Niu komentáře u knih
(SPOILER) Začátek byl celkem velmi zajímavý a napínavý. Do doby, než se seznámil s problémovým párečkem a našli tělo. Od toho okamžiku to byl příběh neuvěřitelný a dost přitažený za vlasy. Profesor byl vykreslován jako nekňuba, co si nechá rád rozhodit ciferník, aby v další části knihy byl přeborník na vše ostatní mimo obor. Chápu, že nechtěl kontaktovat ty, kteří mu nevěřili. Podívat se ale z pohledu člověka, kterému je předloženo doznání, tak těžko uvěřit, že by se s ním někdo bavil a rovnou by ho neodpráskli. Závěr? To bylo jak ve střílečkách z Brucem Willisem. Další knížka, kterou jsem dočetla, u které jsem čekala úplně jiný směr. Tady u této by bylo fajn, kdyby jako vědec a odborník na danou problematiku si ho vzal pod křídlo nějaký policajt, třeba Glenn, takhle by se dostali mnohem mnohem dál. To by bylo perfektní vyšetřování. A ta šelma? To jako x desítek let provádí svoje řemeslo tak a pak se z toho prostřílí. Uffff, teeeda. Sama pracuju ve vědě, i když v jiném oboru, ano je to zajímavé, dá se z toho vytřískat hodně, ale tohle ... Kvílím. Čtivé to je, kapitoly jsou krátké.
(SPOILER) Může obsahovat spoiler na Zmizelou! (Raději to uvádím). Přečteno na dva zátahy, mezi nimiž byl časový odstup týden na rozdýchání situace. Čekala jsem dost něco jiného. A sice to, že příběh se bude týkat převážně literární tvorby, onoho díla a knih ze série, ke kterým se původní autorka nedostala. Byla jsem zvědavá, jak bude Lowen pronikat do postav, pročítat informace. V téhle části mě kniha dost zklamala, protože tato část příběhu byla jen tak mimochodem zmíněna.
Povedený byl začátek knihy, vlastně bych řekla, že tak do doby, než Lowen objevila autobiografii. Tam se příběh začal lámat do stylu Zmizelá a já tyhle manipulativní psychothrillery strašně nerada čtu. Chvilku to vypadalo i na mysteriózno, to bylo zapříčiněno spíš těmi zjeveními nebo myšlenkami, zda to byla skutečnost nebo xanax a stres. A autobiografických částech mi bylo v daných chvílích opravdu na zvracení, což byl okamžik, kdy jsem knihu na čas odložila. Linku se sexem jsem nečekala až tak hard core, kor když v jiné autorčině knize si hlavní postavu mají problém si dát pusu. Sem tam mohli v překladu použít vhodnější termíny dle situace a chápala jsem myšlenky Lowen, že už se jí nechce pokračovat ve čtení autobiografie, když je to samý pták. Ono použít to párkrát, ok, ale všeho s mírou. A to rozuzlení jsem čekala. Ten závěr si musí každý sám vyhodnotit, jak mu to dá smysl. Ale vlastně definitivní odpověď na "Byla to pravda, nebo lež?" se nedozvíme. Jen někdy obdivuju (v negativním kontextu), jak vznikají české názvy knih.
(SPOILER) Jsem trošku na rozpacích. Zlákaly mě recenze na internetu a pak sleva v knihkupectví. Téma a že se děj odehrává na horách netřeba dodávat. Nemyslím si, že kniha je špatná, spíš jí něco chybělo.
Začnu plusy: téma bylo bezvadné, načasování také (bezčasí mezi Vánoci a Novým rokem), kapitoly rozděleny dle pohledů jednotlivých postav, krátké kapitoly, návraty do minulosti.
