Niu komentáře u knih
Série dočtena podruhé. Pořád ji řadím k těm velmi povedeným, leč málo probíraným a čteným. Třetí díl byl velmi vojenský, strategický. Trošku se mi to táhlo, vzhledem k tomu, jak v poslední kapitole uplynul rok. Mohlo to být rozloženo rovnoměrněji. Lia mi tady byla trochu protivná, patetická a umíněná. Ale zase na druhou stranu by asi nedosáhla toho, co chtěla. Ale četla jsem a četla a najednou byl konec :o)
Tato série se mi líbí díky tomu, jak se prolíná současnost a minulost. To mám v detektivkách i jiných žánrech ráda. A tohle vlastně není typická detektivka. Příběh v knize byl trošku komplikovaný rodinnými vazbami, přatelskými vztahy, ale jakmile jsem se v tom zorientovala, tak super. Musím se přiznat, že dospělá Laura mě trochu štvala, ale pak jsem pochopila její pohnutky. Pořádně se příběh začal rozmotávat až skoro na konci knihy. Povedlo se mi rozmotat aspoň část toho, jak to bylo. Opravdu platí, že i nemožné je možné :o) Těším se na další díl, ale ten si nechám s příchodem jara.
Tohle nebyla žádná miloučká knížka o amazonkách na norském ostrově. Tohle bylo syrové a surové, od počasí a jiných přírodních úkaz po chování mužů a žen v tehdejší době. Takové novodobější Kladivo na čarodějnice. Ani jsem nevěděla, že to v historii probíhalo v Dánsku-Norsku.
Ze začátku jsem měla problém se začíst a dostat pod kůži všechny obyvatelky ostrova, jejich mentalitu a chování vůči sobě. Ursula byla taková, jak se od ženy tehdejší doby očekávalo, že bude, i když v některých momentech překvapila. Muži v knize - no comment.
Jsem ráda, že jsem to s delší pauzou přečetla. Byl to zase jiný žánr, než obvykle čtu. Líbí se mi obálka, krátké kapitoly a ano, bylo to čtivé.
Nemůžu jinak než za 5*. To bylo tak super. Když jsem to četla a jen tak přelétla očima hvězdičky a hodnocení, říkala jsem si, že ta kniha osloví jen ty ženy, muže, kteří si prožili něco podobného a cítí se stejně jako Nell. Že to, jak určitou literaturu přijmeme, se odráží v našich životech, jestli se nás to nějak dotýká nebo naopak vůbec. Pak ale v poslední třetině se to celé tak nějak stočilo i na lidi, kteří mají vše (z pohledu osob typu Nell), až se mi tajil dech, že i oni můžou a mají stejné pocity, byť v jiných situacích. Mě se to líbilo hodně. Byl to vlastně rok s Nell, měsíc za měsícem, a vlastně se to krásně zakončilo Vánoci a Silvestrem. Skvěle podané životní cesty, útrapy, zkušenosti; krásná přátelství, Cricket se mi líbila. Bylo to vtipné a čtivé. Moc doporučuju.
Co si přeji od těchto knížek s nádhernými obálkami, je přenést se na místa, o kterých jsou. Zažít a prožít tamní atmosféru, kulturu, ochutnat dobré jídlo, pochopit a seznámit se se zdejšími lidmi - hotýlek ve stylu hygge, zima, až to praští, plno sněhu, polární záře, speciality rozhodně jiné než ovar ze skopové hlavy (v detektivkách Indridasona), nádherná přátelství, která tam vznikla a samozřejmě konec, jaký se očekává. Ze začátku jsem měla trochu obavu, s jakými starostmi Lucy odjíždí, umocněno ještě setkáním s Clivem a Bobem, ale naštěstí (pro mne) se příběh neutápěl v komplikovaných zápletkách a já jsem za to vděčná. Chtěla jsem jen odpočinkovou oddechovku ke sněhu a mrázu za oknem a k hrnku teplého čaje.
Tohle je jízda :o) Čtu celou sérii podruhé a táhne mě to stejně jako před čtyřimi lety. Napětí, úklady, intriky, akce, odvaha, trpělivost, uf ... Celé se to povedlo. Doporučuju, jak nejvíc můžu. Škoda, že tak skvělá série není známá víc. Pro mne je to jedna z fantasy sérií, která přetrvá. Povždy.
