Niu
komentáře u knih
Jako hvězdy v temné noci
Jojo Moyes
To byla nádherná kniha s tak silným příběhem. Je to nejlepší kniha o knihách, jakou jsem doposud četla (řadím i nad Kroniky prachu). O síle přátelství mezi ženami, které v době, kdy se příběh odehrává, prostě musely táhnout za jeden provaz, musely si být oporou jedna druhé. Krásné charaktery hlavních postav. Zasazení do doby a prostředí bylo excelentní, vykreslení tehdejší společnosti se autorce povedlo na jedničku s hvězdičkou. Měla jsem pocit, že jsem s nima při každé vyjížďce, při každém radostném okamžiku, i ve zlém jsem je neopouštěla. Pokřivené osoby odrážely skutečný stav těch časů. Děsilo mě i to, jak je dav snadno ovlivnitelný hlavně v negativním. Ale pak to Izzy utnula svým zpěvem. Brečela jsem jako želva od poslední třetiny knihy. Romantické linky byly skvělé, ne nijak přehnané ani klišoidní. Závěr dobře propracován. Kdo má rád příběhy ve stylu Smažená zelená rajčata nebo Černobílý svět plus hromadu knih navrch, tak bude spokojen. Doporučuju z celého srdce.
DNA
Yrsa Sigurðardóttir
Oproti sérii s Tórou jsem se nějak nemohla začíst. Nevytvořila jsem si k Huldarovi a Freyje takový vztah jako v té právě s Tórou. Neuměla jsem uchopit dost dobře, co Freyja vlastně dělá v Domově a Huldar taky nebyl jasně definován. Aspoň takový pocit jsem z četby měla. Začátek byl celkem děsivý. Stejně tak epilog. Vraždy byly dost šílené a tip na pachatele jsem ani neměla, spíše mě bavilo sledovat, jakou roli v tom celém bude mít Karl. Nepletla jsem se. Hlavně na začátku mi to radioněco přišlo dost zdlouhavé a kapitoly se vlekly. Mně se vlastně vlečou vždy, když jsou moc dlouhé. Vzhledem k začátku knihy jsem závěr čekala rozhodně jiný, určitě s ohledem na rozhodnutí, které padlo v prologu plus nějaké rozsáhlejší vysvětlení. Postrádala jsem vtipnost mezi hlavními hrdiny, i když náznaky tam byly. Takže jsem zvědavá na další díly série, jestli bude patrný posun.
Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
Haruki Murakami
Moc povedený příběh o krásných okamžicích přátelství na jedné straně a jeho křehkosti na straně druhé. Každý z nás jistě zažil něco tak bolestného, co trvá roky, něco, s čím nevíme, jak dál; nakonec stejně člověk zjistí, že do té jámy lvové bude muset. Každý sám sebe hodnotí moc přísně, přitom z pohledu druhých lidí to tak kolikrát není. Moc pěkné počtení.
Zahrada v měsíčním svitu
Corina Bomann
Kdo by se byl nadál, že za tak nádhernou a klidnou obálkou číhají takové osudy. Na začátku jsem měla trochu problém se začíst z důvodu, že jsem očekávala, jak se příběh bude ubírat. Nakonec ne. Když jsem tohle období překonala, směr, kam se příběh ubíral, mne snad ani nenapadl - ale samozřejmě, že se to neslo v duchu "zpátky do minulosti". Napadají mne slova - milé, klidné, nenáročné, čtivé, s rychlým spádem. Zároveň se mne dotklo, jak se lidské životy můžou zašmodrchat. Osud Rosy, Helen, osudy dalších postav. Jakmile se dostanete na konec, vrátíte se vlastně na začátek, vše se spojí. Možná se někomu bude zdát, že to bylo až moc štěstí a náhod, ale někdy je nekomplikace vítána. Jen mě malinko rozesmíval překlad do češtiny, např. tetovač (místo tatér) :o) Na co člověk nenarazí v Levných knihách :o) Popisy prostředí taky vyvedené, jako bych byla sama v Padangu. Trošku mi to připomínalo knihu ve stylu Zapomenutá zahrada a Poslední dopis od tvé lásky.
