé pasáže byly tedy pro můj mozek nudné a nepodstatné.
Co se týká vlastního vyjádření - štve mě, že se u některých osob používají jen jména nebo jen příjmení, bohužel u jména Boris mě to fakt dost mátlo :o) Goran byl jednou Goran a jindy zas Gavila (vlastně, co bylo jméno?). Kruci, čert aby se v tom vyznal. Milu dost často pronásledovalo šimrání na spodní části krku, což mělo za následek mou zaťatou čelist. Taky mi vadila v knize úprava - přímá řeč (klasické uvozovky) vs. myšlenky (dvojité šipky, prťavé, špatné odlišitelné) vs. co se dělo holčičce (kurzíva). Tohle je skoro ve všech knihách a vždy je tam kurzíva, ale tady to byl zmatek nad zmatek.
Suma sumárum - byl to fakt bizár. Autor se rozhodl nabalit postupně na sebe tolik věcí, až to bylo leckdy k smíchu. Paradoxní je, že přijímám myšlenku, že existuje dar Nicly, ale příběh jako celek moc nepřijímám. Taky jsem si říkala, že našeptávač odhaluje zlo zlem, takže ve výsledku byly skoro všechny mrtvoly sami vrazi.
Zatím nevím, jestli v sérii budu pokračovat. Jsem taková rozpačitá...

21 14.01.2023

(SPOILER) Celkem jsem se těšila, až napíšu recenzi, ale nevím, jestli se mi podaří obsáhnout vše. Od dětství jsem tíhla ke Kingovým knihám a až na povídky (ty nemusím obecně) mám přečtenu většinu románů. Šest set stránek, jen to hvízdne. Ale na Kingovky musí být nálada. Letošní Čtenářská výzva (2023) mi nahrála na smeč, takže nebylo, co řešit. Jen jsem se podívala na hodnocení a že to je druhý díl série, a tak jsem se rozhodla přečíst si jako první Černý dům. Ze začátku uf, říkala jsem si, co se to děje, vůbec tomu nerozumím (jako najet do rozjetého vlaku a snažit se zachytit, co se děje venku). Líbilo se mi hodně, jak je příběh vyprávěn, že jsme jako vítr (nebo Gorg) a dostáváme se postupně ke všem lidem zainteresovaným v příběhu. Bravurní. Trošku jsem byla netrpělivá u části, kdy se šrotoval dav obyvatel French Lendingu (nejdřív kvůli mrtvole, pak kvůli podezřelému), ale chápu, že autoři ždímali nervy čtenářů a ukázali, jaká je mysl lidí v davu. Určitě bych v knize našla taková prapodivná východiska, ale obecně u Kingovek to přičítám na vrub tajemnu a silám (temným i těm světlým). Nechutné to bylo dost, to jo, a večer jsem se celkem u čtení bála (ale nešlo nepokračovat). Líbí se mi přátelství, která v knihách vznikají a charaktery tady byly moc pěkné - od samotného Jacka, přes Dalea, Henryho, Marshallovi, až po Hromskou pětku. Ano, vždy přijdeme o postavu, která nám je hodně blízko, ale to už tak je. Party si oblíbím vždy tak, až je mi smutno, že je konec. A ten konec? Nebyla by Jacka škoda v našem světě? Jak jsem si myslela na začátku, že se přes to nedostanu, tak jsem nadšená. A to až tak, že sáhnu po první díle a uvidíme, do jakých Dálav mě zanese. Třeba se pustím i do Temné věže. Musím se přiznat, že to má na mne podobný vibe jako Doktor spánek (taký druhá kniha jedné série) - ten byl taky super.

23 08.01.2023

(SPOILER) Tento díl ze série jsem četla až po díle V moci zla. Podívám-li se na své hodnocení hvězdičkami, je to sestupná tendence. Tady opět jedna *. Bohužel. Dovolte mi ne příliš pozitivní hodnocení (a asi bude pěkně dlouhé a se spoilery).

Autorka dovedla něco neskutečného - podkopat si vlastní knihy a hlavní postavu v nich.

Od názvu V troskách tornáda bych čekala víc přírodního živlu, ale hned na začátku mě udivilo, jak rychle bylo po všem - rozumějte - vše fungovalo, cesty přístupné, všichni zdraví. Až jsem žasla nad tím, že jen co Kate vběhla na služebnu, aby se ochránila před slejvákem a lítajícím sklem, hned někam jela. Ptám se, zda je to vůbec možné. Mno.
Poznámky jsem si začala dělat zhruba v půlce knihy. Nepochopitelné - u prohledávání stodoly detektorem je odvolán Glock a Kate zůstává sama i přesto, že jí někdo usiluje o život. Myslím, že nikde ve městečku se nic neděje, tak další kolegové by mohli vyřešit zcela napodstatnou záležitost (a Glock by zůstal s Kate). Dát prostor týmu, jak neustále těmto knihám vytýkám.
Co celou dobu dělá Tomassetti? Buď chodí kontrolovat Kate do práce, jestli je v pořádku (té je to zcela fuk) nebo čeká na Kate doma u sporáku.
Kateino těhotenství je kapitola sama pro sebe - to je jí taky fuk a ona zrovna má Tomasettimu co vyčítat. Jejich celý vztah mi nesedí. Jak se v prvním díle jemně sbližovali, tak postupem času se z toho v prvé řadě stalo vztahové drama rozumného chlapa a rozmazlené ženské. A to divadýlko před kolegy by si taky mohli odpustit - každý ví, že spolu spí a bydlí. On se v jednom kuse omlouvá a pochybuju, že sám ví, proč. Při jednom jejich rozhovoru říká Tomasettimu, že "Painters Mill je malé město, zločinnost je tu zanedbatelná, nemám nebezpečné povolání" (říká Kate na svoji obhajobu coby těhotná policajtka). V tom případě, jak jsme se dostali v knižní sérii na tolik dílů s vraždícími amiši? Následuje text, kde paradoxně autorka obrátí a vloží Kate slova do úst "takovou mám prostě práci!" Moje rozčarování narůstalo.
Vtipná byla stať s rostlinou líčidlem americkým - nejprve Kate odhalí čtenáři, že jako amiška ví co a jak. Následně zavolá svému dávnému známemu botanikovi, který jí řekne navlas to samé, co už ví (opravdu v textu ty samé odstavce). Jedna nadbytečná postava, puf a byla pryč. A já se ptala - co kámoš Google?
Zazděno slovy "stejně jsme nebyli připraveni přivést na svět dítě".

Konec byl na to, jak se to táhlo, velmi svižný a rychlý, možná až moc. Linie s Lucy naprosto zbytečná. Myslím, že tajemství odhalíte hned, jak se trochu začtete - žádný zvrat nebo tak nečekejte. Ne, detektivky čtu, protože chci napětí, logickou akci (ne tu nepromyšlenou Kateinu), brainstorming detektivního týmu, ne žádnou pubošskou vztahovou slátaninu. Takže milá Kate (a Lindo), tímto dílem se loučím s celou sérií.

14 03.01.2023

Série dočtena podruhé. Pořád ji řadím k těm velmi povedeným, leč málo probíraným a čteným. Třetí díl byl velmi vojenský, strategický. Trošku se mi to táhlo, vzhledem k tomu, jak v poslední kapitole uplynul rok. Mohlo to být rozloženo rovnoměrněji. Lia mi tady byla trochu protivná, patetická a umíněná. Ale zase na druhou stranu by asi nedosáhla toho, co chtěla. Ale četla jsem a četla a najednou byl konec :o)

13 29.12.2022