Tuhle knihu a vlastně i celou sérii, jsem četla před skoro pěti lety. Tenkrát mě to vtáhlo tak, že všechny knihy jsou pro mne top, vedle Harryho Pottera a nově Měsíčních kronik. Protože autorka v předchozích letech vydala ještě dvě knihy, jež by se měly příběhu dotýkat, řekla jsem si, že se pustím do všech. Jenže jsem se bála. Co když mě ten příběh nepohltí jako tenkrát? Co když už mám tolik načteno, že mě to nezaujme? Můj strach byl neoprávněný. Příběh se mi moc líbí a navíc má hlavu a patu, mystično, vojenské strategie, vlastní světy a zvyky, k tomu připočtěte klasický příběh nevěsty, která utekla od oltáře. Za mne velmi silné. U kapitol s Walterem, pohřbíváním a Ebenem jsem neudržela slzy. Romantická linka jemná a nenásilná. Mrzí mě jen, že v knižním světě nedostala tato série větší prostor, protože si myslím, že stojí mnohem výš než jiné knižní série stejného žánru. Ale pro mne líp - je to takový můj utajený poklad :o)
(SPOILER) Už dlouho jsem se odhodlávala k nové spisovatelce, nové sérii a novému týmu. A jsem plná dojmů, možná i trochu zmatená - ale nemyslím to ve zlém. Nejdřív jsem čekala obyčejnou detektivku s neobyčejným obsazením hlavní dvojice-trojice detektivů. Potom jsem si pohrávala s myšlenkou na rituální vraždy a nějaké to mystično a duchařinky. Pak nějaký zvrat ve stylu Šelma a nakonec jsem se dopracovala k Temným koutům nebo dvojce Kim Stoneové. Ty jo. Teda - vy jo :o) Raději sem hodím spoiler. Strašně se mi líbil vztah Ryana a Maddoxové, protože to bylo tak konečně ... spřízněné duše, bratr a sestra, uvolněnost, podpora, kritika, spolupráce, ... co vás jen napadne. Až do ... Ach jo. Od té chvíle byl pro mne Ryan normální hlupák a přizdis... Tohle mě tak neskonale nakrklo, že jsem ho chtěla vylískat, aby se vzpamatoval, hňup jeden. Strašně mě to mrzelo, protože přijít o spřízněnou duši je jako přijít o část sebe. Nevím, kam se budou ubírat další díly, ale asi to mělo svůj smysl. Až asi někdy ke konci mi došlo, jak je příběh vyprávěn z pohledu Ryana až po určité době. A v náznacích už bylo znát, jak celá jejich spolupráce dopadne. Bylo to zase jiné a celkem zajímavé uchopení příběhu.
Příběh Petera a Jamie se mi líbil a doufám, že se snad k tomu autorka vrátí, protože takhle navnadit a nechat to tak ...? Jen mi vrtá hlavou, proč si nezměnil jméno úplně, proč se i s rodiči nerozhodli společně, že minulost zanechají a začnou jinde a znovu. No bodejť, že se to dřív nebo později muselo nějak rozkrýt. A aby o tom nadřízení nevěděli, je taky divné.
Vlastní případ byl dost hustý a já od začátku tušila, kam to bude směřovat, protože dost náznaků bylo na začátku. Ale že to bude až tak moc, to jsem nečekala.
Když jsem četla, autorce se podařilo ve mně vzbuzovat strach, temnotu z lesa, strašidelné skřeky; když byl Ryan zmatený, cítila jsem se zmateně, zažívala jsem přesně ty pocity, jako bych to prožívala s ním - návraty do minulosti, strach, bolest, vztek, že mě opustili. Po emoční stránce to se mnou celkem zamávalo. Já detektivky ráda, ale tam, kde je psychopatství a manipulace, už je to na mne dost.
Co se mi líbilo nejmíň, byly asi ty strašně dlouhé kapitoly. Nevím proč, ale líp to utíká, když je kapitol víc. Umím si to nějak líp rozdělit.
Ale jinak se mi to líbilo a chystám se na další díl.