Fantom z Blackwoodu
Darcy Coates
(SPOILER) Tomu teda říkám katastrofa. A ono se to osvětlilo, jak tak koukám do profilu knihy. Vypadá to, že rokem napsání 2015 se řadí k počáteční tvorbě autorky. A bohužel je to znát. Je to jediná kniha (co si tak vybavuji) z této série, kde je na začátku nějaký pár. A značně to příběhu ubližuje. Mara je na přes držku a Neil je slaďouš největšího kalibru ("Maro, miláčku, světlo mého života, koťátko,...Ať uděláš cokoli, myslím, že jsi úžasná." - za to by se nemusela stydět podřadná romantika). Ne, od strašidelných domů čekám především napětí, strach, nikoli kýčovitou romanťárnu. Celou knihou se prolíná nelogika. Jak hlavní postavy, tak autorčiným úmyslem. Rozumějme - v domě není elektřina, ale již dvacet let tam zůstala televize, přehrávač, je tam internet (při prohlídce zmíněno); přitom generátor nikde (a je nepravděpodobné, že by ho někdo ukradl - ale to zjistíte, až přečtete). Co mě dostalo, byl provaz, který asi celou dobu visel ze zábradlí, po dobu, co tam bydlelo dalších 6 rodin. Mara jako malá měla králíka, ale nemohli si dovolit veterináře, aby ho utratil, tak ho utopili ... ?!!!!! Co tohle je za blbost. V jednom kuse protiřečení. Po koupi domu se Mara vysloví, že jí zbylo ještě mnoho peněz (i když neřeší svou vlastní práci) a v závěru říká, že do toho investovala vše, tak moc pro ni znamená. Taky při seznamování s vymítači, se Maře podaří pěkně Everecu urazit. Je holt neomalená a marná. Přemýšlím, jestli jsem kdy četla knihu s tak protivnou hlavní postavou. Jedna hvězda za strašidelnou atmosféru, jinak zklamání.
Mrtví promlouvají
Linda Castillo
U páté knihy (Do posledního dechu) jsem napsala, že si zvykám na pojmutí Kateiny práce. A ejhle. Byla jsem celkem překvapená. Jaké, že byly změny? Začátek knihy hodnotím jako skvělý, to tu ještě nebylo. Zároveň se do popředí dostal i tým Kate a konečně jsem na konci měla pocit souznění jako u týmu Kim Stoneové (knihy od Marsonsové). Tomasetti je upozaděn. A propó - teď se řeší jeho trable, ale vrátím-li se k 5. dílu, tak jak se vyřešila minulost Kate? Prostě to vyšumělo do ztracena. Pachatele jsem uhodla v první půlce knihy. Trošku nádech duchovna, což příběh položilo do jiné roviny.
Teď trochu kritiky. Jestli ještě v jednom díle přečtu, že "prvních osmačtyřicet hodin hraje ve vyšetřování případu zásadní roli", vezmu bělítko a ... :o) Taky bylo dost otravné "přečíst práva podle Mirandy" (už mám něco načteno z tohoto žánru a nikdy jsem to neviděla). Zdá se mi, že se někdy autorka trochu plete v časové ose, kdy se co stalo, kdy se odehrál nějaký případ z předchozích knih, jako by se v každé knížce zasekla na údaji "před dvěma třema lety". V tom závěru s tou slinivkou, no, já bych se tak nesmála. Kate se mi tady zdála taková trochu "zlá", nevím, čím to bylo. Její tendence vždy být u všeho sama už omrzela a je spíš hloupá než paličatá. Trochu přitažené za vlasy - hledá se sériový vrah a kde je FBI nebo aspoň šerif a spol. Do toho radní a finance, déšť a záplavy ... Já vám nevím. Jako knížky jsou čtivé, ale něčím se to zvrtne a není to ono.
Dobře se dívej
James Carol
Spíše než honbu za pachatelem, na kterou jsem zvyklá u jiných detektivek, tady se vše odehrává v mysli Jeffersona. Jeho úvahy tím pádem zůstávají skryté uším ostatních a z jejich pohledu je jeho chování značně podivínské. Řekla bych, že Jeffersonova arogance tady už přechází jistou únosnou mez. Líbil se mi Taylor i Hannah. A s tím jménem? Pochybuji, že tak bezchybný detektiv jako Jefferson je, by na to nepřišel. Schválně. Kolik nás tady na to přišlo :-) Myšlenkové pochody v detektivkách se mi líbí, ale někdy to vyzní jako charakteristika z příruček.
