Niu
komentáře u knih
Nejchladnější dívka ve Městě chladu
Holly Black
Za mne teda hodně špatné. Taková nepovedená slohová práce na více jak tři sta stran. Uf. Dost jsem se trápila. Přitom začátek vypadal slibně a Město chladu taky. Ale co z toho autorka udělala, byl jeden velký paskvil. Hlavu a patu to postrádalo. Žánrově je to sice pro děti, ale zdálo se mi to místama příliš. Jedna hvězdička je právě za ten začátek.
Modlitba za mlčení
Linda Castillo
Nedá se upřít čtivost. Je to detektivka na pomezí děl z per Chrise Cartera a Louise Pennyové, možná i Angely Marsonsové. Je tady malá vesnička, kde se odehrávají ty nejbrutálnější zločiny. A tady ta brutalita opravdu byla. Něco mi ale chybělo nebo neladilo. Obecně mi v knihách vadí nevyváženost, kdy prostor dostávají věci nepodstatné pro dané vyšetřování, zatímco vlastní akce je rychlejší než blesk. Romantická linka se mi líbí, není to přestřelené, je tam napětí, i když já jsem člověk, co se v detektivkách bez této linky obejde. Můj typ na pachatele vyšel. Od začátku lze odhadnout. Bohužel za ten závěr, kdy přemýšlím, zda Kate jedná jako náčelnice, strhávám 2* :o(
Led v žilách
Yrsa Sigurðardóttir
(SPOILER) K hodnocení si vypůjčím tři věty z této knihy: "Nic moc. Vyšetřování ještě probíhá. Něco nám řekli, ale pořád přesně nevíme, co se stalo."
Od samého začátku mi dělalo problém pochopit, proč Tóra do Grónska jela. Určitě to tam bylo, ale pro mé oči to bylo schováno pěkně mezi řádky. Mísily se tady záhady (stejně jako v knize Pamatuji si vás všechny), trošku mi to připomínalo filmy s podobnou tématikou. Pro mne bylo plusem, že se příběh odehrával v zasněžené pustině - tento styl mi sedí a mrazí při čtení. Ale celkový dojem z knížky je spíš rozpačitý. Možná by to chtělo líp rozpracovat do hloubky určité aspekty, aby si čtenář myslel, že skutečně je nutnost bát se něčeho nad námi. I když Tóra odjela od svých dětí a vnoučka, tak jen se dostala do kolektivu dalších několika dětí-dospělých, kteří spolu vedli vskutku zajímavé :o) hovory. Matthias se mi jevil nijaký. Bela byla fajn, tu jsem si od minulého dílu oblíbila. Tady sice neměla takový prostor, ale její pohledy a poznámky byly trefné. Tak nějak jsem čekala, kdo za tím vším vězí, ale nákazu jsem neočekávala - musela jsem se pak dívat, kdy kniha vyšla s ohledem na situaci v předchozích dvou letech. Suma sumárum - bylo to plytké.
Slib mlčení
Linda Castillo
Tohle mi vyrazilo dech. Četbu jsem celkem odkládala, protože jsem si říkala, že mi nebude sedět prostředí. Moje chyba a v sérii budu pokračovat. Kate se mi líbí a celý její tým včetně Mony a Louis. A její nový kamarád taky :o) Bylo to opravdu kruté, místy až moc. Ten závěr jsem se musela trochu nutit číst - ne z důvodu, že by to bylo špatné, spíš jsem se bála, jak vše dopadne. Můj typ seděl. Všem doporučuju, kdo rád Kim Stoneovou, Roberta Hunetra, Lincolma Rhyma a mnoho dalších :o)
Neodpočívej v pokoji
John Connolly
Connollyho knihy si buď oblíbíte nebo ne. Autor má specifický styl psaní a odklání se od klasických detektivek. Téma této bylo těžší. Vyvažováno humorem hlavních postav. Já jsem si autora oblíbila již v dětství prvním dílem této série, tak patřím k prvnímu táboru :o) Určitě čtěte popořadě.
Oživlý kámen
Louise Penny
Tentokrát vrchní inspektor Gamache jinde než ve Three Pines. Začátek neobvyklý po třech předchozích knihách, ale změna příjemná. Líbilo se mi prostředí, do kterého byl příběh zasazen a stejně tak hotel Manoir Bellechasse, už jen to, jak impozantní stavba to musela být. Tentokrát se nesetkáme s agentkou Nicholovou a příběhu to neublížilo. Rozkrývají se další osobní trampoty Gamache a krásný vztah k jeho ženě. Příběh se podobal mnohem více Poirotovi než předchozí knihy. Co mi moc nesedělo, bylo vykreslení rodiny tak plné zla, že to v určitých místech bylo přitažené za vlasy, zamyslím-li se taky nad věkem zúčastněných, tak jsem si připadala jak ve školce. I Beauvier se choval dosti zvláštně. Nechápala jsem rozhovory osob, něco začalo dávat smysl až na samém konci. Jediný normální mi přišel Bert Finney. A mé zklamání nad Spotem pokračovalo :-( Série se mi líbí a hodlám pokračovat, jen tento díl byl takový jiný, zvláštní.