U knih Julie Caplin v téhle sérii mívám celkem problém. Strašně se mi líbí obálky :o) Ale u zatím mnou přečtených knih byla vždy super první půlka knihy. Potom se něco zvrtne a je to až moc kostrbaté, nesmyslné a přeslazené, najednou nelogické pochody. Ale tady až tak moc ne. Můžu prohlásit, že mně se zatím tento díl líbil nejvíce. Přitom jsem si na začátku při seznámení s Tarou řekla "a safra, tak to asi nepůjde, já tu holku mám chuť zabít". Nebyla jsem sama :o) Tady se mi líbilo snad všechno, až na ty křivé charaktery, které byly natolik dobře popsány, až mě to rozčílilo. Možná jsem potřebovala kus romantiky a ten pocit zamilovanosti, protože ano, tady jsem to fakt cítila. Jsem ráda, že sexuální scény nebyly jako v Pekárně (alá padesát odstínů). Četlo se to pěkně a ve výsledku každý dostal, co si přál nebo zasloužil. Já se těším s poklesem teplot na Hotýlek na Islandu a věřím, že i příště napíšu pozitivní hodnocení.
(SPOILER) Další detektivní série a já nemohla odolat seznámení s pro mne novou autorkou a novým detektivním týmem. Ze začátku mi to připomnělo komisaře Sharka, asi tou Francií. Zde známe pachatele hned a vlastně pozorujeme jeho myšlenky a činy. Teda, musím říct, že nechutné to bylo hodně. V určitých částech mě bolely zuby, nehty a jazyk. Zvlášť při jedné pasáži jsem zatínala nehty do dlaně, aby nebyly tak snadno k mání. Přemýšlela jsem, co už je v těch detektivkách za hranicí. Možná ta syrovost s jakou je to popisováno? Neb jsou detektivky, kdy to ve mně nevzbudí takový pocit. Ale musím říct, že to, jak to pachatel udělal, je samo o sobě už děsivé. Když už jsou jednou mrtvé ... Trošku mi přišlo podivné, že vzhledem k podstrčeným dokonalým stopám, na to nepřišli dříve. Co se týká detektivního týmu i Luca, měla jsem dojem, že se neustále do příběhu nabalují další věci, které spíš přitížily - viz Astrid, skákání padákem, překupník aut, řádové sestry, .... Bylo toho najednou až moc. Do toho paličatá Ava s Natashou. Většinou platí, že v jednoduchosti je síla. Ale četlo se to celkem dobře, byť ty pasáže ze stran pachatele, no, řekněme, že jsem se bála, co si zase vymyslí.
Jsem mile překvapena. Krásná knížka. Morgan sice trochu držkatá, Lil bez mateřských pudů ... Perfektně vystavené charaktery postav. Příběh sám velmi zajímavý. Jen na tom konci jsem se trochu zamotala do toho, kdo je kdo a o ždibec mi ušla ta propojenost. Myslím, že to mohlo být v závěru ještě o trochu líp dovysvětleno. Jinak povedené dílo, které stojí za přečtení.
(SPOILER) Chmmm, ... Po letech jsem se vrátila k prvnímu dílu a k navození té pravé podzimní atmosféry a rozhodla se v sérii pokračovat. První díl jsem hodnotila celkem dobře, ale u tohohle nevím. Je to celkem paradoxní, protože zrovna druhý díl se mi líbí ve filmové verzi ze všech filmů nejvíce. Ano ano, je to kvůli tomu velkému chlupatému kožichu :o) Taky proto, že ve dvojce není (ano - není) Edward tak často :o) Mne osobně se líbí ta část, jak se Jacob vybarvuje. To ostatní už moc ne, takže z celé knihy jsem si užila ten prostředek. Na začátku i na konci jsem skřípala zuby. V prvním díle mi Bella nepřišla až tak moc toxická, jako tady. Nelogická, paličatá, ulhaná. Chudák Charlie. Za mne Bella ne a asi si dám teď pauzu. A já taky nechápu, jak si může užívat chladné objetí jako z kamene a pak být nadšená z Jacobova hřejivého těla. No prostě ... Hrrrrr. A chudák Jacob - jen využit.