Naproti tomu velkým mínusem bylo to, že autorka nevyužila plného potenciálu zimy, toho, že se děj odehrává na horách a hlavní příčiny, a sice toho, že nikdo nemohl odjet ani přijet - tzn. taaaaaková bouře a taaaaaaková vánice. Ale kde byla? O počasí ani vidu ani slechu? Po přečtení V pasti bych čekala, že tohle bude fakt něco. A jak vlastně dlouho trvala? Ještě na Nový rok se všichni krzali venku, další den nález a ten samý den mohli přiletět je zachránit? Název knížky moc neodpovídá, asi záleží, z jakého pohledu se na to díváte (kdo byl štvanou zvěří v přeneseném kontextu), ale obálka je hodně matoucí (i když je pěkná a jednoduchá). A co ostatní postavy, kromě těch se jmény kapitol? Zdálo se, že jen ženy byly povýšeny do stavu, kdy mohou mít myšlenky. Ale kde potom byla Samira? Škoda, že tam nebyl i pohled chlapů. Ale vzhledem k délce knihy a rozvleklosti by se to asi nedalo ani na tisíc stran. Je to fakt škoda.
Opsala bych to spíš jako psychothriller nebo psychologické drama. Je fajn, že se až na konci dozvíte, co se stalo a vlastně komu. Ale celkem se to dalo předpokládat.
V knize bylo ale i přes tato zaškobrtnutí něco zajímavého. To zamyšlení, že přátelství se mění, že lidi ze života odcházejí, protože už to není jako dříve, že najednou zjistíte, že s nimi nemáte nic společného. A že si vlastně ani nechcete pamatovat ty situace a okamžiky, kdy se cítíte byt neustále loajální a jakoby v kleštích nebo pasti. Že se stáváte pokaždé tím člověkem, kým už dávno nejste a už nechcete být, že ostatní vás pořád staví do té stejné role, jen aby cítili, že mají navrch.
Za mne jsem hodně ráda četla Heather a Dougha. Jen u kapitol z jeho strany malá výtka. Proč ostatní popisovaly (všechny byly ženy) situaci v ich formě, jen chudák Dough to měl ve třetí osobě? To jsou jen drobné nuance, které při čtení ovlivní hodně.
(SPOILER) Nooo, uf, nevím, co napsat. Connollyho knížky se čtou samy, příběh dobře ubíhá. Tento byl zvláštní svým zasazením do tématu "náboženství" (ano, úmyslně v uvozovkách). Téma sekt je víc mrazivé, než čisté zlo. Kdo ví, kdo vše je zapleten. Určitě doporučím přečíst sérii od začátku. Taky pro arachnofobiky nic moc :o) Ale třeba budete mít zájem vyhledat si některé druhy a podívat se, jak v reálu vypadají a co jsou zač naši osminozí kamarádi v příběhu :o) Co mi přišlo zbytečné byla linka opět s mafiány, kdy ten konec mi přišel až moc jednoduchý, vzhledem k tomu, co byl Al Z zač. Co mě v knížkách trochu mate je to, jak rychle se Charlie stíhá přemisťovat z místa na místo, a pak taky rozvleklé návraty do minulosti ve stopáži přítomných událostí.
Opravdu dám 5*. Za atmosféru; skoro jste mohli cítit chlad a vítr za okny, slyšet padající sníh a vrzající budovu. Námět byl zajímavý a já jsem byla překvapená, že byť se děj odehrával se středoškoláky, celkem se obešel bez klišoidních rozhovorů. Vlastně mě až překvapilo, že hlavní protagonisté toho spolu namluvili velmi málo. A až do opravdového konce nevíte. Myslím, že na tak úzkou knížku je to napětí vygradováno. Asi je to umocněno tím, že miluji zimu, sníh, ráda mrznu :o)
(SPOILER) Tím, že námětem je pohádka Kráska a zvíře, se může zdát, že to bude mít i pohádkový průběh. Ten tam je v podobě zvířete, prince a jeho království, čarodějnic a kouzel. Ale jinak to bylo celkem kruté. Zasazením do současnosti a zároveň do onoho pohádkového světa byl celkem dost zajímavý. Jsem ráda, že při návratu se neděly horší věci (něco ve smyslu - a teď ji zamkli a nepustili zpátky), prostě to tak jen plynulo. Co ale bylo nejasné pro mne, tak vlastně celé to chování čarodějnice. V pohádce je to jasné, ale tady mi spíš přišlo, že tou nestvůrou měla být ona sama. Vlastně to byl můj první retelling na tuto pohádku, takže vlastně fajn. Plus měly kratší kapitoly. Ráda bych i kapitoly z pohledu Greye, ten byl sympaťák.
