Nočnípták přečtené 882

Čarovný svět 1955, Marie Majerová

V dětství moje oblíbené pohádky. A ty krásné ilustrace. V téhle knize jsem se poprvé setkala s jménem Karel Svolinský. Dnes je čtu vnučce. Je to hrůza. Skoro se to nedá číst. Malé se sice líbí, ale to jen pro ty ilustrace a proto, že něco vynechám, něco si uzpůsobím. Prostě z toho dělám úplně jiné pohádky. Ještě, že zatím neumí číst. Co mi řekne za dva roky, pokud si to bude pamatovat? A tak z mé oblíbené knihy zůstaly po letech jen oblíbené ilustrace.... celý text

Bible pro děti 1991, Bridget Hadaway

Po letech jsem ji vytáhla z knihovny. A teď nevím co s ní. Vůbec nechápu, jak jsem ji mohla koupit dětem. Určitě jsem ji tenkrát i četla a děti ji brali jako pověsti a pohádky. Ale dneska to nějak nemohu překousnout. Vnoučatům tedy určitě ne. Když budou chtít znát některá jména nebo pojmy, tak ať si to najdou na internetu. .... celý text

Řekni vlkům, že jsem doma 2014, Carol Rifka Brunt

Citlivě napsaný příběh o hledání sebe sama, o různých formách lásky a přátelství. O touhách dospívající June. Knihu jsem si půjčila nejen kvůli překrásné obálce, ale i podivnému názvu. Jinak jsem o ní nic nevěděla. Žádné recenze a komentáře nečetla a to bylo dobře. Kniha mne okouzlila. Její pomalu plynoucí děj, popisy lesních toulek a setkáních s Finnem a potom s Tobym. Myslím, že na tenhle příběh budu opravdu dlouho myslet.... celý text

Slepá mapa 2013, Alena Mornštajnová

Moje první kniha od Mornštajnové. Mám ráda příběhy, které se odehrávají na pozadí skutečných událostí. Životní osudy Anny, Alžběty a Anežky jsou tak skutečné, že na tom nezmění nic ani to, kdyby byly vymyšlené. A pokud je jejich příběh příběhem žijících postav, tím lépe. Alena Mornštajnová se řadí k autorům, kteří dokáží používat češtinu v takové šíři a rozmanitosti, že si hned uvědomíte, jak dřív byla většina knih chudá ve výrazových prostředcích. Moc se mně líbí Dcery od Kateřiny Dubské, ale musím říct, že tahle Mornštajnová ještě o chloupek víc. Možná proto, že mně přijde optimističtější. Už si ji zařazuji mezi oblíbené autory a samozřejmě dávám 5*. Ve vlastních seznamech pak do 5*nestačí.... celý text

Chvály jižních Čech 1976, Stanislav Cífka

Nejen básníci, ale i prozaici oslavují v této sbírce zádumčivou krajinu jižních Čech. Krásu rybníků, lesů a hor. Nad jejich slovy někdy teskně a někdy jásavě zpívá mé srdce. V tomto kraji jsem se narodila a jsem šťastná že zde žiji. Možná proto mám tak ráda monolog Petra Voka ze hry Zuzana Vojířová Denně Bohu děkuji a po něm praotci pětilisté růže Vítkovi za to, že mně přisoudili narodit se a žít v této zemi. Mé jižní Čechy! Jsem tu vrostlý všemi kořeny až po pás. Když projíždím lukami, lesy a poli od Krumlova k Soběslavi, od Hradce Jindřichova až tam daleko za Vimperk, cítím, jak denně tu zarůstám hlouběji. Má spanilá jihočeská země, budiž požehnána mezi zeměmi všemi, má jediná! . . . Josef Jelen Jihočeské rybníky Ráno jsou jako kadidelnice V poledne jako zrcadla Navečer jako mísa měsíce na kterou slza upadla Ráno jsou plné ptačích přeletů V poledne prostřené jako stůl Navečer stáhnou mlžnou roletu a mlčí jako spící úl Ráno jsou jako bílé kapličky V poledne nebe doklenou Navečer zapálí všem hromničky Kraj klečí na těch kolenou... celý text