Já jsem i nadále unešena příběhy Charlieho Parkera. Baví mne to vyprávění o historii míst, minulosti osob a jejich rozhodnutích. Mělo to hororovou atmosféru více, než ostatní díly. Mně osobně se nejvíce líbily části z lesa. Hlavně ten začátek jsem četla večer a pak jsem se bála :o) Mírné doplnění o rodinné záležitosti. Sam je vtipná a v kombinace s párem Louis-Angel to nemělo chybu :o) A jednu zajímavost jsem našla ve spojení s Kanadou. Není to tak nedávno, co jsem četla knihu od Louise Pennyové Pohřběte své mrtvé, kde byly informace o boji na Abrahamových pláních. Tady se autor taky zastavil. Je super najít propojení o historii ve více knihách (jedná-li se o jiné věci než světové války a velké revoluce). Divím se, že má tahle série tak málo komentářů. Ale je to skvost, bohužel zapadl v mainstreamu.
(SPOILER) Řekla bych, že tak po patnácti (i více) letech jsem si přečetla znovu. Chtěla jsem si navodit tu pravou podzimní sychravou atmosféru a městečko Forks k tomu přímo vybízelo. A vlastně ten příběh se ani na podzim neodehrává. Ale ty mraky, déšť, mlhy, zima apod. - asi jsem v menšině, ale mne to v říjnu prostě chybí (letos v 2022 je strašně teplý podzim). Viděla jsem i film (několikrát), ve kterém je taky dobře zachyceno počasí :o)
Ale teď ke knize, dost o počasí :o) Nepatřím mezi až takové nadšence všeho upířího a pamatuju dobu, kdy to fičelo. Já jsem kopala za tým Jacob. Ale myslím, že značnou část čtenářů dost ovlivnilo filmové zpracování, u kterého (kromě počasí :o)) značně skřípu zuby. Filmové ztvárnění Edwarda - ne, prostě ne. Takže proto Jacob. Ale v knize mi to tak nepřišlo. Ale v českém překladu byly na Edwardovu adresu věty typu: uchechtl se, pohrdavě se zasmál apod., což mi moc nesedělo k lásce až na věčnost. Taky mě dost mrzelo, že Bella byla vystavená jako cukrová panenka, která se rozpustí, pokud si dřív nepodrazí nohu a nohu druhou. Někdy byly dost zdlouhavé jejich dialogy. Já si nejvíce užívala asi tu první část knihy, kdy se Bella seznamovala s prostředím a kamarády. Pak už to bylo takové hodně do červena. Ale celkem vtipné. Vztah s Charliem byl celkem takový nijaký. No, ale v mých letech jsem to přelouskala celkem rychle a brala jsem to jako pohodovou četbu. Pokračovat budu dál v sérii.
(SPOILER) Moje první knížka od B. A. Paris. A možná na čas poslední. Je to dáno žánrem. Román pro ženy, ale je tam i drama, psychohrátky, a tyhle knihy já nemůžu a nechci číst moc často. Kniha určitě není špatná a je dost čtivá, takže když jsem se do toho ponořila, chtěla jsem si jen potvrdit mé domněnky. Myslím si, že někdy tak ve druhé třetině začnete tušit, co se stalo.
Knihu bych definovala větami použitými v příběhu:
"Nechci jí lhát, ale pravdu říct taky nechci." a "Pravdu, celou pravdu? Nebo jen její část?" - Tyhle věty vystihují vše - lži, lži až se ti od pusy práši (vlastně tak přemýšlím, jestli spíš Pravda, nebo lež se neměla jmenovat tahle kniha). V tom mě Finn strašně dráždil, jak sám o sobě říkal 41 let a 195 cm. A já se ptám - čeho? Hromady hnoje. Ano, vypovídá to o tom, že nemám ráda, když někdo lže a to ještě všem pěkně do očí (proto moc nečtu tyhle manipulativní věci). Layla a Ellen - to se dalo očekávat, ani k jedné jsem si vztah nevytvořila. Ale už asi dlouho nechci slyšet o nikom jménem Layla. Příběh byl asi zajímavý (otázka jestli uvěřitelný) už jen tím, že jsem se u toho takhle vztekla :o) Ale závěrečná věta byla nej: "Jedna věc mě ale trápí ze všeho nejvíc, a to je tohle: Kdybych Laylu doopravdy miloval, poznal bych ji přece všude." Za mne nejsympatičtější byli Tony, Harry a Ruby, ale ti neměli až takový prostor. A nakonec ty mlýny pak přece jen zamlely.