To bylo fakt skvělé. Opravdu vražedný chlad, zima jako v psírně, vánice, mráz, led a sníh. Do toho vražda. Líbí se mi to zasazení do vesničky Three Pines, jeji obyvatele, jejich osudy. Gamache i Beauvior jsou super. Jen stále nemůžu pochopit agentku Nicholovou. Ale věřím, že s dalšími díly přijde i rozuzlení. Francouzské věty mi kupodivu nevadí, i když francouzštině nerozumím, vždycky tak nějak z kontextu to pochopím. Strašně mě rozesmála situace s Clarou a její koupelí a pak Olivierův příběh sýrů :o) Myslím si, že v zimě je super sáhnout po takové četbě.
Velmi čtivé, ne tolik podrobné. Pokud vás zajímá, jak strava ovlivňuje naše tělo, resp. jak stravou kompenzovat nemoci, doporučuji si přečíst.
Tyto karty jsou moc krásné. Tajemné, temné, některé věci patrné hned, jiné pod povrchem. Už mi dělají společnost pár let a ráda po nich sahám, když potřebuju nakopnout a vidět věci z jiné perspektivy. Perfektně rozvíjejí kreativní myšlení a nabízí řešení z více úhlů pohledů. Ale tarot je hodně o učení se intuicí. Knížka je jednoduchá, ale ke každému tarotu budou určitě i jiné popisky, ve kterých se odráží popis obrázků. I když myslím, že na první tarotové karty můžou být pro začátečníka složité. Nicméně, když k vám chtějí ... :o)
Někdy v jedné třetině jsem si řekla A DOST!!!!! Jedna hvězdička je za prostředí krasobruslení, což jsem stihla nasát, než jsem knihu odložila. Pardon, omlouvám se všem, co tuto knihu mají rádi, ale pro mne se stal autorčin styl psaní dloooouhým utrpením a knihu jsem nedočetla. Nicméně si nemůžu odpustit komentář.
Než jsem se do děje trochu dostala, tak mi došlo, že hlavní hrdinka ráda přemýšlí. A já jsem pak přemýšlela, jak musela vypadat, když se jí někdo na něco zeptal, ona přemýšlela asi tak 30 stránek a nakonec odpověděla "Cože?" Co chcete, je čekat hodinu, než si někdo promyslí všechny možné varianty. Také chcete dostat kladnou, zápornou nebo neutrální odpověď, ale pokud to je odpověď otázkou, jsme v dalším hodinovém začarovaném kruhu přemýšlení. Ale to nebylo ještě to nejhorší.
To nejhorší nastalo, když Jasmine dostala větší prostor k hovoru, hm, no vlastně to tak ani nemuselo být, stačilo, že vůbec myslela. Já teda nevím, ale na věk třicet let, který v průměru oba měli, to teeeeda byl jazyk a nadávková rozcvička. A Jasmin si ji procvičovala stejně jako sebe na ledě. Myslím, že se tak k sobě nechovají snad ani děti na základní škole. Pro mne jen ta třetina knihy stačila jako procházka očistcem. Vybírám si knihy, které mě zaujmou, které ráda otvírám a nořím se do stránek a řádků, na které se těším, kdy chci zjistit, jak to dopadne. Tady jediné zajímavé bylo prostředí krasobruslení, což velmi rychle vzalo za své všemi těmi nadávkami, arogantním a nepříjemným chováním. Ufff.