Záhada domu Marwicků
Darcy Coates
(SPOILER) Tenhle díl ze série Strašidelné domy hodnotím pěti hvězdičkami; spolu s Duchem domu Ashburnů a Přízraky domu Carrowů se mi líbil nejvíce. Knížku jsem rychle přečetla, ale dočítání jsem raději nechala na ráno :-) Bylo to super čtivé, v popisování prostředí je autorka super, do toho lehce těžkého humoru s Lukasem - to bylo fakt vtipné :-) Chování sousedů z ulice mělo nakonec vysvětlení a i ten závěr byl dobře uchopen. Ale! Co sakra s tím jódem?! To má být něco jako "teď je to moderní a je toho plný internet, tak to hodím do knihy a narafičím to na otravu"...? To jako vážně?! To uvěřím dříve v nějakou Helen než v tuhle přitaženost za vlasy jaká byla v příběhu.
Do posledního dechu
Linda Castillo
Knížka se četla dobře, jak už to ostatně u této autorky je zvykem. Musím vypíchnout hlavně ten začátek, který mne fakt dostal. Bylo to vylíčeno a popsáno velmi realisticky, bylo mi pěkně ouzko. Celý příběh se mi líbil; dalo by se říci, že je to taková klasika, přece jen v prostředí, kde se příběhy odehrávají, to vyznívá jinak. Nedá se nic dělat, po pěti dílech jsem si už musela zvyknout na to, že tým jde stranou a moc se o týmové práci nedozvíme. Kate skoro nepije, což je plus oproti předchozím dílům a konečně v závěru někdo zůstal naživu. Jak jsem chválila tu romantickou linku v nějakém druhém třetím díle, tady mi už to trochu neštymuje. A na ty "Mlýny" já prostě věřím, někdy to přijde hned, někdy až za spoustu času. Ale ony přijdou.
Po otřesech
Haruki Murakami
Když se mi dostanou do ruky Murakami knihy, ani nevím, jak se stane, už jsem na konci. Příběhy jsou čtivé jako ubíhající den běžného života, přesto se nám nepodaří ho uchopit a plně pochopit, něco nás nutí balancovat na okraji, přemýšlet. Tak jako v životě. Mě se tato kniha povídek o lidech, jež spojuje zemětření v Kóbe, líbila.
Ztracené děti
Linda Castillo
(SPOILER) Už jsem přišla na to, kde je chyba. Chyba je číst knížky této série ihned po sobě (klasicky u mne platí, že dočtu jednu a už se těším na druhou). Já to takto dělám ráda, neb u další knihy nikdy nevím, kde skončila ta předchozí. U jiných autorů mi to tak nepřipadá, ale tady u této série mě až otravuje číst to samé o Kate a mám výhrady v určitých věcech: Vždycky se jedná o amiše (ta vesnice a všechny ostatní amišské kolem musí být už snad vyvražděny), pokaždé se jedná o téma zneužívání, na konci dílu nikdy nezůstane vrah naživu (to asi když je vyvražděná celá vesnice, tak aby byl klid a prázdno v base), vztah Kate a Johna a jejich rozhovory ve stylu čerstvých dvacítek plus musím zmínit znovu opakování jejich minulosti (několikeré během jedné knihy), opět Katein tým upozaděn (brala bych, že se to odehrává jinde a Kate je přizvána jako konzultantka, tak proč se to zase propojuje Sadii z Painter Mills?!). Vždy, když si říkám "to by šlo", tak se z toho vyklube menší zklamání. Vlastní zápletka se mi líbila, ale jak už jsem psala u jiné knihy této série, zase to bylo nevyvážené v určitých aspektech. Čte se to ale dobře, autorka umí vtáhnout do děje, je to napínavé, chcete odhalovat i život amišů, chcete odkrývat skryté. Původní rozhodnutí 3*, ale za ten závěr +1*.
Zabijáci
John Connolly
Pro mne to byl re-reading. Poprvé jsem četla někdy před šesti sedmi lety a tehdy si pamatuju, jak jsem se smála u dialogů mezi Angelem a Louisem. Tentokrát, když jsem začala číst knihy v sérii přesně po sobě, to mělo trochu jiný punc. Většinu knihy se řeší Louisova minulost, která byla zmíněna již v předchozích dílech, ale tady je to zcela zaměřeno na tuto "komicko-elegantní" dvojku. Ono je tam těch dvojek víc a musím říct, že všechny sympatické. A i když je to série o Charliem Parkerovi, tak tentokrát mi ten jeho odstup přišel celkem vhod. Oblíbila jsem si Willieho a Arna s jejich humorem.