Žhavý hrob
Yrsa Sigurðardóttir
Další pěkné pokračování série s Tórou. Knížka byla trochu jiná, než předchozí díly. Mohlo to být tím, že zde chyběl Matthias a větší prostor dostala Bela, která se mi tady začala zamlouvat (oproti prvnímu dílu). Už zde nebylo tolik humoru. Zároveň zápletka se dala celkem snadno odhalit. Konec mě trochu překvapil a možná i znechutil stejně jako Tóru samotnou.
Nejkrutější měsíc
Louise Penny
Skvělé načasování :o) Chválím čarodějnicko-duchařskou linii, za mne to bylo napínavé. Až tak moc jsem nejásala u Arnotova případu. Některé situace, reakce kolegů ze Surete mi přišly nepochopitelné - v Surete je stále něco prohnilého. Celkem mi připadlo nereálné, že by se toho neujala inspekce pro vnitřní záležitosti. Kdyby to bylo bez této části, za mne by to bylo lepší. Hodně mě zamrzel Peter a v závěru mi chybělo Fontinovo hodnocení. Ruth je zajímavá osůbka. Někdy přemýšlím, proč největší rány zasazují nejbližší lidé, a jestli není lepší být tak trochu jako Ruth.
Pamatuji si vás všechny
Yrsa Sigurðardóttir
Mrazivá duchařinka. Atmosféra byla opravdu povedená. Příběh se mi líbil. Co bych čekala trochu více rozpracováno, tak byla část, kdy trojice přátel jela "rekonstruovat" nemovitost. Bylo to těžko uvěřitelné a celkem odbyté. Z postav mi byla sympatická Dagný a Freyer, ale nelíbilo se mi, že z něj udělala autorka v jeho očích postavu podivína. Závěr jsem tak trochu čekala a bylo to hezky vysvětleno.
Černý anděl
John Connolly
Tohle byl opravdu zajímavý díl. Autor by si mohl podat ruku s Danem Brownem a Charlie Parker s Robertem Langdonem. Možná tak trochu všehochuť od nějakého 14. století přes druhou světovou válku, od Ameriky do Česka. Nehledejte detektivku, hledejte spíš vývoj čtyř postav v čase a situacích (Charlie, Rachel, Louise a Angel). Autor tak nějak chňapne po předchozím díle, aby v tom následujícím mohl rozvinout některé osudy. Není to jednoduchá četba.
Mrazivé světlo
Yrsa Sigurðardóttir
Tyto islandské detektivky příjemně zamrazí a atmosféra je tam oproti jiným zemím jiná, něco mezi temnem a pohodou ve stylu Agathy Christie. Tóra mi sedla. I když není detektiv, tak její advokátní zápal přináší své. Na začátku scéna se schránkami mě dostala :o) A celou knihou se nesou tak vtipné přestřelky mezi postavami, že jsem se musela smát. Víc než trochu jsem se ztrácela v historii rodin ze statku a kdo ke komu patřil, ale kupodivu mi to až tak nevadilo. Spíš jsem si užívala atmosféru. Do poslední chvíle jsem nevěděla, kdo je vrah, podezírala jsem snad každého, takže svým způsobem jsem se trefila :o) Tóřiny děti i Matthias jsou super. Když nad tím tak uvažuju, nevím, kdy se při překladu názvu rozhodli pro titul Mrazivé světlo, ale o tom tam nebyla ani zmínka. A mám ráda, když název odráží i téma příběhu. Po hození do překladače to více dává smysl. Myslím, že Yrsa je vedle Indridasona další oblíbenou autorkou z Islandu.
Oběť
James Carol
Přečteno za jeden den. Jefferson mi sedl, s Mendozovou jsou komická dvojka. Pokud chcete detektivku, která jde do hloubky psychopatova myšlení, jestli vám až tak nesejde, kdo to udělal, ale chcete být v myšlenkových pochodech Jeffersona, tak směle do toho. Překvapilo mne, že tento díl nemá tolik pozitivních ohlasů. Za mne bych řekla, že byl o něco lepší než Polámané panenky. Zde nebylo tolik otevřeného násilí. Druhý díl se ke mne ještě nedostal, ale pozor, ať si nevyspoilerujete v tomto díle právě druhý díl.