(SPOILER) Raději označím spoilerem! Jsem absolutně v koncích s tím, kolik hvězdiček mám dát. Když jsem začínala číst, tak jsem si říkala "jo, je to čtivé, autor a spolu s ním i hlavní postava používá až takový poetický jazyk pro detektivko-thrillery až nezvyklý, ale čte se to dobře; hm, no možná je Sharko trochu podivín". Pak se to otočilo na "ten Sharko je snad větší blázen než Harry Hole a Kim Stoneová dohromady!". A už vůbec jsem nečekala, že v té knížce bude tolik krutosti, což mi připomnělo filmy Zvrácený a 8mm. Já snesu hodně, ale to už bylo i na mne celkem dost a myslím, že to nebude tím, že jsem žena. Opravdu bych nedoporučila slabším povahám. Závěr, především epilog, mne překvapil, nepamatuji si, že bych kdy četla takový konec. Určité vyšetřovací postupy byly dost zvláštní a v reálném světě by to tak nešlo. Můj typ na vraha od začátku seděl a já jsem dočítala i z toho důvodu, abych se přesvědčila, že fakt jo. Nicméně si neodpustím poznámku, že v tomto případě byla obálka spíše na škodu. Kdo si přečte tuto knihu, pochopí. Tak fajn, dám 4*.
(SPOILER) Na romanťárnu až moc smrti. Kniha se mi líbila hodně. Byla psaná velmi čtivě. Řeší se v ní opravdu bolestná témata a já jsem si i pobrečela. Měla jsem trochu strach, jak dopadne Lake a Will, protože se toto téma bere dost vážně. Fakt to bylo napsáno milým způsobem, s humorem a radostí, s jemným podáním nevyhnutelného.
Zjistila jsem, že si píšu poznámky na papír u knih, ve kterých mě něco irituje :o( Začátek byl pro mne horší na začtení se, seznámení se s prostředím a lidmi, charaktery jednotlivých postav. A právě tady narážím na hlavní postavu, u které jsem si poznačila "manipulativní mrcha, co věci řeší raději sexem, nefér, lživá, nepříjemná, sebestředná; když jí pravda kouká přímo do tváře, stále ji nevidí." Nejvíc jsem se pobavila, když hlavní postava použila ona slova manipulativní mrcha o jiné osobě :o) Jak se po tom pomalém oťukávání případ rozjel až od druhé poloviny, tak to byl fičák. Co bylo odlišné od ostatních detektivek, tak tady spíš takové klouzání po povrchu, a potom závěr, který byl velmi věnován událostem po odhalení, což bylo zajímavé. A vlastně ke konci mi Josie už tolik nevadila.
Jako bych se ocitla ve společnosti Poirota, Barnabyho, Marplové a Holmese :o) Nečetla jsem si anotaci, takže jsem nevěděla do čeho jdu. Na začátku mi chvilku trvalo, než jsem přišla stylu psaní na chuť, a co bych malinko vytkla byly dlouhé kapitoly. Ale jakooo pecka :o) V roce, ve kterém vyšla kniha v originále, jsme si mohli nechat zdát o současných celkem krvavých a temných detektivkách. Tohle bylo takové detektivní pohlazení. Na začátku jsem měla svého favorita. Jak jsem četla, tak jsem jen vrtěla hlavou a fňukala, že pokud to nebude ta osoba, tak já fakt nevííííím :o) Ale jo, trefa. Gamache a jeho tým jsou suprovní, trefné poznámky, to se mi líbí. Nesympatická mi byla Nicholová (snad to píšu správně) - u ní mne nejvíc pobavilo její vnímání vzkazu na zrcadle. Líbily se mi záležitosti ohledně střílení lukem a pak i to malování. Stejně mi ten obraz pořád víří v hlavě, co na něm bylo. V Poděkování byl od autorky v samém závěru jistý úryvek, který mě celkem zasáhl - to je holt etapa života, asi si tím projde každý.