(SPOILER) Tak tohle byl bizár a vůbec nevím, jak mám hodnotit. Budu se snažit ukočírovat myšlenky. Hezká obálka a příjemná cena v Levných knihách.
I když se už neřadím do cílové skupiny čtenářů, jen stěží bych ji označila jako knihu pro děti a mládež. Po přečtení Měsíčních kronik jsem si myslela, že Levana je jediná nejšílenější postava ve fantasy knihách. Královna zde? Té Levana nesahá ani po kotníky. Tolik zbytečné krutosti, podlosti a vražd. Ano. Byla naprosto šílená. Chudák naivka Twylla. Knížka se četla celkem dobře, ale právě pro ty manipulativní věci jsem se do čtení i trochu nutila. Celkem útlá knížečka, ale teda stalo se tam toho hodně. Ne vždy vše dávalo smysl. Víc jak polovinu je to takové tááááááhlééééé, v závěru se toho stane až moc, přidá se tam ještě jedna pověst o zlé příšeře a zakončí se to (zřejmě) o několik desetiletí později. Ne úplně vše tam bylo objasněno. Mno, já vám nevím. Chvilkama značně teatrální (slůvko vypůjčeno z knihy). Holka měla recht na konci, nač se crcat s takovými břídily. I když ten závěr by se bez ťukání obešel. No nic. Takový slabší průměr.
(SPOILER) Jsem určitě ráda, že jsem si knížku přečetla. Původně jsem někde narazila, že existuje s vesmírného prostoru i film, ale nejdřív jsem se chtěla seznámit s knihou. Mno, mám trochu zvláštní pocity. Začátek byl skvělý - vysvětlení, co to je Solaris, přistání, seznámení s posádkou, ta temnota ... Protože byl večer (a tma :-)), musela jsem přestat číst. Tak moc mě to děsilo. Pak nastalo ALE. Děj s ženskou postavou a dialogy mě strašně unavovaly a nepřinesly nic, jen spoustu nevyřčeného a nedokončených vět. Najednou byly i tak už dlouhé kapitoly nekonečné. Co se týká kapitol popisujících historii Solaris, tak to mne celkem bavilo, ale až do doby, než jsem se začala ztrácet v symetriádách a asymetriádách. Nějak víc jsem chtěla pochopit, co stojí za tím rozvratem pracovníků. Byl popisován jen ten Kelvinův zážitek. A ten konec, hm. Ale jinak na šedesátá léta dobrá sci-fi.
Skvělý příběh. V knihách se mi líbí právě tento typ vyprávění o dobách minulých, přátelství až na věky, a pak i ten dopad na současné dění. Trochu jsem se vrátila sama do devadesátek, což byl pro mne čas dětství. Anna s Agnes se mi trochu pletly, než jsem si zvykla, kdo je kdo. Anna jako vyšetřovatelka na mne působila chvilkama dost nijace, ale byl to záměr autora, aby si nechala nakašlat na hlavu a pak velmi mile překvapila rázností, co se v ní skrývá. Stejně jako v prvním případu i zde byla arogantní autorita, která zametala pod koberec (bylo jich mnohem víc). Oblíbila jsem si Jense, ale mrzí mne, že nedostal větší prostor. Agnes mi k srdci nepřirostla. Psáno to bylo čtivě, že jsem opravdu chtěla vědět celé to rozmotání. No, ve výsledku to bylo víc zamotané, než by se mohlo zdát, ale ten úplný závěr by někoho napadnout mohl. Jen by mne zajímalo, jak to bylo dál, co zmínění obyvatelé Nedanas. Za mne super čtení, které jsem si nechávala na první podzimní dny. Doporučuju.
Až po přečtení pátého dílu Hladový duch a komentářů k němu jsem se dozvěděla, že tato kniha má být pokračováním a vracet se k případu s Olivierem. Asi jsem to trochu nečekala a měla jsem knihy za samostatné jednotky - coby detektivních případů.