Zajíček Ušáček
Rene Cloke
(SPOILER) Kouzelná knížka plná humoru. Po letech jsem se rozhodla díky výzvě přečíst (nejen prolistovat) a má to zase jiný šmrnc. V dětství to bylo jen aby zajíček Ušáček vyhrál. Ale teď? Ten Ušáček byl teda pěkný nezbeda a zaškvara :o) A želvička byla taky super. Až mi bylo vlka, lišáka a mědvěda chvilkama líto :o) Nádherné kresby, které mě už jako dítě zaujaly. Mám jen krásné vzpomínky.
Afterdark
Haruki Murakami
Je to příběh odehrávající se jedné noci různým lidem, které něco spojuje. Líbí se mi to setkávání se, povídání si o všem možném. Když jsem knihu dočítala, tak jsem si uvědomila, jak nás jako lidstvo několik posledních let od sebe oddělilo. A právě knihy Murakamiho mají tu moc si uvědomit, jak vedeme rozhovory dnes - nemám čas, teď ne, hm zajímavé tak ahoj, ... Nebo se vše hodnotí na materiálno. Ale tady mě upoutalo právě to sdělování si strachů, věcí z minulosti, nehezkého, kdy chceme (a ano, chceme to všichni), aby nás někdo vyslechl. Připomnělo mi to film Paříži, miluji Tě!, kde také nalézáme příběhy lidí, které něco pojí. Murakami má talent vykreslit věci, jak jsou a přitom to není nějak neomalené (viz třeba příhoda s dívkou v lavhotelu). A to hledání cesty jeden ke druhému, velmi blízkému člověku, může být složitá. Věřím, že tady vše dopadlo dobře.
Ohnivý anděl
Yrsa Sigurðardóttir
Moc zajímavý námět. Trochu mysteriózna, trochu děsivé atmosféry několika ústavů pro postižené. Nebylo to lehké čtení, dostaneme se do života a myslí lidí s určitým handicapem a postižením. Líbí se mi, jak autorka prokládá realitu a svět duchů. A co oceňuju, je i řešení starého případu.
První krev
Angela Marsons
Byla jsem zvědavá, jak to všechno začalo. Je to psáno jako jedna z posledních knížek, ale umím si představit, jak i pro autorku muselo být náročné nepřekonat svá předchozí díla a děj zasadit trochu jednodušeji nebo nenáročněji, aby byl viděn posun. Mně se všichni v týmu líbí a to hned od této "nulté" knížky série. Jsem ráda, že i doktor Keats dostal prostor.
Útok na pekárnu
Haruki Murakami
Vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu, neb anotace nečtu. Četla jsem večer před spaním a opravdu jsem se děsila toho, že budu mít hlad :o) Jak může Murakami v tak krátkém rozsahu vylíčit barvitě pocity a myšlenky? Zatím jsem narazila na Spánek, coby další lidskou potřebu z pera autora. Ono není špatné se nad tím zamyslet - nad tím, co bereme jako samozřejmost. Pak to chybí a ... co s tím?
Podivná knihovna
Haruki Murakami
Neptejte se proč, neptejte se jak, na nic se neptejte. Jen se nechte pohltit strašidelnou a hrůzu nahánějící atmosférou Podivné knihovny. Na 64 stran zadržte dech a nemrkejte. Nemůžu si pomoct, ale je to skvělé minidílko. Doporučuji.
Ti druzí
C. J. Tudor
(SPOILER) Autorka se dost odklonila od stylu psaní alá King. Tohle dílo bylo dost jiné. U první půlky jsem měla problém se začíst. Důvod byl asi ten, že moc nevyhledávám psychologická dramata, a takto jsem to vnímala. Ale když jsem to překousla, druhá půlka s vysvětlením stála za to a přečetla jsem to do konce. Námět byl zajímavý. Když jsem se zamýšlela nad Jenny, ona to nebyla nějak příjemná osůbka.
Střípky ticha
Linda Castillo
Velmi čtivé, napínavé - hlavně závěr. Ale: autorce se vždycky někam zatoulá Katein tým - mrzí mě, že T. J., Glock, Gurčák a Skid nedostanou větší prostor coby Kateinini přímí kolegové. Zajímavá je i postava Mony. Bylo by fajn vidět i jejich progres; tak Tomasetti slízne všechnu smetanu - prakticky tam není žádná vazba mezi ním a zbytkem týmu. Taky některé informace z Kateiny minulosti tam byly opakovány několikrát. Vzhledem k tomu, že se jedná o třetí díl a že jsou zde zmínky o pachatelích z předchozích knih, považuju už za zbytečné to vkládat do knihy několikrát. Ke konci bylo až moc alkoholu. Celý závěr byl nečekaný a uf, jsem ráda, že to vyšlo.