Nad kamenným můstkem 1995, Karel Kuncipál

Útlá knížka veršů je plná lásky a něhy k domovu. Obsahuje však i verše o válečných letech, o Kuncipálových přátelích - básnících. Některé básně jsou jim přímo věnované. Verše doprovodil něžnými ilustracemi Karel Kupka. Básník a ilustrátor nejsou moc známí, ve mně však knížka vyvolává vzpomínky na dobu, kdy jsem oba osobně poznala. Ukázka z básně ČÍM VONÍŚ Voníš mi jarním lesem, heboučkým mechem a mladým vřesem, zelenou loukou a tečkami sedmikrás, potůčkem čistým, z nějž pije konipas, sluníčky blatouchů v mokřině, očima fialek na klíně. nebo kousek z básně Za Vladimírem Stuchlem Jednou když tiché břehy zápasily s řekou času neposednou když prchající laně rozčeřily hladiny mých snění tenkrát tvých veršů zazvonění začal jsem mít rád SRDCEM In memoriam P. Josefa Jílka Zlatonosná perlorodá Otava zpívala mi svoje pradávné písně v proudech tišinách i tůních U kamenného můstku svou mýtickou a baladickou ruku přikládala ke klobouku tajemné Kněží hory a zdravila mě na mých cestách krajinou Přišel jsem a sloužil pokorně díval se srdcem do vašich srdcí radoval se z vaší radosti a štěstí pomáhal nést vaše starosti a strasti Na vás na všechny jsem pak myslel v mých bolestných dnech i v poslední mé chvíli nejkrutější... celý text

Perlový závěs 1988, Ferdinand Stočes

Nesmělí sousedé Na strmý val u Východní brány šplhají listy břečťanu. Tvůj dům je blizoučko od mého domova. Proč tě tak zřídka vídávám? Zelené kaštany u Východní brány sklánějí haluze nad nízké střechy. Jak jen ti říci, že tě mám ráda, když jen tak vzácně přijdeš k nám? Po dlouhé době jsem zase vzala do ruky tyto básně. Mám ráda čínskou poezii, hlavně její něhu a lehkost. Z těchto veršů je však cítím především smutek. Básně jsou krásné, ale když je srovnám se sbírkou Vyznání, na níž jsem již psala komentář dříve, mohu dát jen 3 *. Jednu přidám za něžné ilustrace Dany Stočesové. Ferdinand Stočes knihu věnoval památce Bohumila Mathesia, Jehož přebásnění staré čínské lyriky zatím nikdo nepřekonal. Nevlastním Mathesiovy Zpěvy staré Číny, ale mám jeho přebásněné japonské Verše psané na vodu. Již jsem je vytáhla z knihovny. Komentář dodám brzy.... celý text

Moderní básnické směry 1973, Vítězslav Nezval

Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní, hrál vždycky navečer touž píseň mollovou a ani nerozžal si oheň pobřežní, neb všechny ohně prý tu zhasnou, uplovou. Hrál dlouze na hoboj, v tmách na pobřeží, v tmách, na plochém pobřeží, kde nikdo nepřistál: hrál pro svou Lhostejnost, či hrál spíš pro svůj Strach? byl tichý Pastevec, či vyděděný Král? Hrál smutně na hoboj. Vzduch zhluboka se chvěl pod písní váhavou a jemnou, mollovou . . . A od vod teskně zpět mu hoboj vlhkem zněl: jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou. Karel Hlaváček - Hrál kdosi na hoboj Opravdu mimořádně zdařile uspořádaná antologie před a meziválečné poezie.... celý text