Aktualizace: Po dočtení 2. dílu, který se ke mně dostal až po tomto třetím, jsem trochu zmatená. Kdy se odehrává případ Mendozová a vrah homosexuálů? Druhý díl je úplně o něčem jiném.
Proč spíme: Odhalte sílu spánku a snění
Matthew Walker
Povinná četba pro všechny. Z některých faktů a zjištění jde až mráz po zádech. Psáno velmi čtivě, místy s humorem, což odlehčilo některé dost depresivní části. Já osobně četla před spaním, ale některé kapitoly nebyly moc příjemné. Ale i to je fakt. Bohužel doba je, jaká je a jen tak změn k lepšímu se nedočkáme. Knížku doporučuju všem nespavcům i spavcům, skřivánkům i sovičkám :o)
Dům soli a smutku
Erin A. Craig
(SPOILER) Tohle se mi zdálo takové všelijaké. Jako bych četla několik různých knížek. Co chválím je celkem hororová linka. A pěkná obálka. Ale jinak jsem v tom nacházela věci, které do sebe nezapadaly nebo nebyly dobře vysvětleny. Strašně se mi pletly sestry, hlavně Tři Grácie s trojčaty. Nepochopila jsem (což bude asi můj problém), proč teda Tři Grácie - Honor, Mercy a Verity - když nebyly trojčata. Zatímco trojčata byla vše od L. No, asi to nedává smysl někomu, kdo to nečetl :o) Zápletka až moc překombinovaná a tím pádem málo přehledná. Otce ani nebudu zmiňovat. Jakou, že tam měl roli? Můj typ od začátku seděl. I když ten velmi barvitý závěr může být pro děti až moc. Závěr by chtěl přece jen ještě vysvětlit - třeba co je psáno v historických knihách o božstvu. Nějak jsem nebyla schopná pojmout ponurou atmosféru, na kterou jsem se tak těšila. Oblíbená postava - Cassius.
Polámané panenky
James Carol
(SPOILER) Jsem spokojená :o) Dostala jsem, co jsem ani nečekala. Napínavé, děsivé a hrůzunahánějící. Podívala jsem se na to z pohledu poslední unesené ženy, když jí došlo, s kým má tu čest a co jí potká a děsilo mě to vědomí, že si tím vším prošly ženy před ní. A taky ta Sarah, uf. Jefferson je skvělý, ten mi sedl hned. A s Hatcherem byli dobrá dvojka. Templetonová byla taky fajn postava. A propos, ten konec jsem trochu nečekala (rozluštění příběhu) a přece jen to mohlo být trochu více vysvětleno.
Poslední rituál
Yrsa Sigurðardóttir
No bezva :-) Není to tak dávno, co jsem dočetla Holubici a hada (jiný žánr), kde se to čarodějnicemi má jen hemžit. Ale TOHLE bylo mnohem víc o čarodějnických rituálech. Většinou nečtu anotace a pak jsem překvapená. Tady pozitivně. Byť se to nenese v duchu klasických krimi s detektivem v hlavní roli. O to víc mně zaujalo celé pojetí. Je tam něco ze světa právníků, vyšetřování, života studentů, osobního života a hlavně tématu příběhu. Islandské detektivky jsou vždycky něčím jiné. Jsem zvyklá na Indridasona, ale tato paní autorka mi ukázala něco neotřelého. Musím napsat, že dialogy mezi Tórou a Mathiassem jsem si oblíbila. Ze začátku jsem si říkala, že to bude asi suchar, ale pak vytáhl drápky a já se bavila, jak si ze sebe utahujou. Bela byla na palici. V určitých chvílích jsem se trochu ztrácela v tom, kdo co udělal, co se psalo v jaké knize a co kdo komu řekl o historii, ale ve výsledku mi to nevadilo, příběh me zavedl na konec. Když nad tím tak přemýšlím, vlastně existují detektivky, kdy ani nestojím o odhalení vraha, ale baví mě ta fáze vyšetřování a spojování puzzlíků dohromady. Co se stalo v minulosti zavražděné osoby a jejích vztahů v rodině jsem si tipla správně. Jo a vybráno kvůli Čtenářské výzvě 2022 - autor starší než já o 22 let. V diskusi bylo doporučeno jako ročník autorů 1963 knihy "odstíny šedi", tak to jsem si řekla, že raději tuto než Graye :-O
Pár stránek navíc
Lin Rina
Příjemné přiblížení příběhu, dokreslení toho, co se stalo v zákulisí. Líbilo se mi prolínání autorčina vysvětlení k jednotlivým postavám s příběhy vedlejších postav. V závěru je několik stránek věnováno přímo Animant a Thomasovi. Bylo to poklidné čtení před spánkem.