Super jako vždycky. Do těchto detektivek nemám problém se začíst a knížku nechci odložit na delší dobu, než je nezbytně nutné :o) Líbí se mi Kate, líbí se mi Tristan. Příběh byl zajímavý. Odložený případ v knížce, kterou neodložíte :o)
(SPOILER) Za mne NE! Těšila jsem se, až to dočtu a většinu knihy to byly pro mne muka. Akce mi připadaly dost chaotické a v závěru není vědět kdo bojoval jako kdo (jedna postava, více identit) - já myslela, že třeba masky byly odhaleny a ono ne. Asi do kapitoly 30 se stala jedna jediná akce hned na začátku (a ještě úplně dle mého ne dobře rozjela děj) a pak se vlastně nic nedělo. Přesto hlavní hrdina prohlásí, že má fůru práce. Přitom je nikdo nikam neposlal. Oskar, Ruby a Danna dostanou prostor až na konci knihy. Vše se točí kolem myšlenkového vztahu Adriana a Novy a je to pěkně protivné. Ostatně, jako Nova samotná. Nova je strašně nesympatická postava a sama má problém s tím, na které straně stojí, jen samé lži a kde koho podrazit. Adrian a jeho superschopnost coby Sketche, by se hodila spíš do galerie. Nova se chovala v určitých situacích velmi průhledně, až mi bylo divné, že Adrian a jeho otcové jsou slepí, hluší. Aspoň tam byla Danna, aby na něco kápla. Co se týká Adrianových otců - na to, jací jsou to superčuperhrdinové, tak vždycky přijdou s křížkem po funuse. A Ace? Ten mi připadal jak malé dítě, když není po jeho. Jediný normální mi tady přišel Cullum a srandu jsem zažívala jen při dialozích Ruby a Oscara. Za mne propast vzhledem k nedávno čteným Měsíčním kronikám.
Za Měsíčními kronikami udělána tečka. Mám radost, ale zároveň cítím smutek, že už nebudu součástí toho velkého příběhu. Ale co. Vždy si můžu znovu otevřít a začíst se :o)
Tato kniha byla psána formou jednotlivých příběhů, které se udály před i po. Musím se přiznat, že u tohoto dílu jsem se trochu nemohla začíst nebo soustředit. Ale to je preferencemi, které mám. Raději čtu několikaset stránkové knihy celého příběhu než krátké příběhy, každý o něčem jiném. I když nenechte se zmýlit. Tady všechno do sebe zapadá skvěle. Stejně nejvíc se mi líbily příběhy Cinder.
Pokud budu hodnotit celou sérii, tak nemůžu jinak než 5*. To, že mohou být podány pohádky sci-fi formou a že to nadchne dospělého jedince, mluví za vše :o) Určitě doporučuju všem, kteří chtějí něco netradičního.
Zase super. Nemohla jsem přestat číst. Autorka má specifický styl psaní ne nepodobný tomu Kingovu, ale to nevadí. Líbí se mi přítomnost a ty návraty v minulosti. Nejeví se vše tak, jak se na začátku zdálo. Zápletka s blondýnou mi připadala mimo mísu a příběh byl zajímavý a napínavý i bez toho, ovšem zasloužil by si mnooohem lepší závěr a rozuzlení.
(SPOILER) Celkem jsem se těšila, o co půjde v tomto příběhu a jak bude vystavěn svět. Nicméně, dočteno spíše ze setrvačnosti. Nikdo mi k srdci nepřirostl, hlavní postavy se chovaly podivně a hlavní hrdinka mi nebyla sympatická a jednala divně. Když už jsem se těšila, že se od jiné postavy doví pravdu, neustále skákala do řeči. Část s odebíráním krve byla spíš dost nechutná a to já toho zvládnu hodně - možná jen tady jsem to nečekala. Nevím, jestli teď nebudu spoilovat - příběh Alchymisty a Čarodějky jsem nemohla uchopit. Za mne to mohlo být lépe rozpracované, jít více do hloubky, ale příběh se tak nějak zasekl vlastně nevím na čem. Co se mi líbilo hodně, byl Briarsmoor a ten by si zasloužil taky rozklíčovat. A liška a had? Celá kniha šla po povrchu a jen v náznacích.
Když už jsme se všichni ládovali těmi jednohubkami, tak já si dopřála i tu knižní. Zaujala mne v prvé řadě ilustrace a pak i název. A počin z pera Murakamiho to urychlil. Vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu. Celkem mrazivé čtení. Možná každý zažil ty chvíle mezi bděním a sněním, ty strachy, co se s ním děje. Každý se v tom může částečně poznat. Líbí se mi Murakamiho styl psaní. Nejsou tam běžné dialogy, jako bývá zvykem, ale spíš zamýšlení se jednotlivých postav nad problémem. I když to byla tak krátká knížečka, čekala jsem ten závěr o maličko jiný.