Pohádky z bílého domku 1945, Helena Korejsová

Jsou to takové jiné, zvláštní pohádky. O tom, co se děje v rodině Horových, jak si před praním prádla zpívají šňůry písničku. Ta se líbí kolíčkům a valše. Nebo co si povídají předsíňové dveře s kuchyňskýma. Do toho se mísí povídání o životě rodiny. Moc hezká knížka. Přesto, že dnešní děti žijí úplně jinak, než Tomík a Liduška, knížka se čte dobře. Tak nějak lehce plyne celý děj. Některé výrazy a činnosti jsou sice zastaralé, ale docela mne překvapilo kolik z toho naše vnoučata znala. Náměty pohádek jsou nápadité a děti je začaly využívat jako základ pro své vlastní pohádky. Také já už před lety /a to jsem ještě knihu neznala/ začala vyprávět o tom, jak si na poličce v kuchyni povídají hrnečky. Má to úspěch dodnes. Je vidět, že se dětem líbí jednoduché, možná trochu naivní vyprávěnky i když žijí ve světě nových technologií. Nebo právě proto?... celý text

Dům u jezera 2017, Thomas Harding

Dlouho trvalo, než jsem se do knihy pustila. Pořád ji předbíhaly jiné. Není to román a není to suchá literatura faktu. Je to moc pěkně zpracovaný příběh domu a autorových předků. Kniha má podtitul - Jeden dům, pět rodin a sto let německé historie. Protože jsou zde přehledně zapsány rodokmeny rodin, nemusíte se obávat, že se ztratíte v množství postav. Moc mne čtení bavilo.... celý text

Básnický almanach 1955 1956, Lumír Čivrný

Ladislav Stehlík Pařezy Když na oknech je jíní a venku padá sníh, vzpomínám na kuchyni z dnů dávno minulých, zapraská do tmy plamen, tanče kol dokola, a smolná vůně z kamen mi dětství přivolá. Sen dvířka pootevře, jiskra z nich vyskočí a něco srdce sevře stesk padá do očí, metlice plavá vlna zas plaše volá mne, paseka slunce plná vydychla omamně. Za všechny básně a básníky v této knize jsem opsala aspoň kousek z dlouhé básně od pana Stehlíka. Verše zde jsou hodně poplatné době. Osvobození. Sovětský svaz. Rudá armáda. Ale kdo knihu pročte poctivě, tak objeví autory, kteří dokázali i tehdy psát po svém. Verše o dětství, mamince, přírodě. Byla jsem překvapena kolik básníků zde vůbec neznám. Jsou zde známá i méně známá jména. Některá však úplně neznámá, která během let upadla v zapomnění .... celý text

Prosby o milost 1975, Oldřich Vyhlídal

Kolibří vydání těchto básní má podtitul "padesát sonetů o lásce". Mám ráda lyrické verše, ale tyto mě vůbec neoslovily. Přečetla jsem s divnými pocity. A nedokážu z nich vybrat něco na ukázku, abych vás nalákala ke čtení. To už se mi dlouho nestalo. Jsem z toho trochu zklamaná.... celý text

Citadela 1975, Antoine de Saint-Exupéry

Citadela je plná myšlenek, které nejde jen tak rychle "zhltnout". Je třeba číst soustředěně, pomalu. Občas se i vrátit. Vím, že tahle malá knížečka je hodně, hodně okleštěná proti novějším vydáním, přesto ji mám moc ráda. To nezkrácené vydání jsem také četla, ale tohle vlastním už léta a je prostě MOJE. Čas od času si v něm listuju a čtu. Pokaždé najdu něco, co mě překvapí, co jsem zapomněla. A ilustrace Kamila Lhotáka jsou podle mne nejlepším doplňkem k textu pana de Saint Exupériho.... celý text

Lesní schovávačky 1984, Nikolaj Ivanovič Sladkov

Moc hezké povídání o přírodě pro děti od čtyř let. V kraťoučkých kapitolkách poznávají úkryty různých zvířátek a ptáčků. Najdou zde veverku, želvu, ježka, medvěda. Spoustu druhů ptáků a také povídání o životě pod vodou. Verše v anotaci k této knize vzbuzují touhu objevovat a poznat jak to chodí v přírodě. Je to knížka pro děti, ale myslím, že překvapí i nás dospěláky.... celý text

