• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 26 knih

Nové komentáře u knih Oldřich Vyhlídal

Cirkus

„Skvostná sbírka, možná Vyhlídalova nejlepší. Na obrazech z prostředí cirkusu staví hluboké analogie s lidským životem.“
— Petr70

---

Neodpustky

„Zakoupila jsem si tuto knihu společně s jinými knihami v bazaru na DK. Autora jsem do té doby vůbec neznala. Jeho kniha básní Neodpustky mě zaujala a poezie v ní obsažená se mi velmi líbila - tedy až na jednu báseň, a sice "Straně", která mi přišla těžce zaprodaná době a vyloženě mě bolela v očích. Ostatní básně jsou velice hloubavé, autor se v nich věnuje otázkám života a smrti, morálky a mravní čistoty člověka. Po přečtení této knihy jsem četla, že byl O.V. velmi nakloněn myšlenkám socialismu, což mě překvapilo, protože bych řekla, že pár básní v této sbírce celkem dost kritizuje soudobou společnost, tedy kolem roku 1982, a že ta jedna báseň sem byla vložena pouze proto, aby sbírka prošla cenzurou a mohla být vydána. Zkrátka neznamená, že když člověk v něco věří, musí to zároveň být nějaká bezcitná kreatura, a to je případ tisíců dalších.“... celý text
— 666Jitka

---

Svatá rodina

„Je to civilní sbírka, OV píše zejména o své rodině. Jak vidno, jeho verše vzbuzují odpor a nelibé pocity součastníků. Musíme si však uvědomit, že sám básník byl tělesně postižený (prý po úrazu páteře způsobeným pádem ze stromu). Většinu témat tedy konfrontuje se smrtí a zmarem, tedy s tím, co sám intenzivně prožíval. Jeho zranění mělo celoživotní následky. A je tu jeden prázdný dům. A v rohu světnice, v rakvi, mlčí k svému bohu maminka s křížkem v rukou sepjatých... Nebo: už jenom slzy v nahém obličeji a co už nechce ani z hrobů růst. Neklidné jsou i jeho sny: A potom umřely. - A jedna se mi zdála známá. - A když jsem jí pod víčkem odkryl běl, jako bych vyhrnul jí sukni, zasténala... Skoro v každé básni nějaká připomínka zmaru. Těžký úděl těžká poezie. Knihu psal ve svých 51 letech. Nesnášíte-li tíži života nečtěte.“... celý text
— Pablo70

---

---

Chryzantémy ze země zelených hor

„Mám pro asijskou poezii slabost, a tak jsem samozřejmě sáhla i po téhle sbírce, která pravděpodobně pochází z knihovny jedné z mých prababiček. "Na každém písmenu suší slzy má ruka malá. Jako bych štětcem a tuší krajinu malovala. Až budeš číst ty tahy, čti i ten pláč, můj drahý..." - Neznámá autorka Starokorejská poezie jistě srovnání s tou japonskou i čínskou ustojí. Pravda, "Pár much a já" (výbor japonských haiku) nebo "Jizvy rosy" (soubor básní čínské autorky Li Čching-čao) se mi líbily krapet víc, ale i tohle bylo moc pěkné a ke korejské poezii se jistě zase někdy vrátím. "V noci byl vítr, budil ze sna děti a srážel z broskví křehké lupeny. Chlapec vzal metlu, stála u stěny, a zamést chce ty květy jako smetí. Nezametej je, dokud nejsou zvadlé, vždyť jsou to květy - i když na zem spadlé!" -Čong Min-Gjo Myslím, že jedním z důvodů, proč jsem si to neužila "tolik" je, že překlad místy trochu skřípá a nutí člověka do nepřirozené formulace. Nicméně to je jen můj osobní dojem. Básně jsou řazeny volně tématicky a celkově z mé strany převažuje spokojenost. Některé zkušenosti jsou skutečně nadčasové... "Čekám. Jak ozvěna zní štěkot psa v mé sny. Otevírám proutěná vrátka. Jen překrásný měsíc je nad horami. Proč štěkáš, pse? Jsme sami." - Čchon Gym P.S. Básně obhajující barvení vlasů (u mužů) mě pobavily :-)“... celý text
— Jass

---

Chryzantémy ze země zelených hor

„Přiznávám, že staré čínské básně se mi líbí víc než tyto korejské, jenom nevím jestli je to a) jejich obsahem/autory, b) překladem/přebásněním nebo c) stylem, protože forma a-b, b-a, c-c básní sidžo mi moc nesedí, to je pravda. Asi nejvíce se mi ze sbírky zamlouvaly básně Čong Čchola. Líbil se mi hlavně jejich obsah, láska k rodičům a úcta ke starším a předkům spíše než zamilovanost. Asi nejvíce pak na mě zapůsobila tato báseň neznámého autora: Zelené hory stojí tiše, po svém, a voda modře, po svém, protéká... Jak hory, po svém, jako voda, po svém, tak i já žiji život člověka. Po svém jsem rostl, po svém měl rád jiné, a zestárnu snad také po svém - či ne?“... celý text
— drakamena