Bez šance
Neal Shusterman
(SPOILER) Když přihlédnu k roku napsání, autor mě překvapuje svým nahlížením do budoucnosti, neotřelými nápady a tématy, které se jednoho dne mohou zhmotnit. Co my víme. Ale. Přišlo mi to strašně nekonzistentní. Ze začátku se to četlo fajn, což podporovaly kratší kapitoly. Po asi třetině knihy jsem měla problém. Kapitoly byly dlouhé. Příběh se úplně neubíral směrem, jak bych očekávala. Rozhodně mi to rušily natahované pasáže, kdy se skoro nic nedělo, pak části, kdy na dvou řádcích utekly měsíce. A hlavní postava Connora? Já nevím, ale nezdál se mi tak problémový a takový rváč, jak se o něm říkalo - na to tam toho o něm bylo popsáno málo v negativním nahlížení. Určitě se v knize nesly velmi silné pasáže. Mne třeba nejvíc dostal Levův kamarád CyFi, pak samozřejmě Lev. O dost méně už závěrečné rozpojování postavy, která mi nebyla sympatická. V celé knize mi ale nějak ušlo celé to, proč tohle vlastně bylo - copak to nevypadá divně, když dospělý člověk dostane dětskou ruku nebo něco, co velikostně neodpovídá? Jako chápu, žánr, ale tady to nějak nezapadalo. A co jako děti, co dostanou transplantát a pak se objeví na rozpojení. Tohle mi nedávalo smysl. Asi jsem z toho taky celá rozpojená :-( A že by se nikdo nepídil, kam děti mizí? I když to bylo v závěru uvedeno, tak mi to nějak nestačilo. Kniha Smrtka byla taky od současného reálného světa dost daleko, ale vnímala jsem to jinak, víc mi to dávalo hlavu a patu. A že by bylo přijatelnější utrácet peníze za recyklaci lidských těl než za klasickou léčbu? Chm, čím déle nad tím přemýšlím, tím víc hvězdiček půjde dolů. Radši už končím.
Bílá cesta
John Connolly
(SPOILER) U detektivek tohoto autora, přesně u této série mě mrzí to, že není tak čtená, jak by si zasloužila. Pravda, patří mezi díla na přelomu tisíciletí a jsou zastíněna aktuálnější tvorbou. Přece jen si cením neotřelého směřování původně detektivko-thrilleru do jiných úrovní. Možná je to i tím, jak vnímám právě ty jiné úrovně, je mi to bližší, ne tak přehnané. Prolíná se v příbězích i historie. Sice nemůžu posoudit, do jaké míry si autor dělal rešerše, ale řekla bych, že historie je natolik děsivá, že určitě tahle část práce spisovatelů je podložena pravdou. Tady nahlédneme do časů rasismu v Americe. Začátek, zdá se být klasický detektivní, a pak vás ta cesta svede, ani nevíte kam, divíte se všemu, co na ní potkáte, někdy se zastavíte, ale jediné, co víte, že chcete jít dál. A třeba je to ta Bílá cesta. Trošku mě v knize mate prolínání časů a kdo má zrovna v příběhu slovo (myšlenky), taky postavy, které se nějak v příběhu objeví bez zjevného důvodu (aspoň toho hlubšího). Ale co musím ocenit, tak Connollyho humor je jeden z mála, co mě rozesměje nahlas. A Louise s Angelem bych si přála poznat, mít je po boku. On ten Louise je svým způsobem vlastně milosrdný (viz konec knihy). Chybělo mi tam uzavření Charlieho hodnocení postavy Beara - ten konec mne fakt dojmul. Těším se na další díly a v sérii pokračuju.
Holubice a had
Shelby Mahurin
Než jsem se dostala zhruba do půlky, myslela jsem si, že knihu odložím. A to sice kvůli hlavní hrdince, která byla nesnesitelná. Proč musí být všechny hlavní hrdinky v nových knihách tak sprosté? Nebo že by to bylo překladem? Je pravda, že čeština je dost květnatá, ale myslím, že by se to bez nadávek obešlo, nebo alespoň nahradilo francouzskými překlady, aby to nebilo tak do očí. Začátek knihy byl pro mne jeden velký chaos a postavy vedly nepochopitelné dialogy, pokud došlo k akci, byla zmatečně popsaná (což se trochu neslo dílem dále). Od půlky, kdy hlavní postava vystřízlivěla a verbálně dospěla, se to dalo číst a musím říct, že jsem napětím nedýchala a knihu neodložila. Věci do sebe začaly zapadat a ano, tohle byl pěkný příběh čarodějnice a lovce čarodějnic.