Dětem: (Určeno pro školy všeobececně vzdělávací) 1958, Josef Václav Sládek

Milá vzpomínka na dětství. Sládkovy básničky s ilustracemi Mikoláše Alše byli asi první, které jsem dostala od svého dědečka. Některé umím ještě dnes zpaměti. Učila jsem je i děti. Měli je docela rádi, ale u vnoučat už s nimi úspěch nemám. Přece jen Sládek, Čarek apod. jsou jim už moc vzdálení. Jednu básničku ale umí všichni a to je Oříšek. Říkali mu Oříšek, huňatý měl kožíšek, uši také, toť se ví - jazýček měl růžový. Jenom toho čerta, jak je psáno níže, jsem tam nikde nenašla.... celý text

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

Moc jsem se na knihu těšila a dlouho jsem na ni v knihovně čekala. Nebyla jsem zklamaná, to ne, ale žádné velké nadšení jsem necítila. Autorův nápad se Smrtí se mně docela líbil, ale asi je pravda, že nakonec od čtení zdržoval. Nedokázala jsem, jako jindy, číst a být naštvaná, když mne něco od čtení zdržovalo. Klidně jsem knihu odložila a šla zapnout pračku, nebo si počíst na DK. Příběh byl zajímavý, plynul tak nějak klidně a to mám ráda, ale prostě jsem čekala něco, co nepřišlo. Určitě si ji jednou přečtu znovu. Kdybych si však měla vybrat třeba mezi ní a Němci od Katalpy, budu číst znova nejdřív Katalpu.... celý text

Tajnosti českých hradů a zámků 2004, Jan Bauer

Už jsem neměla knihu v ruce několik let. Teď si to vynahradím. Listuji v ní snad každý týden a hledáme s vnukem kam vyrazíme. Podle téhle knihy se dá dobře vybírat, zajímá nás všechno, hlavně ty tajnosti. Je příjemné spojit historii se zábavou. A to nám kniha umožňuje.... celý text

Básnický almanach 1953 1953, Vilém Závada

Podle roku vydání je pochopitelné, že jsou zde básně budovatelské, protiválečné, mírové, dělnické a podobné. Ale v tom všem se najde i pár takových, které nejsou poplatné době a zahřejí u srdce. Na ukázku kousek ze Seifertovy básně Smíchovské jaro. Ze Švédské vyšel starý pán, má v podpaží knihu a hůlku. To je pan Arbes, pro pět ran! Snad už jde na Cibulku --Kampak tak záhy, Mistře, dnes? A nespouštím oči své s něho. Povídá Mistr: Kvete bez, dneska jdu do Kinského. Večer v uličce pod naší mám po druhé to štěstí zase. --A teď jdu, chlapče, k Tomáši! pan Arbes usmívá se.... celý text

Čára obzorů 1992, František Halas

František Halas Já se tam vrátím . . . Krátké lyrické texty opěvují krajinu dětství. Čtyři roční období. Každé něčím specifické. Ptačí a stromové motivy. Tyto texty jsou doprovázeny kresbami básníkova přítele Františka Bidla. Doplňují je slova Jindřicha Hilčra, Ludvíka Kundery a Vladimira Thiele. Knížečka vyšla v nákladu 999 ručně číslovaných výtisků. Ten můj má číslo 670. . . . Ať si jen země letí do prázdna. ať si jen letí, jen když zbude jistota jednoho místa, místa posledního, místa jen pro hrob. Chci ho mít tam, jen tam u nás. Kdyby mi jen oči pro pláč zbyly, já se tam vrátím, já se tam i poslepu vrátím.... celý text

Mít svoje vlastní zvířátko 1989, Zuzana Nováková (p)

Krásná knížka. Srdcovka naší dcery Barborky. Když jí dostala, byla v sedmém nebi, že je o rodině, která se jmenuje stejně jako my. Dneska už z knížky čteme vnučkám a mají ji také moc rády. A na ta zvířátka také došlo. Máme doma malý zvěřinec.... celý text