S čím jsem velmi spokojena je zimní atmosféra, fujavice, vichřice, kupy sněhu, procházky a veselý Henri lapající sněhové koule, horké nápoje a skvělé jídlo.
Tentokrát to nebylo tak moc o Three Pines, ale část se tam přece odehrávala. Je pravda, že mi chyběly postavy z této vesničky.
Spíš než jako detektivku jsem to vnímala jako historický román, který se zabýval vztahy mezi Kanaďany a Angličany. Bohužel, téma mi není moc blízké a všude tam, kde se řeší strategie bitev nebo politika, mne to moc nebaví. Jako bych to nemohla uchopit, dostat se na dřeň. Taky jsem měla pocit, že řada věcí byla nevyřčena postavami (pro čtenáře), ale že si postavy něco řekly, mrkly na sebe, jakože ony přece vědí. No jo, ale já ne :o)
Na počet stran a množství děje + změny prostředí děje (Three Pines, Quebec, minulost, přítomnost, pohled Gamache, pohled Beauviera a další), tam bylo zmatení, že to nebylo od sebe odděleno, vše se tak nějak slévalo a prolínalo dohromady. Tomu by určitě prospělo dělení do více kapitol.
To, co se stalo Gamachovi před tímto případem, bylo zde tak natahováno, až to nervy drásalo. Chápu, že to byl účel. Ale ten konec, jak to Gamache vzal ... ? Nebyl schopný přijmout to, že udělal vše. Vina a slíznutí smetany bylo na jiné straně. Staví to tamní policii do dost špatného světla. Bohužel se moc nezdařil popis přestřelky, to bylo tak divné a zmatené. Raději zůstat u popisu poklidného řešení vražd.
Detektivní část z knihovny - vlastně jen tak mimoděk vyřešeno, pachatel chtěl být dopaden.
A co v Three Pines? Už to ztratilo své kouzlo. A ten závěr? Co to jako bylo? Tohle bylo už moc.
I když se mi knihy hodně líbí svou atmosférou a táhnou mne příběhy jednotlivých postav, nebaví mne na nich okamžik vyřešení případu - zdá se mi, že nám nebylo odkryto vše a dokoná se to jen tak nějak mimochodem.
Za mne je dřívější tvorba Jojo Moyesové prostě skvělá. Moje první kniha od ní byla Než jsem tě poznala. Pak série pokračovala. Po ní další díla. A knihy, která autorka napsala v prvních letech roku 2000, směle konkurují právě té jediné knize, která byla zfilmovaná. Tuto hodnotím velmi vysoko. Tohle snad psal sám život. Tentokrát jsem si přečetla anotaci, ale nějak jsem z toho usuzovala na jinou zápletku. To co jsem dostala, předčilo má očekávání. Zapomněla jsem, kdy se příběh odehrává a připomnělo mi to některé zfilmované díly Poirota od Agathy Christie, období mezi válkami. Postupně se mi odkrývalo, kdy se to tak asi mohlo odehrávat. Nečekala jsem, že kniha bude mít dvě dějové linky, ale to už je pro Jojo specifické. Nemůžu ani slovy vyjádřit, tak silné, bolestné, plné všemožných pocitů. Co já vím? Možná v jiném životním období bych knihu odložila, že je to příliš. A možná jsem právě tohle potřebovala. Tak moc jsem všem držela palce. Bohužel někdy je až moc lidí a nedává to správný součet. Připomnělo mi to film Podivná tajemství a knihy Zahrada v měsíčním svitu a Zapomenutá zahrada. Nemyslím si, že by to byly spoilery, spíše to ve mne vyvolalo tyto asociace. Charaktery byly vystaveny opravdu zdařile - od upjatých konvencí anglické smetánky, přes manýry umělců po možnost se volně nadechnout. Ach, jak ta rozhodnutí v minulosti ovlivní tolik osudů v budoucnosti. Stále se ptám, jak se Jojo daří zakomponovat do jedné jediné knihy tolik věcí. Jen bych se ráda dozvěděla více o osudech Celie a její rodiny. Už mi došla slova. Snad jen, určitě si přečtěte. Knížka si zaslouží více pozornosti.